Aktuality IPSL

Jan Budňák píše o knize Zwische Prag und Nikolsburg. Jüdisches Leben in den böhmischen Ländern (3. 8. 2022)

Jako první z laudatií, jež 19. května t. r. zazněla při příležitosti předávání Ceny Otokara Fischera, publikujeme slova Jana Budňáka věnovaná knize Zwischen Prag und Nikolsburg. Jüdisches Leben in den böhmischen Ländern (eds. Kateřina Čapková a Hillel J. Kieval).

Jakub Vaněk píše o identitě a literatuře (27. 7. 2022)

Nejnovější příspěvek bohemistického E*fora je věnován publikaci Lukáše Prokopa s názvem Nedokončené konstrukce. Stendhal, Deml, Michaux, kterou vydal Památník národního písemnictví v roce 2021. „Znovuoživení zájmu o autorství literárního díla v kontextu konceptů identity, subjektivity či žánrů autobiografie nebo autofikce je v posledních letech v kurzu také v české literární vědě. Svědčí o tom množství publikací, které ve filozofickém či literárně teoretickém rámci zkoumají vztahy mezi psaním a konstrukcí identity. Z mnohých zmiňme například Vyprávět sám sebe Kláry Soukupové (2021) či Stávám se řečí Anny Schubertové (2021).“

Miloslav Hýsek a Pavel Eisner napsali o překladech české literatury II. (20. 7. 2022)

V návaznosti na texty Miloslava HýskaPavla Eisnera, uveřejněné minulý týden, uveřejňujeme v rámci česko-německého E*fora další trojici jejich polemických „replik“. „Řekl jsem v úvaze o překladech z češtiny, že všechny básnické překlady z české poezie, pokud vyšly z pera Čechů němčiny znalých (Wenzig, Waldau, Albert) byly špatné. Příčiny jsou jasné, faktum je nezvratné, důkaz lze kdykoliv vésti svědectvím libovolného počtu esteticky vzdělaných Němců. Neupírám Wenzigovi, Waldauovi, Albertovi morálního významu jejich činnosti. Bohužel mravní moment v umění o sobě nerozhoduje.“ (P. Eisner, 1927)

Miloslav Hýsek a Pavel Eisner napsali o překladech české literatury (13. 7. 2022)

V následujících dvou týdnech nás v rámci česko-německého E*fora čeká dvoudílný seriál písemné rozepře mezi Miloslavem HýskemPavlem Eisnerem, kteří si v letech 1926–1927 své názory na překlady české literatury vyměňovali v několika pražských denících. „Básnické překlady z češtiny do němčiny budou míti pomalu stoletou tradici: první antologie z novočeské poezie Blüten neuböhmischer Poesie vyšla v Praze r. 1833 a jejímu autoru, jenž v ní spojil vkusný výbor Kollárových sonetů s překladem Čelakovského Ohlasu písní ruských, tehdy 26letému Josefu Wenzigovi, synu německého důstojníka a tehdy ještě německému básníku, patří zásluha, že první celou knížkou počal se snahami mladé české literatury seznamovati Němce.“

Marie Škarpová píše o knize Lucie Storchové Řád přírody, řád společnosti... (7. 7. 2022)

V nejnovějším příspěvku bohemistického E*fora se Marie Škarpová zabývá publikací Lucie Storchové s názvem Řád přírody, řád společnosti. Adaptace melanchthonismu v českých zemích v polovině 16. století, kterou v roce 2021 vydalo nakladatelství Scriptorium. „Poukaz na kontakty nezanedbatelného množství literátů z českých zemí zejména v „dlouhé“ druhé polovině 16. století s wittenberským intelektuálním centrem a na přímé spojení jedné fáze jejich studijního života s Wittenbergem není samozřejmě ničím novým. Nový je však v kontextu dějin bádání o českém literárním humanismu přístup, s jehož pomocí se L. Storchová pokusila tento fenomén interpretovat. Metodologicky se její kniha jednoznačně hlásí k relačně pojatým dějinám, kladoucím důraz na přenos myšlenkových a kulturních skutečností jako na proces otevřené, dynamické a reciproční povahy; odmítá tedy tradiční koncept vlivu, založený na dvoučlenném, výrazně asymetrickém modelu originálně tvůrčího, vysílajícího pokrokového centra na jedné straně a pasivně přijímající, na centru závislé, a tedy nutně časově opožděné periferie na straně druhé.“

Další aktuality...