Michal Topor píše o literárním parnasismu
(, 23. 9. 2015)Nové echo věnuje pozornost kolektivnímu svazku Český a slovenský literární parnasismus (2015), který je pokusem o nové zhodnocení pojmu, jehož prostřednictvím lze rozumět uměleckým projevům kultury 19. století. Hlavní příspěvky A. Hamana a D. Turečka „spojuje pozoruhodný narcismus, přesvědčení o podstatnosti předložených výkladů, jimiž autoři usilují ‚o etablování parnasismu v české literární historii‘. Jejich konstrukce jsou přitom leda pohybem v několika kruzích, podobny nakonec tomu, co vypočítávají jako slabinu jiných pojetí. Porůznu, prostřednictvím dokonale dekontextualizovaných úryvků, tj. cizích postřehů na polích literární kritiky či historie, jsou shledávány a do ‚katalogu‘ shrnuty znaky ‚parnasistní‘ ‚události‘: ‚říše krásy‘, ‚virtuozita formy a rétoričnost‘, ‚dekorativní malebnost‘. Tyto znaky jsou poté nalézány – metodou poněkud houbařskou – v textech básnických, literárněkritických, ve výtvarných dílech, z čehož lze obratem vyvodit faktičnost výchozího rámce, atd.“
