Adéla Petruželková píše o výzkumu cenzury
(, 6. 4. 2016)Nové echo pojednává o kompendiu V obecném zájmu. Cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře 1749−2014 (2 sv., Ústav pro českou literaturu AV ČR 2015), resp. o těch jeho částech, které se zabývají obdobím 1949−1989 (s podtitulem V zájmu pracujícího lidu. Literatura v době centrálního plánování a paralelních oběhů). „Je to období, v němž se výrazně uplatnil fenomén vyjednávání, resp. obcházení (příp. vědomé subverze) cenzury; v případě sedmdesátých a osmdesátých let lze prý hovořit dokonce o tom, že existence a šíře strukturních mezer je vlastně systémovým rysem normalizační literární cenzury – stejně jako je systémovým jevem charakteristickým pro fungování literatury v podmínkách autoritativního typu literární cenzury ustavení paralelních oběhů, jimž je oficiální kultura referenčním rámcem. Takové pojetí nivelizuje význam cenzurních mechanismů jako nástroje k politickému ‚obnovení pořádku‘ a vede k dalším zkreslením.“
