Jakub Sichálek píše o Miloslavu Švábovi
(, 20. 3. 2013)V novém echu je u příležitosti stého výročí narození připomenuta práce literárního historika-medievisty. „Miloslav Šváb byl badatelem pramenným, jak dokládá už jeho přístup k problematice adekvátního výkladu staročeské Alexandreidy. Zde stavěl na podrobné znalosti rukopisů její latinské předlohy (nakolik mu to jen tehdejší pracovní podmínky umožnily). ... Jedinou Švábovou uveřejněnou monografií je kniha Prology a epilogy v české předhusitské literatuře (1966). Autor zde provedl topickou analýzu rámcových pasáží téměř 140 bohemikálních středověkých děl, v tradičním jazykovém vymezení starší české literatury: v dílech psaných staroslověnsky, latinsky a česky. Tato metodologicky čistá, komparativní práce, v kontextu domácí historiografie jedinečná tématem i pojetím, zde byla přijímána spíše s rozpaky; většího ocenění se jí dostalo od zahraničních slavistů.“
