Píše Luboš Merhaut

(12. 12. 2018)

V uplynulých výročních měsících vyšlo množství titulů spjatých různorodým způsobem s T. G. Masarykem, jen zřídka se však vracely k pramenům, přímo k jeho vlastní práci. Jednou z výjimek je kniha T. G. Masaryk: Národ a dějiny jako sociologický problém. (Výbor textů), již vydala Univerzita Karlova (Karolinum, 2018, redakcí Václava Hozmana). Publikace vlastně reprodukuje a modifikuje koncepci a strukturu svébytné, byť poněkud zapadlé edice Thomas G. Masaryk: Constructive Sociological Theory (New Brunswick / London: Transaction Publishers, 1994), kterou připravili Alan Woolfolk a Jonathan B. Imber, a k níž v tomto smyslu odkazuje stručně jen Ediční poznámka.

 

Masarykovy sociologické názory a rozklady čítanka představuje v šesti oddílech, jež jsou podle původního vzoru poměrně výmluvně nadepsány: Oběti kulturního boje (tj. především téma moderní sebevražednosti), Filosofická sociologie (metodologie a noetické založení sociologie), Otázky náboženství a humanity, Proti Marxovi: „Reformaci, ne revoluci“, Nacionalismus bez šovinismuDuch demokracie a pracovní morálka. Vybírá kapitoly či části z Masarykových prací, jež lze vypočítat v chronologii takto: Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty, Moderní člověk a náboženství, Otázka sociální, Jak pracovat?, Rukověť sociologie, Ideály humanitní, přednášky Česká reformaceVýznam znovuzrození, Rusko a Evropa, Světová revoluce. Z tohoto výčtu je zároveň zřejmé, že i specificky sociologické hledisko (znovu)zjevuje komplexnost a teoreticko-praktickou syntetičnost Masarykova myšlení, propojující podněty a fenomény filosofické, historické, společenské a politické s kulturními a uměleckými.

 

Původní edice kanadských sociologů přebírala úryvky z dostupných překladů Masarykových prací do angličtiny, jež v kolísavé kvalitě vycházely od desátých do sedmdesátých let 20. století (s výjimkou úryvku z Rukověti sociologieNaší doby 1900, jehož převod byl pořízen poprvé právě pro tento výbor). Česká čítanka mohla naštěstí použít texty ve znění Spisů TGM, které pod vedením Jiřího Brabce vydává Masarykův ústav a Archiv AV ČR a Ústav T. G. Masaryka (a které již spějí v několika zbývajících číslech k završení); na svazky, z nichž čerpá, odkazuje v Ediční poznámce. Bohužel už neposkytuje informaci zásadní: o primárních zdrojích, neodkazuje tedy k dobovému kontextu a chronologii jinak než vročením pod titulem jednotlivých položek výběru. Přítomná edice ponechala stranou nejen úvod, jejž napsal americký sociolog a politolog Alan Wolfe, a předmluvu Alana Woolfolka, ale rovněž poznámky k jednotlivým tematickým celkům a textům – rovina komentářů v českém vydání zcela zmizela a chybí. Publikace Constructive Sociological Theory obsahovala ještě soubor vybraných Masarykových sentencí (s určením jejich zdroje, což v případech podobných výrokových kaleidoskopů zvykem povýtce nebývá), který česká sociologicky založená čítanka přebírat samozřejmě nemusela, a – rejstřík, který by naopak obsahovat nutně měla (užitečný by tu byl nejen jmenný, ale i věcný). Z hlediska edičního kniha Národ a dějiny jako sociologický problém selhala a v uspořádání nepřinesla vlastně nic nového. Jediným fruktifikujícím vkladem bylo zařazení předmluvy Miloše Havelky.

 

Havelkova stať Masarykova filosofická sociologie osvětluje intenci primárního výboru z roku 1994 (tj. i jeho nadpisu Konstruktivní sociální teorie), spočívající v zdůraznění Masarykova „sociologicky podloženého morálního a politického aktivismu“, především pak zařazuje Masarykovo sociologické myšlení do dobových souvislostí, přehledně upozorňuje na jeho zásadní rysy. Končí tímto pregnantním shrnutím: „1) Masarykova sociologie představuje méně vnímanou a méně vykládanou dimenzi jeho myšlení, její diagnosticky-kritická a aktivistická orientace je nicméně dodnes aktuální. / 2) Centrem Masarykova myšlení vůbec a jeho sociologie zvláště byl pojem ‚krize‘, přesvědčení o ‚krizi moderního světa‘ a ‚moderního člověka‘, které se projevují politicky, filosoficky, společensky a nábožensky. Masarykovu sociologii můžeme vykládat jako reakci na tuto situaci. / 3) Základní principy Masarykovy sociologie, jíž k této krizi přistupoval, odpovídají standardům vědeckosti sociologie jeho doby. Zvláštní roli mezi nimi hrála tzv. ‚morální statistika‘ a ‚vědecká psychologie‘, umožňující vykládat jednání a chování individuí a skupin z jejich motivů. / 4) Pro Masaryka byla sociologie disciplínou ‚terapeutickou‘, nikoli čistě analytickou a jeho sociologická zjištění směřovala ke kritice situace doby a k možnostem její nápravy, nikoli k jejímu ‚pouhému‘ zachycení a popisu. / 5) Byla probarvena jeho filosofickým pojetím člověka a lidského soužití a spojena s přesvědčením o potřebě sociální integrace a duchovní stabilizace individuí na základě opravdovosti, důslednosti a nadčasovosti hodnot, orientujících jejich jednání. Tuto roli se mu zdála plnit náboženská víra v nejširším slova smyslu“ (s. 29).

 

Nakladatelství Karolinum pořídilo tento výbor až příliš snadno a rychle. Nicméně (nejen) odborná veřejnost v něm má k dispozici jakostní průhled přímo do Masarykovy společensky směřované práce. Poskytuje odkaz na pramennou jistotu čtenářům, kteří neprahnou po „jiném“ Masarykovi nebo po jeho „polidšťovaných“ obrazech v komerčně publicistických výkladech (zpravidla přitom jde o kompilace starších prací, zahrnující nově nanejvýš tendenční důrazy, resp. zkreslení).

 

 

T. G. Masaryk: Národ a dějiny jako sociologický problém. (Výbor textů). Praha: Karolinum, 2018, 344 s.


zpět