Aktuality IPSL
Valentýna Žišková píše o novém, šrámkovském svazku České knižnice (15. 3. 2024)
V novém příspěvku E*fora Valentýna Žišková komentuje nedávno publikovaný šrámkovský svazek řady Česká knižnice, ten je – de facto a do značné míry – reedicí staršího vydání, jež již dříve pro tutéž řadu připravil Mojmír Otruba; „protože původní Otrubův editorský počin nebyl v době svého vydání nijak podrobněji reflektován, využijeme této možnosti a budeme se zabývat nejen změnami, které přinesla pečlivá revize Petry Hesové, ale také některými vlastnostmi původní edice. Při úvahách nad jakýmkoliv výborem z díla samozřejmě jako první vyvstává otázka výběru textů. Jedním ze základních principů Šrámkova díla, možná dokonce tím nejdůležitějším, se při četbě odborné literatury zdá být dualismus. Šrámkovy texty oscilují mezi dvěma silně kontrastujícími polohami – jeho hrdinové se potácejí mezi pocity pro jejich srdce příliš intenzivními a naprostou apatií, ‚mezi vykupující silou krásného okamžiku a až nihilistickým vědomím neodvratného citového zmarnění‘ (Eva Strohsová in Lexikon české literatury, 2008, s. 713). [...] V polarizující logice je někdy nazírán i vývoj Šrámkovy poetiky, který je vykládán jako pohyb od anarchisticky-buřičských mladických začátků a tendenčnosti k abstraktnějšímu, vyspělejšímu impresionismu. Otrubův výběr textů tento způsob nahlížení spisovatelovy tvorby dozajista odráží a vychází mu vstříc.“
Lukáš Holeček píše o dvou edicích textů Ignáta Herrmanna (6. 3. 2024)
V nejnovějším příspěvku E*fora pojednává Lukáš Holeček o dvou nedávných publikacích soustředěných k určitým partím působení a díla Ignáta Herrmanna. „Výslednicí takového ‚vzpomínání‘ je snaha podat ucelený a věrný obraz toho, jak se věci udály. K Herrmannovu psaní patřila i snaha ověřovat si fakta a data v historických pramenech – ne kvůli puntičkářskému lpění na přesnosti, ale pro hodnověrnost vyprávěného. Poznámky editorů spíše potvrzují, že autorova paměť byla velmi dobrá. Herrmannova radost z vyprávění, která vždy bývá trochu mnohomluvná, vyrůstá z potřeby sdílení zkušenosti, z ohledávání toho, co z minulosti zůstává nadčasové. Je už věcí čtenáře, nakolik je schopen docenit autorovo tradiční vypravěčství formované rozsahem povídkové přílohy denního tisku.“
Anna Schubertová píše o knize Petra Koťátka O čem se vypráví (28. 2. 2024)
V novém příspěvku E*fora se Anna Schubertová věnuje nedávno vydané monografii Petra Koťátka O čem se vypráví. „Centrálním tvrzením je zde předpoklad, že narativní text směřuje k reálnému světu, a to jak na rovině vypravěče (jako by reálné osoby), postav (jako by reálných osob), tak dalších aspektů světa. Tato teze je představena jako alternativa dvou vlivných tendencí: (1) tendence chápat význam textu jako svébytné pole, jehož významu můžeme nejlépe porozumět z ‚textu samého‘, a (2) tendence chápající význam fikčního textu prostřednictvím reference k fikčnímu světu, přičemž druhá ze zmiňovaných tendencí zaujímá v knize podstatně výraznější místo. Druhou část schématu můžeme chápat jako autorovu snahu vyrovnat se s případy literárních textů (typicky modernistických), které by mohly první část teze problematizovat.“
Marie Krappmann píše o stereotypizaci židovství (22. 2. 2024)
Další příspěvek česko-německého E*fora se zabývá publikací Obrazy zášti. Vizuální projevy antijudaismu a antisemitismu v českých zemích v její české i anglické verzi. Český překlad vydali Eva Janáčová a Jakub Hauser v roce 2022. „Obsáhlá monografie Obrazy zášti splňuje to, co její vydavatelka předesílá v úvodních slovech: V mnohém navazuje na kolektivní monografii Obrazy nenávisti; čtenář, který knihu z roku 2020 zná, se tedy často setkává s již formulovanými tezemi a s částečně již publikovaným obrazovým materiálem. Na druhou stranu monografie, na které se podíleli nově přizvaní autoři Daniel Soukup, Daniel Baránek a Alice Aronová, nabízí velké množství nových informací a analýz z geografického prostředí českých zemí, příp. nahlíží na materiál zpracovaný v Obrazech nenávisti z jiných úhlů pohledu. Čtenář, který si přečte obě publikace, bude o vizuálních projevech antisemitismu ve střední Evropě a v českých zemích informován takřka kompletně.“
Kateřina Smyčková píše o Janu Amosu Komenském (14. 2. 2024)
Aktuální příspěvek bohemistického E*fora se zabývá výborem ze spisů Jana Amose Komenského s názvem Lekce lidskosti, který sestavil Jan Hábl a který vyšel v nakladatelství Bibion v loňském roce. „Ačkoli se říká, že knihy nemají být souzeny podle obalu, Lekce lidskosti svádí k napsání celé recenze jen o linorytu na přední straně obálky. Zdánlivě prostý portrét Jana Amose Komenského (dílo Magdaleny Rutové) připomíná na první pohled starý dřevoryt; zdá se ale, jako by se její Komenský na čtenáře díval – s trochou shovívavé ironie? Šibalsky? Provokativně? Tento (post)moderní Komenský má blíže ke komiksovým postavičkám než k Rembrandtovu moudrému starci. Asi stejně daleko má tato drobná knížka k monumentálním komeniologickým projektům, vědeckým monografiím i kritickým edicím.“