Michal Kosák píše o vydávání spisů R. Weinera
(, 4. 3. 2015)Nové echo přibližuje spletitou historii různých návrhů na výběrovou/soubornou edici díla Richarda Weinera, která měla v druhé polovině šedesátých let 20. století básníka, prozaika a publicistu po třicetiletém vyobcování z nakladatelských plánů takříkajíc vrátit do literatury. „Spisy Richarda Weinera začaly být připravovány jako tzv. čtenářské vydání od roku 1966 nakladatelstvím Odeon a Ústavem pro českou literaturu. Po letech, kdy se, slovy Jindřicha Chalupeckého, ‚Weinerovy knihy ztratily. Nebyly ani ve veřejných knihovnách, nesehnaly se ani po antikvariátech‘, měly představit autorovo dílo v rozsáhlejším výboru. ... Mimo koncepční proměny rozvrhu Spisů Richarda Weinera byla dynamika edičního podniku utvářena i vyjednáváním o typu edice a edičním aparátu. Od roku 1969 se podle zápisů z jednání ediční rady Spisů však začalo smlouvat především o pořadí vydávání svazků (ačkoli byl svazek poezie z ‚druhého období‘ odevzdán nakladatelství již v roce 1969, jako první byl k vydání určen v té době stále ještě připravovaný svazek próz Lazebník, Hra doopravdy, na poezii mělo dojít ‚snad‘ v roce 1971) a také o doprovodných textech. Pro nejbližší svazky měl být autorem doslovu k Weinerovým prózám Zbyněk Hejda a pro svazek poezie Zdeněk Pešat. Vydávání díla Richarda Weinera se však až na jedinou odchylku v době normalizace zastavilo.“
