Valentýna Žišková píše o novém, šrámkovském svazku České knižnice
(, 15. 3. 2024)V novém příspěvku E*fora Valentýna Žišková komentuje nedávno publikovaný šrámkovský svazek řady Česká knižnice, ten je – de facto a do značné míry – reedicí staršího vydání, jež již dříve pro tutéž řadu připravil Mojmír Otruba; „protože původní Otrubův editorský počin nebyl v době svého vydání nijak podrobněji reflektován, využijeme této možnosti a budeme se zabývat nejen změnami, které přinesla pečlivá revize Petry Hesové, ale také některými vlastnostmi původní edice. Při úvahách nad jakýmkoliv výborem z díla samozřejmě jako první vyvstává otázka výběru textů. Jedním ze základních principů Šrámkova díla, možná dokonce tím nejdůležitějším, se při četbě odborné literatury zdá být dualismus. Šrámkovy texty oscilují mezi dvěma silně kontrastujícími polohami – jeho hrdinové se potácejí mezi pocity pro jejich srdce příliš intenzivními a naprostou apatií, ‚mezi vykupující silou krásného okamžiku a až nihilistickým vědomím neodvratného citového zmarnění‘ (Eva Strohsová in Lexikon české literatury, 2008, s. 713). [...] V polarizující logice je někdy nazírán i vývoj Šrámkovy poetiky, který je vykládán jako pohyb od anarchisticky-buřičských mladických začátků a tendenčnosti k abstraktnějšímu, vyspělejšímu impresionismu. Otrubův výběr textů tento způsob nahlížení spisovatelovy tvorby dozajista odráží a vychází mu vstříc.“
