Michal Topor píše o knize Carlo Ginzburga
(, 4. 6. 2014)Nové echo pojednává o práci Mocenské vztahy: historie, rétorika, důkaz (it. 2000, česky 2013). „Spojnicí knihy Ginzburg učinil otázku po místě důkazu v badatelské praxi i v její teoretické reflexi. … Je to tradice, v níž jsou text o minulosti stejně jako jazyk, panující morálka či právo chápány a akceptovány jako projekce vítězného hlediska, případně jako hřiště. Ginzburg toto pojetí interpretace jako ‚neustálého, nerozsouditelného střetávání pravdy a lži‘ označuje za podstatu způsobu, jímž se jedinec i evropská inteligence mohou vymluvit ze svých vin, selhání.“
