Paul Leppin napsal o Pražské bohémě
(, 7. 12. 2015)Vzpomínkovým echem na Pražskou bohému, otištěným v Prager Presse v roce 1921, připomínáme pražského německého spisovatele Paula Leppina (1878–1945). Prozaik a básník „se po celý život pokoušel navázat kontakty s česky píšícími kolegy. Už v mladých letech začal pro německý tisk recenzovat českou literaturu, sám si dokonce troufl na překlady (např. báseň Tělo od Otokara Březiny) a stal se mimo jiné spolupracovníkem Moderní revue. Příčilo se mu, že ‚se německá spisovatelská kolonie zahrabala v zádumčivě-melancholickém podivínství na nepřátelském území slovanského města‘.“ O pražské – ne výlučně německé – bohémě Leppin píše: „Tenkrát po nocích hýřila ve staropražských pivnicích a nálevnách společnost hrubšího zrna. Postrádajíc pevné principy, nezakotvená, bez společně sdílených uměleckých měřítek se shodovala v jakémsi extatickém přitakání životu, což bylo její nejmenší měšťanskou ctností. Doprovodným projevem a vlastní náplní všech jejích setkání byl humor, pramenící z velké části z mladické opovážlivosti, a jejím nepostradatelným průvodcem prázdná kapsa, která držela chuť k halasným dobrodružstvím na uzdě.“
