Michal Topor píše o Irmě Geisslové
(, 23. 7. 2014)Nové echo je věnováno básnířce a prozaičce Irmě Geisslové (1855–1914), resp současným výkladům jejího života a díla. „Lze se prostřednictvím Fabianova výboru (Temno nade mnou, 2014) znovu nechat čtenářsky svádět, ba dojímat monotónní oproštěností autorčina obrazivého životního vyhnanství, aniž by však došlo k posunům v pochopení autorčiny na první pohled schizofrenní životní volby: ,zažila jako každý pravý básník bezmoc slov, strmost dokonalosti,‘ psal sugestivně Slavík (Zraněný pták, 1978), přesto – nebo snad právě proto – se rozhodla publikovat texty této dokonalosti patrně velmi vzdálené, psát pro publikum, které subtilním napětím nevyslovitelnosti … mohlo rozumět jen stěží.“
