Marie Škarpová píše o Slovech, obrazech a středověké úzkosti
(, 26. 10. 2016)Nové echo uvažuje nad knihou Herberta L. Kesslera Ani Bůh, ani člověk s podtitulem Slova, obrazy a středověká úzkost z výtvarného umění (angl. 2007, česky 2016). Autora knihy „přednostně zajímá ne obraz sám o sobě, nýbrž jeho spojení s (psaným) slovem, resp. vkládání slov či textů do obrazů: jak toto spojení vypadalo a jaká jeho podoba se považovala za ‚správnou‘. Zejména u posvátných obrazů to není vůbec záležitost jednoduchá, neboť každý pokus o vizualizaci Boha s sebou nese jisté nebezpečí idolatrie. V křesťanství byla sice legitimita zobrazování Boha a posvátna vůbec obhájena christologicky vedenou argumentací, především pomocí nauky o vtělení, v němž se neviditelné Boží Slovo stalo (zrakem postižitelným) tělem, a Kristus je koneckonců již v kanonickém biblickém textu pojat přímo jako ‚obraz (eikón) neviditelného Boha‘, ovšem zároveň s tím se objevil problém jiný: jak správně či zda vůbec lze obrazem vyjádřit tajemství Bohočlověka, a to zejména Kristovy božské přirozenosti.“
