ipsl-logo

Nominované tituly 2018

Na Cenu Otokara Fischera v roce 2018 byly v užším výběru nominovány tyto knihy:

 

Bermeiser, Martin: Václav Havels Reden: Aspekte Einer Holistischen Rhetorik. [Proslovy Václava Havla: Aspekty Holistické Rétoriky] Stuttgart: ibidem-Verlag, 2017, 374 S.

Během svého více než dvanáctiletého období v úřadu nejdříve československého, od roku 1993 českého prezidenta pronesl Václav Havel (1936–2011) ve své zemi a v celém světě kolem 300 převážně programatických proslovů. Na základě reprezentativního výběru těchto proslovů zkoumá autor inovativním způsobem Havlovu prezidentskou rétoriku a dochází k závěru, že Havel používá novou, celostní a holistickou rétoriku zároveň. Havlovy prezidentské proslovy nabízí eticky založenou politickou rétoriku, která je neobvyklá. Autor předkládá fascinující, v dobách leckdy sporné rétoriky politických činitelů obzvláště významnou knihu, ve které poukazuje na to, co jsou vysoké etické normy v politické rétorice, a odvíjí odtud zřejmě úplně první filologický koncept celostně-holistické rétoriky.

 

Derham, Constanze: Décadence und Visualität in drei Romanen Paul Leppins: Daniel Jesus, Severins Gang in die Finsternis und Blaugast. [Dekadence a vizualita ve třech románech Paula Leppina: Daniel Ježíš, Severinova cesta do temnot a Blaugast] Leipzig: Leipziger Universitätsverlag [epubli], 2017, 312 S.

Pražský spisovatel Paul Leppin (1878–1945) patří k těm méně známým autorům pražské německé literatury konce 19., začátku 20. století. Práce analyzuje tři jeho romány – Daniel Ježíš (1906/10), Severinova cesta do temnot (1914) a Blaugast (30. léta 20. století, vyšlo posmrtně) – s ohledem na jejich možné zařazení do okruhu literární dekadence kolem 1900. Motiv vidění a neostrosti, spolu s tekutou identitou protagonistů, spojuje tyto romány s diskurzy přelomu století týkajícími se hranic jazyka a zničení Já. Stereotypním zobrazením ženských postav jako nevinných a nezištných lolitek nebo nebezpečných svůdkyň jsou romány uvězněny v konvenčních vzorcích, zatímco v odkazu na město Prahu v Severinově cestě do temnot a v Blaugastovi je mýtus města sám již částečně tematizován a ironicky narušen.

 

Krings, Marcel: Franz Kafka: der „Landarzt“-Zyklus. Freiheit – Schrift – Judentum. [Franz Kafka: Cyklus „Venkovského lékaře“. Svoboda – Písmo – Židovství.] Heidelberg: Universitätsverlag Winter, 2017.

Kringsova Kafkovská monografie zaplňuje jako první důkladná celková studie o cyklu „Venkovského lékaře“ mezeru v germanistickém výzkumu. Na základě deníků a spisů z pozůstalosti rozvíjí práce Kafkova centrální témata svobody, písma a židovství a nechává čtenáře cyklus číst poprvé jako koherentní univerzum textu a motivů. Mluví z něho nejen nářek nad chybějící vůlí k vlastnímu ospravedlnění nebo nad nemožností „pravé“ literatury, nýbrž především starost o ožehavý stav všeho židovského v moderně. Studie hovoří o tom, jak chtěl Kafka nově a jinak definovat své náboženství literárním projektem „Nového Židovství“, zrovna tak se věnuje povídce Kübelreiter [Jezdec na uhláku], která byla z cyklu nakonec vyřazena. Monografie tak představuje čtivého Kafku a kritickou polemikou nad dosavadním výzkumem dokazuje, že hermeneutický způsob četby je opodstatněný.

 

Lehnert, Katrin: Die Un-Ordnung der Grenze. Mobiler Alltag zwischen Sachsen und Böhmen und die Produktion von Migration im 19. Jahrhundert. [Ne-pořádek hranic. Mobilita všedního dne mezi Saskem a Čechami a vznik migrace v 19. století] Leipzig: Leipziger Universitätsverlag, 2017, 461 S.

Po staletí tvořilo trojmezí mezi Saskem, Čechami a Slezskem transregionální hospodářský a sociální prostor, jehož nejvýraznějším dělícím znakem bylo náboženství. V 19. století vzrostl význam sasko-české hranice jako národní celní a kontrolní linie. Na tomto pozadí analyzuje tato publikace všední mobilní praktiky a jejich interakci se státními pokusy o kontrolu hranic a mobility. Centrem zájmu se stává dočasná a v malém prostoru probíhající migrace nižších sociálních vrstev, které nebyla dosavadní vědou věnována dostatečná pozornost. Tato kulturně-vědecká studie spojuje etnografickou analýzu hraničních režimů a historickou analýzu migrace. Z lokálního pohledu je popsáno, jak různé skupiny obyvatelstva, státní a církevní činitelé na okrajích vznikajících národnostních států bojovali o svobodu pohybu respektive kontrolu mobility.

 

Schmidt, Nora: Flanerie in der tschechischen Literatur. Flaneure, Prager Spaziergänger und flanierende Schreibweisen von Jan Neruda bis Michal Ajvaz [Flanérství v české literatuře. Flanéři, pražští chodci a flanérující způsoby psaní od Jana Nerudy po Michala Ajvaze] (Epistemata Literaturwissenschaft, Bd. 872). Würzburg: Königshauses und Neumann, 2017, 494 S.

Flanér a / nebo flanérství jsou popsány jako kulturní fenomén, který se vytvářel od 19. století v překladatelských procesech a procesech přejmenování, a pro který se hranice mezi kulturami a literaturami již dávno staly nepodstatnými. Na příkladu českých literárních textů autorka dokazuje, že flanér není jen francouzský nebo německý, ale samozřejmě literární fenomén a lze na něj narazit v podstatě ve všech literaturách. Až po Michala Ajvaze, Miloše Urbana a Jaroslava Rudiše je možné sledovat v nejnovějších českých literárních textech četná spojení, jimiž v české literatuře vznikla vlastní varianta konceptu flanérství.

 

Zittel, Claus (Hg.): Max Brod – Felix Weltsch: Anschauung und Begriff. Grundzüge eines Systems der Begriffsbildung. [Max Brod – Felix Weltsch: Představa a pojem. Rysy systému pojmosloví] Berlin: De Gruyter, 2017, 232 S.

Brod a Weltsch charakterizují své dílo jako druh „monografie o mlhavých představách“. Ukazují, že postuláty evidence a přesného popisu vyslovené filozofickou fenomenologií Franze Brentana a Edmunda Husserla obstojí pouze v oblasti vědy, jinak je však náš svět vjemů určen velkým množstvím vágních, neurčitých, mlhavých smyslových a paměťových dojmů, které musí uchopit empiricky pracující psychologii stejně tak jako filozofickou gnozeologii a vysvětlit jejich funkci. Tato publikace je proto ideálním výchozím bodem pro vykreslení diferencovaného obrazu epistemické konfigurace pražské moderny a v podstatě pro určení rozsahu možností psychologické estetiky. Nové vydání této práce otvírá však znovu také již dávno zasypanou cestu k literatuře pražské moderny, obzvláště k prozaickému dílu Kafkovu.