Aktuality IPSL

Antonín Škarka navrhl četbu ze staročeské literatury (17. 11. 2022)

Nejnovější příspěvek bohemistického E*fora je vzpomínkou na filologa, literárního historika, editora, hymnologa, komeniologa a vynikajícího znalce české středověké a barokní literatury Antonína Škarku u příležitosti 50. výročí jeho úmrtí. Přinášíme dosud nezveřejněný text, ve kterém Škarka kriticky hodnotí úroveň výuky tzv. starší české literatury na střední škole, zvažuje její hodinovou dotaci a ročníkové zařazení, a především připojuje konkrétní návrh na novou středoškolskou čítanku starší české literatury. „Pokroky, objevy a nová hlediska naší literárněhistorické vědy, která se zabývá staršími obdobími našeho písemnictví, leží vlastně dosud pro naši školní praxi ladem a nevyužity. Rukověti i čítanky, kterých se užívá na našich středních školách, ustrnuly většinou na formulacích Vlčkových nebo Jakubcových Dějin, pohlížejí stále ještě na naše starší písemnictví jednostranně a předpojatě, hlavně jako na výtvory zajímavé nanejvýš ideově nebo kulturněhistoricky, a jenom zřídka jako na projevy uměleckých forem a dobových estetických hodnot. Není proto divu, že pravé pochopení naší dávnější literární minulosti stále ještě uniká odchovancům našich středních škol.“

Jan Musil píše o Strašidelných Čechách (9. 11. 2022)

Nejnovější příspěvek česko-německého E*fora představuje knihu s názvem Strašidelné Čechy, která se skládá z předmluvy Marka Vajchra a druhé části, jejímž autorem je německý spisovatel, mnich, vojenský kazatel, šprýmař a mystifikátor Otto von Graben zum Stein. Kniha, oceněná letos Cenou Otokara Fischera, vyšla v pražském nakladatelství Revolver Revue v roce 2021. „Mísením beletristického a odborného stylu vytváří Marek Vajchr texty, které se na české literární scéně vymykají. Nejde o poslední dobou tak populární prozaizace posledních dnů světové války a podobně – Vajchrovo psaní vyžaduje mnohem víc pozornosti. Astrální komedie doplněná komentářem a poznámkovým aparátem však ukazuje, že relativně složité a zdánlivě přežité téma, jakým je genealogie démonologických studií, je možné zpracovat skutečně poutavě i pro široké čtenářstvo. To spolu s fantastickými dřevoryty Chrudoše Valouška a plátěným potahem dělá z knihy skutečně hezké a zábavné dílko, které vzdělává jen tak mimochodem.“

Magdaléna Jacková píše o Bohuslavu Hasištejnském z Lobkovic (2. 11. 2022)

Nejnovější příspěvek E*fora je věnován edici Básní a listů Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic, již pro Českou knižnici připravila Marta Vaculínová. „Vybrané texty uspořádala do několika námětových okruhů, přičemž hlavními tématy jsou přátelství a nepřátelství osobní i literární, cestování, církev a víra apod. Kniha není řazená čistě chronologicky, začíná nicméně oddílem listů z Hasištejnského mládí, přesněji z dob studií v Itálii, a symbolicky končí kapitolou Stáří, nemoc a smrt,“ konstatuje ve svém komentáři Magdalena Jacková.

Filip Charvát píše o českém strukturalismu (27. 10. 2022)

Nejnovější příspěvek česko-německého E*fora představuje publikaci Herty Schmid s názvem Literatur als Kunst: Studien zum tschechischen Strukturalismus, kterou edičně připravila Birgit Krehl a která vyšla roku 2019 v berlínském nakladatelství Peter Lang. „Traduje se, že byl Homér slepý a údajně trávil mnoho hodin tím, že stál u moře, aby naslouchal přílivu. Pak napsal Iliadu s jejím nekončícím proudem hexametrů: tato představa ve mně vzbuzuje myšlenku, že na ‚hlubinném působení mnohovrstevnatých materiálních forem‘ přece jen něco bude.“

Arne Novák napsal o Adalbertu Stifterovi (19. 10. 2022)

V nejnovějším příspěvku bohemistického E*fora publikujeme dvojici drobných textů Arne Nováka z let 1925 a 1936 týkající se debaty k dílu Adalberta Stiftera. „Zajímavým dokladem, kterak se poválečné Rakousko v oblasti intelektuální snaží rozpomenouti na to, v čem záleží jeho kulturní svéráz a původnost, jest obecná pozornost, již obracejí málem všickni vídeňští básníci k osobnosti a umění Adalberta Stiftera. Zralé a harmonické umění tohoto žáka a následovníka Goethova, jenž dovedl odolati všem svodům mladoněmecké časovosti a tendence, vzbudilo již podiv a lásku Nietzscheovu, a velký stylista zařadil jeho prózu mezi řídké ukázky slohové schopnosti německé; nic mu při tom nevadil klasický idylismus laskavého rakouského pedagoga, nic jeho konzervativnost obracející se v klidném soustředění od měnivých forem kvapícího života společenského k stálému trvání přírody, již Stifter nejraději pozoroval a zachycoval na českých i rakouských svazích šumavských.“

Další aktuality...