Aktuality IPSL

Michaela Vašíčková píše o spisu Tabule staré a nové barvy Mikuláše z Drážďan (18. 9. 2019)

V rámci bohemistického E*fora publikujeme tento týden stať Michaely Vašíčkové o kritické edici staročeského překladu pozdně středověkého textu Tabule veteris et novi coloris (Tabule staré a nové barvy) Mikuláše z Drážďan. Edice vznikla na základě spolupráce Centra medievistických studií a Ústavu pro jazyk český AV ČR. „Pozoruhodnost obou těchto rukopisů tkví především ve zjevné intermedialitě sdělení. Textovou složku – která spíše adaptuje, než aby věrně překládala latinský originál – v nich totiž doplňuje složka výtvarná. Čtenář má tak možnost volně „přecházet“ mezi textem a obrazem, případně se soustředit výhradně na složku obrazovou, která bohatě čerpá z dobové křesťanské imaginace a využívá typicky středověkou symboliku. Iluminace znázorňují především výjevy z evangelií, s jejichž interpretací se i negramotné vrstvy setkávaly prostřednictvím kázání. Hlavně díky textu však dochází k aktualizaci témat a zdůrazňování jejich návaznosti na aktuální dění.“

Manfred Weinberg píše o Franzi Kafkovi (11. 9. 2019)

Dnešním dnem zahajujeme dvoudílnou sérii příspěvků pro germano-bohemistické E*forum od Manfreda WeinbergaFranzi Kafkovi. Prvním z nich je recenze k publikaci Franz Kafka: Der ‚Landarzt‘-Zyklus. Freiheit – Schrift – Judentum od Marcela Kringse, která vyšla před dvěma lety v Heidelbergu. „Manfred Engel shrnul průsečík různých interpretačních metod, jimiž bádání ke Kafkovi na tuto potíž reagovala, takto: Jejich společným rysem je, „že [...] to ‚podstatné‘ ‚za‘ nebo ‚pod‘ ‚nepodstatným‘ textovým povrchem nehledají, nýbrž že už to našli. Před každou interpretací vědí, kam text směřuje, směřovat musí – a akt interpretace spočívá především ve vytvoření (více či méně) srozumitelného vztahu mezi povrchem textu a tímto ‚významem‘“ (Kafka lesen – Verstehensprobleme und Forschungsparadigmen [Číst Kafku – Problémy s porozuměním a výzkumná paradigmata]. In: Bernd Auerochs / Manfred Engel: Kafka-Handbuch [Kompendium ke Kafkovi], Stuttgart: Metzler, 2010, s. 424). Takovým způsobem lze do Kafkových textů interpretovat vše. Studie, která zde bude prodiskutována (Marcel Krings: Franz Kafka: Der ‚Landarzt‘-Zyklus. Freiheit – Schrift – Judentum [Franz Kafka: Cyklus ‚Venkovský lékař‘. Svoboda – písmo – židovství]. Heidelberg:Universitätsverlag Winter, 2017), ukazuje alespoň toto velice výstižně ve svých přehledech dosavadního výzkumu na začátku každé jednotlivé interpretace.“

Arnošt Procházka napal o Karlu Hlaváčkovi (4. 9. 2019)

V rámci bohemistického E*fora přinášíme tento týden stať z pera Arnošta Procházky k malířskému dílu Karla Hlaváčka s názvem Ex libris a knižní výzdoby Karla Hlaváčka, která vyšla 1923 v prvním ročníku Sborníku pro ex libris a jinou užitkovou grafiku. „Hlaváčkova ex libris a jeho ornamentace knižní jsou jenom nepatrnou a z jeho hlediště i málo významnou částí jeho malířského díla, jež zůstalo jedině troskou – troskou dříve, než je mohl vybudovati aspoň ve význačnějších a nesmazatelnějších rysech. Několik knižních značek, které nakreslil pro své literární přátele, jeví společný rys: úsilí podati psychologického souhrnu, zhustiti na malou plochu kresebnou psychický ráz člověka, který tímto vlastnickým znakem opatřuje své knihy. Není pochyby, že se časem, usiluje podati příliš mnoho, rozbil a vyzněl do prázdna, ale nelze zneuznati, že i tam, kde se pomýlil, poskytl věci invenčně nešablonovité.“

Václav Maidl píše o polabských básnících (28. 8. 2019)

V tomto týdnu přinášíme v rámci česko-německého E*fora příspěvek Václava Maidla o publikaci Lenky Kusákové s názvem Rovinám rodným náleží písně mé... Výbor z tvorby polabských židovských básníků. „Publikace se tak mimoděk stává příspěvkem k areálovému, nikoli jazykovému pojímání literatury (v edici Polabští básníci, vydávané výše uvedeným nakladatelstvím, se jedná již o 16. svazek, z toho o čtvrtý mapující literární paměť kraje). Přesto o ten jazykový aspekt škobrtneme (literatura se prostě píše v nějakém jazyce): polabští německy píšící básníci si svou literární slávu získali spíše v kulturních centrech, čeští spoluobčané v jejich rodných městech (Kolín, Poděbrady) ji patrně tolik neregistrovali. Vázanost na jazyk představuje větší překážku, než si myslíme.“

Mariana Prouzová píše o Josefu Šímovi (21. 8. 2019)

Nejnovější příspěvek bohemistického E*fora pojednává o publikaci k výstavě s názvem Josef Šíma: Cesta k Vysoké hře, kterou loni vydali Anna Pravdová, Petr IngerleBertrand Schmitt. „Autoři publikace považují setkání a spolupráci Josefa Šímy s Rogerem Gilbert-Lecomtem, René Daumalem a dalšími členy Vysoké hry za ‚klíčový impuls pro jeho tvorbu‘ (s. 7). Soustředí se jednak na zmapování kontextu, totiž dobové konstelace velice plodné kulturní výměny mezi Francií a Československem, na níž měl vedle Richarda Weinera nemalý podíl právě Šíma; jednak se snaží na základě vybraných obrazů a textů vytyčit hlavní filosofické a umělecké premisy a motivy, které Šíma s básníky Vysoké hry sdílel a dále rozvíjel.“

Další aktuality...