Píše Jiří Flaišman
(Echa, 7. 7. 2011)O našem jediném nositeli Nobelovy ceny za literaturu se v posledních dvaceti letech sice nepsalo málo, knižními tituly věnovanými této výjimečné osobnosti českého básnictví 20. století ovšem zrovna neoplýváme. Období, o němž mluvíme, přitom započalo slibně: první souhrnná a dodnes jediná odborná monografie Zdeňka Pešata, nazvaná prostě Jaroslav Seifert, vyšla přesně před dvaceti roky. Po této velmi zdařilé práci následovalo ještě několik pozoruhodných knih se seifertovskou tematikou, ty se však věnují jen dílčím otázkám života a díla Jaroslava Seiferta – jedná se zejména o Janouchovu knihu Šel básník chudě do světa s podtitulem Nobelova cena pro Jaroslava Seiferta (1995) či Stichovu knižní studii Seifertova Světlem oděná (1998).
Vzhledem k této bilanci je rozhodně důvod ke zbystření, když se na knihkupeckých pultech objeví nová seifertovská publikace. Kniha publicisty Františka Cingera Jaroslav Seifert – laskavě neústupný pěvec (BVD 2011) si o naši pozornost také říká zcela nevybíravě v nakladatelské anotaci: „unikátnost této publikace spočívá právě v tom, že není jen více či méně umně napsanou monografií. Osobnost velkého básníka, nositele Nobelovy ceny, poznáváme v textu prostřednictvím jeho dcery Jany Seifertové, ale i vzpomínek či korespondence takových osobností, jakými jsou Vlasta Chramostová, František Janouch, Arnošt Lustig, Bohumil Hrabal, Jan Werich, Milan Kundera, František Hrubín, Eva Kantůrková, Bedřich Utitz či Pavel Vašák, nebo básnických gigantů – Jana Skácela, Vítězslava Nezvala, Vladimíra Holana, Františka Halase nebo Jiřího Wolkera“. Není se proto třeba divit, že si i my činíme nárok na to, abychom se v této „unikátní“ knize setkali s materiálem, který nám ukáže Seiferta v novém světle.
František Cinger pojal svůj úkol představit Seiferta jednoduše: na chronologickou osu, která je vyztužena citacemi ze Seifertových Všech krás světa, zavěšuje texty rozličných žánrů a provenience – projevy, recenze, dopisy, vzpomínky, sem tam proložené nějakou Seifertovou básní, popřípadě verši básníkovi věnovanými – texty jsou to často notoricky známé, nesčetněkrát citované a přetiskované (příklad za všechny: Nezvalovy vzpomínky). Vlastním autorským přínosem pořadatele knihy je pásmo několika rozhovorů s těmi, kdo Seiferta osobně znali (E. Kantůrková, J. Brabec, A. Lustig, E. Osers, B. Utitz). Tyto rozmluvy však vzhledem k výlučnosti osudů interviewovaných osobností velmi často odbíhají od seifertovských témat. Dalším autorským výkonem je pak Cingerův poměrně obsáhlý doslov, v němž se ne zrovna výrazně resumuje celý básníkův životaběh a v duchu všeobecně rozšířené interpretace se akcentuje Seifert jako básník a občan. Kniha tedy nepřináší žádné nové archivní materiály (výjimku tvoří snad jen Taussigův text srovnávající exilové a domácí vydání Seifertových vzpomínek, který byl původně vysílán na Svobodné Evropě), což by s ohledem na to, co hlásá anotace s kanonádou slavných jmen, bylo zejména s ohledem na dosud souborně nevydanou korespondenci dosti dobře možné. Zařazení rádoby oslavných příspěvků Jiřího Žáčka a Pavla Vašáka v závěrečném oddílu jakéhosi podivného dodatku (tyto autory nespojuje se Seifertem ona osobní vazba) je pak úplným omylem.
Kniha jako celek je bohužel nevýrazným kompilátem bez významnějšího přispění k seifertologickému bádání. Takto příkrý soud o Cingerově knize můžeme vyřknout zejména proto, že i na poli podobně koncipovaných seifertovských knih lze přímo srovnávat. Publikací blízkého zaměření je vynikající kniha editorek Marie Jiráskové a Hany Klínkové S Jaroslavem Seifertem – časem i nečasem (PNP 2001), která přinesla velké množství neznámých dokumentů, textů a dobových fotografií a z níž také F. Cinger mnohé přebírá. Ke cti Františku Cingerovi nutno říci, že si je plně vědom své role sestavovatele víceméně známých materiálů, ale i toho, že v knize vlastně nechce aspirovat na literárněhistorickou práci (Pešat, Opelík, Brabec). Potěšitelná je zejména skutečnost – a grafická úprava i profil nakladatelství BVD sugerují opak –, že autor neusiluje o senzacechtivé nachytání „básníka v pyžamu“. K dalším podivným kladům, spočívajícím ve výčtu toho, čím kniha naštěstí nechce být, můžeme ještě připočíst, že Cingerova kniha není ani konkurentem pro jakoukoli očekávanou „více či méně umně napsanou“ monografii Jaroslava Seiferta.
