Hans Natonek napsal o strašidelné Praze
(, 20. 7. 2015)Sérii česko-německých natonkovských ech uzavírá esej Strašidelná Praha, jejž pražský německý autor publikoval začátkem května 1939 v exilovém listě Österreichische Post, vydávaném v Paříži. Julia Hadwiger upozorňuje v úvodu na četné odchylky ve znění textu, které je obsaženo ve výboru z Natonkovy publicistiky Letzter Tag in Europa. Natonek v textu připomíná atmosféru Prahy s její česko-německo-židovskou literaturou a exponuje důkladnou proměnu ovzduší, které zavládlo po okupaci Československa německými vojsky: „15. březen 1939 byl dnem smrti této literatury; doslova. Hnány strachem vrhly se tisíce lidí, antikváři, knihkupci, sběratelé a čtenáři, do dobrovolného autodafé této a veškeré ‚podezřelé‘ literatury. Nemusel přijít Goebbels a knihy pálit. Hořely samy od sebe. Tisíce pecí dýmaly ve stejnou ranní hodinu; kotle ústředních topení dostávaly literární potravu. Roztrhaná literatura ucpala tisíce toalet. Smrdělo to do nebe, byl 15. březen... Se vstupem německých vojsk se otevřela kloaka a lidé posedlí strachem setřepávali svou minulost, své já do záchodové mísy. Instalatéři pak měli co dělat. Tak vypadá děs, který předchází tyto dobyvatele.“
