Růžena Grebeníčková napsala o znakovosti
(, 10. 6. 2015)Jako nové echo zveřejňujeme strojopis Růženy Grebeníčkové (1925–1997), napsaný zřejmě na počátku sedmdesátých let 20. století a souvisící s rovněž dosud nepublikovanými studiemi Fiktivní autobiografie a literární text a Znakovost v českém divadle. „Shoda vět z textů R. Walsera a K. H. Máchy svádí pozornost k aspektům literární stylizace, kterou vzdálené si texty implikují: v obou případech se končí návratem domů, zatímco předchozí vyprávění je evidentně literárně motivováno jako autobiografické, neboli předstírá význam vlastního zážitku (literatura finguje, že je jen prostředkem sebevýpovědi, zatímco výpověď o sobě je prostě dílem literatury, to jest vyplňuje mezeru, prázdno, mluví o neexistujícím, nesděluje nic o tom, co je, nýbrž o tom, co není). Protiklad stylizovaného a nestylizovaného, literatury a života je po svém v próze tematizován. … Interpretování literárního, dramatického textu formou divadelního předvádění je možné pouze za cenu paradoxu, za cenu toho, že dialogický nebo monologický projev (přednášení napsaného slova) bude ‚zneškodněn‘: jde o to, že právě básník, autor textu se připraví o možnost intervenovat do významové struktury jeho jevištního provedení.“
