Marie Langerová píše o výstavě Zbyňka Sekala
(, 28. 1. 2015)Nové echo, připsané Josefu Vojvodíkovi (8. 11. oslavil padesátiny), pojednává o tvorbě významného výtvarníka a překladatele u příležitosti výstavy Zbyněk Sekal a Japonsko, instalované v Plzni v létě minulého roku. „Výstava Zbyněk Sekal a Japonsko upozornila na jev, který je důležitou součástí českého moderního poválečného umění. Nejde tu jen o ‚orientalismus‘ jako jedno z témat ‚západní‘ kultury, nýbrž o hledání nového jazyka umění v poavantgardní době, kterého se dobírala generace umělců padesátých let. ... Ze Sekalových prací dýchá odpovědnost umělce ke kulturnímu kontextu, ze kterého tvoří a do kterého své dílo zpět vkládá. A tak je to i s přístupem k japonskému prostředí, s průzkumem jeho řádu, příbuzností a odlišností, detailů, na něž naráží mimo oficiality, na ulici, v umění řemeslné práce. Jsou to výpravy do uspořádání běžného života, z jehož pozorování postupně vznikají návaznosti. Je příznačné, že Sekalovy práce inspirované japonskou kulturou spočívají právě v navazování, přepracování či dotváření jeho starších projektů.“
