Píše Adéla Petruželková
(Echa, 4. 2. 2015)K sedmnácti dosud vydaným svazkům Sebraných spisů Jana Patočky, které vycházejí od roku 1996 v nakladatelství Oikúmené, přibyl na podzim roku 2014 další s pořadovým číslem 8/1, nazvaný Nitro a svět (ed. Ivan Chvatík, Jan Frei a Jan Puc). Z Patočkova díla už Spisy představily práce k filosofii dějin, označované platónským termínem Péče o duši, uměnovědné studie a studie k „české otázce“, komeniana a tři díly korespondence. Jedním svazkem bylo zahájeno vydávání Patočkových univerzitních přednášek z antické filosofie.
Nitro a svět je součástí Fenomenologických spisů, ústředního a patrně rovněž nejrozsáhlejšího oddílu Spisů. Tiskem vyšly dosud Fenomenologické spisy I − Přirozený svět (sv. 6), obsahující publikované práce z let 1931−1949 (2008, ed. Ivan Chvatík a Jan Frei), a Fenomenologické spisy II – Co je existence (sv. 7), s texty z let 1965−1977 (2009, ed. Pavel Kouba a Ondřej Švec). Nitro a svět je první ze svazků, které mají obsáhnout Patočkovy nepublikované fenomenologické práce, jež kvůli rozdílným žánrům a rozsahu bylo třeba rozdělit do tří knih. V nich jsou členěny chronologicky: první díl zahrnuje texty ze 40. let, druhý obsáhne náčrty a zlomky pozdějšího data, především ze 70. let, a poslední přinese Patočkovy univerzitní přednášky z let 1968−1972.
Nejnověji vydaný svazek byl ve Fenomenologických spisech I anotován jako Nitro a duch, podle názvu jednoho ze zde přetištěných rukopisů. Titulem Nitro a svět editoři nakonec odkázali ještě k jinému rukopisu, rozsáhlé, nedokončené Studii k pojmu světa. Koresponduje s Patočkovou koncepcí „transcendentálně pojaté subjektivity či nitra, na jejímž základě by bylo možno rozvinout zároveň filosofii objektivity čili předmětnosti světa“ (s. 328). Stejné pojmenování (Das Innere und die Welt) měl německý výbor z téže skupiny rukopisů, který v roce 2007 pro Studia Phaenomenologica připravili k vydání Ivan Chvatík a Cristian Ciocian.
Nepublikované fenomenologické práce ze 40. let, které Nitro a svět přináší, se dochovaly v tzv. strahovské pozůstalosti. Jde o soubor rukopisů, jež autor v roce 1971 daroval Literárnímu archivu Památníku národního písemnictví (jednotlivé texty byly utříděné, založené v „košilkách“ nadepsaných Patočkovou rukou nebo zapsané do samostatných sešitů). Tato pozůstalost je ohraničena lety 1929−1963, nejrozsáhlejší je soubor prací z období druhé světové války. Jsou v ní zastoupeny rukopisy publikovaných statí, rukopisy textů nepublikovaných (převážně nedokončených) a filosofické deníky.
Soupis strahovské pozůstalosti otiskl Filip Karfík s doprovodnou studií a edicí několika fragmentů v Kritickém sborníku (Patočkova strahovská pozůstalost a jeho odložené opus grande, 2000/2001). Probádání rukopisů ukázalo, že Jan Patočka za války pracoval na několika velkoryse koncipovaných knihách, jimiž se pokoušel navázat na svou habilitační práci Přirozený svět jako filosofický problém (1936) a práci s husserlovským tématem rozvinout vlastním, původním způsobem. Jeden z jeho tehdejších konceptů, rozpracování teorie subjektivity a předmětnosti, představují právě rukopisy shromážděné v Nitru a světě. Rozsah a záběr Patočkových válečných rukopisů je překvapující, jak přesvědčivě líčí Karfík, vezmeme-li v úvahu, že se autor k jejich dopracování nikdy nevrátil, ale jakoby stále znova začínal tematicky obdobné projekty s jinými východisky. Filiace mezi válečnými rukopisy a pracemi pozdějšího data lze sledovat v různých oblastech Patočkova díla (kořeny zde mají např. jeho studie o teorii mýtu).
Bezprostředně po Patočkově smrti v březnu 1977 převzali Ivan Chvatík, Jiří Michálek a Jiří Polívka „břevnovskou“ pozůstalost, tedy písemnosti z místa bydliště. Práce na třídění a pořizování soupisu (Jiří Polívka) se na jaře téhož roku protla s jinou „podzemní“ iniciativou Patočkových žáků – Petr Rezek, Jiří Němec a Miroslav Petříček tehdy připravovali k filosofovým (nedožitým) 70. narozeninám třísvazkový výbor z jeho uměnovědných prací. Tím byl položen základní kámen ineditních spisů Jana Patočky, známých jako Archivní soubor prací Jana Patočky.
Jeho editoři, Ivan Chvatík a Pavel Kouba, se o existenci „strahovské“ pozůstalosti dozvěděli až v roce 1987 nebo 1988. Prostřednictvím zaměstnance PNP Martina Svatoše se s tamními rukopisy seznámili a pořídili si jejich kopie, jak uvádí Ivan Chvatík v bilančním vzpomínkovém textuDějiny Archivu Jana Patočky a co jim předcházelo (Filosofický časopis 2007, č. 3). Tou dobou už byla hotová většina ze sedmadvaceti realizovaných svazků samizdatového Archivního souboru – vyjma dílů věnovaných fenomenologickým pracem. Ivan Chvatík a Pavel Kouba se v roce 1987 zapojili do příprav „exilových“ Patočkových sebraných spisů, které měly vzejít z iniciativy Viléma Prečana, resp. Čs. dokumentačního střediska nezávislé literatury v Scheinfeldu. V diskusi o jejich podobě Chvatík s Koubou obhájili svoji koncepci − proti „konkurenčnímu“ návrhu Jiřího Němce, který v exilu spolupracoval s Archivem Jana Patočky, založeným na půdě Institut für die Wissenschaften vom Menschen ve Vídni o několik let dříve. Tento archiv, do něhož byly během druhé půlky 80. let z Československa převáženy kopie Patočkových rukopisů, sloužil jako pramen pro mnohá tehdejší vydání Patočkových prací: francouzská (péčí Eriky Abrams), anglická (Erazima Koháka), a též pro pětisvazkové vybrané spisy Jana Patočky v němčině.
Současné Sebrané spisy Jana Patočky připravuje k vydání zčásti stejný editorský tým jako spisy samizdatové. Oproti nim představuje tištěná řada v nakladatelství Oikúmené revidovanou, přeuspořádanou a především doplněnou edici. Když v roce 1996 začaly vycházet, předpokládalo se, že jejich uspořádání dozná změn rovněž vzhledem k existenci strahovské pozůstalosti. V prvních svazcích, v Péči o duši I a II, však z ní byla otištěna jediná stať a komentář se o jejím „strahovském“ původu nezmiňuje, v následujících dílech Spisů je to obdobné.
Nitro a svět tak představuje první rozsáhlejší edici rukopisů tohoto původu, konkrétně pět kratších studií, jež na sebe navazují zhruba jako kapitoly jedné obsáhlejší práce, a dvě jen částečně vypracované delší stati, Studii k pojmu světa a Fenomenologickou teorii subjektivity, přecházející do komentářů k četbě. V Přílohách jsou otištěny tři „rukopisné celky“, které nemají formu souvislého textu, nýbrž poznámek, a s předchozími pracemi se pojí tematicky (nikoli „geneticky“).
Čtyři z pěti kratších studií z první části svazku již byly publikovány v německém překladu ve výše zmíněné publikaci z roku 2007, příp. jednotlivě též česky v časopisech a sbornících. Klíčové kapitoly Studie k pojmu světa byly přetištěny v roce 20011 v časopise Reflexe (č. 40, s. 75−97), na jehož stranách vedli v předchozích letech diskusi o základních pojmech Patočkových válečných rukopisů Jan Frei, Jan Puc a Martin Ritter.
V Nitru a světě se tak k laické veřejnosti poprvé dostávají Patočkovy práce, o nichž odborná veřejnost už víceméně třicet let ví. Spíše než upozorňovat na „ediční dluhy“ ale chceme připomenout, že v případě Patočkova díla jde o dlouhodobou praxi. – Ostatně, náčrty a zlomky fenomenologických prací ze 70. let, které snad v dohledné době přinesou Fenomenologické spisy III/2, jsou nyní dostupné ve francouzské a německé edici (Papiers phénoménologiques, ed. E. Abrams, 1995; Vom Erscheinen als solchen, ed. H. Blaschek-Hahn a K. Novotný, 2000).
