Pavla Maternová napsala o potřebě kupování knih
(, 20. 8. 2014)Jako nové echo uveřejňujeme ukázku z projevu básnířky, překladatelky a literární kritičky Pavly Maternové (1858–1923) proslovený na Prvním sjezdu žen českoslovanských v roce 1897. Autorka v něm plaiduje pro uvědomělý kulturní postoj: „V domácnosti dámy, která věnem dostala sto tisíc jako přídavek k vychování přepečlivému, dovršenému i cestami po cizině i vzděláním hudebním a jazykovým, paní to, jež hraje velkou úlohu ve společnosti, vlastenka je na slovo vzatá a člen i funkcionářka řady spolků – v domácnosti této dámy, zařízené módním komfortem každého hraběte hodným, jsem marně hledala a ještě ani za deset let po svatbě nenalezla jediný kus nábytku – rodinnou knihovnu? A že se mi totéž stalo v řadě jiných rodin, také v rodině, jejíž hlava svým dětem dělit bude nejméně milion. Mají prý nějaké knihy, ovšem, ještě z tatínkových mladých let, ale ty jsou někde v bedně na půdě ještě od posledního stěhování. A poslední stěhování bylo právě před osmi lety. Tak dlouho nepocítila se v rodině potřeba knihy! ... Uzenáři, cukráři, pekaři, ševci, jdou-li jich výrobky dobře na odbyt, vzmohou se, postaví si domy, těžíce z výsledků svého přičinění zjednají si blahobyt a všecky s ním spojené výhody. Neboť jejich kýty a dorty, rohlíky a střevíce obecenstvo nemůže si půjčovat – ty musí kupovat – a rád kupuje každý sám. Cože z toho má dělník ducha, spisovatel, jestliže jeho kniha, jež se líbí, projde s pochvalou rukama padesáti lidí, kteří si ji půjčí?“
