Lucie Merhautová píše o Rilkovi a Vrchlickém
(, 27. 4. 2015)Explicitní doklady vztahu R. M. Rilkeho k Jaroslavu Vrchlickému byly dosud dva: báseň nesoucí Vrchlického jméno ve sbírce Obětiny lárům (1895) a Rilkův dopis z ledna 1896. Lucie Merhautová přináší v novém germanobohemistickém echu v rubrice Napsali třetí, v Rilkových sebraných spisech nevydaný a sekundární literaturou dosud pravděpodobně nereflektovaný text – sonet vepsaný do exempláře Obětin lárům, který Rilke zaslal Vrchlickému spolu s dopisem. V samostatném echu Merhautová konfrontuje pozitivní ohlas na Vrchlického poezii ze strany německých autorů a kritiků s vzrůstajícím odstupem kritiky české: „Rilkova stylizace vděčného učedníka se zcela míjela s postoji představitelů české literární moderny k Vrchlickému. […]. Ve stejném roce, kdy Rilke věnoval Vrchlickému Obětiny lárům, odmítl srovnání s Goethem F. X. Šalda […]. Šaldova kritika měla dalekosáhlé důsledky, byla přímo protikladná Albertovu úsilí o prokázání vysokého stupně české literatury a potažmo kultury před německým publikem. Vrchlického eklekticismus odmítala nejen jako estetický, nýbrž hlavně morální problém (‚duševní bezzásadnost‘), který se dotýká celé české společnosti.“
