Jan Lopatka psal o lži v literatuře
(, 18. 5. 2016)Jako nové echo zveřejňujeme stať literárního kritika Jana Lopatky (1940–1993), kterou autor v době vzniku (1966) nemohl publikovat. „Na banálních mystifikacích historických, záměnách části a celku, propagace a faktů, je založeno snad nejrozšířenější současné pojetí literárního vývoje od padesátých let k dnešku. Tkví v zasvěceném rozpomenutí na špatné poměry v padesátých letech a na postupné a podstatné zlepšování. A v případném rozhořčení na ty, kteří to postupné zlepšování obligátně nerespektují. ... Vztahovat tento evolucionismus na proměnu produkce a hovořit tím o růstu a diferenciaci hodnot je – nejde-li už o nemoc z nakladatelského povolání – buď dětinské, nebo lživé. Takové prisma se ukáže trapně provizorní, podíváme-li se například na to, jak se to mělo a má s nakladatelstvími a vydáváním beletrie, kolik nepostižitelných fíglů zabránilo vydání různých textů, kolik úhybných jednání přimělo unavené autory k přepracování, ohlazování, tendenčnímu doplňování textů.“ Článek publikujeme mj. jako upozornění na blížící se konferenci o Janu Lopatkovi plánovanou 8. a 9. června.
