Aktuality IPSL

Luboš Merhaut píše o salonním umění (17. 8. 2022)

Nejnovější příspěvek bohemistického E*fora je věnován publikaci Epocha salonů. České salonní umění a mezinárodní výtvarná scéna 1870–1914, kterou edičně připravili Aleš Filip a Roman Musil a v roce 2021 vydaly Galerie a nakladatelství Stará pošta a Západočeská galerie. „Kniha získala v květnu t. r. hlavní Cenu Gloria musaealis jakožto Muzejní publikace roku 2021, jistě též jako ocenění dlouhodobé programové činnosti Západočeské galerie – viz např. předchozí projekty Uměním k Bohu. Náboženské výtvarné umění v Čechách a na Moravě v letech 1870–1914 (2006), Gabriel von Max (1840–1915) (2011) a Mnichov a země Koruny české (1870–1918). Umělecká výměna (2015). V Epoše salonů jde o průzkum rozsáhlé a specifické oblasti, který je promyšleně koncipovaný a usiluje o široký záběr jevů, jež salonní materiál nabízí.“

Veronika Jičínská píše o knize Otto von Graben zum Stein: Strašidelné Čechy  (10. 8. 2022)

Jako druhé z laudatií, jež 19. května t. r. zazněla při příležitosti předávání Ceny Otokara Fischera, publikujeme slova Veroniky Jičínské věnovaná knize Otto von Graben zum Stein: Strašidelné Čechy (ed. Marek Vajchr)

Jan Budňák píše o knize Zwische Prag und Nikolsburg. Jüdisches Leben in den böhmischen Ländern (3. 8. 2022)

Jako první z laudatií, jež 19. května t. r. zazněla při příležitosti předávání Ceny Otokara Fischera, publikujeme slova Jana Budňáka věnovaná knize Zwischen Prag und Nikolsburg. Jüdisches Leben in den böhmischen Ländern (eds. Kateřina Čapková a Hillel J. Kieval).

Jakub Vaněk píše o identitě a literatuře (27. 7. 2022)

Nejnovější příspěvek bohemistického E*fora je věnován publikaci Lukáše Prokopa s názvem Nedokončené konstrukce. Stendhal, Deml, Michaux, kterou vydal Památník národního písemnictví v roce 2021. „Znovuoživení zájmu o autorství literárního díla v kontextu konceptů identity, subjektivity či žánrů autobiografie nebo autofikce je v posledních letech v kurzu také v české literární vědě. Svědčí o tom množství publikací, které ve filozofickém či literárně teoretickém rámci zkoumají vztahy mezi psaním a konstrukcí identity. Z mnohých zmiňme například Vyprávět sám sebe Kláry Soukupové (2021) či Stávám se řečí Anny Schubertové (2021).“

Miloslav Hýsek a Pavel Eisner napsali o překladech české literatury II. (20. 7. 2022)

V návaznosti na texty Miloslava HýskaPavla Eisnera, uveřejněné minulý týden, uveřejňujeme v rámci česko-německého E*fora další trojici jejich polemických „replik“. „Řekl jsem v úvaze o překladech z češtiny, že všechny básnické překlady z české poezie, pokud vyšly z pera Čechů němčiny znalých (Wenzig, Waldau, Albert) byly špatné. Příčiny jsou jasné, faktum je nezvratné, důkaz lze kdykoliv vésti svědectvím libovolného počtu esteticky vzdělaných Němců. Neupírám Wenzigovi, Waldauovi, Albertovi morálního významu jejich činnosti. Bohužel mravní moment v umění o sobě nerozhoduje.“ (P. Eisner, 1927)

Další aktuality...