Josef Vojvodík píše o básni Paula Celana
(, 12. 11. 2014)Nové echo pojednává o básni In memoriam Paula Eluarda, datované 21. 11. 1952. Celanovo básnické Já v ní „pozvedá svůj hlas za a pro nepřítomného a neslyšitelného třetího; píšíc zde promlouvá také za násilně umlčený hlas zbavený práva, jenž však není hlasem básníka Eluarda. Je to hlas historika a publicisty Záviše Kalandry, který se ve třicátých letech 20. století přátelil jako blízký spolupracovník pražské Skupiny surrealistů také s André Bretonem a Paulem Eluardem.“ Příspěvek, dnes rozsáhlejší než obvyklý formát Ech, je další v řadě textů věnovaných, tentokrát explicitně, literárnímu historiku a vysokoškolskému učiteli Jiřímu Brabcovi.
