O Arne Laurinovi napsali Jan Münzer a Pavel Eisner
(, 13. 11. 2019)Pojítkem dnešních dvou textů uveřejněných v rámci bohemistického E*fora a pocházejících z rukou Jana Münzera a Pavla Eisnera je osobnost novináře Arne Laurina, jemuž je věnována monografie Arne Laurin (1889–1945). Portrét novináře, která vychází v těchto dnech v nakladatelství IPSL. „Redakční kocour, všudybyl a vševěd; hromovládce s žezlem kázně kasárenské a roboty galejní, revident redaktorských šuplat (To že má být pořádek!?), autor attilovských oběžníků, muž, jenž hlasem velikým hledal po redakci autora srdce svého (Který prase to napsalo…) a jenž jindy proletěl chodbou a zulíbal původce nějaké slovní ražby, šéf, který vyjel ze dveří svatyně na zasloužilé faktótum štábu: ‚Picku, když chcete kejchat, tak jděte domů, v redakci se nekejchá‘, šéf homérsky rozprávějící se zřízeneckým trojlístkem Voříškem, Havlíčkem, Štrobachem, kontrolující každých Kč 1.20 za elektriku, ale strkající dvacetikorunové náplasti na udobřenou […].“
