Michal Kosák píše o krausovských studiích
(, 11. 5. 2016)Nové echo se zamýšlí nad smyslem dvou nových studií věnovaných Otu B. Krausovi (v Literárním archivu č. 47/2015). „Předmětem výzkumu je tvorba autora u nás již dnes lépe známého – Kraus knižně debutoval prózou Země bez Boha (1948), další jeho texty se tu mohly vydávat až po roce 1989, kdy zde vychází v krátkém sledu několik jeho knih, vedle reedice Země bez Boha (1992) především próza Můj bratr dým (1993), resp. překlad z anglického originálu s titulem The Diary, který pořídil Pavel Stránský, po smrti pak kniha povídek Obchodník se sny a jiné galilejské povídky (2009) a naposled z pozůstalosti román Cesta pouští (2014).“ První studie „vyvolává otázky nad způsobem, jak se zde operuje s pojmem autenticity“, u druhé „není ani zřejmé, co je jejím vlastním cílem, proč se Krausovým dílem zabývá, jaká tu stojí otázka. Staví-li se rozsáhlé citace vedle sebe, analýza tím sama o sobě nevzniká.“
