Aktuality IPSL

Lukáš Holeček píše o edici díla Rudolfa Černého (20. 1. 2021)

Aktuální příspěvek bohemistického E*fora je věnován edici díla Rudolfa Černého – výboru Kritické dílo. Texty z let 1928–1970, který loni v edici Duch a tvar vydal Ladislav Soldán. „Jméno literárního kritika Rudolfa Černého (1905–1979) na rozdíl od jeho jmenovce, romanisty Václava Černého, nepatřilo k příliš frekventovaným. Svou příslušností k okruhu spirituálně zaměřených autorů nesl Černý jejich dějinný osud, poznamenaný dvěma osudovými roky 1939 a 1948. Černého kritické dílo bylo (ne vždy s respektem) posuzováno ve vztahu ke „známějším“ jménům jeho nejbližších kolegů a přátel – především Miloši Dvořákovi a Bedřichu Fučíkovi. Zásluhou Ladislava Soldána se nyní potvrdilo, že odkaz Rudolfa Černého vedle nich sebevědomě obstojí, že má svou vlastní hodnotu a význam. Jak se to však přihodilo, že se právě Černý ocitl spíše stranou pozornosti?“

Tereza Czesany Dvořáková píše o Demetzově knize o kinematografii v diktátorských režimech (13. 1. 2021)

Prvním letošním příspěvkem česko-německé části E*fora je ohlédnutí Terezy Czesany Dvořákové za knihou Petera Demetze Diktatoren im Kino. Lenin – Mussolini – Hitler – Goebbels – Stalin, která vyšla před dvěma lety ve vídeňském nakladatelství Paul Zsolnay Verlag. „Demetzova kniha překvapivě neobsahuje žádný závěr, sumarizaci autor ponechává na svém čtenáři. To možná nejcennější pro české čtenáře i zahraniční slavisty je ovšem podle mého názoru obsaženo – opět nečekaně – už v prvních sedmi stránkách knihy. Jsou to autorovy vzpomínky na dětské zážitky v brněnských kinech konce dvacátých a průběhu třicátých let. Drobné střípky vzpomínek nám zprostředkovávají atmosféru projekcí, kulturní život moravské metropole i Demetzovu utvářející se hlubokou lásku k novému médiu filmu, která ho neopustila ani v průběhu různých životních peripetií, politických perzekucí a následujících desetiletí plodného akademického života.“

Eva Krásová píše o Cullerově Teorii lyriky (6. 1. 2021)

Letošním úvodním příspěvkem bohemistického E*fora je komentář Evy Krásové ke knize Jonathana Cullera Theory of the Lyric (2015), která vyšla loni česky v překladu Martina Pokorného. „Teorie lyriky nabízí několik cest, kudy do otázky „lyrického“ (the lyric) vstoupit: „Indukční“ zkoumání první kapitoly poskytuje Cullerovi čtyři charakteristické rysy lyriky. Výsledkem druhé kapitoly je úvaha o žánrovém rámci pojetí lyriky, zjištění, že s romantickou teorií lyriky jako subjektivní exprese je to těžké a že bez nějakého žánrového rámce by bylo velmi obtížné lyrické poezii rozumět.“

Petra Liebl píše o poslední knize Martina Beckera (30. 12. 2020)

Letošní rok uzavírá česko-německé E*forum příspěvkem Petry Liebl k antologii Martina Beckera, vydané ve spolupráci s Martinou Lisou, Die letzte Metro, která představuje „mladou literaturu z Česka“. „Česká literatura je v Německu známá spíše méně, což souvisí jednoduše s malým počtem přeložených titulů – a to i navzdory rychlému nárůstu v souvislosti s Lipským knižním veletrhem v roce 2019, na němž byla Česká republika hostující zemí. Nárůst překládaných titulů je z 5,5 titulů ročně (ještě v roce 2017) na 25 v roce 2019. Obecně tvoří překladová literatura na přesyceném německém knižním trhu v posledních letech pouze 12 procent všech publikací. Podle údajů německého Burzovního spolku (Börsenverein des Deutschen Buchhandels) přitom jednoznačně dominuje anglický jazyk. Sázka na neznámé autory z malých států představuje pro německá nakladatelství ekonomické riziko.“

Roman Kanda píše o Georgu Steinerovi (26. 12. 2020)

Nový příspěvek bohemistického E*fora je věnován publikaci George Steinera Na Modrovousově hradě. Několik poznámek k redefinici kultury, která vyšla v roce 1971 a letos vychází poprvé v českém překladu Michala Kleprlíka v nakladatelství Dauphin. „Určité pochybnosti vyvolává – nebo může vyvolávat – Steinerova kritika současnosti (připomeňme, že autor své úvahy rozvíjel na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století). Některé sociokulturní jevy vnímá až překvapivě povrchně. Co je to například „společensky ostentativní“ homosexualita (s. 88)? Proč problematizaci genderových rolí vnímá jen jako narušování řádu, a ne jako emancipační boj a hledání řádu nového? Obávám se, že se tu ke slovu dostávají autorovy předsudky. To dokazuje, že i ve svrchovaných tvůrčích výkonech, jakým Steinerova kritika kultury a postkultury bezesporu je, se nacházejí slepé skvrny nepochopení nebo apriorního odmítání.“

Další aktuality...