Aktuality IPSL

Ines Koeltzsch píše o nových podnětech na poli židovských studií (20. 11. 2019)

V nejnovějším příspěvku česko-německého E*fora informuje Ines Koeltzsch o dvou sbornících, jež jsou výsledkem práce Centra židovských studií na Univerzitě Karla Františka ve Štýrském Hradci. Jde o sborníky Jewish Soldiers in the Collective Memory in Central Europe, který vydali Gerald Lamprecht, Eleonore Lappin-EppelUlrich Wyrwa, a Jüdische Publizistik und Literatur im Zeichen des Ersten Weltkriegs, který vydaly Eleonore Lappin-EppelPetra Ernst. „Obě publikace vycházejí z badatelských projektů CJS a z konferencí, jichž se účastnili četní mezinárodní odborníci a které přispěly k jakémusi ‚bodu obratu‘ (‚turning point‘) v kontextu evropsko-židovských dějin (Židovští vojáci, s. 13). V centru obou sborníků stojí ‚pestrá paleta židovského sebepojímání‘ – setkáváme se s celým spektrem kategorií ‚očekávání – zkušenost – vzpomínka‘ (Židovská publicistika, s. 8), které se příspěvky snaží osvětlit pomocí zapomenutých fikcionálních a dokumentárních textů a obrazů židovských autorů/autorek střední a východní Evropy během první světové války a po ní.“

O Arne Laurinovi napsali Jan Münzer a Pavel Eisner (13. 11. 2019)

Pojítkem dnešních dvou textů uveřejněných v rámci bohemistického E*fora a pocházejících z rukou Jana Münzera a Pavla Eisnera je osobnost novináře Arne Laurina, jemuž je věnována monografie Arne Laurin (1889–1945). Portrét novináře, která vychází v těchto dnech v nakladatelství IPSL. „Redakční kocour, všudybyl a vševěd; hromovládce s žezlem kázně kasárenské a roboty galejní, revident redaktorských šuplat (To že má být pořádek!?), autor attilovských oběžníků, muž, jenž hlasem velikým hledal po redakci autora srdce svého (Který prase to napsalo…) a jenž jindy proletěl chodbou a zulíbal původce nějaké slovní ražby, šéf, který vyjel ze dveří svatyně na zasloužilé faktótum štábu: ‚Picku, když chcete kejchat, tak jděte domů, v redakci se nekejchá‘, šéf homérsky rozprávějící se zřízeneckým trojlístkem Voříškem, Havlíčkem, Štrobachem, kontrolující každých Kč 1.20 za elektriku, ale strkající dvacetikorunové náplasti na udobřenou […].“

Srdečně vás zveme na pracovně-diskusní setkání, věnované dějinám a výzvám edičního zpřístupnění díla Richarda Weinera. (11. 11. 2019)

Markus Grill píše o Antonu Kuhovi (6. 11. 2019)

Aktuálním příspěvkem česko-německého E*fora představuje Markus Grill osobnost Antona Kuha na základě loni vydané první biografické knihy k autorovi z pera Waltera Schüblera. „Anton Kuh (1890–1941) byl v literárních dějinách dlouho považován za pouhého ‚dodavatele point‘. Po celá desetiletí fejetonisté i literární vědci rozšiřovali nespočet humorných anekdot o tomto židovském spisovateli a řečníkovi, jenž rád hovořil spatra. S vděčností lpěli na obrazu geniálního lajdáka a kavárenského spisovatele, který se s nataženou rukou potloukal po kavárnách a hotelových barech a svým chlebodárcům za každičkou laskavost uštědřil po nějakém tom bonmotu.“

Proslovil Jiří Brabec (30. 10. 2019)

Dnešní příspěvek bohemistického E*fora je věnován přednášce Jiřího Brabce s nadpisem Poznámka k diskusi o jednom sborníku, která vyšla v časopise Vokno v roce 1986, a kterou tiskneme u příležitosti autorových devadesátin. „Kritiky, kteří publikují v několika málo povolených periodikách, lze – a to jen při dobré vůli – označit nanejvýš za recenzenty. Po roce 1970 museli přestat publikovat Sus, Lopatka, Karfík, Opelík, Machonin, Suchomel, Doležal a řada dalších. V Petlici sice vyšly soubory kritik Černého, Kadlčíka, Pechara, Lopatky, existuje těžko docenitelný Kritický sborník (upozorňuji na fundované kritiky Vohryzka, Jungmanna), ale to je příliš málo, než aby se vytvořil kontext, v němž se mohou konfrontovat vyhraněné estetické koncepty. Sporadickou přítomností žánru, který má v Čechách tak bohatou tradici a který v některých obdobích byl dominantou literárního vývoje, je ovšem těžce poznamenána vznikající tvorba.“

Další aktuality...