SPEKTRUM

Série diskusních pořadů, moderovaných setkání – je projevem úsilí o vytvoření trvalejší platformy, na níž by se filologické, (literárně)historické problémy a události mohly stávat podněty k reflexi mezioborového, širšího veřejného dosahu.

Projekt je realizován díky podpoře

György Lukács a otázka realismu

György Lukács a otázka realismu: dobové formulace a současná kritika

 

moderátor: Roman Kanda

hosté: Pavel Barša, Martin Ritter a Anna Schubertová 

 

úterý 29. 3. 2022, 18 hod., Café Lajka

 

Je otázka realismu ještě aktuální, nebo jde o uzavřenou kapitolu estetického myšlení? Je realismus v současném umění vůbec možný, nebo jsme se ocitli v situaci „po konci realismu“? Hledání odpovědí na uvedená tázání se neobejde bez kritické reflexe historických koncepcí, které se realismem v umění zabývaly. Přední místo v tomto kontextu zaujímá dílo Györgye Lukácse (1885–1971). I když počátky Lukácsova estetického myšlení vycházely z nemarxistických zdrojů, patří autor k vrcholným systematikům marxistické estetiky. Jeho dílo se dočkalo významné recepce i u nás. Nicméně už v roce 1965, uprostřed dobových diskusí o realismu, poznamenal hungarista Petr Rákos, že Lukácsova intelektuální pozice zůstává rozporná. Na jedné straně se Lukácsova obhajoba realismu jevila jako jednostranná až „dogmatická“, nespravedlivá vůči avantgardě a experimentálním směrům v umění. Na straně druhé bylo jeho pojetí vystavováno námitce, že je „revizionistické“, protože relativně upozaďovalo význam socialistického realismu ve prospěch děl velkých realistů (autorů 19. století nebo Thomase Manna). Jedna z obtíží Lukácsovy koncepce spočívá mimo jiné v tom, že v ní nenalezneme jednoznačný výměr realismu – klíčový pojem je spíše obkružován spletí argumentů a analýz, jež se opírají o hlubší filozofické předpoklady (zejména ontologické). V naší diskusi si některé z Lukácsových argumentů připomeneme a zamyslíme se nad možnostmi či limity Lukácsova chápání realismu jako estetického zobrazení sociální skutečnosti.

Audiozáznam