Aktuality IPSL

Michael Špirit píše o České cikánské rapsodii (7. 12. 2016)

Nové echo zpravuje o edici ústních vzpomínek Josefa Serinka a o badatelsko-vykladačské práci Jana Tesaře, díky němuž vznikly a zachovaly se, a v ohromující péči byly nyní v nakladatelství Triáda pod názvem Česká cikánská rapsodie vydány. Publikaci „tvoří tři svazky (celkem přes 1300 stran) podepisované jednotně dvojicí autorů Josef Serinek – Jan Tesař. První z nich, český Rom (1900–1974), se po útěku z koncentračního tábora v Letech v září 1942 stal významným odbojářem-partyzánem na českomoravské Vysočině. Druhý z autorů, historik (nar. 1932) a od roku 1961 člen Československého výboru pro dějiny protifašistického odboje, ustaveného ve Vojenském historickém ústavu, zaznamenal v letech 1963–1964 během osmnácti setkání Serinkovy ústní vzpomínky od první světové války do posledních měsíců války druhé, s těžištěm v letech 1942–1945, jimž vypravěč věnoval nejzevrubnější pozornost.“

Jiří Flaišman a Michal Kosák promluvili o Šaldově románu (30. 11. 2016)

Jako nové echo publikujeme proslov editorů románu F. X. Šaldy Loutky i dělníci boží, který vydal IPSL a dokončil tím Soubor díla F. X. Šaldy započatý v roce 1947 a přerušený v roce 1963, resp. 1997. „Chtěli jsme přispět k uzavření této skvělé ediční řady, kterou před sedmdesáti lety daly do pohybu osobnosti jako Jiří Pistorius či Felix Vodička. Přáli jsme si spolupracovat s přáteli ze Společnosti F. X. Šaldy, s nimiž jsme před šesti lety zakládali IPSL, a projekt Šaldových spisů byl tehdy jedním z prvních plánů rodící se organizace. Na pověst, že Šaldovy Loutky jsou ‚textologická noční můra‘, jak o tom mluvil Emanuel Macek, a mínění, že nejadekvátnější by bylo vydat souběžně znění první (1917) a poslední ruky (1935), jsme pohlíželi od začátku podezřívavě. Rozhodli jsme se pro nové vydání Loutek i dělníků božích vyjít z textu posledního vydání za autorova života a ten textově ošetřit, a současně pak využít možností digitálního média a ... připravit texty dalších znění románu tak, aby byly prostřednictvím internetu k dispozici v nástroji, který umožní přehledně zobrazit textové posuny mezi jednotlivými verzemi.“

Bernd Hamacher píše o korespondenci germanistů (28. 11. 2016)

Modelový charakter si pro výzkum dějin germanistiky může podle nového česko-německého echa nárokovat komentovaná edice korespondence Wilhelma Scherera s Augustem Sauerem, Bernhardem Seuffertem a Richardem Mariou Wernerem z let 1876 až 1886 – pod titulem Disziplinentwicklung als community of practice (Vývoj disciplíny jako community of practice) ji vydali Hans‑Harald MüllerMirko Nottscheid (Stuttgart: Hirzel 2016). Edice dokládá, že dějiny novější německé literatury se jako obor výrazněji konstituovaly teprve jako „community of practice“ v rámci Schererovy školy – Schererových seminářů a sítě jeho žáků. „Vlastní zásluha svazku – a tím také oprávnění skončit Schererovou smrtí – spočívá v tom, že se během pouhého desetiletí mezi lety 1876 a 1886 ‚vytvořily podstatné obrysy »typického« profilu literárního historika Schererovy školy‘, které jsou významné i nad rámec vědeckých biografií tří zde zmíněných osobností. Náleží sem mj. ‚»hledání životního básníka« následující po etablování na akademické půdě.‘“

Emanuel Macek napsal o Šaldově slovníku naučném (23. 11. 2016)

Jako nové echo publikujeme u příležitosti dnešního uvedení kritické edice Šaldova románu Loutky i dělníci boží text vynikajícího znalce kritikova díla, literárního historika, editora a bibliografa Emanuela Macka (1924–1997). Jeho recenze z roku 1989 pojednává o knižním výboru z Šaldových hesel psaných pro Ottův slovník naučný. „Název edice Šaldův slovník naučný je poněkud nadnesený. Předně nejde o slovník, ale o výběr z torza slovníkových hesel od písmene E do Z. Za druhé nejde o slovník naučný, nýbrž o vybraná hesla z několika oborů. A konečně za třetí nejde v plném smyslu ani o dílo Šaldovo jako jednotně koncipovaný celek; vždyť ani heslář romanistických hesel, která si jakžtakž určoval Šalda sám, není bez mezery; a hesla z ostatních oborů si už vůbec nevybíral, byla mu pouze tu a tam nabídnuta.“

Markéta Szyszkowiczová píše o 14. svazku Díla J. Seiferta (16. 11. 2016)

Nové echo informuje o předposledním dílu Seifertových spisů, Publicistika (1939–1986) – Dubia – Společná prohlášení. „Novinové příspěvky z daného období představují Seifertovy texty z prvních let okupace 1939–1942, z deníku Národní práce a časopisu nakladatelství Družstevní práce Panorama. Po nich následují příspěvky z deníku Práce z let 1945–1949. Dalších patnáct let mohl autor publikovat sporadicky, změna nastala až v polovině šedesátých let. ... Do deníků a časopisů začal přispívat znovu, ale publikované žánry se proměnily. Šlo především o rozhovory, doslovy, odpovědi na anketní otázky a veřejné projevy. V rozhovorech Seifert reaguje nejen na aktuální politické a kulturní dění, ale také hodně vzpomíná na své dětství, komentuje své nové sbírky a proměnu tvorby. ... Poslední oddíl Společná prohlášení je tvořen výzvami a manifesty, u kterých se Seifert nepodílel na jejich textaci, ale jejich konečné znění podepsal. Jsou to různorodé texty: první čtyři pocházejí z roku 1946, zbylé příspěvky jsou z let 1955–1977, převážná většina z roku 1968. Můžeme zde číst mj. Otevřený dopis ÚV KSČ, Provolání českých umělců, vědců a publicistů a kulturních pracovníků či Chartu 77.“

Další aktuality...