Napsal Leopold von Sacher Masoch
(Echos, 3. 10. 2016)Od října 1881 do září 1885 vycházel v Lipsku měsíčník Auf der Höhe (Na výšinách), který redigoval Leopold von Sacher-Masoch (1836–1895). V první polovině osmdesátých let představoval v Německu jediné periodikum, které cíleně prostředkovalo soudobé dění v české literatuře. Vyšlo zde jedenáct ukázek z děl šesti autorů (Svatopluk Čech, Vítězslav Hálek, Karel Kučera, J. V. Sládek, Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer) a třináct článků o české literatuře (portréty spisovatelů, souhrnné studie, referáty), jejichž autory byli Josef Penížek a především novinář Karel/Karl Müller. K tomu můžeme připočíst jeden článek od pražského německého básníka Eduarda Marii Schranky o českém Národním divadle (přeložil i jednu báseň Vrchlického), rozsáhlou stať uherského historika Johanna Heinricha Schwickera o Královské české společnosti nauk a recenzi Masarykova spisu Selbstmord als sociale Massenerscheinung der modernen Civilisation od Masarykova žáka, novináře, rodáka z moravského Lipníka Sigmunda Münze.
Prostředkování české literatury v německých časopisech předpokládalo souběh několika faktorů, který se v Auf der Höhe naplnil: internacionální program zaměřený nejen na velké literatury, zájem redakce o menší slovanské literatury, kontakty na vhodné prostředníky s dobrým přehledem o soudobé české literatuře a ochotou německy referovat či překládat – nejlépe obé a opakovaně. Auf der Höhe měla podtitul Internationale Revue, jejím vzorem byly francouzské časopisy, především renomovaná Revue des deux Mondes. Sacher-Masoch sledoval literaturu ruskou, předpokládal rovněž, že rostoucí úspěch, jejž zaznamenávala ruská realistická próza u německých čtenářů, by mohl podnítit zájem o další slovanské literatury (polská literatura ostatně pronikala do německé literatury mnohem průrazněji než česká).
První překlad z české literatury vyšel v Auf der Höhe až v červnu 1883, o její zastoupení však Sacher-Masoch usiloval zřejmě od počátku, již kvůli osobnímu vztahu k Praze, kde žil v letech 1848‒1854. O jeho obtížích získat české autory se zmínil například Josef Penížek, který v časopise publikoval podrobnou stať o soudobé české literatuře, v dopise Václavu Vlčkovi: „Stěžoval si mi, že prosil za čes. stati několik spisovatelů marně. Snad Čech jediný že mu slíbil“ (LA PNP, f. V. Vlček, 30. 8. 1882). Naznačenou kulturně politicky danou rezervovanost českých literátů vůči nabídce Sachera-Masocha i vůči překládání vlastních děl do němčiny vůbec se snažil překonat Karel Müller, jenž byl nejaktivnějším prostředníkem v tomto období. Soustředil se především na dílo Svatopluka Čecha.
Dopis Leopolda von Sacher-Masoch z dubna 1882 svědčí o tom, že šéfredaktor Auf der Höhe se na tehdy široce uznávaného českého spisovatele obrátil nejprve přímo (dopis je uložen v Čechově pozůstalosti v LA PNP). Sacher-Masoch tu odmítl Čechovu nabídku na otištění povídky od Josefa Štolby, protože próza nezapadala do jeho realistického programu, zároveň však zdůraznil otevřenost časopisu slovanským literaturám a žádal Čecha o jeho vlastní příspěvky.
Lipsko, 26. IV. 1882
Vážený pane!
Srdečně Vám děkuji za dopis. Češtinu poměrně ovládám, protože jsem v Praze v letech 1848–1852 absolvoval čtyři třídy vyššího gymnázia na českém staroměstském gymnáziu za Klicpery, Jungmanna, Čupra, Štulce atd., v době, kdy byl můj otec pražským městským hejtmanem. Rovněž při písemné maturitní zkoušce z češtiny jsem odevzdal jednu z lepších slohových prací.
Povídka Vesnický diplomat bohužel neodpovídá mému programu, zaprvé proto, že otiskujeme pouze originály a tato se již dříve objevila česky, za druhé proto, že bych měl rád právě slovanské literatury zastoupeny velmi dobře, a Štolbova povídka je sice dobrá, neobsahuje však tu svěžest, charakterističnost a poutavost ruských a částečně i novějších polských próz Turgeněvových, Dostojevského, Pisemského, Bałuckého, Litwosových [= Sienkiewiczových] ad.; zatřetí proto, že pramálo charakterizuje český lidový život.
Protože musíme pečovat o všechny literatury, a nemůžeme tudíž příliš často tisknout prózy jen z jedné z nich, byl bych rád, aby byla česká literatura zastoupena opravdu vynikající prózou charakterizující život českého lidu, a věřím, že jedině Vy jste povolán k tomu reprezentovat takovou povídkou Váš národ v naší revue, v níž Francie byla zastoupena Daudetem, Rusko Dostojevským, Polsko Bałuckým, Itálie Ciampolim a Bersecziem atd. Velmi vítanou by mi byla povídka ze života Hanáků, jsem přesvědčen, že Vaše slovutné pero by jí vtisklo originální, národní kolorit.
S veškerou úctou
Leopold Ritter von Sacher Masoch
Knauthain u Lipska
Požadovat po Čechovi „povídku ze života Hanáků“ bylo mimoběžné autorově tvorbě. – Nehluboké humoristické obrázky ze života českých pražských obyvatel, epické básně včetně ukázky z idyly Ve stínu lípy, nepředstavovaly sice estetiku, kterou chtěl Sacher-Masoch prosazovat, přesto je však (v Müllerově překladu) v Auf der Höhe publikoval.
Vzhledem k tehdejší situaci české literatury byl Sacherův-Masochův adresát správný, Svatopluk Čech byl populárním spisovatelem všeobecně přijímaným jako nezpochybnitelná autorita. Toto hodnocení mělo vliv i na prostředkování do němčiny – v osmdesátých letech byl spolu s Janem Nerudou nejpřekládanějším autorem. Rozdíl mezi očekáváním obou stran, mezi německou a českou literární situací ukazuje jednu z obtíží česko-německého literárního sbližování na konci 19. století (podrobně se prostředkování české literatury v období 1880–1910 věnuje kniha Paralely a průniky. Česká literatura v časopisech německé moderny, vydaná nedávno Masarykovým ústavem a Archivem AV ČR).
lm
