Jörg Krappmann píše o dějinách rakouské literatury
(, 17. 3. 2014)Přístupu hned dvojích nových dějin rakouské literatury (W. Kriegleder 2011, K. Zeyringer/H. Gollner 2012) k německy psané literatuře z českých zemí věnuje pozornost česko-německé echo Jörga Krappmanna. „Pro účely vědeckého zkoumání literatury z českých zemí jsou oba přehledy literárních dějin nanejvýš problematické,“ píše Krappmann. I když se teoretická východiska obou příruček odlišují, autoři shodně „odmítají historickou odpovědnost za literaturu z českých zemí“, a tak „odlévají do betonu obraz kulturní oblasti, který neodpovídá skutečnosti“. Zeyringerovy dějiny vytěsňují celé epochy a s nimi i řadu reprezentantů německy psané literatury z českých zemí; Kriegleder zužuje svůj předmět zkoumání rovnou tím, že vychází z poválečných hranic Rakouska: „Jak psát o Vídeňské moderně bez Karla Krause (narozeného v Jičíně) a Sigmunda Freuda (nar. v Příboru)? To právě přece jen nelze, a proto Kriegleder všechny ty, kteří strávili delší dobu v Rakousku a byli zde zapojeni do literárního dění, prohlašuje znovu za Rakušany, kromě Krause a Freuda i autory pražské německé literatury jako Lea Perutze, Franze Werfela a Gustava Meyrinka. Ne však Maxe Broda, Paula Leppina a Hermanna Ungara, kteří jsou obvykle také považováni za představitele pražské německé literatury, zřejmě se ale nemohou prokázat dostatečnými kontakty s Rakouskem.“
