Napsal Ladislav Klíma
(25. 12. 2022)Marie Kösslová byla jednou z žen, s nimiž Ladislav Klíma navázal intimní vztah a jež nazýval svými „sestřičkami“. Seznámila se s ním v roce 1917 prostřednictvím četby jeho prvotiny Svět jako vědomí a nic, které si dle Aloise Fiedlera vážila natolik, že se podle ní snažila žít. Klímovy milostné dopisy, mezi něž patří i poděkování za vánoční dárek (patrně Marií Kösslovou vlastnoručně upečenou vánočku), se vyznačují jednak pro autora jinak netypickým milostným kýčem, jednak už typičtější záhrobní obrazností a sebestylizací do nelidského netvora. Text, který zde – s přáním pěkných svátků a coby avízo dokončovaného Čtení o Ladislavu Klímovi – vybíráme z druhého svazku Sebraných spisů (s. 314), je odpovědí na dopis z 22. prosince 1917, v němž Kösslová psala: „Smím Vás, mistře, pozdravit ještě malou touto koledou? Buďte ale mírný v posuzování mých výrobků – jsem v těch věcech úplnou diletantkou – Jablíčko za mě rozkrojte, jako já za Vás – snad se hvězdička ukáže?“ (LA PNP, f. J. Kabeš). O výsledcích štědrovečerního rozkrajování jablka referovala Kösslová v dopise z 31. prosince: „I ve Vašem jablíčku byla hvězda – čistá, veliká. Což, někdy i jedna hvězdička zjasni noc –“ (tamtéž). K vánoční tematice lze také připomenout pasáž z traktátu Thanata z třetí Klímovy filozofické knihy Vteřina a Věčnost (1927): „A nestačí smrti se nebát, – nutno si ji přát; ne smířit se s ní, – těšit se na Ni jako dítě na Ježíška“.
mk
[Praha, 25. prosince 1917]
Vzácná slečno!
Za štědrovečerní Váš dar tolik díků, kolik máte vlásků na hlavičce! Teď, když mám jistotu, že Vaše prstíky jej vytvořily, chutná mi trojnásobně!
Krátce před tím, než jsem jej obdržel, poslal jsem Vám do Němčic malý dopis. Snad pošlou Vám jej do Lhenic?
Jablíčko jsem na Štědrý večer rozkrojil; krásná, pětipaprsková hvězdinka se mi objevila. Co Vám? Kříž? kosa? umrlčí hlava? hniloba? prázdný prostor?…
Líbám Vaše prstíčky a vlásky! Budou prstíčky tak hodny a napíšou mně něco pěkného a přiloží ústřižeček vlásků?
Vždy Váš
L. K.
