Michal Kosák píše o textologii u P. A. Bílka
(, 19. 2. 2014)Nové echo navazuje na příspěvek z 18. 12. 2013 o jazykově „modernizovaném“ textu Babičky Boženy Němcové a zastavuje se u publicistické reflexe Petra A. Bílka v Respektu č. 50/2013. „Text sám asi není nějakým strojem na interpretace, ale jsou to interpreti, kteří ony výklady ‚generují‘. Ani neměnnost textu není víc než zbožné přání. Ve vztahu k předmětu Bílkova článku, Babičce Boženy Němcové, je nejen vlastní ‚autorská‘ historie textu, ale i historie pozdějších edičních řešení naopak řadou výrazných proměn textu. A spojení ‚posvátný text‘, které u nás pro textologii aktualizoval Mojmír Otruba a které patrně stojí za Bílkovou formulací, odkazuje především k úkolu komentátora zbavit posvátný text množství různých čtení, tedy neměnný text jakožto výsledek edičního zpracování vytvořit, a tak se textu nezbytně i ‚dotýkat‘. Přitom každý další editor literárního díla nebude chápat text jako ‚neměnný‘, ale naopak bude text dále edičně zpracovávat, což znamená třeba jej po stránce pravopisu nově aktualizovat.“
