Aktuality IPSL

Peter Demetz napsal o sudetoněmecké literatuře (8. 8. 2018)

V dnešním příspěvku česko-německého E*fora představuje Václav Maidl článek Petera Demetze K pojmu sudetská literatura, který vyšel v publikaci Hluboká stopa. Nezávislá revue Skutečnost 1949-1953 v roce 2008. „Je zřejmé, že název „sudetský“ má trojí platnost: zeměpisnou, ideologickou a administrativně politickou. Ovšem: nelze nahrazovat jednu druhou. Zeměpisný význam, běžný v německých učebnicích již před rokem 1918, míní řetěz pohoří od Labe do Slezska, nikoli tedy např. Krušnohoří, Šumavu a jiné oblasti. Zeměpisná platnost je základem ideologického významu, označujícího české, moravské a slezské Němce vůbec, pokud jejich politickým programem je separace od Československé republiky.“

Martina Niedhammer píše o neviditelné loajalitě (1. 8. 2018)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora přináší recenzi Martiny Niedhammer o sborníku Neviditelná loajalita? Rakušané, Němci, Češi v české kultuře 19. století, který v roce 2016 vydala trojice autorů Václav Petrbok , Taťána Petrasová a Pavla Machalíková. „Pro pojem loajalita je přitom charakteristická jeho šíře, která se na každý pád hodí k odkrývání vlastní sémantické komplexnosti a s ní úzce spojeného asociačního potenciálu. Strukturu do toho množství vnášejí čtyři tematicky zaměřené kapitoly, které se zabývají vztahem loajality k hranici, ke státu a poddaným, k vizuální kultuře a k jazyku. Závěrečná část se věnuje otázkám skupinového, respektive individuálního přístupu k loajalitě.“

Jiří Opelík píše o scénáři Pavla Kosatíka (25. 7. 2018)

V aktuálním bohemistickém příspěvku E*fora se Jiří Opelík zabývá ukázkou scénáře Pavla Kosatíka s titulem Ta kniha nevyjde! Co nebylo v Hovorech s TGM, která loni vyšla v brněnském Hostu a která přináší rozhovor TGM s Karlem Čapkem z jednoho zářijového dne 1928. „Z přetištěného úryvku lze usoudit, že scénář je učebnicově postaven na jednotě místa, času a děje: časem je několik hodin dne 26. září 1928, místem park Masarykova letního zámeckého sídla ve slovenských Topoľčiankách, děj je cele uložen do dialogu obou figur. Vstupní situace je takříkajíc vyšponovaná. Jak se tu dílem říká a dílem neříká, Čapkův celozářijový pobyt právě kulminuje, neboť zítra odjíždí, avšak s dobrým pocitem, že „Jsme na konci, s tou knihou“. Leč Masaryk je rozladěn, protože ho Čapek vyrušuje, právě když v altánu píše, pouštěje si na gramofonu dobový hit Ramona (!), milostný dopis své pozdní lásce Oldře Sedlmayerové, přestože ta má na zámek dorazit už pozítří.“

Miriam Löwensteinová píše o Oldřichu Královi (18. 7. 2018)

Svůj dnešní bohemistický příspěvek v rámci E*fora věnovala Miriam Löwensteinová nedávno zesnulému překladateli a sinologovi Oldřichu Královi. „Privilegium potkávat se s profesorem Oldřichem Králem měla za jeho dlouhý život spousta lidí v nejrůznějších oborech. Některým dal rámce pro další směřování, jiným kus svého ducha a energie. Bylo na konkrétním člověku, co si ze setkání odnesl, a jestli se dostal panu profesorovi blíž. Jeho velkorysost nebyla nekonečná: kdo zklamal, do jeho světa už neměl šanci vstoupit. Přitom ho snad víc zraňovalo lidské selhání než odborná nedokonalost. Rozčilovalo ho libování si v průměrnosti, šlendrián, lenost, intelektuální dutost. Nerozuměl závisti, kariérismu, odpuzovala ho bezduchost a neslušnost.“

Tereza Šnellerová píše o spisech Andreje Stankoviče (10. 7. 2018)

Příspěvek bohemistického E*fora je věnován edici Spisů Andreje Stankoviče, jež loni nakladatelství Triáda uzavřelo Knihou básní. „Vydání se soustředí na chronologii sbírek – Knihy básní poprvé umožňují číst Stankovičovo dílo nespletitě (pořadí sbírek vydaných v devadesátých letech tiskem nekorespondovalo se sledem, v jakém jednotlivé texty vznikaly) – tedy v podobě, v jaké vstupovalo do povědomí a literárního dění, ať už jako samizdat, oficiální publikace či bibliofilie.“

Další aktuality...