Jiří Flaišman píše o memoárech Vlastimila Klímy
(, 3. 7. 2013)V novém echu jsou představeny vzpomínky bývalého poslance Národního shromáždění, válečného odbojáře a politického vězně komunistického režimu V. Klímy (1898–1987). Vznikaly od konce čtyřicátých let, finální strojopis byl datován rokem 1972. „Díky Klímově systematické práci mají nynější badatelé některé velmi cenné informace. Dozvídáme se například o jeho návštěvě Francie v létě roku 1938, kde Klíma navázal kontakt s mnoha osobnostmi tehdejšího politického a společenského života. Na základě těchto setkání po svém návratu domů podal pak obšírnou zprávu o mínění a náladě francouzského obyvatelstva přímo prezidentu Benešovi. Na tom, jak promýšlí svůj vztah k Edvardu Benešovi, jak se vymezuje vůči jeho politickým řešením v osudových okamžicích země, se nejlépe ukazuje Klímova dosti vzácná schopnost reflektovat sama sebe v dějinách, zachytit nejen dobovou atmosféru, ale též kriticky pře/hodnotit své dřívější postoje.“
