SPEKTRUM

Série diskusních pořadů, moderovaných setkání – je projevem úsilí o vytvoření trvalejší platformy, na níž by se filologické, (literárně)historické problémy a události mohly stávat podněty k reflexi mezioborového, širšího veřejného dosahu.

Projekt je realizován díky podpoře

Winfried Georg Sebald

Sebald, čtenář, vykladač

 

moderátorka: Mariana Prouzová

 

hosté: Blanka Činátlová, Tomáš Dimter, Radovan Charvát

 

Místo a čas: Zázemí, Michalská 432/12, Staré Město, pondělí 29. května, 17.30

 

V úvodu k Domovu plném úzkosti Winfried G. Sebald vyjadřuje naději, že ačkoli v předloženém souboru esejí věnovaných tématu domova, exilu a ciziny v rakouské literatuře jistě nepostihl vše, na co měl být brán zřetel, „bude tato nutná neúplnost vyvážena rozhledy, jež by se systematičtějšímu přístupu s menším zaměřením na kvalitu textu třeba ani neotevřely“. V této nenápadné poznámce se ukrývá mnohé z toho, co je pro Sebaldovu sebestylizaci v roli literárního vědce charakteristické. Spojení pokory a suverenity, důraz na rozkoš z textu (v jistém protikladu k erudici) a chladný, až odmítavý postoj k soudobé germanistice. V diskusi věnované Sebaldově esejistice (přístupné českému čtenáři prostřednictvím knih Byt ve venkovském domě, Domov plný úzkosti a Campo santo) se zaměříme na metodologické, stylistické a tematické aspekty autorovy literárněkritické tvorby.

Pokusíme se načrtnout z jakých inspiračních zdrojů Sebald vycházel, zmapovat jeho postupný odklon od kontinentální germanistiky, přičemž se dotkneme nejvýznamnějších polemik (případ A. Andersch, Curyšské přednášky Letecká válka a literatura) a etablování se na akademické půdě v Británii. Zamyslíme se nad tím, kteří autoři se dostávají do středu kritikova zájmu a co je spojuje, a kteří naopak, navzdory přináležitosti ke kánonu německy psané literatury, chybí. Prodiskutujeme rekurentní metodologické principy Sebaldovy literární kritiky, zejména pak jeho soustředění k propojení života a díla sledovaného autora, orientaci k politickým a morálním aspektům uměleckého ztvárnění a důraz na čtenářskou zkušenost coby primární zdroj myšlení o literatuře. Alespoň v hrubých obrysech také nastíníme témata, která Sebald ve svých interpretacích sleduje – domov/cizina, psaní a úloha spisovatele, reflexe dějin dvacátého století a problematika svědectví aj. Pozornost upřeme i ke specifikům Sebaldova stylu, jež bývá pro svou hutnost a literární kvality nikoli náhodou přirovnáván ke způsobu, jakým psali Elias Canetti či Walter Benjamin; nebo k roli fotografií v Bytě ve venkovském domě a stati Letecká válka a literatura.

  

Záznam z diskuse je možné si poslechnout zde.