Aktuality IPSL

Jiří Flaišman píše o masarykovské studii M. Pojara (24. 8. 2016)

Nové echo představuje posmrtně publikovanou práci Miloše Pojara (1940–2012) Masaryk a židovství (ed. Richard Vašek, Academia 2016). „Přestože literatura pojednávající vztah našeho prvního prezidenta k židovství je značně bohatá, Pojarova kniha je již svým rozsahem (přes tři sta stran) zdaleka nejrozsáhlejší prací z poslední doby traktující toto téma, a má tak ambice – taktéž již identitou názvů – přiřadit se k zásadní publikaci z počátku let třicátých, sborníku redigovanému Ernstem Rychnovským. Zvolené téma ostatně Pojar usiluje vyčerpat zúplna, když v devíti kapitolách představuje Masarykovy kontakty s židovstvím v dětství a mládí, shrnuje jeho první odborná studia, v nichž se poprvé setkal s židovskou otázkou, věnuje se vztahu Marxe a židovství, pojednává Masarykovy názory na judaismus, referuje o Hilsnerově aféře, mapuje Masarykovy postoje k českožidovskému hnutí a k sionismu, shrnuje Masarykovy zásluhy o postavení Židů v Československé republice a konečně přináší informace o prezidentově inkognito cestě do Palestiny v roce 1927.“

Štěpán Zbytovský píše o grotesknosti v literatuře N. Mizerové (22. 8. 2016)

Nové česko-německé echo je věnováno publikované disertaci Nikoly Mizerové Das Groteske in der deutschen Literatur aus den böhmischen Ländern 1900–1930 (Arco 2014), která prověřuje v literatuře předmětu častěji opakovanou tezi, že zejména pražská německá literatura je specificky spjata s kategorií groteskna. „Mizerová mimo jiné ukazuje na širokém korpusu textů autorů působivších v Praze, českém pohraničí a na Moravě (i na dějinách žánrového označení ‚groteska‘, k jehož prvním uživatelům patřil například Karl Hans Strobl), že popularita stylové polohy groteskna i žánru grotesky v prvních třech dekádách 20. století nijak zřetelně nevybočuje z obecného vývoje ve středoevropském kontextu a svědčí spíše o propojenosti zdejší literatury s tímto širším kontextem.“

Michal Kosák píše o genetické edici Díla P. Juráčka (17. 8. 2016)

Nové echo se zastavuje u 4. svazku řady, Postava k podpírání (ed. Pavel Hájek, Knihovna Václava Havla 2016). „Kniha s podtitulem Groteska a vymezením datace vzniku textů lety 1962–1963 obsahuje podle předmluvy všechny dostupné a známé verze textu Postavy k podpírání (s výjimkou technického scénáře) – v chronologickém pořadu skicu, synopsi, povídku a tři varianty scénáře. Celek je doplněn explikací, již zřejmě v jiné podobě předložil Juráček umělecké radě, a výběrem ze zápisů z let 1963 až 1981, jež se vztahují k scénáři a stejnojmennému filmu natočeném Juráčkem a Janem Schmidtem v roce 1963. Spolu s úvodním textem editora seznamujícím s historií vzniku textové předlohy a přípravou filmu, a komentářem, kde se stručně informuje o provenienci a dataci textů, se tedy jedná o typ vydání, které není v české vydavatelské praxi zvláště časté – tj. o genetickou edici.“

Pavel Eisner a Jan Mukařovský napsali o A. S. Mágrovi (10. 8. 2016)

V novém echu připomínáme práci slavisty Antonína Stanislava Mágra (1887–1960). Od svých tří let vyrůstal s rodinou v Lipsku, „nakročen do několika národních sfér – vztah k českému světu živil také v prostředí lipské krajanské obce, zájezdy do Čech, v navázaných přátelstvích. Definitivně se do Čech vrátil teprve počátkem dvacátých let, aby posílil redakci deníku Prager Presse, s níž beztak od jejího vzniku spolupracoval (podobně jako jiný vinohradský krajan, lipský novinář Hans Natonek). Klíčovým členem redakce potom zůstal až do jeho zániku, do posledního dne roku 1938. Pro osvětlení významu Mágrova zdejšího působení publikujeme dvojici profilů, jež mu ve sborníku k padesátinám vystavili Pavel Eisner (I) a Jan Mukařovský (II) (in A. St. Mágrovi k padesátým narozeninám. 6. dubna, Orbis 1937).“

Jan Budňák píše o českém a německém literárním obrazu venkova (8. 8. 2016)

Nové česko-německé echo analyzuje knihu Český a německý sedlák v zrcadle krásné literatury 1848–1948. Diskurz mezi historií a literární vědou na téma selského a hraničářského románu (eds. Eduard Kubů, Jiří Šouša a Aleš Zářický, Dokořán – Ostravská univerzita 2014). Autor echa vyjadřuje pochybnosti nad předkládaným názorem, že „česká literatura má pouze několik bojovně hraničářských výstřelků mimo ‚hlavní proud národní literatury‘, který jinak venkovské prostředí líčí víceméně esteticky kvalitně a národnostně umírněně, kdežto v ‚sudetoněmeckém‘ líčení venkova dominuje žánr hraničářský.“ Podotýká k tomu, že „se zde srovnává nerovné. Venkovský román, jak ho píší Stašek nebo Rais, typologicky daleko více odpovídá prózám Ebner-Eschenbachové, J. J. Davida, Gustava Leutelta nebo třeba Fritze Jurditsche (Ein Dorfbürgermeister, 1927) než konfrontativním textům z národního pomezí.“

Další aktuality...