Aktuality IPSL

Václav Petrbok píše o knize Jazyk jako fetiš (29. 1. 2020)

V nejnovějším příspěvku česko-německého E*fora se dostáváme ke knize Václava Velčovského s názvem Jazyk jako fetiš. Texty o Češích a českých Němcích 1880–1948, kterou vydala Univerzita Karlova v loňském roce. „Hned na počátku publikace nás Velčovský uvádí in medias res úvahami o ‚kaleidoskopu‘ dějin. Už v těchto poznámkách lze nalézt celou řadu termínů autoritativně vymezeným způsobem, který nebudí důvěru (jde např. o nedůsledné – byť deklarované – rozlišování pojmu Češi vs. Böhmen nebo ztotožnění pojmu Němec s jakýmkoliv německým mluvčím, též Rakušanem či obyvatelem Čech, tzv. Čechoněmcem).“

Tereza Šnellerová píše o Jáchymu Topolovi (23. 1. 2020)

V aktuálním příspěvku bohemistického E*fora se dočítáme o románové prvotině Jáchyma Topola Sestra, s komentářem Zdeňka Šandy a editorskou péčí Daniely Iwashity. „Nelehká rozhodnutí, která musela editorka podstoupit ve vztahu k textu, se místy podobají tanci mezi vejci. Ten však byl zvládnut poučeně a s elegancí. Otázku po možnostech současné recepce Sestry může částečně zodpovědět zařazení překladových vysvětlivek, které rekapitulují babylonskou pestrost použitých jazyků a to, jak se s nimi v Sestře pracuje. Editorka sama však dodává, že těmto jinojazyčným pasážím ‚lze porozumět na základě kontextu nebo obecných znalostí‘.“

Lena Dorn píše o Vladimíru Holanovi (15. 1. 2020)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora se zabývá kritickou edicí sebraných spisů Vladimíra Holana vydávanou Ursem Heftrichem a Michaelem Špiritem, konkrétně svazkem 11 této edice s názvem Předposlední [Das Vorletzte. Gesammelte Werke / Band 11: Lyrik VIII: 1968–1971, v překladu Věry Koubové. „Významu a způsobu překladu se lze přiblížit z různých stran. Překládat v takovém měřítku Holanovy texty znamená vzdát čest Holanovi jako překladateli poezie. Literární překlady si nelze z jeho díla odmyslet; vyzdvihovány bývají jeho (obzvláště početné) překlady R. M. Rilka, kterým bylo jeho dílo ovlivněno. Slovník české literatury po roce 1945 vypočítává ještě mnohé další překlady z různých jazyků a století, například z děl autorů jako Nikolaus Lenau, Luis de Góngora y Argote, Michail J. Lermontov, Nezāmi von Gandscha, Charles Baudelaire, Jean de La Fontaine, Adam Mickiewicz, William Wordsworth a mnohých dalších.“

Mariana Prouzová píše o francouzské edici korespondence Richarda Weinera (8. 1. 2020)

Prvním příspěvkem bohemistického E*fora v tomto roce je recenze ke knize Correspondances croisées (1927–1937) shrnující korespondenci Richarda Weinera se členy skupiny Le Grand Jeu. „Záměrem publikace bylo (dle slov editorčiných) zprostředkovat Weinerův vztah s členy Vysoké hry v co nejvyšší možné míře plasticity a živosti. Proto vydavatelé soubor Weinerových a jemu určených dopisů doplnili ještě dopisy, jež si členové Le Grand Jeu psali mezi sebou, a jejich deníkovými záznamy, které vztah k Weinerovi reflektují. Součástí edice je také výbor z Weinerových dopisů a publicistických textů, které směřovaly do Čech a které vznikaly ve stejné době jako dopisy adresované členům Le Grand Jeu.“

Manfred Weinberg píše o novém románu Jaroslava Rudiše (2. 1. 2020)

Letošním novoročním příspěvkem česko-německého E*fora je recenze Manfreda Weinberga k poslednímu románu Jaroslava Rudiše, který je zároveň jeho prvním německy psaným dílem, s názvem Winterbergs letzte Reise [Winterbergova poslední cesta]. „Jaroslav Rudiš vypráví ve Winterbergově poslední cestě současnost střední Evropy, jež se nedokáže osvobodit od své temné historie, která za sebou ale na druhé straně má působivou kontinuitu mezikulturního soužití. Rudiš v románu našel způsob, jak ‚zabalit‘ středoevropskou historii do napínavého děje. Někteří kritici sice naříkali pod náporem kolportovaných faktů a jmen, ale právě v tom spočívá obzvláštní význam knihy. Člověk získá přinejmenším představu o tom, co všechno by měl vědět, aby mohl také z historie pochopit svůj vlastní středoevropský příběh. Takové detailní znalosti historie části kontinentu, který se nachází v neustálém krizovém režimu, mohou možná přispět k tomu, aby se z aktuálních krizí znovu nevyvinuly války. Pokud se příliš mnoho z nás takových znalostí historie vzdá – pak, jak říká Winterberg, ‚se člověk nemůže divit, co se teď děje‘ (s. 186). Budiž proto tento román naléhavě doporučen k četbě.“

Další aktuality...