Aktuality IPSL

Markus Grill píše o Bibianě Amon (19. 7. 2024)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora je recenzí publikace Waltera Schüblera s názvem Bibiana Amon. Eine Spurensuche, která vyšla v roce 2022 ve vídeňském nakladatelství Edition Atelier. „Životopisec v této knize velmi sympatickým a sebeironickým způsobem poskytuje vhled do svého řemesla. To není samozřejmost. Tím, že odhaluje vlastní pracovní metody a způsoby, jakými dochází k poznání, více vystavuje knihu kritice. Naopak nárok na absolutnost, který je typický pro řadu rozsáhlých biografických projektů, ponechává jen málo prostoru pro alternativní pohledy. Mnoho z nich nabízí řád a jistotu faktů, díky nimž se čtenáři ‚v chaosu cítí bezpečni‘ (Muž bez vlastností). Schüblerova nenápadná knížečka – má 180 stran malého formátu včetně rejstříků a poznámkového aparátu – se naopak koncentruje na to, čemu se říká tolerance rozpornosti: tedy na schopnost lidí přijímat nejednoznačnost. Jde o základní předpoklad pro existenci nejen odborného diskurzu, ale i pluralitní demokracie vůbec. Bibiana Amon. Po stopách je jednou z nejzajímavějších vědeckých biografií posledních let, a to zejména po koncepční stránce.“

Josef Tomeš píše o Josefu Zumrovi (10. 7. 2024)

Aktuální příspěvek bohemistického E*fora je vzpomínkou na nedávno zesnulého českého filozofa, literárního historika, esejistu, editora a překladatele dr. Josefa Zumra, emeritního ředitele Filosofického ústavu AV ČR a předsedu kuratoria Ústavu T. G. Masaryka. „V Josefu Zumrovi odešel jedinečný filozof a literát, charismatický intelektuál vzácné názorové a morální integrity. A také jeden z posledních aktérů českého ideového a kulturního kvasu šedesátých let 20. století.“

Bára Činčurová píše o Aronu Jakovleviči Gurevičovi (3. 7. 2024)

Aktuální příspěvek bohemistického E*fora je věnován publikaci Arona Jakovleviče Gureviče s názvem Kultura a společnost středověké Evropy očima současníků. Exempla 13. století, kterou do češtiny převedla Jitka Komendová a kterou vydalo nakladatelství Argo v roce 2022. „Exemplum je podle Gureviče pro studium středověké kultury a mentalit velice výhodným pramenem, protože v sobě spojuje lidový element s církevním učením. Tento slovesný útvar, jenž byl typicky součástí kázání a představoval styčný bod mezi laiky a kazateli, se i v mnoha dalších ohledech vyznačuje určitou ambivalencí, jednotou protikladů. Syntéza anekdoty z každodenního života, jež měla upoutat pozornost posluchačů, a morality, předkládající ponaučení z anekdoty vyplývající, může na dnešního čtenáře působit až groteskně nesourodým dojmem.“

Michaela Wolf píše o knize o Emilu Saudkovi (27. 6. 2024)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora se zabývá publikací Emil Saudek (1876–1941). Ein Übersetzer und Kulturvermittler zwischen Metropole und Provinz, kterou v roce 2022 k vydání připravili Lucie Merhautová, Václav Petrbok a Michal Topor. „Životopis Emila Saudka je zaměřený na jeho překladatelskou činnost a toto téma upřednostňuje i většina příspěvků. Je proto logické se při recenzi knihy soustředit právě na povahu Saudkova sociálního a kulturního okolí s důrazem na překladatelství, a to ve smyslu Pierra Bourdieua, který chápe moderní společnost jako organizovanou do různých polí. Zde za pole překladu považujeme sociální oblast, v níž dochází k výběru překladů, k jejich zprostředkování, produkci, distribuci a recepci. Tím se do centra pozornosti dostávají také aktéři, kteří jsou za tyto procesy zodpovědní. V profesním životě Emila Saudka a do jisté míry i jeho životě soukromém tedy šlo o překladatele, autory, literární kritiky, intelektuály, nakladatele, redaktory časopisů, novináře, spolky, kavárny, divadelníky a politiky se vztahem ke kultuře.“

Libuše Heczková píše o pražských příbězích Annalisy Cosentino (19. 6. 2024)

Aktuální příspěvek bohemistického E*fora je věnován publikaci Storie di Praga. Un percorso nella cultura ceca (Příběhy Prahy. Na cestu za českou kulturou) profesorky římské univerzity Sapienza Annalisy Cosentino, která vyšla v milánském nakladatelství Umberto Hoepli v roce 2021. „Praha neleží u moře a nemůže ani lákat na neukončenou pohyblivou historii „velké nádhery“ jako Řím. Moře naši zemi neobklopuje dlouhým pobřežím, netečou u nás velké řeky ani se netyčí dravá závratná pohoří. Česká krajina je rozmanitě pokojná, její historie je a byla však často náladová, nepokojná, krutá i nesnesitelná. Přesto mají obě země některé společné příběhy a jejich vypravěči byli často neobyčejnými osobnostmi. Jednou z nich byl Angelo Maria Ripellino, od jehož narození minulý rok uplynulo 100 let, který věnoval Praze jedinečnou knihu Magická Praha a také řadu literárních překladů a studií.“

Další aktuality...