Aktuality

Napsali Pavel Eisner a Jan Franz (9. 10. 2024)

Coby předznamenání chystaného a – bohdá brzkého – vydání Čtení o F. Kafkovi v rámci naší řady Antologie zpřístupňujeme nyní takto, v novém příspěvku E*fora, dvojici textů, jež součástí Čtení nebudou. Jde předně o článek Francis Jackdaw (in Blok 1, 1931 /na obálce 1936/, č. 2, /únor/, s. 45–47), jímž Pavel Eisner počátkem roku 1931 kriticky, ba sarkasticky nahlédl počátkem stav českojazyčné zprostředkovanosti Kafkova díla a mj. tu ne právě s úctou zmínil podniky staroříšské – za což si vysloužil ironickou invektivu od Jana Franze (ve Tvaru, v březen t. r.).

Veronika Faktorová píše o deníku Anny Gablerové (3. 10. 2024)

Aktuální příspěvek bohemistického E*fora se zabývá německy psanými zápisky Anny Gablerové s názvem Nepíšu to pro nikoho, jen pro sebe. Deník Anny Gablerové z let 1838–1903, které k vydání v nakladatelství Kodudek v roce 2023 připravila Vlasta Reitererová. „Budeme-li uvažovat o literárním potenciálu předložených textů, lze konstatovat, že vyplývají spíše z významů, které v současnosti mohou vzbuzovat. Editorka knihy Vlasta Reittererová nicméně dbala i na to, aby čtenář porozuměl historickému kontextu deníků a vybavila je podnětnou předmluvou, podrobným komentářem i mnoha dokumenty, které jednak doplňují biografii Anny Gablerové a jejího manžela i jejich aktivity, jednak upřesňují obraz doby.“

Alena Kotšmídová píše o publikaci věnované fenoménu kramářské písně (25. 9. 2024)

Nový příspěvek E*fora je věnován knize Má svou známou notu. Kramářské písně v ústní tradici Moravy a Slezska (eds. Věra Frolcová – Pavel Kosek – Hana Bočková – Markéta Holubová – Tomáš Slavický. Brno: Host, 2022).

Michael Špirit uvádí Soupis básní Jana Zábrany (25. 9. 2024)

Nový příspěvek E*fora vyprovází Soupis básní Jana Zábrany, který je nově k dispozici v rámci bibliografií soustředěných na webu IPSL.

Jan Klaus píše o Českém surrealistickém dramatu (12. 9. 2024)

Aktuální příspěvek bohemistického E*fora je věnován knize České surrealistické drama, kterou k vydání připravili Tomáš Kubart, Marek Lollok a Jitka Šotkovská. Kniha vyšla v nakladatelství Academia a Ústavu pro českou literaturu AV ČR v roce 2023. „Volba názvu studie byla s největší pravděpodobností ovlivněna zařazeným textem Davida Jařaba Ostrostřelci. O motivaci se můžeme jen dohadovat, dle mého názoru však odkazuje k atmosféře většiny výboru. Jak autoři studie podotýkají, nálada navozená surrealistickými hrami bývá ponurá a tíživá, často prosycená až hmatatelným strachem, a zločiny včetně toho nejhrůznějšího patří mezi emblematické motivy děl. Kdybychom se kvantitativně pokusili postihnout nejčastější příčinu smrti postav publikovaných textů, střelná rána by seznamu opravdu vévodila.“

Volker Strebel píše o České literatuře v německých překladech (5. 9. 2024)

V nejnovějším příspěvku česko-německého E*fora se věnujeme publikaci s názvem Česká literatura v německých překladech (1989–2020) / Tschechische Literatur in deutscher Übersetzung (1989–2020), kterou připravili Anne Hultsch, Lenka Pokorná Korytarová a Tomáš Kubíček. Kniha vyšla v Brně v roce 2022. „Tato příručka, která je výsledkem dlouholeté pečlivé práce, je nepostradatelným pomocníkem pro bohemisty, filology, překladatele a nakladatele. Zároveň si při jejím pročítání člověk uvědomí, že je k ní možné přistupovat i zcela nevědecky. Čtenáře leccos překvapí, např. když narazí na dávno zapomenuté autory a díla. Studium této obsáhlé publikace tak může mít příjemný vedlejší účinek v tom, že čtenáře přiměje, aby se zabýval edicemi české literatury.“

Lenka Vodrážková píše o Sudetoněmeckém slovníku (28. 8. 2024)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora je věnován knize Das Sudetendeutsche Wörterbuch. Bilanzen und Perspektiven, který vydali Otfrid Ehrismann a Isabelle Hardt v roce 2021 v berlínském nakladatelství Frank & Timme. „Práce na Sudetoněmeckém slovníku, který přináší doklady o německém jazyku jako významné součástí jazykového a kulturního bohatství českých zemí, je v každém ohledu záslužný počin. Vzhledem k tomu, že se jedná o práci dlouhodobou, lze považovat jen za správné, že se redakce a ostatní spolupracovníci slovníku rozhodli k bilancování dosavadní lexikografické práce a dosažených výsledků, ale i k diskusi nad perspektivami dalšího vývoje a forem slovníku. Nezbývá než si přát, aby práce na Sudetoněmeckém slovníku úspěšně pokračovala dál až k jejímu dokončení, a to v tištěné i digitální verzi.“

Václav Petrbok píše o 10. dílu kompendia Die Habsburgermonarchie 1848–1918 (21. 8. 2024)

V nejnovějším příspěvku česko-německého E*fora se věnujeme desátému dílu rukověti Habsburská monarchie (Die Habsburgermonarchie 1848–1918), vydávané Ústavem pro studium habsburské monarchie a balkánského prostoru Rakouské akademie věd už od roku 1973. Tento poslední díl s podtitulem Kulturní život: aktéři – tendence – projevy vyšel v roce 2021 pod vedením Andrease Gottsmanna. „Jako celek podává objemná příručka solidní encyklopedický přehled o nejrůznějších aspektech kulturního života pozdní habsburské monarchie včetně relevantní sekundární literatury. Navzdory citování prací Moritze Csákyho, naznačujících rizika i výhody komplexního kulturněhistorického zkoumání však zůstala víceméně nevyužita příležitost poukázat zejména v oblasti literárního dění na četné případy kulturního prostředkování a překladu, neřkuli zachytit hlavní rysy vývoje kakánských literatur v komparativním či transnacionálním pohledu.“

Marie Hanzelková píše o Haně Bočkové (19. 8. 2024)

Nový příspěvek E*fora je ohlédnutím za nedávno zemřelou Hanou Bočkovou – literární historičkou, editorkou, redaktorkou a vysokoškolská pedagožkou.

Josefína Formanová píše o Adornových Poznámkách k literatuře (14. 8. 2024)

Aktuální příspěvek bohemistického E*fora se zabývá knihou Poznámky k literatuře I, souborem esejů Theodora W. Adorna, přeložených Alžbětou Dyčkovou a Markem Kettnerem, které vyšly v letošním roce v nakladatelství Karolinum. „Jednotlivé eseje vznikly v období Adornova působení v poválečném frankfurtském Institutu pro sociální výzkum a chybí jim ambice uceleného filozofického rozvrhu, již naplňuje například Negativní dialektika, Adornovo opus magnum z roku 1966, či posmrtně vydaná Estetická teorie (1970). A přece, nebo právě proto se Adornovi v těchto filozoficko-sociologických komentářích dobových fenoménů a kritických rozborech literárních děl – principiálně jaksi nehotových, prostoupených charakteristickým rozporováním vlastních tezí až na hranu konzistentnosti – daří naplňovat vlastní teoretický program téměř věrněji než v systematičtějších dílech.“

Zemřel Jiří Opelík (7. 8. 2024)

3. srpna 2024 zemřel ve věku nedožitých 94 let literární historik a kritik, editor a lexikograf doc. PhDr. Jiří Opelík, CSc. Byl jedinečnou a inspirativní osobností české literární vědy, jeho práce a přínos byly oceněny mj. Cenou Toma Stopparda, Cenou F. X. Šaldy a Cenou Jaroslava Seiferta. Byl členem první správní rady a pravidelným spolupracovníkem Institutu pro studium literatury. Na stránkách IPSL je dostupná bibliografie jeho rozsáhlého díla stejně jako řada jeho textů v E*foru (včetně vzpomínkového rozhovoru z roku 2016).

Alžběta Peštová píše o Richardu Schaukalovi (31. 7. 2024)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora se zabývá studií Richard Schaukal in Netzwerken und Feldern der literarischen Moderne Cornelia Mitterera z roku 2020. „Přestože si Mittererova monografie (možná až příliš opatrně) klade za cíl analyzovat pouze některé ústřední a časově omezené aspekty Schaukalova díla, daří se jí poskytnout čtenářům komplexní vhled do novinářských a marketingových strategií tohoto spisovatele, a tím odhaluje jeho prekérní koncept autorství. Zároveň monografie osvětluje mnohé aspekty literárního provozu na přelomu století – fungování rakouského a německého nakladatelského trhu, možnosti a nutnost autorského self-marketingu, i když tento pohled „do zákulisí“ může některé čtenáře svou střízlivostí zklamat. V neposlední řadě jsou vazby mezi Schaukalem, který pocházel z Brna, a spisovateli z Mnichova a Prahy příkladem toho, že vztahy moravských autorů na přelomu století směřovaly i jinam než jen do nedaleké Vídně. Pro další výzkum (nejen) o Schaukalovi je jistě přínosem první kompletní katalog autorova díla, který nyní obsahuje jak literární a publicistické texty v knižní podobě, tak novinové a časopisecké publikace.“

Tímea Zvoláneková píše o Ladislavu Klímovi (24. 7. 2024)

Aktuální příspěvek bohemistického E*fora se zabývá monografií Vojtěcha Kintera s názvem Český Nietzsche? K dílu Friedricha Nietzscheho, Ladislava Klímy a jejich dnešnímu významu, kterou vydalo nakladatelství Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v roce 2023. „Vojtěch Kinter sa vo svojej práci teda snaží ukázať rozdiel medzi myslením Ladislava Klímu a Friedricha Nietzscheho, zároveň ale akceptuje opodstatnenosť tohto prirovnania. Uznáva, že nálepka ‚českého Nietzscheho‘ sprevádza Klímu od začiatku a stáva sa vhodným východiskom pri uvažovaní, ktorý je ale vo výsledku treba prekonať, napríklad zmenou perspektívy. Konkrétne podnietenie k skúmaniu štýlov, ale rovnako samotné analýzy vzťahu Nietzsche–Klíma, majú širší potenciál pre stredoeurópsku literatúru.“

Markus Grill píše o Bibianě Amon (19. 7. 2024)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora je recenzí publikace Waltera Schüblera s názvem Bibiana Amon. Eine Spurensuche, která vyšla v roce 2022 ve vídeňském nakladatelství Edition Atelier. „Životopisec v této knize velmi sympatickým a sebeironickým způsobem poskytuje vhled do svého řemesla. To není samozřejmost. Tím, že odhaluje vlastní pracovní metody a způsoby, jakými dochází k poznání, více vystavuje knihu kritice. Naopak nárok na absolutnost, který je typický pro řadu rozsáhlých biografických projektů, ponechává jen málo prostoru pro alternativní pohledy. Mnoho z nich nabízí řád a jistotu faktů, díky nimž se čtenáři ‚v chaosu cítí bezpečni‘ (Muž bez vlastností). Schüblerova nenápadná knížečka – má 180 stran malého formátu včetně rejstříků a poznámkového aparátu – se naopak koncentruje na to, čemu se říká tolerance rozpornosti: tedy na schopnost lidí přijímat nejednoznačnost. Jde o základní předpoklad pro existenci nejen odborného diskurzu, ale i pluralitní demokracie vůbec. Bibiana Amon. Po stopách je jednou z nejzajímavějších vědeckých biografií posledních let, a to zejména po koncepční stránce.“

Josef Tomeš píše o Josefu Zumrovi (10. 7. 2024)

Aktuální příspěvek bohemistického E*fora je vzpomínkou na nedávno zesnulého českého filozofa, literárního historika, esejistu, editora a překladatele dr. Josefa Zumra, emeritního ředitele Filosofického ústavu AV ČR a předsedu kuratoria Ústavu T. G. Masaryka. „V Josefu Zumrovi odešel jedinečný filozof a literát, charismatický intelektuál vzácné názorové a morální integrity. A také jeden z posledních aktérů českého ideového a kulturního kvasu šedesátých let 20. století.“

Bára Činčurová píše o Aronu Jakovleviči Gurevičovi (3. 7. 2024)

Aktuální příspěvek bohemistického E*fora je věnován publikaci Arona Jakovleviče Gureviče s názvem Kultura a společnost středověké Evropy očima současníků. Exempla 13. století, kterou do češtiny převedla Jitka Komendová a kterou vydalo nakladatelství Argo v roce 2022. „Exemplum je podle Gureviče pro studium středověké kultury a mentalit velice výhodným pramenem, protože v sobě spojuje lidový element s církevním učením. Tento slovesný útvar, jenž byl typicky součástí kázání a představoval styčný bod mezi laiky a kazateli, se i v mnoha dalších ohledech vyznačuje určitou ambivalencí, jednotou protikladů. Syntéza anekdoty z každodenního života, jež měla upoutat pozornost posluchačů, a morality, předkládající ponaučení z anekdoty vyplývající, může na dnešního čtenáře působit až groteskně nesourodým dojmem.“

Michaela Wolf píše o knize o Emilu Saudkovi (27. 6. 2024)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora se zabývá publikací Emil Saudek (1876–1941). Ein Übersetzer und Kulturvermittler zwischen Metropole und Provinz, kterou v roce 2022 k vydání připravili Lucie Merhautová, Václav Petrbok a Michal Topor. „Životopis Emila Saudka je zaměřený na jeho překladatelskou činnost a toto téma upřednostňuje i většina příspěvků. Je proto logické se při recenzi knihy soustředit právě na povahu Saudkova sociálního a kulturního okolí s důrazem na překladatelství, a to ve smyslu Pierra Bourdieua, který chápe moderní společnost jako organizovanou do různých polí. Zde za pole překladu považujeme sociální oblast, v níž dochází k výběru překladů, k jejich zprostředkování, produkci, distribuci a recepci. Tím se do centra pozornosti dostávají také aktéři, kteří jsou za tyto procesy zodpovědní. V profesním životě Emila Saudka a do jisté míry i jeho životě soukromém tedy šlo o překladatele, autory, literární kritiky, intelektuály, nakladatele, redaktory časopisů, novináře, spolky, kavárny, divadelníky a politiky se vztahem ke kultuře.“

Libuše Heczková píše o pražských příbězích Annalisy Cosentino (19. 6. 2024)

Aktuální příspěvek bohemistického E*fora je věnován publikaci Storie di Praga. Un percorso nella cultura ceca (Příběhy Prahy. Na cestu za českou kulturou) profesorky římské univerzity Sapienza Annalisy Cosentino, která vyšla v milánském nakladatelství Umberto Hoepli v roce 2021. „Praha neleží u moře a nemůže ani lákat na neukončenou pohyblivou historii „velké nádhery“ jako Řím. Moře naši zemi neobklopuje dlouhým pobřežím, netečou u nás velké řeky ani se netyčí dravá závratná pohoří. Česká krajina je rozmanitě pokojná, její historie je a byla však často náladová, nepokojná, krutá i nesnesitelná. Přesto mají obě země některé společné příběhy a jejich vypravěči byli často neobyčejnými osobnostmi. Jednou z nich byl Angelo Maria Ripellino, od jehož narození minulý rok uplynulo 100 let, který věnoval Praze jedinečnou knihu Magická Praha a také řadu literárních překladů a studií.“

Veronika Tuckerová píše o Peteru Demetzovi (12. 6. 2024)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora je věnován osobnosti nedávno zesnulého germanisty Petera Demetze (1922–2024). „30. dubna zemřel v New Jersey Peter Demetz (1922–2024), germanista pražského původu, autor mnoha literárněvědných studií a několika poutavých vzpomínkových knih, vážících se k Praze. V knize Praha ohrožená 1939–1945. Politika, kultura, vzpomínky (2008) o Praze za Protektorátu (původně anglicky Prague in Danger: The Years of German Occupation, 1939–45: Memories and History, Terror and Resistance, Theater and Jazz, Film and Poetry, Politics and War, 2010) vzpomíná, jak tehdy jako zaměstnanec knihkupectví ve Vodičkově ulici opatrně odhadoval politické inklinace zákazníků, kteří sháněli ‚nebezpečné‘ autory. Mohli mezi nimi být provokatéři a nabídnout jim Döblina, či dokonce Kafku by nejspíš mělo tragické následky (s. 119).“

Michal Topor píše o knize Kafkas Familie. Ein Fotoalbum (5. 6. 2024)

Nový příspěvek E*fora upozorňuje na knihu Kafkas Familie. Ein Fotoalbum, komplement k berlínské a počínaje dneškem i pražské výstavě fotografií, soustředěně přibližující síť rodinných vazeb Franze Kafky.

Lucie Merhautová píše o konferenci věnované osobnosti Auguste Hauschnerové (30. 5. 2024)

Nový příspěvek E*fora je zaměřen ke konferenci uspořádané nedávno v Augsburgu k jubileu sta let od úmrtí prozaičky a literární kritičky Auguste Hauschnerové. „Poměrně rozsáhlé prozaické a publicistické dílo Hauschnerové se ukazovalo jako mnohem zajímavější, než poskytuje obraz jakési ‚pramáti‘ ražený zpětně Maxem Brodem v knize Pražský kruh, tedy určité předchůdkyně generace německojazyčných autorů z Prahy vstupujících do literatury kolem roku 1910. Do této role se však Hauschnerová sama nijak nestylizovala a její tvorba byla k produkci Brodovy generace z velké části paralelní. Ukazuje se spíše jako žena, která ve svých uměleckých, kritických a publicistických textech reflektovala proměny politické, společenské i literární.“

Getraude Zand píše o Janě Krejcarové (15. 5. 2024)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora je věnován publikaci Totale Sehnsucht. Liebesbrief – Gedichte – Clarissa – Gefängnis, která představuje výběr z díla Jany Krejcarové resp. Jany Černé resp. Honzy Krejcarové, který uspořádala a přeložila Martina Lisa, doslov napsal Matteo Colombi, a který vyšel v nakladatelství Ketos v roce 2022. „Pro své autentické zážitky a psaní, bezprostřednost svého sdělení a rozchodu s měšťáckými a literárními konvencemi je Krejcarová aktuální autorkou, a to nejen pro ‚příznivce undergroundové kultury z dob studené války‘ (s. 138). Témata jako zneužívání a incest, masturbace a anální styk, homosexualita, užívání drog, zanedbávání péče o děti nebo věznění stále ještě dokáží provokovat. Krejcarová je ovšem hlavně příkladem radikálního a za jejího života ojedinělého sebeprosazení, který dodnes nemá obdoby. V tomto smyslu se Colombi trefil do černého, když pro popis autorky použil adjektivum ‚potentní‘ (s. 137).“

Napsal Peter Demetz (1. 5. 2024)

E*forum přináší v souvislosti s nedávným úmrtím Petera Demetze dvojici jeho menších textů.

Pavel Kosek píše o českých rukopisech z 18./19. století (25. 4. 2024)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora je věnován disertační práci Alekseje Tikhonova s názvem Sprachen der Exilgemeinde in Rixdorf (Berlin). Autorenidentifikation und linguistische Merkmale anhand von tschechischen Manuskripten aus dem 18./19. Jahrhundert, kterou obhájil na Humboldtově univerzitě v Berlíně a která vyšla v univerzitním nakladatelství v Heidelbergu v roce 2022. „Tikhonovova práce představuje v rámci české historické jazykovědy dílo inovátorské, v lecčems zlomové. Její význam tkví v několika aspektech: 1. snaží se uplatnit postupy kvantitativní lingvistiky na konkrétní starší české texty (především určování autorství a stylometrie), 2. zpracovává oblast dosud nezpracovanou (rukopisné české texty exilové komunity z 18. a 19. století), 3. do oblasti české historické lingvistiky uvádí metodologické impulzy současné sociolingvistiky a genderové lingvistiky, což napomáhá otevírat témata, která dosud stála stranou. Lze se těšit z toho, že jde o knižní publikaci mladého jazykovědce, který vstupuje do jazykovědného provozu a který snad bude pokračovat v objevování nových témat a aplikaci nových přístupů současné lingvistiky na vývoj češtiny.“

Kamila Schewczuková píše o edici díla Milady Součkové (17. 4. 2024)

Aktuální příspěvek bohemistického E*fora je věnován knize Má písmena, shrnující několik textů Milady Součkové: debut První písmena (1934), báseň Mluvící pásmo (1939), román Zakladatelé (1940) a fragmentární nedokončený prozaický text Vlastní životopis Josefíny Rykrové (1993). Texty pro vydání v rámci České knižnice připravila trojice editorů, a sice Kristián Suda, Jakub Říha a Zuzana Říhová. „V doslovu knihy Zuzana Říhová upozorňuje na okrajovou pozici, kterou Milada Součková a její literární tvorba dodnes zaujímá, a zmiňuje řadu příčin této skutečnosti, spjatých již se samými počátky autorčiny tvorby: dobová literární kritika byla orientována frankofonně, a tak nerozeznala spojitost tvorby Součkové s angloamerickým modernismem, spisovatelčiny texty nahlížela z perspektivy domácí avantgardní situace, což podle Říhové vedlo k odsunu jejího díla na okraj zájmu, do hájemství nepřístupného ‚literárního experimentu‘.“

Václav Petrbok píše o knize věnované Ignáci Leopoldu Kobrovi (10. 4. 2024)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora se zabývá publikací Zuzany Urválkové s názvem Tajemství úspěchu. Německojazyčná knižnice Album nakladatele Ignáce Leopolda Kobra v širších literárních souvislostech, která vyšla v roce 2022 v brněnském nakladatelství Host. „Zuzaně Urválkové se podařilo napsat strhující publikaci nejen o nakladateli Kobrovi a jeho záslužné beletristické edici, ale přesvědčivě představit i stále spíše jen tušené kontury literární krajiny českých zemí padesátých let 19. století, která společně oběma zemskými jazyky navzdory politicky represivnímu režimu účinně spolupracovala ku prospěchu kultury společné země.“

Jan Wiendl prostředkuje pozoruhodný text Josefa Hory (3. 4. 2024)

Nový příspěvek E*fora se de facto rovná malé edici přehlíženého textu Josefa Hory, současně upomíná k osobnosti psychologa a psychiatra Františka H. Kafky; „Do širokého okruhu jeho zájmů spadaly též otázky týkající se problematiky umělecké tvořivosti. Věnoval se jim zvláště od poloviny třicátých let, kdy na dané téma realizoval řadu přednášek pro odbornou i širší kulturní obec. I jejich prostřednictvím si vytvářel základ pro vznik knižní práce nazvané O umělecké tvořivosti, v níž se pokusil z psychologického a estetického hlediska shrnout a typologizovat různorodé zdroje umělecké, zvláště pak slovesné tvořivosti.“ Edice prostředkuje jak soubor dotazů, jímž Kafka umělce oslovil, tak Horovy odpovědi.

Mirek Němec píše o nejnovějším románu Daniela Kehlmanna (28. 3. 2024)

Další příspěvek česko-německého E*fora se zabývá novým románem Daniela Kehlmanna s názvem Lichtspiel, který v roce 2023 vydalo hamburské nakladatelství Rowohlt. „Z osudů románového hrdiny a jeho nejbližších vyplývá, že nemohoucnost není ještě bezmocí. Zdá se tedy, že je lepší vzdát se (úplně nebo jen na čas) svého talentu a kreativity než být marionetou nelidského politického režimu. Aktivity bezmocných nemusí sice nutně vést k jednoznačné kolaboraci, ale v žádném případě nejsou odměněny ani šťastným rodinným životem ani klidem na smysluplnou uměleckou práci, která by dávala naplnění a spokojenost. Ale nakonec zůstává otázka, zdali a jakou mají skutečně bezmocní v podmínkách totalitarismu moc?“

Napsal Oldřich Sýkora (21. 3. 2024)

Nový příspěvek E*fora upomíná k osobnosti Oldřicha Sýkory, středoškolského pedagoga a současně překladatele několika stěžejních děl evropského literárního dějepisectví; „Těm pak, kdož kritické články třeba jen občasně se zálibou pročítají, naskytlo se zajisté Tainovo jméno a ‚Tainova metoda‘ tolikráte, že důležitost jeho již z toho tušiti musí, tak že jim bude snad vítána příležitost dověděti se českým překladem něco bližšího o tomto mistru moderní kritiky. Avšak mimo to i pro širší kruhy vzdělanců, kteří se specielně o kritiku uměleckou nezajímají, má četba Taina značnou zajímavost a poučnost. Taine není totiž žádným suchopárným dogmatikem, jak tomu bývá často např. u německých estetiků, v jichž spisech setkáváme se pravidelně jen s abstrakcemi, rozbory, výměry, dedukcemi, zkrátka s onou matematikou pojmů, která bývá často sice velmi důmyslná, ale činí takovou knihu čtenáři neodborníku nezáživnou, ba nesrozumitelnou. Zcela jiného rázu je filozofování Tainovo.“

Valentýna Žišková píše o novém, šrámkovském svazku České knižnice (15. 3. 2024)

V novém příspěvku E*fora Valentýna Žišková komentuje nedávno publikovaný šrámkovský svazek řady Česká knižnice, ten je – de facto a do značné míry – reedicí staršího vydání, jež již dříve pro tutéž řadu připravil Mojmír Otruba; „protože původní Otrubův editorský počin nebyl v době svého vydání nijak podrobněji reflektován, využijeme této možnosti a budeme se zabývat nejen změnami, které přinesla pečlivá revize Petry Hesové, ale také některými vlastnostmi původní edice. Při úvahách nad jakýmkoliv výborem z díla samozřejmě jako první vyvstává otázka výběru textů. Jedním ze základních principů Šrámkova díla, možná dokonce tím nejdůležitějším, se při četbě odborné literatury zdá být dualismus. Šrámkovy texty oscilují mezi dvěma silně kontrastujícími polohami – jeho hrdinové se potácejí mezi pocity pro jejich srdce příliš intenzivními a naprostou apatií, ‚mezi vykupující silou krásného okamžiku a až nihilistickým vědomím neodvratného citového zmarnění‘ (Eva Strohsová in Lexikon české literatury, 2008, s. 713). [...] V polarizující logice je někdy nazírán i vývoj Šrámkovy poetiky, který je vykládán jako pohyb od anarchisticky-buřičských mladických začátků a tendenčnosti k abstraktnějšímu, vyspělejšímu impresionismu. Otrubův výběr textů tento způsob nahlížení spisovatelovy tvorby dozajista odráží a vychází mu vstříc.“

Lukáš Holeček píše o dvou edicích textů Ignáta Herrmanna (6. 3. 2024)

V nejnovějším příspěvku E*fora pojednává Lukáš Holeček o dvou nedávných publikacích soustředěných k určitým partím působení a díla Ignáta Herrmanna. „Výslednicí takového ‚vzpomínání‘ je snaha podat ucelený a věrný obraz toho, jak se věci udály. K Herrmannovu psaní patřila i snaha ověřovat si fakta a data v historických pramenech – ne kvůli puntičkářskému lpění na přesnosti, ale pro hodnověrnost vyprávěného. Poznámky editorů spíše potvrzují, že autorova paměť byla velmi dobrá. Herrmannova radost z vyprávění, která vždy bývá trochu mnohomluvná, vyrůstá z potřeby sdílení zkušenosti, z ohledávání toho, co z minulosti zůstává nadčasové. Je už věcí čtenáře, nakolik je schopen docenit autorovo tradiční vypravěčství formované rozsahem povídkové přílohy denního tisku.“

Anna Schubertová píše o knize Petra Koťátka O čem se vypráví (28. 2. 2024)

V novém příspěvku E*fora se Anna Schubertová věnuje nedávno vydané monografii Petra Koťátka O čem se vypráví. „Centrálním tvrzením je zde předpoklad, že narativní text směřuje k reálnému světu, a to jak na rovině vypravěče (jako by reálné osoby), postav (jako by reálných osob), tak dalších aspektů světa. Tato teze je představena jako alternativa dvou vlivných tendencí: (1) tendence chápat význam textu jako svébytné pole, jehož významu můžeme nejlépe porozumět z ‚textu samého‘, a (2) tendence chápající význam fikčního textu prostřednictvím reference k fikčnímu světu, přičemž druhá ze zmiňovaných tendencí zaujímá v knize podstatně výraznější místo. Druhou část schématu můžeme chápat jako autorovu snahu vyrovnat se s případy literárních textů (typicky modernistických), které by mohly první část teze problematizovat.“

Marie Krappmann píše o stereotypizaci židovství (22. 2. 2024)

Další příspěvek česko-německého E*fora se zabývá publikací Obrazy zášti. Vizuální projevy antijudaismu a antisemitismu v českých zemích v její české i anglické verzi. Český překlad vydali Eva Janáčová a Jakub Hauser v roce 2022. „Obsáhlá monografie Obrazy zášti splňuje to, co její vydavatelka předesílá v úvodních slovech: V mnohém navazuje na kolektivní monografii Obrazy nenávisti; čtenář, který knihu z roku 2020 zná, se tedy často setkává s již formulovanými tezemi a s částečně již publikovaným obrazovým materiálem. Na druhou stranu monografie, na které se podíleli nově přizvaní autoři Daniel Soukup, Daniel Baránek a Alice Aronová, nabízí velké množství nových informací a analýz z geografického prostředí českých zemí, příp. nahlíží na materiál zpracovaný v Obrazech nenávisti z jiných úhlů pohledu. Čtenář, který si přečte obě publikace, bude o vizuálních projevech antisemitismu ve střední Evropě a v českých zemích informován takřka kompletně.“

Kateřina Smyčková píše o Janu Amosu Komenském (14. 2. 2024)

Aktuální příspěvek bohemistického E*fora se zabývá výborem ze spisů Jana Amose Komenského s názvem Lekce lidskosti, který sestavil Jan Hábl a který vyšel v nakladatelství Bibion v loňském roce. „Ačkoli se říká, že knihy nemají být souzeny podle obalu, Lekce lidskosti svádí k napsání celé recenze jen o linorytu na přední straně obálky. Zdánlivě prostý portrét Jana Amose Komenského (dílo Magdaleny Rutové) připomíná na první pohled starý dřevoryt; zdá se ale, jako by se její Komenský na čtenáře díval – s trochou shovívavé ironie? Šibalsky? Provokativně? Tento (post)moderní Komenský má blíže ke komiksovým postavičkám než k Rembrandtovu moudrému starci. Asi stejně daleko má tato drobná knížka k monumentálním komeniologickým projektům, vědeckým monografiím i kritickým edicím.“

Andreas F. Kelletat píše o Ludvíku Kunderovi (7. 2. 2024)

Další příspěvek česko-německého E*fora je věnován publikaci Berlin – Konstantinopel, která vyšla k nedožitým stým narozeninám Ludvíka Kundery v roce 2020 v nakladatelství Arco, a kterou do němčiny přeložil Eduard Schreiber. „Jako germanista a historik překladu jsem měl možnost nahlédnout do obzvlášť intenzivní spolupráce dvou překladatelů, pro něž představovala práce na překladech z a do němčiny mnohem víc než jen více či méně špatně placenou práci. Měl bych snad ještě jednu prosbu: nemohl by autor Schreiber/Radonitzer ještě vytvořit edici dopisů, které si Kundera a jeho němečtí básníci psali po mnoho desetiletí, a vydat je v chytrém výběru a se stručným komentářem v nakladatelství Arco? Také snad proto, že ti dva jednou na cestě dolů z Kunderovy ‚chaty‘ narazili na téma psaní dopisů a Kundera měl poznamenat: ‚I našich dopisů už je asi pěkný balík. Psaní dopisů s námi asi vymře.‘ (s. 83)“

Marie Škarpová píše o Marie-Élizabeth Ducreuxové (31. 1. 2024)

V nejnovějším příspěvku bohemistického E*fora uveřejňujeme text Marie Škarpové věnovaný výboru z díla Marie-Élizabeth Ducreuxové vydanému v loňském roce pod názvem Kultura – zbožnost – symbolická politika. Proměny společnosti ve střední Evropě v 17. a 18. století. „Český čtenář v těchto studiích jistě ocení nejen obezřetnou reflexi úskalí jak tradičních katolických, vesměs obranářsky koncipovaných církevních dějin, tak novodobé rádoby progresivní a jen zdánlivě zcela sekulární historické vědy, ale také badatelčiny nápadité kontextualizace bohemikálního tématu, které jsou na hony vzdáleny tradičnímu národně definovanému referenčnímu rámci rozumění a nabízejí (nejen) české historické obci lecjaký zajímavý podnět ke studiím kulturních transferů, kulturní výměny či histoire croisée."

Novák, Fischer a Šalda napsali o Jiřím Wolkerovi (17. 1. 2024)

V nejnovějším příspěvku bohemistického E*fora ke stoletému výročí smrti Jiřího Wolkera uveřejňujeme tři příspěvky z pera Arneho Nováka, F. X. Šaldy a Otokara Fischera.

Marie Brunová píše o Maxi Zweigovi (11. 1. 2024)

Další příspěvek česko-německého E*fora je věnován publikaci Dramatik Max Zweig – prorok nového humanismu olomoucké judaistky Ivany Cahové, která vyšla v roce 2021 v olomouckém univerzitním nakladatelství. „Jak autorka píše v úvodu své knihy, cílem její monografie bylo ‚zviditelnit texty i jejich autora a zpřístupnit je především české odborné veřejnosti a českému čtenáři‘ (s. 16). A to se jí v případě předložené monografie bezpochyby povedlo. A nejen to, touto prací se jí podařilo dostat do povědomí českého publika i německy psanou literaturu v Izraeli.“

Robert Saudek napsal o poezii žaludku (3. 1. 2024)

V prvním letošním vydání česko-německého E*fora přinášíme text Roberta Saudka s názvem Die Poesie des Magens, který vyšel 28. srpna 1910 v berlínském listě Berliner Tagblatt. „Když se na cestách seznámí říšský Němec a Rakušan, oba pánové se v hovoru nevyhnutelně dostanou ke starému tématu: Berlín versus Vídeň. Jakkoliv mohou být oba hloupí, brzy si uvědomí, že se už o kráse Ringstrasse ani o mramorových sochách v berlínském parku Tiergarten nedá říct nic nového. O rozdílech v jídle ovšem dokážou oba pánové hovořit hodiny.“

Napsali Jiří Frejka a František Kovárna do Letáku synthetismu (20. 12. 2023)

V nejnovějším příspěvku bohemistického E*fora předkládáme dvojici textů ze znovunalezeného Letáku synthetismu (1925). První stať nese název Tendence a scéna a pochází z pera Jiřího Frejky. Druhým textem je Tvar v italské próze od Františka Kovárny. „Oba texty byly již svého času krom jiného rovněž dokladem vehementně koncentrovaného tázání po tom, čím literatura (resp. umění) může být anebo čím se stává (srov. zřetel ke „korespondencím“ mezi „scénou“ a denním stykem“ ve Frejkově nástinu); v tom ohledu mohou stále posloužit jako podnět našim diskusím – k jedné z nich právě dnes srdečně zveme: http://www.ipsl.cz/spektrum-diskuse."

Cena Otokara Fischera – pátý ročník (15. 12. 2023)

Institut pro studium literatury v partnerské spolupráci s mnichovským Spolkem Adalberta Stiftera v roce 2024 již popáté udělí Cenu Otokara Fischera – za mimořádně přínosnou německojazyčnou a českojazyčnou germanobohemistickou práci z oblasti humanitních studií. Cílem ceny určené německy píšícím a od roku 2020 také česky píšícím autorkám a autorům zabývajícím se českou, česko-německou a česko-německo-židovskou kulturou, uměním a kulturní historií je ocenit a zviditelnit nejvýznamnější německy psané a v Německu, Rakousku nebo Švýcarsku vydávané odborné práce s českými tématy a současně upozornit na práce české provenience, které přispěly k prohloubenému poznání kulturních dějin německy mluvících obyvatel českých zemí. Cena pojmenovaná po významném bohemistovi, germanistovi a podporovateli tzv. „germanoslavik“ Otokaru Fischerovi bude za účasti laureátů i poroty, složené z odborníků z ČR, Německa, Rakouska a Švýcarska, slavnostně předána 21. 5. 2024 v pražském Goethe Institutu. Více informací na www.ipsl.cz/cof, tisková zpráva zde/v příloze. Nominace v obou kategoriích lze podávat do 31. ledna 2024.

Josefína Formanová píše o Lovení perel (6. 12. 2023)

V nejnovějším příspěvku bohemistického E*fora se Josefína Formanová věnuje novému svazku z řady Apoikia s názvem Lovení perel (Praha: Herrmann & synové, 2023). Ten obsahuje esej od Hannah Arendtové o Walteru Benjaminovi doplněnou o pět krátkých Benjaminových pracích, které dosud nebyly přeloženy do češtiny. „Aby mělo pátrání po perlách naději na úspěch, musí lovec prokázat vůli podřídit se živlům jakožto čemusi bytostně nepředvídatelnému a nepochopitelnému. Tento rámec poznání, tj. poznání jako pasivní dřiny či přísně bdělého vyčkávání bez nároku na odhalení pravdy, charakterizuje Benjaminovo filozofické východisko."

Libuše Heczková píše o knize Joanny Goszczyńské Temná tvář české literatury (30. 11. 2023)

V nejnovějším příspěvku bohemistického E*fora se Libuše Hezcková věnuje českému vydání knihy Joanny Goszczyńské Temná tvář české literatury s podtitulem Kolotoč moderny (Karolinum, 2023). „Hrabalova popularita v Polsku je fenoménem, který – zdá se – nepřestává fascinovat jak Čechy, tak Poláky. Kritici jej vysvětlují různě a s většinou argumentů lze souhlasit, třeba s výrokem Aleksandera Kaczorowského, podle něhož Poláky u Hrabala přitahuje ,všudypřítomná oslava každodenního života, vyprávění příběhu prostřednictvím osudů jednotlivců spíše než národů'“

Václav Maidl píše o Otfriedu Preußlerovi (22. 11. 2023)

V nejnovějším příspěvku česko-německého E*fora představuje Václav Maidl novou biografii Carstena Gansela o Otfriedu Preußlerovi s názvem Kind einer schwierigen Zeit: Otfried Preußlers frühe Jahre, která vyšla v roce 2022 v berlínském nakladatelství Galiani. „Gansel přistupuje k tématu důkladně: Nejenže zkoumá Preußlerovo rodinné zázemí (rodičům, zejména Josefu Preußlerovi, vlastním jménem do r. 1941 Syrowatka, věnuje 50 stránek, nehledě na další četné pasáže zachycující osudy rodičů po roce 1945), ale vytěžuje také nálezy z německých a ruských (sovětských) archivů, dokumentující Preußlerovo povolání do wehrmachtu, základní výcvik i absolvování důstojnické přípravky, přesun na východní frontu, zajetí a několikaletý pobyt v sovětských zajateckých táborech. Stejně důkladně pak sleduje Preußlerovu tvorbu a okolnosti jejího vzniku od raných juvenilií (zachycuje třeba i jen dvoustránkový příspěvek Lieber Soldat! V časopise Kameraden. Sudetendeutsche Briefe an Wehr- und Werkmänner z roku 1940) až po vznik a vydání románu Krabat (1971).“

Hledáme prostor k pronájmu (21. 11. 2023)

Vladimír Binar proslovil o Máchově dědictví v české poezie 20. století (15. 11. 2023)

V nejnovějším příspěvku bohemistického E*fora předkládáme druhou část přepisu přednášky literárního historika Vladimíra Binara s názvem Máchovo dědictví v české poezii 20. století. O přepis a ediční poznámku se postarala Hana Šimková.

Vladimír Binar proslovil o Máchově dědictví v české poezie 20. století (8. 11. 2023)

V nejnovějším příspěvku bohemistického E*fora předkládáme první část přepisu přednášky literárního historika Vladimíra Binara s názvem Máchovo dědictví v české poezii 20. století. O přepis a ediční poznámku se postarala Hana Šimková. Druhou část textu uveřejníme příští týden.

Otto Pick napsal o situaci německých spisovatelů v ČSR (2. 11. 2023)

V nejnovějším příspěvku česko-německého E*fora přinášíme článek spisovatele a překladatele Otto Picka s názvem Německo-československý literární osud, který vyšel v dubnu 1929 v pražském německém časopise Die Wahrheit. „Nejvýznamnější švýcarský literární kritik Eduard Korrodi kdysi definoval situaci německy píšících autorů ze Švýcarska takto: ‚Protože náš německo-švýcarský literární osud předurčil náš jazyk k vyslovování německých hlásek, musí skýtat i předpoklady, abychom vplynuli do německého písemnictví, a přitom neztratili svou původnost. To je však nabíledni, člověk musí zakusit kulturní okruh, v němž se hlásí o slovo.‘ Německý básník a spisovatel z Československa se ocitá v podobné situaci a stojí před stejným rozhodnutím jako Švýcaři.“

Bára Činčurová píše o staročeských dialogických skladbách (25. 10. 2023)

V nejnovějším příspěvku bohemistického E*fora se Bára Činčurová věnuje publikaci Podkoní, žák a smrt. Rozpory a vícehlasy v české poezii 15. století Martina Šorma, která vyšla v nakladatelství Univerzity Karlovy v letošním roce. „Nedořešenost sporů odhaluje hranice literárního projevu a vyzývá recipienty, aby vykročili za ně a chopili se úkolu, který rozmlouvající postavy nedokázaly splnit: skrze recepci, a tedy vlastně realizaci díla, si zvnitřnili poznatek, že slova jsou závislá na materiálních podmínkách. Šorm tak ve zkoumaných skladbách nachází něco, co je pro člověka ve stvořeném světě poplatné zcela nadčasově, jako ‚nová rada‘ je stále nové, aktuální.“

Erkan Osmanović píše o moravské moderně (18. 10. 2023)

V nejnovějším příspěvku česko-německého E*fora se věnujeme knize Alžběty Peštové Mährische Moderne. Ein Beitrag zur regionalen Literaturgeschichte der Böhmischen Länder, která vyšla v roce 2022 v nakladatelství Peter Lang. „Moderna končí pro Alžbětu Peštovou rokem 1911 – alespoň ta „moravská moderna“. Když myslí většina lidí na literaturu přelomu století nebo tzv. modernu, vybaví se jim povětšinou velká města jako Londýn, Vídeň, Paříž nebo Berlín. Lze tedy hovořit o moderně jen v souvislosti s těmito velkými městy? Ne.“

Napsal František Kropáč (4. 10. 2023)

Nový příspěvek E*fora upomíná k osobnosti beletristy a literárního kritika Františka Kropáče, činí tak prostřednictvím edice dvou jeho esteticko-kritických textů z roku 1923, mj. tu lze číst: "Doba se změnila a s ní i člověk. Dnešek se zajímá jen o to, co ve starém umění bylo absolutní: co přetrvá věky. Ale všechno ostatní, jsouc třeba i pregnantním a silným charakterem své doby, zapadá v moři minulosti. Člověku není třeba takovéto historie, člověku jest třeba historie věcí a lidí, uprostřed nichž žije, jest mu třeba historie přítomnosti. Přítomnost jest však příliš bezprostřední a snad postrádá i řádu a rovnováhy, již měla minulost. Umění přítomnosti nemůže tedy býti přímě vyváženo a bez neklidu a tápání. A opravdu, nové umění jest neklidné a horečně hledající. Uvědomuje si prostor a pohyb, chce proniknouti k podstatě věcí a pociťuje touhu splynouti se vším, co je obklopuje. Vyhýbá se psychologismu, ale zato tím více miluje skutečnost."

Kateřina Smyčková píše o Křížovi z Telče (27. 9. 2023)

V nejnovějším příspěvku bohemistického E*fora se Kateřina Smyčková věnuje publikaci Lucie Doležalové o díle Kříže z Telče. Kniha nese název Opuscula. Neznámá dílka z rukopisů Kříže z Telče a vyšla v pražském nakladatelsví Scriptorium v roce 2022. „Kdyby žil Kříž o několik staletí dříve, nikoho by nenapadlo pochybovat o tom, zda je vydávání jeho díla věc potřebná a prospěšná. V době raného středověku a drahého pergamenu měl každý řádek textu velkou cenu. Na konci 15. století však došlo k inflaci psaného slova: prudce vzrostlo množství písemných projevů, díky levnému papíru písaři zapisovali nejen nejnutnější, obecně sdílené texty, ale i texty pro soukromou potřebu, a nikoli pouze ty nezbytné. Proč tedy věnovat tolik pozornosti zápiskům, literárně a historicky jen málo pozoruhodným, které Kříž „grafomansky“ nashromáždil?“

Anja Bunzel píše o Augustu Wilhelmu Ambrosovi (20. 9. 2023)

V nejnovějším příspěvku česko-německého E*fora se věnujeme knize Markéty Štědroňské s názvem August Wilhelm Ambros. Wege seiner Musikkritik, -ästhetik und –historiographie z roku 2021. „Publikace přináší řadu zajímavých ilustrací, prošla mimořádně pečlivým lektorátem, má přitažlivou úpravu a nechybí ani mimořádně užitečný rejstřík osob a děl. Vřele tuto publikaci doporučujeme každému, kdo se zabývá osobností Augusta Wilhelma Ambrose, hudebním a kulturním životem 19. století ve Vídni a/nebo Praze či (hudební) historiografií obecně. Cena 50 eur sice není zcela přívětivá; publikace je ale k dispozici v několika pražských (i jiných) knihovnách.“

Jan Malura píše o Komenském (14. 9. 2023)

V nejnovějším příspěvku bohemistického E*fora se Jan Malura věnuje Janu Amosi Komenskému a jeho Duchovním traktátům, které v roce 2023 vydal Tomáš Havelka. „Rozumím snaze Tomáše Havelky obměnit zavedený kánon českojazyčných děl Komenského, stejně jako chápu důvody, proč do tohoto dvousvazku nezařadil dříve poněkud přeceňované dílo Listové do nebe, jež je výrazně spojeno s předbělohorským obdobím a odráží poněkud jiný myšlenkový svět Komenského. Dvojice kázání ovšem žánrově dosti vybočuje z okruhu ostatních děl, přičemž krátké Kázání pohřební nad Pavlem Fabriciem nepřekračuje lepší průměr homiletiky pozdního humanismu, což lze z hlediska stylu i tematiky říct také o Kázání o vymítání ďábelství (démonologické náměty spojené s biblickou exegezí byly v předbělohorské literatuře poměrně časté).“

Alfrun Kliems píše o způsobech psaní v době postkomunistické (6. 9. 2023)

V aktuálním příspěvku česko-německého E*fora recenzujeme knihu Postkommunistische Schreibweisen. Formen der Darstellung des Kommunismus in Romanen zu Beginn des 21. Jahrhunderts Aleny Heinritz, která vyšla v roce 2021 v Heidelbergu. „Celkově studie vykazuje známé napětí vyplývající z rozporu mezi obohacující šířkou záběru a hrozícím nebezpečím, že bude komparativní práce přehlcena. Ze sedmi románů, které jsou středem pozornosti, jsou čtyři v ruštině; Trojanow, který se narodil v Bulharsku, napsal svůj text německy, Topol píše česky, Greveillac francouzsky. Zdůvodnění této konstelace zní celkem logicky (s. 15): zatímco se ruskojazyčné texty zabývají sovětskou minulostí a jejími dozvuky coby epicentrem (evropského) komunismu a pro Bělorusku Světlanu Alexijevič píšící rusky je tento jazyk téměř jazykem komunismu a jeho diskursu, mají Topol a Trojanow reprezentovat ‚sovětské satelity‘ a Greveillac má poukázat na produktivitu tohoto tématu i v ‚nepostsocialistických literárních systémech‘.“

Klára Soukupová píše o Josefu Ledererovi (30. 8. 2023)

V nejnovějším příspěvku bohemistického E*fora se Klára Soukupová věnuje osobnosti českého překladatele, básníka, publicisty a anglisty Josefa Lederera, jehož dílo v pražském nakladatelství Torst vydali Josef Hrdlička a Barbora Chybová. „Lederer po emigraci plně vrostl do anglické kultury a řeči, čeština však zůstala jazykem jeho publicistických i básnických textů. V dopise Josefu Schwarzovi z června 1941 píše: ‚Neustálý pobyt v předsíni angličtiny je blahodárný. Čeština, z jazyka dorozumívacího, se stává pro mne tím, čím má být v poesii, řečí samomluvy a rituelní mluvou verše. Je víc mým osudem než jindy. Toto quijotovství má ovšem svá nebezpečí. Snad se jich uvaruji‘ (s. 570). Editoři Lederera představují především jako básníka – jeho poezii, vydanou i dosud nevydanou, umisťují hned do úvodu knihy.“

Jan Budňák píše o pražské německé literatuře (25. 8. 2023)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora je věnován monografii Haima Stiemera s názvem Das Habitat der mondblauen Maus. Eine feldtheoretische Untersuchung der pragerdeutschen Literatur (1890–1938), která vyšla v nakladatelství Königshausen&Neumann v roce 2020. „Stiemerův literárně-sociologický přístup k pražské literatuře, jakkoli je teoreticky reflektovaný a promyšlený, odsouvá jednotící kritéria německé literatury českých zemí, která razí Kompendium – tedy interkulturalitu a její projevy v jednom, vnitřně rozmanitém prostoru českých zemí – na vedlejší kolej.“

Libuše Heczková píše o Emilii Laubové Kinské (16. 8. 2023)

V nejnovějším příspěvku bohemistického E*fora se Libuše Heczková věnuje osobnosti PhMr. a Ing. Dr. Emilie Laubové Kinské. „Tato „chytrá a rafinovaná žena“ spojila svoji vědeckou dráhu s farmakologií a toxikologií. Její volba u dcery lékárníka není až tak překvapivá. Farmacie jako taková se sice z dnešního pohledu zdá skoro ženským zaměstnáním, v minulosti to ovšem nebylo tak jasné. Důvody, proč se ženy prosadily jako farmaceutky (tedy nejen lékárnice), byly různé. V období první republiky byla chemie obecně ve svých různých podobách od farmacie přes dermatologii až k fyzikální chemii na různých fakultách univerzit oblíbeným oborem studentek; řadě z nich se podařilo zůstat pracovat v oboru a některé dosáhly i významných vědeckých úspěchů. Není bez zajímavosti připomenout, že jedna z prvních profesorek v Československu Hedwig Langecker získala mimořádnou profesuru na pražské německé lékařské fakultě v roce 1934 právě na základě významných výsledků v oboru farmakologie.“

Steffen Höhne píše o habsburském osvícenství (2. 8. 2023)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora představuje práci o habsburském osvícenství s názvem Aufklärung habsburgisch. Staatsbildung, Wissenskultur und Geschichtspolitik in Zentraleuropa 1750-1850 německého historika Steffena Höhneho, která vyšla v nakladatelství Wallstein v roce 2020. „Autor nejprve výstižně rekonstruuje přechod vlastenecké loajality od ‚říše‘ k ‚vlasti‘ právě v důsledku osvícenství 18. století. Po bok starších referenčních konceptů (jako jsou láska k vlasti, dynastie a katolictví) se nyní zařazují také teritoriální a jazykověvlastenecké referenční momenty (s. 23n.), což autor velmi dobře dokládá analýzou dvou (časově od sebe vzdálených) textů od Josepha von Sonnenfelse z roku 1771 (s. 25) a Johanna Rudolfa Chotka z roku 1839 (s. 28). Ze vznikajících zemských patriotismů v kontextu mnohojazyčné vlasti se vyvinuly soupeřící koncepty minulosti těchto národů (s. 30n.).“

Ivan Olbracht napsal Epištolu národního mučedníka (26. 7. 2023)

Jako další z letních příspěvků E*fora publikujeme text, který Ivan Olbracht koncem roku 1908 otiskl v Právu lidu – v první řadě jako ukázku z širšího korpusu jeho publicistických prací, jenž stále čeká na souborné moderní, tedy kritické ediční zpřístupnění. Úvodní slovo napsal Michal Topor. „Dalším výrazným edičním počinem prostředkujícím nanovo starší partie Olbrachtovy časopisecké produkce byl výbor O umění a společnosti (1958), který pro řadu Kritická knihovna připravil Miloslav Nosek – právě s důrazem na společensko- či literárněkritický aspekt Olbrachtova psaní, doslova s ambicí ‚shrnout‘ ty ‚Olbrachtovy kritické projevy, které mají dosah i pro řešení dnešních otázek literatury‘ (s. 267)."

Vlasta Reittererová píše o Bedřichu Smetanovi (20. 7. 2023)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora pojednává o prvním dílu z edice deníků a zápisníků Bedřicha Smetany, který pod názvem Bedřich Smetana. Deníky I vydali v roce 2022 Olga Mojžíšová a Tomáš Bernhardt. „Vlastní edice Deníku zahrnuje strany 285–600, je editován zrcadlově v originální němčině a v českém překladu, s detailními komentáři. Edice svědčí o pečlivé redakční práci, poznámkový aparát je neobyčejně důkladný a podrobný. Dvojí resp. trojí jazyk edice zpřístupňuje prameny také zahraničním badatelům a všem zájemcům o Smetanovu osobu a dílo. Na překladech se podíleli Mark Andrew Newkirk (angličtina), Magdalena Havlová a Lenka Vodrážková (němčina). Za pozornost stojí obrazová příloha, která kromě rodinných portrétů a faksimile raných skladeb obsahuje také dobová vyobrazení míst v Plzni, spojených se Smetanovým pobytem. Pozornost zaslouží i obě předsádky – na přední předsádce historická mapa Plzně a okolí, na zadní je vyobrazena dobová mapa města s připojenou legendou. Lze si jen přát, aby další dva svazky, které mají obsahovat deníkové záznamy ze Smetanova období ve Švédsku (1856–1862) a dvacetiletí Smetanova života po návratu do vlasti (1862–1883), na sebe nenechaly dlouho čekat.“

Matouš Jaluška píše o novinových letácích (12. 7. 2023)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora je věnován monografii Jiřího Černého s názvem Die Flugschriften der Frühreformation aus Nord- und Nordwestböhmen, kterou v roce 2021 vydalo berlínské nakladatelství Peter Lang. „V centru zájmu monografie stojí deset dochovaných reformačních letáků spojených s Jáchymovem, Benešovem nad Ploučnicí, Loktem a Děčínem z doby před rokem 1525; k nim je jako jedenáctý text připojen německý text, jímž administrátor pražského arcibiskupství Jan Žák z pověření kapituly reagoval na reformační církevní řád vydaný roku 1523 v Lokti. Pohybujeme se tak na území ve správě Šliků a Salhausenů, dvou říšských rodů s majetkem v pohraničí českého království, které se velice brzy přimkly k reformaci.“

Kamila Schewczuková píše o Krajinách jazyka (6. 7. 2023)

Aktuální příspěvek E*fora je věnován sborníku textů Krajiny jazyka, který při příležitosti významného životního jubilea prof. Martina Hilského sestavili Ladislav Nagy a Martin Pokorný. Knihu vydalo nakladatelství Filozofické fakulty Univerzity Kralovy. „Byla-li řeč o svornících, lze nakonec zdůraznit metaforické spojení v názvu publikace, představu krajin jazyka. Kromě zjevné souvislosti titulu s překladatelstvím, se totiž – jak naznačeno –některé texty zaměřují na topografii nebo ekokritické čtení, které pracuje s konceptem krajiny.“

Marek Fapšo píše o Bernardu Bolzanovi (28. 6. 2023)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora je věnován biografii Kurta F. Strassera o Bernardu Bolzanovi, která pod názvem Bernard Bolzano (1781–1848). Ein böhmischer Aufklärer vyšla v roce 2020 v nakladatelství Böhlau. „V rovině biografické jde o knihu výrazně nepřekračující dosavadní stav poznání. Samostatná životopisná část tvoří jen určitou část celé práce a zabývá se primárně Bolzanovým dětstvím, dospíváním, jeho kritickým vztahem ke Kantově filozofii a některými okolnostmi jeho učitelského působení. Bližší pozornost pak autor věnuje Bolzanovu rozhodnutí stát se knězem a roli tohoto rozhodnutí s ohledem na jeho vědecké (matematické a logické působení). Pozoruhodně a správně upozorňuje, že v jeho případě nejde o nějaký rozpor mezi vědou a náboženstvím, ale o v dané době úzce propojené jevy.“

Václav Černý napsal o Hanuši Bonnovi (21. 6. 2023)

Aktuální příspěvek bohemistického E*fora je vzpomínkou Václava Černého na překladatele a publicistu Hanuše Bonna, který by se 5. července dožil 110 let. Černého Připomínka Hanuše Bonna z roku 1973 zde vychází poprvé. „Narodil se roku 1913, byl ještě o plná tři léta mladší než Hrubín, nejmladší z básnické generace Nezvalovy-Seifertovy-Halasovy, a nemůže opravdu k ní být počítán, do té míry je již jiný než oni, třebaže právě jimi se dal ochotně formovat, dokonce již Wolkerem a Horou, po nich Halasem, ba i surrealismem. Ale stejně málo ho je možné stavět po bok Ortenovi a jeho generační družině, je o plných šest let starší než Orten, ačkoliv s ním se zase podílí o řadu uměleckých lásek, k Beethovenovi a hudbě vůbec, k Rilkovi a ke Kafkovi, a především o drtivé zážitky existenční a o životní tragiku.“

Antonín Machát napsal o Dunaji (15. 6. 2023)

V aktuálním příspěvku česko-německého E*fora se věnujeme kulturnímu a osvětovému pracovníku Antonínu Machátovi a jeho oslavnému textu s názvem Dunaj z roku 1935. „Dunaj je dnes heslem, které má vésti k semknutí států a národů, při tomto veletoku sídlících. Největší překážkou tohoto hospodářského semknutí je strašák monarchismu. Haraší touto zrezavělou zbraní lidé, kteří zavírají oči před skutečným stavem věcí, který se nedá odstraniti ani sebeřinčivější frází. Hospodářská tíseň si dříve nebo později vynutí, aby po zajištění politické svrchovanosti došlo k opravdovému sblížení a dorozumění národů. Žádný stát není nyní soběstačný, ani tak velký stát, jakým je Německo. Toto poznání si razí ponenáhlu cestu i do těch kruhů, které se do nedávna domnívaly, že jejich vírou nelze otřásti.“

Anna Gnot píše o Marii Janion (7. 6. 2023)

Aktuální příspěvek bohemistického E*fora se zabývá knihou Znepokojivé slovanství. Fantazmata literatury polské literární vědkyně Marie Janion, kterou v roce 2022 v překladu Lucie Zakopalové vydalo nakladatelství Herrmann & synové. „Janion pracovala s mytologickým materiálem a snažila se uchopit jeho povahu ve fázi jeho rozpadu, která byla způsobena přepsáním paradigmat evropské kultury v období romantismu. Právě tehdy byly dávné příběhy, legendy nebo pověsti intenzivně recyklovány a inspirovaly vznik mýtů moderních. V případě polského romantismu doprovázel degradaci národních mýtů proces rozpadu státu.“

Marie Krappmann píše o obrazech nenávisti (1. 6. 2023)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora je věnován kolektivní monografii s názvem Obrazy nenávisti. Vizuální projevy antisemitismu ve střední Evropě z roku 2020, kterou k vydání připravili Jakub Hauser a Eva Janáčová. „Navzdory tomu, že na knize spolupracovalo celkem jedenáct autorů a autorek z několika zemí, má vcelku pevnou strukturu, kterou definují dvě osy – diachronní a tematická. Na časové ose je počátečním bodem 13. století; až tam se dostává Jan Dienstbier v první kapitole nazvané Metamorfózy ‚židovské prasnice‘. Konečný bod tvoří poslední dvě kapitoly Zbyňka Taranta a Iwony Kurz o aktuálním vývoji vizuálního antisemitismu v České republice a v Polsku.“

Luboš Merhaut píše o Alici Masarykové (24. 5. 2023)

Aktuální příspěvek bohemistického E*fora se zabývá knihou Dětství a mládí s podtitulem Vzpomínky a myšlenky, kterou edičně připravily Dagmar Hájková a Helena Kokešová, a které vydalo Nakladatelství Lidové noviny ve spolupráci s Masarykovým ústavem a Archivem AV ČR a Ústavem T. G. Masaryka v zavedené edici EGO v roce 2022. „Znovupřítomná práce je připomínkou pozoruhodného díla a odkazu i životního příběhu prvorozené dcery T. G. Masaryka. Narodila se 3. května 1879 ve Vídni. Studovala první české gymnázium pro dívky Minerva, v roce 1898 se stala jednou z prvních studentek na pražské univerzitě; medicíny po roce zanechala, nato absolvovala studia filozofie, sociologie a historie, v roce 1903 se vzdělávala rovněž na univerzitách v Berlíně a Lipsku a jako první žena v Praze získala doktorát z historie.“

Václav Maidl píše o Lence Reinerové (17. 5. 2023)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora je věnován knize francouzské germanistky Hélène Leclerc s názvem Lenka Reinerová und die Zeitschrift „Im Herzen Europas“, které vydalo nakladatelství Böhlau v roce 2022. „Její monografie představuje dosavadní završení téměř patnáctiletého zabývání se osobou a dílem Lenky Reinerové a přichází s doposud opomíjeným aspektem: věnuje se Reinerové coby žurnalistce a jejímu působení v redakci německojazyčného časopisu Im Herzen Europas vydávaného v letech 1958–1971 v Praze. Leclerc přistoupila k tématu velice svědomitě: Nejenže kompletně přečetla a analyzovala všechna čísla časopisu, jakož i časopisu Wir und Sie im Herzen Europas, vydávaného stejnou redakcí v letech 1961–1970 speciálně pro rakouské čtenáře, nýbrž měla také možnost nahlédnout do prozatím neuspořádané pozůstalosti Lenky Reinerové, jejíž česká část se nachází v Literárním archivu Muzea české literatury (dříve Památník písemnictví) a německá v berlínské Akademie der Künste.“

Michal Topor píše o Ginzburgových Stopách (10. 5. 2023)

Aktuální příspěvek bohemistického E*fora se zabývá českým vydáním eseje s názvem Spie. Radici di un paradigma indiziario (1979) / Stopy. Kořeny indiciálního paradigmatu italského kulturního teoretika a historika Carla Ginzburga, který přeložil Jiří Špaček a který vyšel s doslovem Tomáše Dvořáka a Martina Charváta letos v nakladatelství Akademie múzických umění. „Zázemím sond, z nichž Ginzburg (*1939) postupně utkává argumentaci eseje Stopy (v závěru je ostatně připodobní k ‚vláknům v koberci‘, s. 59), je přesvědčení, že ‚koncem 19. století v oblasti vědy v tichosti vyvstal epistemologický model‘, jemuž dotud – vzdor jeho široké působnosti – nebyla věnována ‚dostatečná pozornost‘. Nadto – od teoretického uchopení jevu si autor slibuje vykročení ‚z obtíží daných protikladem mezi »racionalismem« a »iracionalismem«‘ (s. 9–10).“

Aleš Urválek píše o sborníku k vídeňské moderně (5. 5. 2023)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora je věnován sborníku Kulturkritik der Wiener Moderne (1890–1938) vydanému Barbarou Beßlich a Cristinou Fossaluzza v roce 2019 v univerzitním nakladatelství Winter v Heidelbergu. „Ačkoli si jsou vydavatelky sborníku vědomy, že autoři vídeňské moderny, kolem roku 1890 poměrně zajedno co do estetické sebereflexivity moderní formy literárního díla, v pozdějších fázích své tvorby rozhodně neformulovali jednotně závazný poetologický a světonázorový program, nehodlají tuto fázi ponechat bez povšimnutí. Čtenáři se tak na půdorysu vídeňské moderny předkládá konstelace v mnohém podobná romantismu: rovněž mnozí romantici prodělali mezi ranou a pozdní fází své tvorby velký posun od sebereflexivního (pre)moderního psaní a myšlení ke kulturně kritickým diagnózám a konzervativním postojům, mnohdy s výraznou politickou motivací.“

Marie Škarpová píše o Balbínově Životě svatého Jana Nepomuckého (26. 4. 2023)

V aktuálním příspěvku E*fora se Marie Škarpová věnuje způsobu znovuvydání Vašicovy edice Balbínova Života svatého Jana Nepomucenského.

Vratislav Effenberger napsal o negaci negativismu (19. 4. 2023)

Aktuální příspěvek bohemistického E*fora představuje studii Vratislava Effenbergera Negace negace není negativismus, která vyšla v souboru jeho textů s názvem Surovost života a cynismus fantasie v roce 1991 v pražském nakladatelství Orbis. „Konsumní společnost, ať vyvinutá nebo retardující, duřící relativní, zvnitřku vyprázdněnou naobědvaností, produkuje svého masového snaživce zbaveného individuality, ale toužícího po exklusivitě. Jeho psychické disposice jsou už od nejútlejšího věku prefabrikovány masově sdělovacími prostředky k amorfní rozplizlosti, jejíž akční rádius je stále nižší a ubožejší.“

Kristina Kaiserová píše o habsburské monarchii (12. 4. 2023)

V novém příspěvku česko-německého E*fora se recenzentka Kristina Kaiserová věnuje publikaci německé právničky a historičky Jany Osterkamp s názvem Vielfalt ordnen. Das föderale Europa der Habsburgermonarchie (Vormärz bis 1918) [č. Řád v rozmanitosti: Dějiny federalismu v habsburské monarchii od doby předbřeznové do roku 1918, Argo, 2022], kterou v roce 2020 vydalo nakladatelství Vandenhoeck & Ruprecht, a která se o rok později dočkala druhého vydání. „Jádrem knihy jsou léta od roku 1867 do konce první světové války, kdy se situace hekticky proměňuje. Nově vzniklá konfederace se v obou částech monarchie vyvíjí značně odlišně, což je dáno i skutečností, že v předlitavské části spolu musí kooperovat řada „svébytných“ celků, v zalitavské části v podstatě dominují Uhry. Tudíž také federální princip byl v Předlitavsku mnohem výraznější, třebaže se stále více střetává s národními zájmy jednotlivých zemí i v rámci nich – viz české země. Česká otázka v podobě trialismu se však v jejím pohledu jeví jako pouze jedna z mnoha otázek habsburské monarchie, byť české záležitosti patřily k těm nejdůležitějším.“

Ingeborg Fiala-Fürst píše o překladu Brodovy lyriky (6. 4. 2023)

Nový příspěvek česko-německého E*fora je věnován výboru z básnického díla Maxe Broda, který přeložila a pod názvem Touha v roce 2021 v nakladatelství Prostor vydala Zlata Kufnerová. „O tom, že [Brod] psal i „básničky“, vědí nemnozí a mně dalo dost práce, abych přesvědčila vydavatele jeho vybraných děl v nakladatelství Wallstein, Hanse-Gerda Kocha, aby ke dvanácti dosud vydaným svazkům prózy (románů i esejů) přidal alespoň jeden svazeček lyriky. Nakonec přidal, Das Buch der Liebe, v roce 2016, byť se v něm lyrika o místo dělí s ukázkami Brodovy dramatiky.“

Marie Škarpová píše o českých bekyních (30. 3. 2023)

Aktuální příspěvek bohemistického E*fora se zabývá publikací autorek knihyJany Grollové a Daniely Rywikové s názvem Bekyně a kazatelé. Mezi mravním ideálem, homiletikou a pastorační praxí v českých zemích 14.–16. století, která vyšla v loňském roce. „Kniha tyto ženy pozdního středověku, jež usilovaly o naplnění křesťanského ideálu vita apostolica mimo klášterní klauzuru a bez pomoci řehole, souhrnně označuje dobovým pojmenováním bekyně. V pojetí pozdně středověkého křesťanského církevního práva byly bekyně laičkami hned ve dvojím slova smyslu: jednak jako ty, kterým byl vzhledem k jejich ženství automaticky uzavřen svět kléru s jeho stupni svěcení, úkolem vysluhovat svátosti a kazatelským úřadem, jednak jako ty, které nežily žádnou dobově institucionalizovanou formou zasvěceného života mnišského či řeholního typu.“

Michaela Peroutková píše o vzpomínkách na květen 1945 (23. 3. 2023)

Nový příspěvek česko-německého E*fora se zabývá dvojjazyčnou publikací Mai 1945 in der Tschechoslowakei. Erinnerungen jenseits und diesseits der Grenze. / Květen v Československu. Vzpomínky na jedné i druhé straně hranice, kterou vydala Kateřina Kovačková v roce 2020. „Autorka se ve svých záznamech zaměřuje převážně na zážitky spojené s odsunem či vyhnáním německy mluvících obyvatel z Čech a Moravy nebo jejich perzekucí. Jak naznačuje podtitul publikace, jsou zde zachyceny jak vzpomínky těch, pro něž konec války znamenal zásadní zvrat v jejich životech: ztratili totiž své domovy a museli se adaptovat na nové prostředí a začít nový život, tak jsou zde zaznamenaná vyprávění těch, kteří v Československu zůstali nebo zde našli svůj nový domov, nicméně za krušných okolností.“

Emil Saudek napsal o Macharovi (15. 3. 2023)

V pořadí již druhý příspěvek česko-německého E*fora v tomto roce z pera Emila Saudka přinášíme dnes, kdy budou v pražské kavárně Božská lahvice uvedeny dvě loni vydané knihy věnované tomuto překladateli a literárnímu zprostředkovateli. Text s názvem Setkání je Saudkovým ohlédnutím za osobností a dílem J.S. Machara. „Před třiceti lety seznámil jsem se ve Vídni osobně s J. S. Macharem, prožil s ním poměrně idylickou dobu předválečnou, pak čas války. Vzpomínám vděčně jeho projevů přátelství, štěstí denních rozhovorů, nejvíce však jeho darů duchových. Nevím, je-li naše poválečná doba práva významnému dílu předválečnému, nezapomíná-li příliš rychle na léta výbojů macharovských, léta protirakouská, antiklerikální a realistická. Zapomínat je pohodlné, ale nevyplácí se. Minulost není vždy věc lhostejná, muzeální a antikvární. Machar spojoval v těchto letech svébásnické poslání s posláním učitele svého národa.“

Peter Becher píše o Tygřici (8. 3. 2023)

Nový příspěvek česko-německého E*fora se zabývá novým vydáním románu Tygřice (Die Tigerin) Waltera Sernera z roku 2020. Nové vydání knihy, která poprvé vyšla v Berlíně v roce 1925, připravilo nakladatelství Arco. „Nové vydání Tygřice obsahuje podnětný doslov Albana Nikolaie Herbsta, souhrnné poznámky nakladatele Christopha Haackera a ucelenou dokumentaci historie recepce románu, včetně žádostí o zákaz a obhajoby knihy mj. od Alfreda Döblina, Kasimira Edschmida a Maxe Herrmanna.“

Jubileum Evy Taxové (27. 2. 2023)

Při příležitosti kulatého jubilea Evy Taxové publikujeme v rámci E*fora jeden z jejích textů o Arne Novákovi.

Mirek Němec píše o školních spolcích v Čechách (22. 2. 2023)

Nový příspěvek česko-německého E*fora je věnován publikaci Mikuláše Zvánovce s názvem Der nationale Schulkampf in Böhmen. Schulvereine als Akteure der nationalen Differenzierung (1880–1918), která vyšla v roce 2021 v nakladatelství de Gruyter. „Ačkoliv je oblast školství a tedy působnosti obou analyzovaných spolků [Německého školního spolku (Deutscher Schulverein, DSV) a Ústřední matice školské (ÚMŠ)] zásadní kategorií v česko-německém konfliktu, autorovi nejde o jejich vyčerpávající komparaci. V popředí jeho zájmu stojí problém, jak oba školní spolky reagovaly na výzvy stále se modernizujícího multinacionálního státu v době počátečního rozvoje občanské společnosti.

Jiří Hubáček píše o editaci českého překladu cestopisu Idy Pfeiffer Reise einer Wienerin in das Heilige Land (15. 2. 2023)

Nový příspěvek E*fora je věnován nedávné knižní edici českého překladu cestopisu Idy Pfeiffer Reise einer Wienerin in das Heilige Land; Jiří Hubáček mj. konstatuje: "Jak je v ediční řadě Itineraria zvykem, předchází vlastnímu textu cestopisu obsáhlá úvodní studie. V ní se V. Faktorová zamýšlí především nad rolí Pfeifferové jako cestovatelky v prostředí biedermeierovské Vídně kolem poloviny 19. století a nastiňuje rovněž její stručný životopis. Je škoda, že o autorčině životě po vydání její cestovatelské prvotiny (na niž je pozornost zaměřena především) se mnoho nedozvíme; podrobnější analýza dalších autorčiných cestopisů (zejména těch, jež se vztahovaly k jejím fenomenálním cestám kolem světa) by umožnila juvenilii zasadit do celkového kontextu autorčina díla a jeho vývoje. Ve vztahu k editovanému textu by bylo užitečné připomenout alespoň její další pohled na Konstantinopol, jak jej autorka prezentuje (právě z perspektivy již dříve viděného) na konci své první Cesty kolem světa (Eine Frauenfahrt um die Welt)."

Kurt Ifkovits píše o Jiřím Georgu Jilovském (8. 2. 2023)

V novém příspěvku česko-německého E*fora píše Kurt Ifkovits o publikaci Arno Paříka, která je věnována osobnosti malíře a grafika Jiřího Georga Jilovského. Publikace nese název Jiří Georg Jilovský 1884–1958. Pražský malíř a grafik a pražské nakladatelství Arbor Vitae ji vydalo v roce 2020. „Jak autor publikace zdůrazňuje, nebyl Jilovský žádný obrazoborec – spíše se jednalo o vesměs solidního, technicky a řemeslně neskutečně zběhlého umělce, který ve stylu (ještě) akceptovatelné (tzn. umírněné) moderny vytvářel vynikající práce pro poptávku trhu v německojazyčném prostředí českých zemí. Šlo samozřejmě o životně důležitou strategii, tento trh a jeho zákazníci (konkrétně se jednalo o pražské intelektuály, především lékaře, právníky a podnikatele, ale také o instituce, jako bylo např. Pražské německé divadlo) by se jen stěží vyrovnávali s radikální modernou.“

Markus Grill píše o Bertholdu Viertelovi (1. 2. 2023)

Nový příspěvek česko-německého E*fora je věnován publikaci Kathariny Prager Berthold Viertel. Eine Biografie der Wiener Moderne, která vyšla v roce 2018 v nakladatelství Böhlau. „V průběhu asi 50 let nashromáždil Viertel četná osobní svědectví. Nikdy je ovšem nedal dohromady a nepublikoval, Katharina Prager proto nazývá Viertela ‚autobiografem bez autobiografie‘ (s. 28). V návaznosti na germanistu Herberta Stauda, který provedl přípravné práce na autobiografických dokumentech, tento materiál shrnuje pod termínem ‚autobiografický projekt‘ (s. 21). Ten je také výchozím bodem její studie.

Jan Pospíšil píše o Robertu B. Pynsentovi (25. 1. 2023)

Nejnovější příspěvek bohemistického E*fora je vzpomínkou na nedávno zesnulého bohemistu Roberta B. Pynsenta (20. 12. 1943 –28. 12. 2022). „Pynsentův přístup k literatuře, jejímu vyučování a psaní o ní byl silně utvářen vzděláním, jehož se mu dostalo na internátní škole v Eastbournu a především na univerzitě v Cambridgi. Byl hrdý na to, že na londýnské Škole slovanských a východoevropských studií vyučuje stejným způsobem, jakým byl sám učen. Tedy v intenzivních hodinách jeden na jednoho, spojených s nárokem, aby student každý týden napsal jeden esej.“

Emil Saudek napsal o německé expresionistické poezii (18. 1. 2023)

V novém příspěvku česko-německého E*fora přinášíme zprávu o dvou nově vydaných publikacích s texty literárního zprostředkovatele Emila Saudka a úryvek s jeho komentářem a překladem vybraných veršů. „Z nejmodernější německé literatury odešli bohužel dva básníci – oba oběti neúprosného Marta. Jejich osud je tak dojímavý, že my všichni, kterékoliv národnosti, kteří se počítáme ku společné, jediné rodině osiřelé nyní všelidské kultury, nesmíme opomenouti všimnouti si jejich hrobů. Ernst Stadler, narozen 11. srpna 1883 v Colmaru, padl v listopadu 1914 na bojišti západním. Jiří Trakl, narozen 3. února 1887 v Salcburku, zemřel 3. listopadu 1914 v Krakově. Ernst Stadler, praví německý jeho kritik, ohromil nádherou a mistrovstvím slova, více však silou mravní vášně a volnosti ducha svoje vrstevníky.“

Josef Kroutvor ml. píše o Jaroslavu Haškovi (12. 1. 2023)

V souvislosti s nedávným jubileem sta let od smrti Jaroslava Haška uveřejňujeme na E*foru drobničku Josefa Kroutvora ml.

Marie Škarpová píše o tichu (5. 1. 2023)

První letošní příspěvek bohemistického E*fora je věnován publikaci s názvem Dějiny ticha. Od renesance do naší doby autora Alaina Corbina, kterou vydalo loni pražské nakladatelství Argo. „V Corbinově knize je obrovský prostor věnován uměleckým výpovědím o tichu a uměleckým ztvárněním ticha. Jestliže je však hlavní pozornost zaměřena na krásnou literaturu a čtenář v knize narazí i na pasáž o malbě coby „promluvě v tichu“ či „němé poezii“ a připomenuta je též „němá éra“ filmového umění a ticho ve filmu zvukovém (viz kapitolu 6), zmínku o umění hudebním v ní hledáme marně. Přitom přece každá promluva „vychází z plnosti ticha“ a „odumírá, jakmile ztratí usouvztažněnost s tichem“, jak připomíná sám Corbin (s. 57), a tedy také hudbu netvoří jen zvuky, tóny a šumy, ale též ticho, které je jedním z jejích základních vyjadřovacích prostředků.“

Miroslav Zumrík píše o Arnoštu Vilému Krausovi (29. 12. 2022)

Posledním letošním příspěvkem E*fora je text Miroslava Zumríka o sborníku Arnošt Vilém Kraus (1850–1943). Wissenschaftler und Kulturpolitiker: „[...] Kultúrny transfer sa v prípade Krausa dial prinajmenšom na osi Česko, Nemecko, Škandinávia,najmä Dánsko. Vo svojej výskumnej, pedagogickej i sprostredkovateľskej činnosti sa zameriaval na historické, spoločenské a kultúrne vplyvy, podnety a prieniky medzi týmito osami. Dánsko pritom do veľkej miery, ako sa takisto predosiela v úvode knihy, Krausovi slúžilo ako isté tertium comparationis, filozoficky nevyhnutný tretí, referenčný prvok, pomocou ktorého možno vo vzťahu dvoch entít poukázať na prípadné prehliadané skutočnosti, objaviť nové podnety pre uvažovanie o tomto vzťahu, a tiež ovplyvniť jeho podobu do budúcnosti. V tomto prípade sú porovnávanými dvoma entitami dejinne aj politicky úzko spätá česká a nemecká kultúra. Ich vzájomná historická aj kultúrna koexistencia sa nielen v predmetnom období niesla aj v znamení pnutia, mocenskej asymetrie, konfliktov a rozdelenosti napriek – alebo sčasti v dôsledku – teritoriálnej blízkosti. [...]“.

Michal Topor píše o Filosofických denících Jana Patočky (21. 12. 2022)

V dnešním příspěvku E*fora Michal Topor upozorňuje na Filosofické deníky Jana Patočky (ed. Ivan Chvatík, SSJP, sv. 19): „Mezi texty z Patočkovy pozůstalosti představují Filozofické deníky ojedinělý úkaz. Jak bylo řečeno, kdo by čekal privatissimum, zpověď, introspekci, ba zásvit vnějších událostí, nenajde mnoho, leda náznaky, jako jsou zmínky o hovorech s Emilem Utitzem, nebo – temněji – drobné úvahy o démoničnosti materialismu z 22. února 1948 či o emigraci z května téhož roku. V roce 1948 také nabývá na intenzitě potýkání s myšlením Marxovým: ‚Sebeodcizení, fakt, že člověk není ve světě doma, tato rána, kterou chce Marx zacelit, je nezhojitelná. Jeho vlastní pokus je jen dokladem toho, jak rána jde hluboko‘ (23. 5. 1948)“

Anna Schubertová píše o Příliš hlučné prázdnotě (15. 12. 2022)

V aktuálním příspěvku E*fora věnuje Anna Schubertová pozornost knize Jana Tlustého Příliš hlučná prázdnota. Mezery, otřesy a smysl v literárním díle, mj. konstatuje: „V poslední kapitole Tlustý téma mezer v literární teorii vztahuje k dalšímu kontextu: k Patočkově a Heideggerově kritice Gestellu, vědecko-technického přístupu ke světu, který se v moderní společnosti díky své všudypřítomnosti prosazuje na úkor lidské svobody. Literární mezery (zde ve významu mezer nezaplnitelných) mohou být jedním ze způsobů, jak se z nadvlády Gestellu vymanit: Tlustý je dává do souvislosti s Patočkovým otřesem smyslu z Kacířských esejí. I literatura nám dává možnost ‚vystoupit z obrazů, příběhů a informací, které nás zahlcují na každém kroku, a prožít sebe jinak: v tichu, otevřenosti a svobodě‘ (s. 208). Kapitola má spíše povahu náčrtu: ačkoliv je třeba ocenit vykročení k aktuálním otázkám, analýza politických nebezpečí dneška působí poněkud povšechně, což dokládá nesourodost jevů, jež mají nadvládu Gestellu ilustrovat: pětiletky a členství v pionýru, trolí farmy i závislost ‚dnešní mládeže‘ na mobilech.“

Lenka Vodrážková píše o Lutherově němčině (8. 12. 2022)

Nejnovější příspěvek česko-německého E*fora je věnován publikaci Luthers Deutsch in Mittel- und Osteuropa, kterou vydali Christine Ganslmayer, Helmut Glück a Hans-Joachim Solms v nakladatelství Harrassowitz v roce 2021. „Mozaikou témat a dostatečně reprezentativním zastoupením jazyků střední a východní Evropy dokresluje sborník další rovinu pohledu na Lutherův jazyk a jeho význam v evropském kontextu. Zároveň vyplňuje mezeru v poznání šíře vlivu Lutherovy němčiny na jazyk a písemnou kulturu zemí, které patří do okruhu střední a východní Evropy, kde vlivem historického vývoje nebo v některých případech i zeměpisnými okolnostmi přímého sousedství s německou jazykovou oblastí byla němčina i vzhledem k jejímu významu v evropském prostoru v přímém kontaktu s jazyky převážně slovanského původu.“

Václav Maidl píše o Kouhoutím kříži (30. 11. 2022)

Nejnovější příspěvek česko-německého E*fora je věnován internetové stránce s názvem Kohoutí kříž /´s Hohnakreiz, kterou vytvořil a spravuje básník a překladatel Jan Mareš. „Představa, že dle počtu zaznamenaných autorů musela Šumava být spisovatelskou Arkádií, kde každá osada či samota měla svého pěvce, nás přivádí k otázce kritérií výběru. Ta nejsou nikde a priori definována, můžeme na ně usuzovat jen nepřímo z povahy textů a letmých zmínek ‚mezi řádky‘, v podstatě jsou však dvě. Tím prvním je jazykové kritérium, tzn., že autor či autorka používali němčinu. Druhým kritériem je pak vztah k Šumavě artikulovaný v textu.“

Antonín Škarka navrhl četbu ze staročeské literatury (17. 11. 2022)

Nejnovější příspěvek bohemistického E*fora je vzpomínkou na filologa, literárního historika, editora, hymnologa, komeniologa a vynikajícího znalce české středověké a barokní literatury Antonína Škarku u příležitosti 50. výročí jeho úmrtí. Přinášíme dosud nezveřejněný text, ve kterém Škarka kriticky hodnotí úroveň výuky tzv. starší české literatury na střední škole, zvažuje její hodinovou dotaci a ročníkové zařazení, a především připojuje konkrétní návrh na novou středoškolskou čítanku starší české literatury. „Pokroky, objevy a nová hlediska naší literárněhistorické vědy, která se zabývá staršími obdobími našeho písemnictví, leží vlastně dosud pro naši školní praxi ladem a nevyužity. Rukověti i čítanky, kterých se užívá na našich středních školách, ustrnuly většinou na formulacích Vlčkových nebo Jakubcových Dějin, pohlížejí stále ještě na naše starší písemnictví jednostranně a předpojatě, hlavně jako na výtvory zajímavé nanejvýš ideově nebo kulturněhistoricky, a jenom zřídka jako na projevy uměleckých forem a dobových estetických hodnot. Není proto divu, že pravé pochopení naší dávnější literární minulosti stále ještě uniká odchovancům našich středních škol.“

Jan Musil píše o Strašidelných Čechách (9. 11. 2022)

Nejnovější příspěvek česko-německého E*fora představuje knihu s názvem Strašidelné Čechy, která se skládá z předmluvy Marka Vajchra a druhé části, jejímž autorem je německý spisovatel, mnich, vojenský kazatel, šprýmař a mystifikátor Otto von Graben zum Stein. Kniha, oceněná letos Cenou Otokara Fischera, vyšla v pražském nakladatelství Revolver Revue v roce 2021. „Mísením beletristického a odborného stylu vytváří Marek Vajchr texty, které se na české literární scéně vymykají. Nejde o poslední dobou tak populární prozaizace posledních dnů světové války a podobně – Vajchrovo psaní vyžaduje mnohem víc pozornosti. Astrální komedie doplněná komentářem a poznámkovým aparátem však ukazuje, že relativně složité a zdánlivě přežité téma, jakým je genealogie démonologických studií, je možné zpracovat skutečně poutavě i pro široké čtenářstvo. To spolu s fantastickými dřevoryty Chrudoše Valouška a plátěným potahem dělá z knihy skutečně hezké a zábavné dílko, které vzdělává jen tak mimochodem.“

Magdaléna Jacková píše o Bohuslavu Hasištejnském z Lobkovic (2. 11. 2022)

Nejnovější příspěvek E*fora je věnován edici Básní a listů Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic, již pro Českou knižnici připravila Marta Vaculínová. „Vybrané texty uspořádala do několika námětových okruhů, přičemž hlavními tématy jsou přátelství a nepřátelství osobní i literární, cestování, církev a víra apod. Kniha není řazená čistě chronologicky, začíná nicméně oddílem listů z Hasištejnského mládí, přesněji z dob studií v Itálii, a symbolicky končí kapitolou Stáří, nemoc a smrt,“ konstatuje ve svém komentáři Magdalena Jacková.

Filip Charvát píše o českém strukturalismu (27. 10. 2022)

Nejnovější příspěvek česko-německého E*fora představuje publikaci Herty Schmid s názvem Literatur als Kunst: Studien zum tschechischen Strukturalismus, kterou edičně připravila Birgit Krehl a která vyšla roku 2019 v berlínském nakladatelství Peter Lang. „Traduje se, že byl Homér slepý a údajně trávil mnoho hodin tím, že stál u moře, aby naslouchal přílivu. Pak napsal Iliadu s jejím nekončícím proudem hexametrů: tato představa ve mně vzbuzuje myšlenku, že na ‚hlubinném působení mnohovrstevnatých materiálních forem‘ přece jen něco bude.“

Arne Novák napsal o Adalbertu Stifterovi (19. 10. 2022)

V nejnovějším příspěvku bohemistického E*fora publikujeme dvojici drobných textů Arne Nováka z let 1925 a 1936 týkající se debaty k dílu Adalberta Stiftera. „Zajímavým dokladem, kterak se poválečné Rakousko v oblasti intelektuální snaží rozpomenouti na to, v čem záleží jeho kulturní svéráz a původnost, jest obecná pozornost, již obracejí málem všickni vídeňští básníci k osobnosti a umění Adalberta Stiftera. Zralé a harmonické umění tohoto žáka a následovníka Goethova, jenž dovedl odolati všem svodům mladoněmecké časovosti a tendence, vzbudilo již podiv a lásku Nietzscheovu, a velký stylista zařadil jeho prózu mezi řídké ukázky slohové schopnosti německé; nic mu při tom nevadil klasický idylismus laskavého rakouského pedagoga, nic jeho konzervativnost obracející se v klidném soustředění od měnivých forem kvapícího života společenského k stálému trvání přírody, již Stifter nejraději pozoroval a zachycoval na českých i rakouských svazích šumavských.“

Daniela Lunger-Štěrbová píše o Sedleckém klášteře (13. 10. 2022)

Nejnovější příspěvek česko-německého E*fora je věnován disertaci historičky Madleine Skarda-Riedenklau s názvem Pro Memoria Æterna – Entstehung eines böhmischen Erinnerungsortes: Das symbolische Bezugssystem in Jan Blažej Santini-Aichels „Renovatio“ der Klosterkirche in Sedlec z roku 2020. „Autorka nám díky svému studiu historie jako hlavního oboru předkládá zejména sondáž do problematiky chápání pojmu vlastenectví v raném novověku. Na základě srovnání jezuitských textů a spisů řádových historiografů ze 17. století s nově objevenými sedleckými kázáními ku příležitosti oslavy šestistého výročí založení kláštera v roce 1743 totiž zaznamenala určitý posun: ‚Vypuknutí válek o rakouské dědictví (1740–1748) znova probudilo husitského fidelis Bohemus, který se nově zkonsolidoval v katolickém Wlastenci.‘ Vyhodnotit tyto a další autorčiny postřehy k tématu české identity bude jistě zajímavou výzvou pro kolegy historiky.“

Karel Teige napsal ve svých Denících (5. 10. 2022)

V nejnovějším příspěvku bohemistického E*fora představujeme Deníky 1912–1925 Karla Teigeho, které vydalo nakladatelství Akropolis ve spolupráci s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy a Památníkem národního písemnictví v roce 2022. Kniha byla uvedena dne 21. září v pražské kavárně Božská Lahvice. „Namaloval jsem akvarel Mlýn. Nemohu se dostati přece stále zesvé ošklivé situace. Nevyvede-li mne odtud práce, zahálka to jistě nebude. Ale nezdary odnímají chuť a kuráž k práci. Proto si to říkám. Namlouvám si vůbec leccos, mezi jiným i to, že jsem pravdiv k sobě a že si nic nenamlouvám. Konkrétně vzato, mohl by se můj dnešní obraz lidem určitého psychického ladění popřípadě i líbit. Má totiž do sebe cosi lidového, jako všecky téměř mé nynější práce, je snad dokonce z nich nejlidovější, poněvadž má všechny vlastnosti, které jsou lidovému kumštu balastem, nebo které aspoň jsou indiferentní a ergo také negativní, jako úplně hluché cizí elementy (u českého lidového umění prvky znetvořeného baroka, v mém případě disparátní prvky cize slepované moderní malby), eklektismus a směrová neujasněnost slepé uličky, kdy se neví, kudy kam, nýbrž se zaměstnáváme výlučně: jak? – kdežto dobré vlastnosti, hlavně neoblomná logika lidové tvorby, zdají se býti mi nedostupny.“

Matouš Jaluška píše o Janovi ze Šitboře (28. 9. 2022)

Nejnovější příspěvek česko-německého E*fora je věnován dvojjazyčné publikaci Jan ze Šitboře. Úředník, literát, mýtus / Johannes von Schüttwa. Beamter, Dichter, Mythos, kterou edičně připravil Jiří Stočes a kterou v roce 2021 vydalo domažlické Nakladatelství Českého lesa. „K osobnosti Jana ze Šitboře přitahuje zájemce především jeho Ackermann aus Böhmen čili Oráč z Čech, německy psaná ‚útlá knížka evropského významu‘, o které ve čtvrtém oddílu pojednává z různých úhlů Jakub Sichálek. V interpretaci se opírá především o pravidelnou strukturu této prózy tvořené sérií replik mezi intelektuálním ‚oráčem, jehož pluh je z ptačího šatu‘ a Smrtí, která ho připravila o milovanou manželku. Text je tu prezentován jako soudní konflikt dvou obhajitelných pozic: přirozeně právní pozice Smrti a Oráčova požadavku na život a důstojnost člověka jakožto bytosti stvořené a spasené Bohem. V Sichálkově čtení je protiklad těchto pozic schopen překonat jedině Bůh sám a právě proto Oráčova řeč nakonec ústí do modlitby. Je trochu škoda, že se u této modlitby autor věnuje prakticky jen slovním hrám a pomíjí její pragmatiku a z větší části i funkci pointy.“

Lukáš Holeček píše o F. X. Šaldovi (16. 9. 2022)

Nejnovější příspěvek bohemistického E*fora je věnován publikaci S F. X. Šaldou tehdy a nyní. Dopisy, dílo, evokace Rudolfa I. Malého, kterou edičně připravili David Novák a Tomáš Bandžuch a kterou v roce 2021 vydal spolek Třiatřicet. „Zpřístupnění edice odsouzené komunistickými cenzory do stoupy je bezesporu chvályhodný počin a zaslouží si uznání. Je nepochybné, že editoři měli upřímný zájem o R. I. Malého a povědomí o jeho, třeba i rozporuplném, přesto však podstatném odkazu pro dějiny filozofického i politického myšlení. Vydavatele celá věc jistě stála nemalé úsilí a poměrně složitý způsob financování byl zřejmě východiskem z nouze. Při pohledu do obsahu a editorského zpracování se ovšem vkrádá řada pochybností.“

Johannes Gleixner píše o Mafii (7. 9. 2022)

V nejnovějším příspěvku česko-německého E*fora se věnujeme Fenoménu Maffie, publikaci s podtitulem Český (domácí) protirakouský odboj v proměnách 20. století, kterou v roce 2020 vydali Jan Hálek a Boris Mosković. „Maffie byla vždy organizací s nejasnými hranicemi, její centrum tvořilo několik pevných bodů, jimiž byly různé osobnosti. Tato skutečnost ovšem nehovořila v její neprospěch, jednotlivé, obvykle lokálně zaměřené odbojové činy se často vepsaly do dějin jako aktivity širší organizace, a tím zpětně systematizovaly a povýšily vlastní význam, jakož i význam samotné Maffie.“

Jan Pišna píše o dějinách knihy (1. 9. 2022)

Nejnovější příspěvek bohemistického E*fora je věnován publikaci Co jsou dějiny knihy?, kterou edičně připravili Lenka Pořízková a Jiřina Šmejkalová a v roce 2021 vydalo nakladatelství Academia. „V publikaci jsou po úvodu Jiřiny Šmejkalové, k němuž se ještě vrátíme, řazeny jednotlivé texty převážně chronologicky. Začíná obsáhlou kapitolou francouzských historiků Henriho-Jeana Martina a Luciena Febvra z knihy L'apparitiondu livre (což bychom mohli přeložit jako „Zrození knihy“) z roku 1958. Autoři si v této kapitole všímají určitých spojnic, které provázely tiskařské počiny období humanismu a osvícenství, přičemž stranou jejich pozornosti nezůstávají ani typografické vlivy či ekonomické podmínky vzniku knihy, ediční péče věnovaná vydávaným textům a intelektuální zázemí tiskařského provozu.“

Peter Becher píše o pražském nakladatelství Volk und Reich (24. 8. 2022)

V nejnovějším příspěvku česko-německého E*fora se věnujeme publikaci Der Volk und Reich Verlag, Prag. Zur Geschichte des Buchhandels und Verlagswesens im Protektorat Böhmen und Mähren 1939–1945, kterou sestavil Murray G. Hall a kterou v roce 2021 vydalo vídeňské nakladatelství Praesens Verlag. „Hallova nejnovější kniha se zabývá dosud velmi opomíjeným aspektem nacistické kulturní politiky v protektorátu. Na základě precizního archivního výzkumu, jejž realizoval díky stipendiu české Akademie věd v listopadu 2019, zdokumentoval a zanalyzoval Hall strukturu a politiku nakladatelství Volk und Reich Verlag, které bylo v Praze v dubnu roku 1940 etablováno jako pobočka stejnojmenného berlínského nakladatelství a zakrátko hrálo dominantní roli v nakladatelském prostředí protektorátu.“

Luboš Merhaut píše o salonním umění (17. 8. 2022)

Nejnovější příspěvek bohemistického E*fora je věnován publikaci Epocha salonů. České salonní umění a mezinárodní výtvarná scéna 1870–1914, kterou edičně připravili Aleš Filip a Roman Musil a v roce 2021 vydaly Galerie a nakladatelství Stará pošta a Západočeská galerie. „Kniha získala v květnu t. r. hlavní Cenu Gloria musaealis jakožto Muzejní publikace roku 2021, jistě též jako ocenění dlouhodobé programové činnosti Západočeské galerie – viz např. předchozí projekty Uměním k Bohu. Náboženské výtvarné umění v Čechách a na Moravě v letech 1870–1914 (2006), Gabriel von Max (1840–1915) (2011) a Mnichov a země Koruny české (1870–1918). Umělecká výměna (2015). V Epoše salonů jde o průzkum rozsáhlé a specifické oblasti, který je promyšleně koncipovaný a usiluje o široký záběr jevů, jež salonní materiál nabízí.“

Veronika Jičínská píše o knize Otto von Graben zum Stein: Strašidelné Čechy (10. 8. 2022)

Jako druhé z laudatií, jež 19. května t. r. zazněla při příležitosti předávání Ceny Otokara Fischera, publikujeme slova Veroniky Jičínské věnovaná knize Otto von Graben zum Stein: Strašidelné Čechy (ed. Marek Vajchr).

Jan Budňák píše o knize Zwische Prag und Nikolsburg. Jüdisches Leben in den böhmischen Ländern (3. 8. 2022)

Jako první z laudatií, jež 19. května t. r. zazněla při příležitosti předávání Ceny Otokara Fischera, publikujeme slova Jana Budňáka věnovaná knize Zwischen Prag und Nikolsburg. Jüdisches Leben in den böhmischen Ländern (eds. Kateřina Čapková a Hillel J. Kieval).

Jakub Vaněk píše o identitě a literatuře (27. 7. 2022)

Nejnovější příspěvek bohemistického E*fora je věnován publikaci Lukáše Prokopa s názvem Nedokončené konstrukce. Stendhal, Deml, Michaux, kterou vydal Památník národního písemnictví v roce 2021. „Znovuoživení zájmu o autorství literárního díla v kontextu konceptů identity, subjektivity či žánrů autobiografie nebo autofikce je v posledních letech v kurzu také v české literární vědě. Svědčí o tom množství publikací, které ve filozofickém či literárně teoretickém rámci zkoumají vztahy mezi psaním a konstrukcí identity. Z mnohých zmiňme například Vyprávět sám sebe Kláry Soukupové (2021) či Stávám se řečí Anny Schubertové (2021).“

Miloslav Hýsek a Pavel Eisner napsali o překladech české literatury II. (20. 7. 2022)

V návaznosti na texty Miloslava Hýska a Pavla Eisnera, uveřejněné minulý týden, uveřejňujeme v rámci česko-německého E*fora další trojici jejich polemických „replik“. „Řekl jsem v úvaze o překladech z češtiny, že všechny básnické překlady z české poezie, pokud vyšly z pera Čechů němčiny znalých (Wenzig, Waldau, Albert) byly špatné. Příčiny jsou jasné, faktum je nezvratné, důkaz lze kdykoliv vésti svědectvím libovolného počtu esteticky vzdělaných Němců. Neupírám Wenzigovi, Waldauovi, Albertovi morálního významu jejich činnosti. Bohužel mravní moment v umění o sobě nerozhoduje.“ (P. Eisner, 1927)

Miloslav Hýsek a Pavel Eisner napsali o překladech české literatury (13. 7. 2022)

V následujících dvou týdnech nás v rámci česko-německého E*fora čeká dvoudílný seriál písemné rozepře mezi Miloslavem Hýskem a Pavlem Eisnerem, kteří si v letech 1926–1927 své názory na překlady české literatury vyměňovali v několika pražských denících. „Básnické překlady z češtiny do němčiny budou míti pomalu stoletou tradici: první antologie z novočeské poezie Blüten neuböhmischer Poesie vyšla v Praze r. 1833 a jejímu autoru, jenž v ní spojil vkusný výbor Kollárových sonetů s překladem Čelakovského Ohlasu písní ruských, tehdy 26letému Josefu Wenzigovi, synu německého důstojníka a tehdy ještě německému básníku, patří zásluha, že první celou knížkou počal se snahami mladé české literatury seznamovati Němce.“

Marie Škarpová píše o knize Lucie Storchové Řád přírody, řád společnosti... (7. 7. 2022)

V nejnovějším příspěvku bohemistického E*fora se Marie Škarpová zabývá publikací Lucie Storchové s názvem Řád přírody, řád společnosti. Adaptace melanchthonismu v českých zemích v polovině 16. století, kterou v roce 2021 vydalo nakladatelství Scriptorium. „Poukaz na kontakty nezanedbatelného množství literátů z českých zemí zejména v „dlouhé“ druhé polovině 16. století s wittenberským intelektuálním centrem a na přímé spojení jedné fáze jejich studijního života s Wittenbergem není samozřejmě ničím novým. Nový je však v kontextu dějin bádání o českém literárním humanismu přístup, s jehož pomocí se L. Storchová pokusila tento fenomén interpretovat. Metodologicky se její kniha jednoznačně hlásí k relačně pojatým dějinám, kladoucím důraz na přenos myšlenkových a kulturních skutečností jako na proces otevřené, dynamické a reciproční povahy; odmítá tedy tradiční koncept vlivu, založený na dvoučlenném, výrazně asymetrickém modelu originálně tvůrčího, vysílajícího pokrokového centra na jedné straně a pasivně přijímající, na centru závislé, a tedy nutně časově opožděné periferie na straně druhé.“

Františka Plamínková a Milada Králová-Horáková promluvily k českým ženám (30. 6. 2022)

Nejnovější příspěvek bohemistického E*fora je vzpomínkou na českou političku a předsedkyni Ženské národní rady Františku Plamínkovou, od jejíž smrti uplyne dnes 80 let. „Drahé přítelkyně, když jsme se na poslední valné schůzi loučily se slibem usilovné práce k prospěchu žen, národa a státu, netušily jsme, jak brzo bude nám uložena zkouška a nutnost, abychom napjaly všecky své síly, rozvinuly všecky své schopnosti, abychom svůj národ, své rodiny, svou zemi provedly čestně úskalími, do nichž nás vrhly nedávné události.“

Petr Wittlich napsal o moderně (22. 6. 2022)

Nejnovější příspěvek bohemistického E*fora je věnován modernímu umění, ke kterému se v roce 1993 vyjádřil český historik umění Petr Wittlich ve svém příspěvku Věčná moderna otištěném v Literárních novinách. „Byly časy, kdy být moderní něco znamenalo. Znamenalo to především odmítání toho, co bylo, a potřebu vyznávat vše nové. Od té chvíle, kdy Arthur Rimbaud řekl, že je třeba být absolutně moderní, nastaly v této věci velké závody, které musely logicky vyústit v kult ultramoderní budoucnosti s nutně silnými utopickými rysy.“

Pavel Novotný píše o překladu dvou próz Melchiora Vischera (15. 6. 2022)

V nejnovějším příspěvku česko-německého E*fora se věnujeme překladu próz Vteřina mozkem a Zajíc Melchiora Vischera, které do češtiny převedla Viktorie Hanišová a které vyšly v nakladatelství Academia v roce 2021. „Z knihy je na každé stránce znát pečlivě odvedená práce, což se projevuje i ve fundované, biograficky i interpretačně orientované předmluvě Radima Kopáče a Viktorie Hanišové, vyzdvihněme i oku lahodící a jemnou knižní úpravu. Summa summarum: český výbor z díla Melchiora Vischera je radost číst, přičemž se zároveň jedná o četbu čtenářsky náročnou, již radno opakovat.“

Robert Saudek píše o grafologickém profilu Vladislava Vančury (9. 6. 2022)

V nejnovějším příspěvku bohemistického E*fora předkládáme text Roberta Saudka z konce dvacátých let, který se věnuje grafologickému profilu Vladislava Vančury, jehož smrt jsme si připomínali minulý týden. Úvodní komentář napsal Michal Topor. „Pisatel je nátura poměrně primitivně organizovaná, malé duševní pružnosti a diferencovanosti. Má silnou a plastickou fantazii, myslí zcela v konkrétních přestávkách, ale není myšlenkově dost obratný a pohotový.“

Václav Petrbok píše o sborníku k české a německé literatuře (2. 6. 2022)

V nejnovějším příspěvku česko-německého E*fora představuje Václav Petrbok knihu Vorstellungen vom Anderen in der tschechisch- und deutschsprachigen Literatur, kterou vydaly Petra James a Helga Mitterbauer v roce 2021 v Berlíně. „Stejně jako množství různých metodologických přístupů (postkoloniální studia, kulturní transfer, teorie překladu v sociokulturní perspektivě) je v publikaci patrná tematicky pestrá paleta analyzovaných děl česky a německy psané literatury. Vydavatelky deklarují v úvodu záměr postihnout prostřednictvím ‚jedenácti příkladových studií… osvětlit podstatné milníky těchto /česko-německo-rakouských/ vztahů‘ od 19. do 21. století.“

Josef Šebek píše o Kandově Českém literárněvědném marxismu (25. 5. 2022)

V nejnovějším příspěvku bohemistického E*fora představujeme publikaci Romana Kandy Česky literárněvědný marxismus. Kapitoly z moderního projektu z roku 2021, kterou vydalo brněnské nakladatelství Host a pražský Ústav pro českou literaturu AV ČR. „Západní literárněvědný marxismus, od něhož se české marxistické myšlení ke své velké škodě v klíčových bodech jeho vývoje ve druhé polovině 20. století do značné míry odřízlo, se samozřejmě rovněž potýkal s otázkami autonomie a heteronomie jak literatury, tak její teoretické reflexe; jeho nejzajímavější výsledky přitom pravidelně vznikaly na průsečíku více myšlenkových tradic (např. Althusser, Macherey, Williams, Jameson, Žižek a další; protipříklad by pak mohl představovat třeba Eagleton). Jak Roman Kanda připomíná, české náběhy k této pluralitě myšlenkových zdrojů bylo možné sledovat u některých meziválečných autorů (Bedřich Václavek) a pak zejména v průběhu šedesátých let (např. Robert Kalivoda, Květoslav Chvatík ad.).“

Ladislav Futtera píše o době „předbřeznové“ (18. 5. 2022)

V nejnovějším příspěvku česko-německého E*fora představuje Ladislav Futtera obsáhlou publikaci s názvem Vormärz-Handbuch, kterou editoval Norbert Otto Eke, a která vyšla v roce 2020 v nakladatelství Aisthesis. „S ohledem na žánr příručky (Handbuch) coby základního díla nabízejícího elementární seznámení s danou epochou a aktuálním stavem jejího bádání je kniha členěna do krátkých kapitol, jež jsou sdruženy do pěti rozsáhlých bloků. Poměrně stručný historický nástin s výmluvným podtitulem Revoluční epocha shrnuje základní dějinné zlomy období let 1815–1848 v německojazyčném prostředí a politické směry. Klíčová pozornost je pak věnována revoluci let 1848 a 1849, kterou zkoumají tři dílčí kapitoly věnované samotné revoluci, osmačtyřicátníkům a Frankfurtskému parlamentu.“

Marie Škarpová píše o kostelu Panny Marie (11. 5. 2022)

Aktuálně se v příspěvku bohemistického E*fora zabývá Marie Škarpová kultem Panny Marie Vítězné a jeho vlivem na kulturní a literární produkci. „O dobovém zájmu o kult Panny Marie Vítězné také v raně novověkých Čechách svědčí skutečnost, že jenom v Praze a jejím blízkém okolí vznikly hned dva kostely zasvěcené Panně Marii Vítězné, vlastnící dotýkané kopie milostného obrazu z římského kostela Santa Maria della Vittoria: karmelitánský klášterní kostel na Malé Straně a poutní areál na Bílé hoře. Jejich historie je nicméně velmi komplikovaná, spojená s mnoha změnami, přerušeními, a dokonce též nezdary a neúspěchy, a to zejména co se týče iniciativ shora.“

Kamil Činátl píše o dějepisném vzdělávání (4. 5. 2022)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora je věnován publikaci Deutsche, Tschechen und Slowaken im 20. Jahrhundert, kterou k vydání připravil kolektiv historiků v čele s Martinem Schulze Wesselem, Milošem Řezníkem a Dušanem Kováčem. Kniha vyšla v roce 2020 v nakladatelství Wochenschau Verlag ve Frankfurtu nad Mohanem. „Jedná se o poměrně rozsáhlou antologii převážně textových pramenů k dějinám 20. století, jež je rozdělena do šesti chronologických celků. Každá kapitola obsahuje výkladový historiografický text, stručné shrnutí didaktických přístupů a krátkým informativním textem uvedené prameny.“

Marie Langerová píše o výstavě Světy Jindřicha Chalupeckého (27. 4. 2022)

Nejnovější příspěvek bohemistického E*fora je věnován výstavě s názvem Světy Jindřicha Chalupeckého, kterou je možné vidět v Galerii hlavního města Prahy ještě do 19. června 2022. „Chalupecký s kritickou intenzitou zkoumal osudy a smysl umění pro lidský život v nejistotách konce moderny a nesnadných podmínkách dvou totalit, byl seismografem jejich citlivých bodů. Ty tvoří osu výstavy, v kombinaci s životopisnými daty vznikla soustava ‚kabinetů‘, v nichž jsou zachyceny a podrobeny interpretacím a intervencím jak obecně známé okruhy Chalupeckého iniciací (Skupina 42, výběr z poválečného umění; Marcel Duchamp), tak ty méně známé, jako byly Chalupeckého cesty za ruským neoficiálním uměním v sedmdesátých letech (ukázky z díla ruských umělců; interpretace Chalupeckého Moskevského deníku od Václava Magida).“

Štěpán Zbytovský píše o pražské německé literatuře (21. 4. 2022)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora představuje disertaci Adély Grimes s názvem Neusachliche Verhaltenslehren in der Prager deutschen Literatur, která vyšla v Olomouci v nakladatelství Univerzity Palackého v roce 2020. „Jestliže kniha vychází z teze, že nová věcnost byla z celkového obrazu německé literatury v Čechách či „pražské německé literatury“ vytěsňována, bylo by namístě závěrem diskutovat, jakým způsobem se tento celkový obraz mění po zahrnutí novověcné tvorby. Závěr se nicméně soustředí na (jinak přehledné a funkční) shrnutí výkladů k jednotlivým románům a navržení dalších, jež by bylo do množiny nové věcnosti v českých zemích zahrnout. Jednotlivé studie k Roeldovi, Natonkovi a Kornfeldovi však nepochybně stojí za pozornost stejně jako pojednávané romány a dokládají mj. úzké (byť i kritické) sepětí jejich tvorby s dobovým literárním diskurzem v Německu.“

Mirek Němec píše o olomouckých Němcích (13. 4. 2022)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora představuje knihu Martina Hájka s názvem Olomoučtí Němci 1918–1938, která vyšla v Olomouci v nakladatelství Univerzity Palackého v roce 2020. „Na ca. 180 stranách vlastního textu se autor snaží vypořádat s politickými, sociálními a kulturními aspekty života německojazyčné komunity severomoravské metropole nad řekou Moravou v době po převzetí radnice českými radními (1918/19) do období Mnichovského diktátu (říjen 1938). Je otázkou, zda konečný mezník výzkumu je vhodný. Olomouc se nestala součástí nově vytvořené Říšské župy Sudety, ale městem na hranici. Pro zdejší i nově přicházející židy, Němce i Čechy nastalo velmi napínavé období zkoušek loajalit a nového předefinování svých identit. Tedy centrálních hledisek pro výzkum kolektivní biografie menšiny v urbánním prostředí.“

Michal Topor píše o Listáři Josefa Palivce (6. 4. 2022)

V aktuálním příspěvku bohemistického E*fora představuje Michal Topor knihu Josefa Palivce nadepsanou Listář 2, kterou v nakladatelství Torst v roce 2020 vydali Stanislava Fedrová, Jiří Pelán a Jiří Rambousek. „Základní rozhodnutí, co do koncepce představení korpusu, před nímž editoři stanuli, ozřejmuje Ediční komentář (s. 1099–1110). Pod ním je i vzhledem k tomu, že J. Rambousek se dokončování svazku nedožil, podepsána samojediná S. Fedrová. Za východisko označuje řád, který epistulární části svého archivu vtělil sám Palivec (v podobě vázaných „pamětních“ knih-konvolutů), což vypadá chvályhodně.“

Barbora Šrámková píše o románu Maxe Broda (30. 3. 2022)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora představuje studentský sborník textů k románu Maxe Broda Tychona Brahe cesta k Bohu, který pod názvem Zwischen Wissenschaft und Religion – „Tycho Brahes Weg zu Gott“ von Max Brod vydaly Viera Glosíková, Sina Meißgeier a Ilse Nagelschmidt v nakladatelství Frank & Timme v roce 2019. „Z podstaty věci, kterou představuje sborník studentských prací, nemohou být všechna témata pojednána vyčerpávajícím způsobem, a s některými tezemi by se patrně dalo polemizovat. Z „uživatelského“ hlediska by mnozí čtenáři možná uvítali, kdyby jednotlivé příspěvky byly na konci opatřeny seznamem použité literatury, protože dohledávání odkazů v poznámkách pod čarou není příliš komfortní. Ale přes tyto drobné výtky se jedná o cennou a užitečnou práci, která čtenářům Brodova románu o dvou slavných astronomech může být velmi nápomocným a vítaným kompendiem. V neposlední řadě sborník mnohokrát potěší originalitou přístupu a je přesvědčivým argumentem pro to, že i více než 100 let po prvním vydání se tento Brodův román vyplatí číst, byť čeští čtenáři na jeho novodobé vydání stále ještě čekají.“

Luboš Merhaut píše o Janu Blahoslavu Čapkovi (23. 3. 2022)

V aktuálním příspěvku bohemistického E*fora představuje Luboš Merhaut Literární studie Jana Blahoslava Čapka, které edičně připravil Lukáš Holeček a vydal Ústav pro českou literaturu AV ČR v roce 2021. „Jan Blahoslav Čapek nesporně patří k význačným osobnostem dějin české literární historie a kritiky, které by neměly zůstávat stranou pozornosti a jejichž dílo, význam, jedinečnost i inspirativnost je zapotřebí připomínat.“

Oliver Bentz píše o Antonu Kuhovi (16. 3. 2022)

V nejnovějším příspěvku česko-německého E*fora se Oliver Bentz zabývá publikací autorky Franzisky Geiser s názvem Das Zeitalter des Infantilismus. Zu Anton Kuhs Kultur- und Gesellschaftskritik, kterou v roce 2020 vydalo nakladatelství Wallenstein. „Autorka na téměř 400 stranách ukazuje, že interpretace Kuhových esejů, fejetonů, glos či aforismů, psaných po několik desetiletí, na pozadí zmíněného rozlišování mezi ‚infantilitou‘ a ‚dospělostí‘ opravdu funguje a může mít i své kouzlo, přičemž ale nepřehlíží, že je ‚jeho pojetí společnosti zjednodušující a místy vykazuje i jistá klišé, tyto typy se v jistém ohledu podobají dřevorytům a nejsou prosty protimluvů. […] Ale i tak je fyziognomie jeho doby, kterou se Kuh snaží ve svém díle načrtnout, v celku velmi přiléhavá. Jeho politické analýzy jsou břitké a odpovídají skutečnosti‘ (s. 368). Publikace Franzisky Geiser, bohatá na zpracované materiály a poznatky, tak čtenáři po četbě textů Antona Kuha umožní zajímavé vhledy do jeho díla.“

Jakub Vaněk píše o Dantově Komedii (9. 3. 2022)

V aktuálním příspěvku bohemistického E*fora představuje Jakub Vaněk knihu Petera Dronkeho s názvem Dantova Komedie: obrazy a kontexty v překladu Martina Pokorného, kterou vydalo nakladatelství Malvern v roce 2021. „Dronkeho přirovnání Dantových vizí v Očistci a Ráji k surrealistické imaginaci může působit poněkud povrchně či nadbytečně (zvlášť, když pak autor mimochodem označí Paula Eluarda za „nejlepšího surrealistického básníka 20. století“, s. 283). Poukazuje však na důležitější tendenci Dronkeho myšlení o Dantově Komedii i středověkém básnictví obecně – na schopnost učinit četbu starých textů konkrétní, vzrušující a živoucí zkušeností. Tak lze chápat nejen autorovu snahu o překonání pouze alegorického čtení Komedie ve prospěch šíře a mnohosti básnických kvalit Dantova díla, ale také jeho možný přínos současné teorii či praxi lyriky coby prostředníka jejích alternativních historií.“

Marc Niubo píše o opeře karnevalové (2. 3. 2022)

V nejnovějším příspěvku česko-německého E*fora představuje Marc Niubo publikaci autorky Claudie Michels s názvem Karnevalsoper am Hofe Kaiser Karls VI. 1711–1740. Kunst zwischen Repräsentation und Amusement, kterou v roce 2019 vydalo vídeňské nakladatelství Hollitzer. „Hlavní předností knihy je velká systematičnost, s níž je látka podána. Čtenář poměrně brzy pochopí, co a kde může v knize najít, na jakém základě a v jakém rozsahu je látka pojednána. V úvodních kapitolách je řada soupisů (libret, scénických výprav, baletních scén apod.), které čtenáři nepřímo sdělují, na čem je stavěna případná argumentace, a zároveň posilují charakter celého textu coby spolehlivé příručky k dohledání základní faktografie.“

Kateřina Smyčková píše o Prodromu Moravographiae (23. 2. 2022)

Nejnovější příspěvek bohemistického E*fora je věnován knize Prodromus Moravographiae, to jest Předchůdce Moravopisu od Tomáše Pešiny z Čechorodu, kterou v loňském roce vydalo v ediční řadě Česká knižnice nakladatelství Host. Edičně ji připravili a o komentář se postarali Ondřej Koupil a Jiří M. Havlík. „Podobně nezvyklá je i Pešinova teleologie dějin. Pešina nemusel hledat vítězství svého dějinného konceptu v neurčité budoucnosti, pro něj byla druhá polovina 17. století jasným a logickým vyústěním katolického příběhu českých (moravských) dějin. Pešinovy dějiny jsou dějinami vítězící katolické církve, úspěšné rekatolizace završované právě v jeho současnosti."

Alice Stašková píše o akustické literatuře (16. 2. 2022)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora se věnuje publikaci Pavla Novotného s názvem Akustische Literatur. Experimentelles Hörspiel im Zeitalter analoger Technik. Eine Untersuchung im deutsch-tschechischen Kontext, kterou vydalo nakladatelství Thelem v roce 2020. „Kniha se zaprvé zaměřuje na radiofonní artefakty jednoho z nejdůležitějších německých autorů experimentální rozhlasové hry, multimediálního umělce Ferdinanda Kriweta, zadruhé na převážně německojazyčnou tvorbu českého autorského páru Josef Hiršal a Bohumila Grögerová a zatřetí na dílo českého autora Ladislava Nováka, který se etabloval především jako výtvarný umělec. Podrobná analýza a interpretace děl zmíněných autorů jsou v této oblasti výzkumným dezideratem. Jejich vzájemné srovnání a konfrontace zase umožňuje vytvoření koncepčních modelů, které mohou být pro dosavadní teorie v této oblasti při pohledu na rozsáhlou radiofonní tvorbu jen ku prospěchu.“

Jiří Opelík píše o svém prvním setkání s Janem Skácelem (7. 2. 2022)

V souvislosti s dnešním jubileem sta let od narození básníka Jana Skácela uveřejňujeme vzpomínkový text Jiřího Opelíka.

Tomáš Svoboda píše o Kapitolách k dějinám literatury a překladu (2. 2. 2022)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora se věnuje publikaci Gabriely Veselé s názvem Česko-německá literární křižovatka, kterou vydalo univerzitní nakladatelství Karolinum v roce 2020. „Kniha je panoptikem stovek postav, osobností, líčených v kulturním a dobovém kontextu. Často nás pak autorka vezme na jakousi cestu časem, když z hloubi synchronního pojednání o určité epoše odkáže k překladům či recepci díla v pozdějších dobách. Jako příklad lze uvést oddíly pojednávající o literatuře a kulturním dění před rokem 1848 (kam spadá sedm oddílů knihy až po oddíl Doba romantismu, včetně). Zde se nachází okolo 250 letopočtů odkazujících na dvacáté a jednadvacáté století. Tyto časté diachronní exkurzy výklad nadmíru oživují a literárněvědnému přehledu dodávají přesah recepční a translatologický.“

Marie Škarpová píše o Jistebnickém kancionálu (26. 1. 2022)

Nejnovější příspěvek bohemistického E*fora je věnován nahrávce Jistebnický kancionál. Sound of the Bohemian Pre-reformation, kterou v loňském roce vydalo hudební nakladatelství Supraphon. „Jak vysvětluje v bookletu kompaktního disku umělecká vedoucí souboru a zároveň dramaturgyně nahrávky Barbora Kabátková, výběr repertoáru z jistebnického rukopisu i volba ženských hlasů byly záměrné. Tento přímo programový rozchod s dosavadními selekčními kritérii při zpřístupňování repertoáru Jistebnického kancionálu i s dosavadní interpretační praxí přitom považuji za krok velmi zdařilý.“

Václav Maidl píše o knize Žena v polární noci (19. 1. 2022)

V novém příspěvku česko-německého E*fora představujeme knihu Christiane Ritter nazvanou Žena v polární noci, kterou v překladu Violy Somogyi vydalo v roce 2020 nakladatelství Portál. „Je na místě položit si otázku, čím text přitahuje po více jak osmdesáti letech od svého vydání. Patrně to nebude jen výjimečným prostředím a výjimečnou situací připomínající robinzonádu, navíc velmi specifickou, neboť téměř její celá polovina se odehrává bez přítomnosti denního světla. Za těch osmdesát let a zejména za posledních dvacet se naše planeta díky internetu a satelitním telefonům jako by podstatně zmenšila a ani samota v arktických či antarktických končinách již není tak absolutní. Rovněž vybavení a oblečení se nesmírně zdokonalilo – míra rizika přežívání v extrémních podmínkách jako by dnes byla menší (ovšem každoroční mrtví pod Mount Everestem varují). Možná právě proto láká o to více vyprávění z dob, kdy byl člověk odkázán jen sám na sebe, na svou zdatnost, zručnost a zkušenost (a také na notnou dávku štěstí – tento předpoklad ovšem platí dodnes).“

Kamila Schewczuková píše o knize Anny Schubertové Stávám se řečí… (12. 1. 2022)

Aktuální příspěvek E*fora je věnován knize Anny Schubertové Stávám se řečí. Smrt a návrat autora v perspektivě filozofie identity (FF UK 2021, řada Mnemosyne). „Autorka se kriticky vyrovnává s kanonickými texty teoretizujícími smrt (empirického) autora a s oporou ve filozofii identity přispívá k návratu autora ‚z masa a kostí‘ do interpretační praxe. Činí tak navíc velmi přístupným jazykem, v němž nerušivě mísí diskurzy literární teorie a filozofie.“

Tamás Visi píše o publikaci k českým židovským dějinám (5. 1. 2022)

Prvním příspěvkem česko-německého E*fora v tomto roce je recenze Tamáse Visiho ke svazku Zwischen Prag und Nikolsburg autorského kolektivu pod vedením Kateřiny Čapkové a Hillela J. Kievala z roku 2020. „České židovské dějiny skutečně nejsou jednoduchým badatelským tématem. Jejich zvládnutí vyžaduje kombinaci několika oborových zaměření a specializací, proto je spolupráce mezi všemi výše zmíněnými badateli chvályhodná a představuje adekvátní odpověď na tuto badatelskou výzvu.“

Josef Kodíček, Jarmil Krecar, S. K. Neumann a Arne Novák napsali o Robertu Saudkovi (29. 12. 2021)

Poslední středu roku 2021 přinášíme v rámci E*fora trojici textů, jimž Josef Kodíček, Jarmil Krecar a S. K. Neumann reagovali na českojazyčné vydání Saudkova románu Diplomati (1921), k tomu potom nekrolog Arneho Nováka. „Robert Saudek se narodil roku 1880 ve středočeském Kolíně, zemřel v roce 1935 v Londýně. Odhlédnuto od dalších oblastí Saudkova působení (zejména novinařiny, diplomacie a grafologie), literárněhistorický osud jeho díla je tristní, a platí to pro všechny možné (jazykové či národní) okruhy, které připadají v úvahu: vedle českého také pro německý, holandský či anglický. Stranou literárněhistorické reflexe dlouhodobě zůstává Saudkovo dílo dramatické (počínaje aktovkami z triptychu Drama duše dětské, jež byly v roce 1903 inscenovány v pruských divadlech, ale i na české a německé scéně pražské, až po hru Osud. Pátá symfonie, provozovanou v roce 1934 v Anglii, Německu i v Čechách).“

Markus Grill píše o Karlu Krausovi (22. 12. 2021)

Nejnovější příspěvek česko-německého E*fora je věnován biografii Karl Kraus. Der Widersprecher, kterou sestavil a ve vídeňském nakladatelství Paul Zsolnay Verlag v roce 2020 vydal Jens Malte Fischer. „Fascinujícímu a dozajista vysoce aktuálnímu fenoménu jménem Kraus, plnému mnoha protikladů, se autor publikace věnuje na 1100 stranách. Co do pouhého počtu stran je tak tato kniha více než dvakrát obsažnější než kompaktní biografie Friedricha Rotha (2003). Fischer se pohybuje spíše v podobných sférách jako Edward Timms a jeho monumentální dvousvazková studie o Krausovi z let 1986 a 2005 (německý překlad anglického originálu: 1995 a 2016).“

Ondřej Vinš píše o Vladimíru Boreckém (15. 12. 2021)

Dnešní příspěvek bohemistického E*fora je věnován vzpomínce na předního českého kulturologa a teoretika komiky Vladimíra Boreckého (1941–2009), na jehož počest uspořádala Fakulta humanitních studií UK ve dnech 12.–13. 11. 2021 konferenci u příležitosti jeho nedožitých 80. narozenin s názvem Kultura a imaginace. „O stále živém zájmu o Boreckého teoretické stati a koncepty svědčí už fakt, že z původně jednodenní akce se díky vysokému počtu příspěvků stalo setkání na pokračování, které umožnilo účastníkům nejen zpřítomnit na okamžik Boreckého jako přítele (jak učinilo úvodní laudatio Eugena Brikciuse, člena legendární Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu), ale rovněž coby stále inspirativního autora, jehož pojetí typologie komiky lze aplikovat na širokou škálu témat (což dokázal kupříkladu Petr A. Bílek, jehož příspěvek se věnoval rozboru her Divadla Járy Cimrmana).“

Nový svazek řady Antologie (12. 12. 2021)

Nákladem IPSL vyšel nový, osmnáctý svazek řady Antologie – Čtení o Bedřichu Václavkovi. Tvorba, metoda, dějiny (ed. Roman Kanda). Zpřítomňuje momenty kritického přijímání i zpětného hodnocení díla literárního vědce Bedřicha Václavka (1897–1943) v časovém rozmezí od dvacátých let do první poloviny let sedmdesátých. Na základě chronologického a kontextualizačního hlediska je čítanka rozdělena do čtyř částí. První část (s texty Z. Kalisty, L. Blatného, A. M. Píši, J. Strakoše aj.) zachycuje, jak se Václavek v průběhu dvacátých let postupně etabloval jako literární kritik soustavně sledující soudobou literární produkci a vstupující do generačních i světonázorových diskusí. V druhé části prostřednictvím textů E. Urxe, A. Nováka, V. Černého, F. X. Šaldy nebo B. Fučíka jsou nahlédnuty proces dozrávání Václavkovy literárněvědné metody ve třicátých letech a její případné limity. Poválečným vzpomínkově laděným příspěvkům je věnována třetí část, v níž A. Černík, J. L. Fischer, J. Drábek, J. Václavková a další přibližují některé souvislosti Václavkova života, včetně jeho tragického závěru v koncentračním táboře. Poslední část obsahuje recenze a studie K. Chvatíka, M. Noska, J. Brabce, O. Suse a F. X. Halase – projevy zvýšeného zájmu o dílo B. Václavka, který zapadal do širšího proudu tehdejší reflexe české meziválečné kultury. Václavkovo dílo se tak ocitlo v nových souvislostech znovu obnovovaného vědomí kulturní kontinuity.

Jozo Džambo píše o knize věnované českému cestování (9. 12. 2021)

Nejnovější příspěvek česko-německého E*fora je věnován publikaci Sarah Lemmen s názvem Tschechen auf Reisen, která vyšla v nakladatelství Böhlau v roce 2018. „Studií o cestopisné literatuře je velmi mnoho, i o takové, která se speciálně zabývá cestováním do mimoevropských zemí. V tomto případě jsou přednostně zastoupeni autoři těch národů, které měly dlouhou koloniální tradici, a tudíž popisují svět svými ‚imperial eyes‘. Češi patřili k oněm ‚neimperialistickým‘ národům, proto musely jejich oči cizí světy nutně vidět jinak. Zásluha studie Sarah Lemmen spočívá v tom, že právě tuto jinou perspektivu přesvědčivě, jasně strukturuje, zpracovává ji s vědeckou akribií a podává ji velmi čtivě. Práci, jež vskutku zaplňuje prázdné místo na poli bádání, bychom mohli přiřadit více disciplínám, v každé z nich by jí byla přiznána vysoká kvalita. Kdyby recenzent mohl udělovat známky, dal by publikaci Češi na cestách jasné summa cum laude.“

Cena Otokara Fischera – čtvrtý ročník (2. 12. 2021)

Institut pro studium literatury v partnerské spolupráci s mnichovským Spolkem Adalberta Stiftera v roce 2022 již počtvrté udělí Cenu Otokara Fischera – za mimořádně přínosnou německojazyčnou a českojazyčnou germanobohemistickou práci z oblasti humanitních studií. Cílem ceny určené německy píšícím a od roku 2020 také česky píšícím autorkám a autorům zabývajícím se českou, česko-německou a česko-německo-židovskou kulturou, uměním a kulturní historií je ocenit a zviditelnit nejvýznamnější německy psané a v Německu, Rakousku nebo Švýcarsku vydávané odborné práce s českými tématy a současně upozornit na práce české provenience, které přispěly k prohloubenému poznání kulturních dějin německy mluvících obyvatel českých zemí. Cena pojmenovaná po významném bohemistovi, germanistovi a podporovateli tzv. „germanoslavik“ Otokaru Fischerovi bude za účasti laureátů i poroty, složené z odborníků z ČR, Německa, Rakouska a Švýcarska, slavnostně předána 19. 5. 2022 v pražském Goethe Institutu. Více informací na www.ipsl.cz/cof.

Nominace v obou kategoriích lze podávat do 15. února 2022, nominační formulář je k dispozici zde.

Kateřina Smyčková píše o raně novověké biblické dramatické tvorbě (1. 12. 2021)

Aktuální příspěvek bohemistického E*fora se zabývá publikací Komedie nové a duchovní. Raně novověké biblické drama v českých zemích, kterou v letošním roce vydali Magdaléna Jacková a Jan Linka. „Vzhledem k tomu, že je ke knize přiloženo CD s transliterovanými texty i digitálními kopiemi starých tisků, které pro edici sloužily jako výchozí texty, se to jeví jako přílišná editorská úzkostlivost. Zájemce o jazykovou stránku her zvolí raději jejich neupravenou podobu, ostatním čtenářům plně postačí podrobná ediční poznámka s textově kritickým aparátem, který v sobě mohl emendace zahrnout. Editor se snažil ‚vyjít maximálně vstříc čtenáři‘ a ‚nerozptylovat jeho pozornost‘, proto text upravoval tak, aby odstranil co nejvíce jazykových jevů odlišných od dnešní češtiny (s. 485). To je jistě legitimní a logický přístup, o zachycení jazykových zvláštností je nadto důkladně postaráno v přiložené transliteraci.“

Thomas Englberger píše o české perspektivě na naše německé sousedy (24. 11. 2021)

Nejnovější příspěvek česko-německého E*fora se zabývá publikací Wolfganga Schwarze s názvem Mein Weg zu unseren Deutschen. Zehn tschechische Perspektiven, která vyšla v nakladatelství lichtungverlag v roce 2019. „V osobě Radky Denemarkové, Magdaleny Jetelové, Tomáše Kafky, Jiřího Padevěta, Lídy Rakušanové, Jaroslava Rudiše, Erika Taberyho, Marka Thera, Kateřiny Tučkové a Milana Uhdeho jsou zastoupeni spisovatelé a spisovatelky, slavisti, germanisti, historici, publicisti, umělci mnoha zaměření, diplomati a výtvarní umělci různých generací. Zmíněné osobnosti velmi často osobním tónem a bez přikrášlení referují o svých zkušenostech s německou kulturou, popř. s lidmi, jejichž biografické kořeny lze hledat v českých zemích (‚naši Němci‘).“

Anna Schubertová píše o dokumentu Milan Kundera v řežii M. Šmídmajera (17. 11. 2021)

Aktuální příspěvek bohemistického E*fora se zabývá dokumentem Milan Kundera. Od Žertu k Bezvýznamnosti (rež. Miloslav Šmídmajer, 2021). „Pro veřejnou debatu o Kunderovi je typické, že se Kundera stává reprezentantem širších fenoménů. Exemplárním zavržením ‚svazáka‘ Kundery v Novákově životopisu může čtenář stvrdit svou morální nadřazenost nad zvrhlými komunisty, příběh představený v dokumentu zase vytváří dojem, že ‚náš velikán‘ prožil navzdory politickým peripetiím život bez zásadních dilemat, paradoxů a nekonzistencí. Oba póly diskuse pak jakoby se provokovaly navzájem – uhlazený portrét vybízí k demaskování, hanopis zase k obranářskému vyvyšování. Nebylo by ale možné zvolit ještě třetí cestu, jež by více odpovídala naší zkušenosti mezilidských vztahů a méně melodramatu a jež by Kunderu nechápala jako padoucha, ale ani jako jednoznačného hrdinu?“

Peter Becher píše o Otokaru Fischerovi (10. 11. 2021)

Nejnovější příspěvek česko-německého E*fora se zabývá sborníkem Václava Petrboka, Alice Staškové a Štěpána Zbytovského s názvem Otokar Fischer (1883–1938). Ein Prager Intellektueller zwischen Dichtung und Wissenschaft, který vyšel v nakladatelství Böhlau v roce 2020. „Tato publikace je – to můžeme tvrdit bez výhrad – skutečným průkopnickým činem a apelem na vědeckou komunitu německojazyčných zemí, aby přiznala Otokaru Fischerovi zásluhy, za něž mu jako vynikajícímu germanistovi první půle 20. století přísluší uznání.“

Alena Andrlová Fidlerová píše o monografii k raně novověké knižní kultuře (3. 11. 2021)

V nejnovějším příspěvku bohemistického E*fora se Alena Andrlová Fidlerová věnuje kolektivní monografii s názvem Paralelní existence: Rukopisy a tisky v českých zemích raného novověku, kterou k vydání v roce 2020 připravily Marta Hradilová, Andrea Jelínková a Lenka Veselá. „Tradiční přístup, jehož zorné pole se v zásadě omezovalo jen na texty a obrazy šířené tiskem, chce doplnit o dosud většinou opomíjené texty šířené rukopisně a ručně malované či kolorované knižní ilustrace a celý takto komplexněji vymezený terén nově zmapovat. To je samozřejmě cíl velice chvályhodný a sám fakt, že přichází dosti opožděně, mu na hodnotě nijak zásadně neubírá, naopak.“

Nikola Mizerová píše o expresionistickém dramatu (27. 10. 2021)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora se zabývá publikací Zuzany Augustové, Lenky Jungmannové a Aleše Merenuse s názvem Expresionistické drama z českých zemí, která vyšla v nakladatelství Academia v roce 2020. „Antologie Expresionistické drama z českých zemí je nadějným prvním svazkem nové ediční řady Drama nakladatelství Academia a Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Inovativní koncepce, kvalitní výběr textů a obsahová pestrost vzbuzují u čtenáře pozitivní očekávání stran dalšího pokračování, např. již avizovaného druhého svazku Zakázané drama z komunistické totality.“

Luboš Merhaut píše o prvním svazku spisů Jiřího Weila (20. 10. 2021)

V nejnovějším příspěvku bohemistického E*fora se Luboš Merhaut věnuje prvnímu svazku Spisů Jiřího Weila Reportáže a stati. 1920–1933, který uspořádal Michael Špirit a který vyšel v letošním roce v nakladatelství Triáda. „S nelehkým úkolem se editor vyrovnal příznačně profesionálně. Literárněhistorický dobový materiál vypravil ve službě věci a čtenáři s pozoruhodnou přesností i noblesou. Jeho Komentář – v konfrontacích s Weilovými texty, ale i sám o sobě – tak představuje vlastně nejpoutavější čtení. Nad podobou prvního svazku Spisů Jiřího Weila a u vědomí soustředěného úsilí Triády o kvalitní ediční řady takříkajíc navzdory době – vydávání spisů spíše nepřející – se lze nadít a těšit, že Weilovo dílo bude konečně jako celek dostupné ve spolehlivé a reprezentativní strukturované podobě.“

Anna Habánová píše o publikaci věnované Emilu Pirchanovi (15. 10. 2021)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora je věnován univerzálnímu umělci, brněnskému rodáku Emilu Pirchanovi a publikaci Beata Steffana s názvem Emil Pirchan: Ein Universalkünstler des 20. Jahrhunderts, která vyšla v roce 2018 v nakladatelství Nimbus Verlag. „Již podtitul publikace Univerzální umělec 20. století napovídá, že uvedená životopisná data a chronologická linka jsou pouze zkratkou, ale také jednou z možností sledovat činnost a osudy autora. Kniha pracuje i s druhým možným konceptem: Autorky a autoři jednotlivých kapitol podrobně zpracovali jednotlivé okruhy Pirchanových aktivit. Úvodní rozsáhlá biografická skica uvádí Emila Pirchana mladšího do dobových i rodinných souvislostí.“

Tereza Šnellerová píše o nové edici básní a povídek Jana Zábrany (7. 10. 2021)

Dnešní příspěvek E*fora je soustředěn ke svazku Básní a povídek Jana Zábrany, který pro řadu Česká knižnice připravila Adéla Petruželková. „Charakteristickým znakem Zábranova psaní byla jeho neuzavřenost. Chápal literární tvorbu nikoli jako řemeslo s konečným produktem, ale spíše jako projev životní síly. Poezie mu však nebyla jen jakýmsi „útočištěm“ před vnějším světem, nýbrž i nutností udržující vlastní bytí. Na svých textech soustavně pracoval, cizeloval je a formoval, a to bez ohledu na možnost publikace. Často se k „hotovému“ vracel i po letech. Do autorských exemplářů svých již vydaných sbírek si zachycoval revize i nové varianty a básně nadále pozměňoval na úrovni jednotlivých výrazů a veršů. Proto i svým způsobem definitivní verze byla pro něj dílem stále otevřeným.“

Matouš Turek píše o sborníku k Praze v době lucemburské dynastie (29. 9. 2021)

Poslední příspěvek česko-německého E*fora je zaměřen na sborník z mezinárodního kolokvia konaného 9.–10.6. 2016 na Lucemburské univerzitě s názvem Prag in der Zeit der Luxemburger Dynastie. Literatur, Religion und Herrschaftskulturen zwischen Bereicherung und Behauptung, který vydali Amelie Bendheim a Heinz Sieburg v roce 2019 v nakladatelství transcript. „Jak to již u konferenčních sborníků bývá, i Prag in der Zeit der Luxemburger Dynastie sdružuje jednak články kvalitní a badatelsky původní a jednak též studie méně originální, kde autor v příslušném rozsahu prezentuje mírně obohacené výseky svého předchozího, již v nějaké podobě publikovaného výzkumu. Na této dvojakosti neshledávám nic k podivu, ale ani k přehnané kritice.“

Ivo Habán píše o Hugo Steinerovi-Pragovi (22. 9. 2021)

Dnešní příspěvek česko-německého E*fora se zabývá monografií Hugo Steiner-Prag, kterou k vydání připravil Pavel Růt. Kniha vyšla v roce 2018 v nakladatelství Arbor vitae. „Komplexnímu obsáhnutí Steinerova uměleckého odkazu dlouho nenahrávala ani šíře jeho aktivit. Ačkoli se prosadil jako ilustrátor a designér knih, je třeba respektovat jej stejně tak jako suverénního umělce – grafika, malíře a rovněž jako pedagoga. Hugo Steiner-Prag zkrátka aktivně zasáhl do více oborů a každý z nich může ze své perspektivy směle pracovat s určitou částí jeho díla. Vzhledem k internacionálnímu rozměru jej lze vnímat především jako pražského Evropana. Je tedy logické a z pohledu české kultury velmi záslužné, že se dočkal monografického zpracování přístupného i českým čtenářům.“

Marie Škarpová píše o kompendiu věnovaném středo a východo-evropskému humanismu (15. 9. 2021)

V nejnovějším příspěvku bohemistického E*fora se Marie Škarpová věnuje publikaci Companion to Central and Eastern European Humanism s podtitulem The Czech Lands, která vyšla v nakladatelství de Gruyter v loňském roce. „Je zřejmé, že nejnovější kniha o literárním humanismu v českých zemích je nesporně důležitou přípravnou prací jak pro tolik potřebné nové dějiny literatury v českých zemích raného novověku, tak pro neméně potřebnou reprezentativní antologii, resp. antologie české literatury 16.–18. století. Její slovníková část ovšem dospěla teprve do poloviny abecedy: recenzovaný svazek obsahuje hesla začínající písmeny A–L, práce autorského kolektivu je tedy teprve ve své půli. Nelze si proto než přát, aby byl pokud možno brzy k dispozici i druhý svazek kompendia.“

Hana Šmahelová píše o knize Objevení dějin (8. 9. 2021)

V nejnovějším příspěvku bohemistického E*fora se Hana Šmahelová věnuje publikaci Objevení dějin s podtitulem Dějepisectví, fikce a historický čas na přelomu 18. a 19. století, která vyšla v nakladatelství Academia v letošním roce. „Práce vychází z teze inspirované R. Koselleckem o ‚zčasovění‘ novověké zkušenosti s poznáváním minulosti, která začíná být nahlížena v historické proměnlivosti a rozmanitosti způsobu života jak jedince, tak společnosti. Takto chápané ‚objevení‘ dějin je zápletkou příběhu, jehož průběh předurčuje několik základních otázek formulovaných v úvodní části práce: ‚Jak k tomuto zčasovění v druhé polovině 18. a na počátku 19. století v českých zemích došlo? Jakým způsobem se v souvislosti s ním proměnilo zdejší dějepisectví? Jaké důsledky mělo pro českou společnost a její chápání sebe samé? Jakým způsobem a kde poprvé se u českých historiků objevila víra v sekulární pokrok a jaké důsledky měla tato proměna dějinnosti pro moderní pojetí národa?‘“

Matouš Jaluška píše o historické studii věnované Petru Žitavskému (1. 9. 2021)

Dnešní příspěvek česko-německého E*fora se zabývá publikací Běly Marani-Moravové Peter von Zittau. Abt, Diplomat und Chronist der Luxemburger, která vyšla v roce 2019. „Přístup Marani-Moravové k látce je v první řadě historický, zaměřený na fakta (monografie vychází z disertace v oboru dějin středověku obhájené na bernské univerzitě), přesahy směřují hlavně do oblasti duchovních dějin. To se naplno projevuje v první části knihy, kde je čtenář seznámen postupně s dějinami českých zemí ve sledovaném období, s dějinami Zbraslavského kláštera, s životopisem Petra Žitavského a s jeho dílem (velice široce vymezeným, jak již bylo řečeno) v kontextu středoevropského dějepisectví a dobového teologického diskursu.“

Marie Bláhová píše o tématu „cizosti“ (25. 8. 2021)

V aktuálním příspěvku česko-německého E*fora přinášíme recenzi historičky Marie Bláhové publikace Anny Aurast s názvem Fremde, Freunde, Feinde. Wahrnehmung und Bewertung von Fremden in den Chroniken des Gallus Anonymus und des Cosmas von Prag, která vyšla v roce 2019. „Analýzou dvou devět století starých kronik ukázala Anna Aurast, že problémy vztahu lidí a společenství k ‚cizincům‘ a ‚cizosti‘ dlouhodobě provázejí lidskou společnost. Výsledky její práce jsou tak aktuální i v dnešním světě.“

Jan Malura píše o německé reformaci (18. 8. 2021)

V nejnovějším příspěvku bohemistického E*fora se Jan Malura věnuje publikaci Nebe, peklo, poezie. Reformace z různých stran, kterou vydal Matouš Jaluška při Ústavu pro českou literaturu AV ČR v roce 2019. „Kniha zřejmě záměrně nepřihlíží k mnoha historickým souvislostem a k žánrově-tematickému vývoji literatury protestantských okruhů. V zajímavě vymezené stati Spása hmoty se píše o šlechtění a tříbení i dalších alchymistických obrazech a zároveň o genderových otázkách. Všechna tato témata podle mé zkušenosti úzce souvisejí s literární tvorbou pietismu, tj. s hnutím, jež bylo součástí luteránské reformace, ale kladlo zvláštní důraz na niterné prožívání a vyjadřování víry, spojené s osobním znovuzrozením.“

David Sogel píše o stopách české kultury v Mnichově (11. 8. 2021)

Nejnovější příspěvek česko-německého E*fora je věnován publikaci Joza Džamba s názvem Böhmische Spuren in München. Geschichte, Kunst und Kultur, která vyšla v roce 2020 v nakladatelství VolkVerlag. „Mimo oblastí kulturních jako je hudba, film, architektura či literatura, kterým se věnuje většina studií z různých perspektiv, nastiňuje práce i aspekty méně reflektované – ať už to jsou německo-česká toponyma či kulinářství. Důraz je ve všech částech kladen na dobu od 19. do 21. století, ač není tento záměr autory proklamován.“

Kateřina Smyčková píše o knižní kultuře českého středověku (5. 8. 2021)

V nejnovějším příspěvku bohemistického E*fora se Kateřina Smyčková zabývá publikací Knižní kultura českého středověku kolektivu autorů - Michal Dragoun / Jindřich Marek / Kamil Boldan / Milada Studničková, která vyšla v loňském roce v nakladatelství Scriptorium. „Středověká literatura skutečně nepatří mezi stěžejní témata této knihy. Pozornost je věnována spíše technickým a sociálním aspektům knižní kultury, knihovnám a dalším institucím, tvůrcům a zadavatelům knižních památek. A to nejenom v textu samotném, ale i v bohatém obrazovém doprovodu; setkáme se v něm jak s typickými ukázkami iluminovaných rukopisů či zajímavých tisků, tak i s ilustracemi zachycujícími technické aspekty knihy a proces jejího vzniku.“

Václav Tille napsal o české literatuře a historii (28. 7. 2021)

Aktuální příspěvek bohemistického E*fora je věnován osobnosti literárního dějepisce, folkloristy a komparatisty, teatrologa, literárního, divadelního a filmového kritika, autora pohádek a bajek, překladatele a editora Václava Tille. „Čím víc se vzdalujeme dobou od minulých mrtvých, tím více schematickou stává se jejich postava, tím méně jeví se nám jich povaha dobrými individuálními rysy, zato pak tím víc vystupují rysy základní a zákonitost jejich. Při vzdalování prostorovém dovedeme svůj dojem stále revidovat smyslovými zřeteli i výpočty, i nekonečné vzdálenosti hvězd, nejrozmanitější nesmírný život na nich, jak zhušťuje se nám v barevné pouze záření, v lesklý bod a několik matematických zákonů. – Zato ducha-li pozorujeme, vzdáleného od nás dobou, nemáme prostředků korigovat a stvrzovat své úsudky přímým názorem.“

Rudolf Kučera píše o publikaci věnované celku rakouských dějin (21. 7. 2021)

Poslední příspěvek česko-německého E*fora je věnován publikaci Ernsta Bruckmüllera s názvem Rakouské dějiny. Od pravěku po současnost, která vyšla v roce 2019 v nakladatelství Böhlau. „Napsat souhrnné dějiny Rakouska nebyl nikdy jednoduchý úkol. Dnes zcela jasně ohraničený národní stát na naší jižní hranici je teprve nedávným konstruktem, stejně jako Rakušané, kteří ho berou za svůj. Základní otázka, ‚co je tedy vlastně Rakousko a kdo byly jeho obyvatelé?‘, má při pohledu do minulosti velmi proměnlivé odpovědi. Přesto, nebo možná právě proto, má rakouské dějepisectví v psaní velkých syntéz velmi silnou tradici.“

Ondřej Pavlík píše o edici korespondence mezi Bohuslavem Reynkem a Janem Franzem (15. 7. 2021)

Nejnovější příspěvek bohemistického E*fora je reflexí edice Miloše Doležala shromažďující vzájemnou korespondenci Bohuslava Reynka a Jana Franze, kterou letos pod názvem Musíme všichni někam na poušť vydal Nezávislý podmelechovský spolek. „Edice Miloše Doležala Musíme všichni někam na poušť umožňuje nahlédnout intelektuální, tvůrčí i ryze praktické zájmy a starosti dvou výrazných literárních osobností a může tak sloužit jako působivé uvedení do díla každé z nich. Krom toho lze ve světle svědomitě vydaného materiálu sledovat vývoj uměleckého a historického dění třicátých let nejen na domácí půdě (právě česko-francouzský dialog dnes nabývá na aktuálnosti s nově plánovaným využitím petrkovského zámku) nebo průběhy blízkých, kolegiálních i antagonistických vztahů obou pisatelů s dalšími aktéry dobového kulturního života […].“

Lena Dorn píše o městských překladových strategiích v 19. století (7. 7. 2021)

Nový příspěvek česko-německého E*fora přináší recenzi Leny Dorn k publikaci Translating in Town: Local Translation Policies During the European 19th Century, kterou v loňském roce vydali Lieven D’hulst a Kaisa Koskinen. „D’hulst a Koskinen volí vysloveně historický přístup a věnují se tzv. dlouhému 19. století a pro něj typickým městským překladovým strategiím. Texty v knize tak často tematizují různé konstelace nacionalismu a multilingvismu.“

Vojtěch Bažant píše o monografii věnované Křížovi z Telče (30. 6. 2021)

Nový příspěvek bohemistického E*fora je věnován osobnosti učitele, kazatele, vikáře a kanovníka Kříže z Telče. Monografii Kříž z Telče (1434–1504). Písař, sběratel a autor vydal v loňském roce kolektiv autorů Lucie Doležalové, Adély Ebersonové a Michala Dragouna v nakladatelství Scriptorium. „Výsledky přímo monumentální analýzy kodexů spojených s Křížem z Telče snad mohou někomu způsobit určitou frustraci ze skutečnosti, že ani v případě nesmírně plodného grafomana a nezastavitelného sběratele není možné vyvodit jasné teze nejen o jeho postojích, strategiích či názorech, ale ani o jeho pracovních postupech. Čím jasnější by takové teze byly, tím banálnější sdělení by nesly.“

Václav Petrbok píše o výstavě o Adalbertu Stifterovi (23. 6. 2021)

V nejnovějším příspěvku česko-německého E*fora představuje Václav Petrbok výstavu s názvem „Bezwingung seiner selbst“: Liebe, Kunst, Politik bei Adalbert Stifter uspořádané lineckým muzeem StifterHaus v období od září 2018 do května 2019 u příležitosti 150. výročí Stifterova úmrtí. Připravili ji Petra-Maria Dallinger, Hubert Lengauer, Christian Schacherreiter a Georg Wilbertz, kteří zároveň k výstavě vydali ilustrovaný katalog. „Důstojný, v bronzu vyvedený klasik v převlečníku a dlouhém kabátu, sako upnuté až ke krku, který je omotán šátkem, trůní na barikádě z hromady dlažebních kostek a sutin. Na hlavě mu vyzývavě sedí frygická čapka s kokardou, po jeho pravici se vyhřívá malý mopsík. Na barikádě lze rozeznat fragmenty obrazů – zimní krajiny s osamělým mužem a psem, marciální nahé ženské postavy (ovšemže decentně malované z boku), korun stromů na pozadí letního nebe…“

Jakub Vaněk píše o jubilejním sborníku věnovaném Miroslavu Petříčkovi (17. 6. 2021)

Nový příspěvek E*fora je věnován osobnosti filozofa a překladatele Miroslava Petříčka, k jehož sedmdesátým narozeninám vydali Petr Prášek a Alena Roreitnerová sborník s názvem Myšlení hranice / hranice myšlení. K životnímu jubileu Miroslava Petříčka. Sborník vyšel letos v nakladatelství Karolinum. „Kniha Myšlení hranice / hranice myšlení vkusně balancuje na hranici mezi kolektivní monografií a narozeninovým sborníkem. Intimitě a adresnosti sborníku odpovídají střídmě formulované a jistě potěšující zdravice a přání, případně familiárnější tón citací z jubilantových prací a myšlenek (podoba jména Mirek) či přímých oslovení. Nic z toho však není rušivé ani pro čtenáře zaujatého spíše než faktem životního jubilea nabídnutým tématem a šíří jeho náhledů, případně samotnou Petříčkovou osobností.“

Václav Maidl píše o Heinrichu Böllovi (9. 6. 2021)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora se zabývá publikací Heinrich Böll. Der Panzer zielte auf Kafka. Heinrich Böll und der Prager Frühling vydanou v kolínském nakladatelství Kiepenheuer & Witsch v roce 2018. „Pokud by někoho udivilo, jak se z jedenáctistránkového článku uveřejněného na konci září 1968 v časopisu Der Spiegel stala více jak dvousetstránková kniha, pak musí zaměřit svou pozornost více na podtitul. Kniha totiž neobsahuje jen titulní článek opatřený vysvětlujícími poznámkami, ale i další text vztahující se k srpnovým okupačním zážitkům, publikovaný bezprostředně poté počátkem září 1968 ve švýcarských novinách National-Zeitung pod prostým názvem Ein Brief aus Prag, jakož i všechna interview, která žádaný Böll coby očitý svědek po svém návratu poskytl tehdejším západoněmeckým médiím.“

Luboš Merhaut píše o Františku Koblihovi (2. 6. 2021)

Aktuální příspěvek E*fora je věnován publikaci o českém malíři a grafikovi Františku Koblihovi, kterou k vydání připravil Pavel Růt, s texty Gustava Erharta, Karla Kolaříka a Otto M. Urbana. „Kniha František Kobliha má neběžnou hmotnou váhu, především má ovšem zásadní závažnost. Reprezentativně – v množství znamenitých reprodukcí – konečně představuje osobnost a dílo grafika a kreslíře, jenž se soustavně a nezaměnitelně věnoval práci s papírem, knihou, bibliofilií.“

Štěpán Zbytovský píše o transkulturních literárních dějinách (26. 5. 2021)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora se zabývá sborníkem Jak psát transkulturní literární dějiny?, shrnujícím texty, které zazněly na stejnojmenné konferenci konané 15.–16. listopadu 2018 v Praze. Sborník připravili Václav Petrbok, Václav Smyčka, Matouš Turek a Ladislav Futtera a vydal Ústav pro českou literaturu AV ČR ve spolupráci s nakladatelstvím Akropolis v roce 2019. „Smysl sborníku nezávisí na tom, nakolik se podaří vyhlížený oborový konsensus nastolit. Také se nevyčerpává tím, že kniha již dokládá vcelku široký konsensus o důležitosti titulní otázky. Je možné, že leckteré úvahy se časem ukážou jako šité na míru zvoleným příkladům a šířeji nepoužitelné. Nehledě na další vývoj projektu bude nepředpojaté a kritické čtení této knihy nepochybně přínosné pro kohokoli, kdo ještě sdílí přesvědčení, že má cenu psát jakékoli ‚literární‘ dějiny.“

Napsal Ivan Vojtěch (24. 5. 2021)

V souvislosti se zítřejším debatním setkáním na téma Adorno a literatura publikujeme v rámci E*fora text Znovu ke starému sporu, který v létě 1967 připravil pro Literární noviny muzikolog Ivan Vojtěch.

Marie Škarpová píše o edici díla Fridricha Bridela (19. 5. 2021)

Aktuální příspěvek E*fora se zaměřuje na edici textů Fridricha Bridela s názvem Hymny, písně, legendy, kterou připravil Jan Linka a jež vyšla v loňském roce v řadě Česká knižnice. „Zařazení veršovaného katechismu do edice České knižnice, jež si podle prohlášení zveřejněného na svých webových stránkách klade za cíl zpřístupňovat ‚reprezentativní literární díla vzniklá v českých zemích od počátků našeho písemnictví po současnost‘, je jistě krokem poněkud netradičním. Jak poznamenal už před časem Alexandr Stich, kdyby se dochovalo pouze toto Bridelovo dílo, jeho literární slávu by rozhodně nezaložilo, neboť jde o veršování sice řemeslně dovedné, leč bez jakýchkoli básnických ambicí.“

Marie Krappmann píše o rodinné kronice Charlotty von Weisl (12. 5. 2021)

Novým příspěvkem česko-německého E*fora se věnujeme židovské tematice na příkladu rodinné kroniky Charlotty von Weisl s názvem Böhmische Juden auf Wanderschaft über Prag nach Wien, kterou v roce 2019 ve vídeňském nakladatelství Böhlau vydal Dietmar Goltschnigg. „Autobiografická složka memoárů představuje nanejvýš zajímavý spletenec individuální a kolektivní paměti, jak se na to upozorňuje v druhé kapitole komentáře. Obzvláště v pasážích, v nichž Charlotte von Weisl líčí časově velmi vzdálené události, je odkázána výhradně na orální tradici. Hlavním úmyslem zjevně nebylo co nejpřesněji vylíčit historické události, nýbrž ‚přenést smysl pro rodinu na […] děti, aby tyto zase dál předávaly vzpomínky na předky svým potomkům‘ (s. 91).“

Nové svazky řady Antologie (4. 5. 2021)

V průběhu první čtvrtiny roku 2021 vydal Institut pro studium literatury hned trojici nových svazků řady Antologie: se zpožděním vyšlo Čtení o Janu Nerudovi (ed. Jakub Říha), dále jsou pak již k mání také Čtení o Františku Halasovi (ed. Marie Langerová) a Čtení o Boženě Němcové (ed. Libuše Heczková).

Michal Topor píše o české edici „pozdní pozůstalosti“ Friedricha Nietzscheho (28. 4. 2021)

V novém příspěvku bohemistického E*fora představuje Michal Topor dva svazky Pozdní pozůstalosti Friedricha Nietzscheho (ed. Pavel Kouba, přel. Věra Koubová), které v letech 2020–2021 vydalo nakladatelství OIKOYMENH. „Výsledný diptych je bezpochyby výsledkem neobyčejné souhry, bez níž by realizace záměru snad ztroskotala, totiž souhry ediční odvahy – v dobrém slova smyslu, tj. s rozmyslem a ochotou k důkladnosti – a překladatelské akribie a nasazení. Vždyť slova tu nejednou trčí sama, jakoby bez kontextu (jako hesla), pisatele bylo třeba následovat v rozbřescích myšlenky i v jejích selháních, reformulacích, narážkách a záznamech, jež neměly ve své chvíli jiného adresáta než jeho samotného.“

Mirek Němec píše o cestopisu Julia Payera (21. 4. 2021)

Tento týden přinášíme v rámci česko-německého E*fora příspěvek Mirka Němce k cestopisné publikaci Julia Payera s názvem Expedice na Severní pól, která vyšla v roce 2019 v nakladatelství Dauphin v původním překladu Jaroslava Hoška z roku 1969. „Payerův cestopis je možno číst několika způsoby: jako literárně podařenou a poutavě napsanou dobrodružnou knihu, jako traktát o smyslu života, jako svědectví o neporušené přírodě, která se dnes lidskou činností nadobro změnila důsledkem globálního oteplování (cesta podle severního pobřeží z Asie do Evropy se otevřela i pro tankery a obchodní lodě), ale i jako nevšední kulturněhistorický dokument.“

Tilman Kasten píše o Ludwigu Winderovi (14. 4. 2021)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora se zabývá knihou Chantal Puech Ludwig Winder – das Prosawerk. Wege aus der Unmündigkeit – eine Ethik des Handelns und der Pflicht, která vyšla v roce 2019 v nakladatelství Königshausen & Neumann. „Pro předložení uceleného obrazu chybí této studii nakonec také odpovídající heuristický rámec. Tak si musíme položit otázku, pro jaké zastřešující výzkumné otázky má tato teze o kontinuitě Winderova díla vlastně význam. Např. v Krolopově dizertaci je důležitost otázky periodizace – i když spíše jen náznakem – formulována s jasným odkazem na širší literárněhistorický kontext (pražské německé literatury). Pasáže zabývající se genealogií autorova díla a (literárně)historické okolnosti se zde prolínají (srov. u Krolopa s. 199–202).“

L. M. 60 (11. 4. 2021)

K dnešnímu jubileu kolegy Luboše Merhauta s radostí přikládáme text, který mu věnoval Jiří Opelík.

Jakub Vaněk píše o medialitě literatury (7. 4. 2021)

Nejnovější příspěvek bohemistického E*fora se věnuje monografii Za obrysy média, jež je výsledkem dlouhodobých výzkumů jednotlivých autorů, především dlouhotrvající společné diskuse iniciované Tomášem Chudým a Richardem Müllerem. Publikaci zabývající se otázkou mediality literatury vydal Ústav pro českou literaturu AV ČR v loňském roce. „Představa slepé skvrny myšlení o literatuře, kterou představuje koncept média, vůle ke kontextualizaci literatury v mediálním rámci a kritické přehodnocení tradice vlastní disciplíny naznačují situovanost knihy na pomyslné mezi, která otevírá možnost jiného chápání literatury v analogicky proměněném společenském kontextu. Rozsáhlá monografie Za obrysy média není jednoduchým čtením a její podněty budou patrně potřebovat dlouhou dobu, než dojdou patřičného přijetí a zpracování v dalších oblastech literární historie, teorie či komparatistiky.“

Martin Hrdina píše o pojmu „duše“ (31. 3. 2021)

Tématem nového příspěvku E*fora je publikace Seele im 20. Jahrhundert. Eine Kulturgeschichte německého religionisty Kocku von Stuckrada, která vyšla před dvěma lety. „Vcelku podává kniha Kocku von Stuckrada užitečný přehled o vymezené problematice. Bylo by možné namítat, že tato ‚kulturní historie duše‘ příliš akcentuje psychologickou a religionistickou problematiku na úkor jiných oblastí, ve kterých se příslušné diskurzy rozvíjely, a že v případě literatury a umění nepředkládá příliš subtilní interpretace ani nové vhledy. O ty se tu však nejedná – předností knihy je popis kontextů relevantních pro porozumění literárním reprezentacím lidského nitra vzniklým ve 20. století a upozornění na leckdy nečekaná místa, na nichž literární představy o duši rezonovaly.“

Reto Caluori píše o Peteru Lotarovi (24. 3. 2021)

Dnešním příspěvkem česko-německého E*fora je komentář Reta Caluoriho věnovaný knize Michaely Kuklové Peter Lotar (1910–1986). Kulturelle Praxis und autobiographisches Schreiben (2019). „Mnoho umělců, kteří ve 30. letech 20. století hledali ve Švýcarsku útočiště před pronásledováním ze strany nacistů, během svého exilu velmi zásadně ovlivnilo a oživilo švýcarskou divadelní scénu. Pro většinu z nich Švýcarsko ale zůstalo přestupní stanicí. Jen málo z takových osobností zde nalezlo nový, druhý domov, jako dnes již do velké míry zapomenutý herec, režisér a spisovatel Peter Lotar, z něhož se stal ‚švýcarský spisovatel československého původu‘ […].“

Václav Maidl píše o Paulu Leppinovi (17. 3. 2021)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora je věnován spisovateli Paulu Leppinovi a novému vydání jeho Severinovy cesty do temnot, které vyšlo v roce 2018 v nakladatelství Vitalis. „V doprovodných textech [...] si rozšíří své obzory jak běžný čtenář, tak odborně zaměřené publikum. Součástí výtvarného plánu je využití původních ilustrací Richarda Teschnera na přebalu a frontispisu, stejně jako otisk titulní a úvodní stránky z vydání v roce 1914, umístěný po skončení textu románu. To vše jako by připravovalo prostor pro ediční poznámku upozorňující mj. na drobné textové zásahy (odstranění překlepů, doplnění přehlásek). Následují dva stěžejní oddíly, z nichž jeden se zabývá dobou, vznikem díla a jeho působením a druhý postupuje Prahou s topografickými vysvětlivkami podle jednotlivých zmínek v textu a s bohatou dobovou fotografickou dokumentací. Raritním textem je pak vzpomínka Huga Rokyty na osobní setkání s Leppinem při jeho autorském večeru v květnu 1938.“

Ludmila Lantová o Ivanu Olbrachtovi (10. 3. 2021)

V souvislosti s nedávným úmrtím literární historičky a editorky Ludmily Lantové přináší E*forum její text s názvem První reportáže I. Olbrachta, který byl poprvé zveřejněn roku 1981 ve sborníku k sedmdesátinám Rudolfa Havla. „Mladý Ivan Olbracht se zdá k reportážní tvorbě jakoby předurčen svým zaujetím pozorovat (později v úvahových partiích Zamřížovaného zrcadla je sám charakterizoval jako ‚lasiččí zvědavost‘), darem živého postřehu i schopností vidět zvláštní rysy sledované reality a lehce je zachytit konkrétním obrazem. Už mladistvá korespondence s rodiči – hlavně v dopisech z Berlína a z prázdninové cesty na Helgoland – obsahuje výstižné charakteristiky postav, líčení veřejného dění a popisy prostředí, které působí jako literárně ztvárněné motivy a osamostatňující se drobné reportážní texty.“

Jiří Karásek ze Lvovic napsal o „novém umění“ (3. 3. 2021)

E*forum přináší text, v němž Jiří Karásek ze Lvovic v roce 1923 v Literárních listech komentoval dvojici programových sborníků té části mladé generace, jež své počínání spojila s ideou proletářského umění.

„Dva revoluční sborníky leží přede mnou, hodny bedlivého studia a střízlivé úvahy: Devětsil, vydaný na podzim 1922 v Praze nakladatelstvím Večernice V. Vortelem za redakce J. Seiferta a K. Teigeho, a Život, vydaný roku 1922 výtvarným odborem Umělecké besedy za redakce J. Krejcara. Jsou to projevy nového umění, a bylo by bláhovo, vyrovnávati se s nimi pouze posměšky, k nimž dráždí jejich povrch, nejvíce nápadná typografická, plakátová úprava, ilustrace v textu atd. Hleďme méně k tomu, co tito mladí realizovali (nezáleží také na tom v přítomnosti), a hleďme více k tomu, co chtějí a z čeho snad jednou něco bude.“

Ingeborg Fiala-Fürst píše o Adalbertu Stifterovi (24. 2. 2021)

Novým příspěvkem česko-německého E*fora chceme upozornit na překlad knihy Petera Bechera s názvem Adalbert Stifter: Sehnsucht nach Harmonie / Adalbert Stifter: Touha po harmonii, kterou do češtiny převedl Václav Maidl a která vyšla v roce 2019 v nakladatelství Srdce Vltavy. „Vlastní stručné, leč výstižné interpretace vybraných Stifterových povídek i obou velkých románů (které ocení zejména studenti ne vždy příliš ochotní přečíst si celého originálního Stiftera – ach, jak jim rozumím!) jsou dalším žánrovým střípkem v Becherově knize a stejně zřetelný je i esejistický leitmotiv česko-německých vztahů, které se kolem Stiftera v minulosti rozehrávaly (Becher např. připomíná dvě ideově zcela různé slavnosti u příležitosti 70. výročí Stifterova úmrtí: v roce 1938 a 1939 a také velmi záslužný, přesto nacionálně poznamenaný podíl Augusta Sauera na znovuobjevování Adalberta Stiftera na počátku 20. století, Josefa Mühlbergera a jeho časopis Witiko, instrumentalizaci A. Stiftera v době národního socialismu a nakonec společné česko-německo-rakouské stifterovské projekty posledních desetiletí).“

Marie Škarpová píše o edici dvou humanistických popisů Prahy (17. 2. 2021)

V aktuálním příspěvku bohemistického E*fora představujeme edici, jež pod názvem Dva humanistické popisy Prahy (ed. Vojtěch Pelc, 2019) prostředkuje texty Jana Hubecia a Bartoloměje Martinida, a to v zrcadlové vydání latinského originálu a editorova českého překladu. „Oba čeští humanisté své literární panegyriky nepřekvapivě věnovali městským radám všech tří pražských měst a pojali je jako součást vytváření svých sociálních vazeb. Čáslavský rodák Hubacius vydal svou chválu Prahy v době, kdy zahájil studia na pražské univerzitě, a tedy začínal hledat budoucí profesní uplatnění. Ostatně poté, co získal stabilní zaměstnání coby rektor školy v Hradci Králové a svou společenskou pozici upevnil výhodným sňatkem s vdovou z tamní patricijské rodiny a získáním vysokých veřejných funkcí císařského rychtáře a posléze primátora Hradce Králové, jeho literární tvorba s největší pravděpodobností skončila, resp. o ní neexistují doklady. Pražský rodák Martinides byl naproti tomu s Prahou spojen nejen původem, ale též svým působením coby luterský kazatel. Svůj text vydal v době, kdy byl správcem kostela sv. Michala a sv. Vojtěcha na Novém Městě pražském, a usiloval tak o posílení dobrých vztahů mezi klérem a městskými představiteli.“

Vlasta Reittererová píše o Franzi Werfelovi a hudbě (10. 2. 2021)

Přinášíme další příspěvek česko-německého E*fora, ve kterém se Vlasta Reittererová věnuje dizertační práci Amandy Baghdassarians s názvem Franz Werfels andere Moderne. Musikästhetische und kunstsoziologische Konzepte in Franz Werfels Roman „Verdi. Roman der Oper“. „Centrum práce Amandy Baghdassarians tvoří třetí díl, v němž se konkrétně zabývá analýzou Werfelovy knihy Verdi. Román opery, její strukturou, skutečnými postavami, jež jsou zasazeny do fiktivních dějů, i vymyšlenými, které spoluutvářejí pozadí pro nastínění společenských a estetických názorů Verdiho doby – a doby Werfelovy.“

Luboš Merhaut píše o edici pamětí Jaroslava Marii (3. 2. 2021)

Nejnovější příspěvek bohemistického E*fora je věnován knižní edici pamětí Jaroslava Marii Já. Vlastní životopis, kterou pro nakladatelství Academia připravil Filip Hynek. „Po dlouhých letech zpřístupněná autobiografie Jaroslava Marii je pozoruhodná v několika ohledech: jako kultivovaně stylizovaný literární text, jako doklad autorovy specifičnosti a jako skutečné i ideové resumé jeho celoživotního díla, jako autointerpretace, která v zásadních momentech a přiléhavě osvětluje zvláštní (‚citový‘) typ jeho obraznosti a úsilí o postižení ‚duchovních obsahů‘, víru v osud i ve vlastní poslání, pochyby i zarputilost.“

Václav Šmidrkal píše o závěrečném svazku ediční řady Die Habsburgermonarchie 1848–1918 (27. 1. 2021)

Nový příspěvek česko-německého E*fora je věnován publikaci Bewältigte Vergangenheit? Die nationale und internationale Historiographie zum Untergang der Habsburgermonarchie als ideelle Grundlage für die Neuordnung Europas, kterou vydal v roce 2018 vydal kolektiv autorů v čele s Helmutem Rumplerem. „Dvanáctý díl rakouské ediční řady Habsburská monarchie 1848–1918 uzavírá mnohasvazkové historiografické dílo, které vznikalo v časovém rozpětí čtyřiceti pěti let. První díl řady, který se zabýval hospodářskými dějinami habsburské monarchie, vydala Rakouská akademie věd již v roce 1973, zatímco poslední, dvanáctý díl vyšel pod názvem Zvládnutá minulost? v roce 2018. Se závěrečným svazkem se tak nejen uzavřel jeden velký ediční záměr, ale naplnil se tím také hlavní úkol Komise pro dějiny habsburské monarchie, která byla na Rakouské akademii věd pověřena jeho přípravou.“

Lukáš Holeček píše o edici díla Rudolfa Černého (20. 1. 2021)

Aktuální příspěvek bohemistického E*fora je věnován edici díla Rudolfa Černého – výboru Kritické dílo. Texty z let 1928–1970, který loni v edici Duch a tvar vydal Ladislav Soldán. „Jméno literárního kritika Rudolfa Černého (1905–1979) na rozdíl od jeho jmenovce, romanisty Václava Černého, nepatřilo k příliš frekventovaným. Svou příslušností k okruhu spirituálně zaměřených autorů nesl Černý jejich dějinný osud, poznamenaný dvěma osudovými roky 1939 a 1948. Černého kritické dílo bylo (ne vždy s respektem) posuzováno ve vztahu ke „známějším“ jménům jeho nejbližších kolegů a přátel – především Miloši Dvořákovi a Bedřichu Fučíkovi. Zásluhou Ladislava Soldána se nyní potvrdilo, že odkaz Rudolfa Černého vedle nich sebevědomě obstojí, že má svou vlastní hodnotu a význam. Jak se to však přihodilo, že se právě Černý ocitl spíše stranou pozornosti?“

Tereza Czesany Dvořáková píše o Demetzově knize o kinematografii v diktátorských režimech (13. 1. 2021)

Prvním letošním příspěvkem česko-německé části E*fora je ohlédnutí Terezy Czesany Dvořákové za knihou Petera Demetze Diktatoren im Kino. Lenin – Mussolini – Hitler – Goebbels – Stalin, která vyšla před dvěma lety ve vídeňském nakladatelství Paul Zsolnay Verlag. „Demetzova kniha překvapivě neobsahuje žádný závěr, sumarizaci autor ponechává na svém čtenáři. To možná nejcennější pro české čtenáře i zahraniční slavisty je ovšem podle mého názoru obsaženo – opět nečekaně – už v prvních sedmi stránkách knihy. Jsou to autorovy vzpomínky na dětské zážitky v brněnských kinech konce dvacátých a průběhu třicátých let. Drobné střípky vzpomínek nám zprostředkovávají atmosféru projekcí, kulturní život moravské metropole i Demetzovu utvářející se hlubokou lásku k novému médiu filmu, která ho neopustila ani v průběhu různých životních peripetií, politických perzekucí a následujících desetiletí plodného akademického života.“

Eva Krásová píše o Cullerově Teorii lyriky (6. 1. 2021)

Letošním úvodním příspěvkem bohemistického E*fora je komentář Evy Krásové ke knize Jonathana Cullera Theory of the Lyric (2015), která vyšla loni česky v překladu Martina Pokorného. „Teorie lyriky nabízí několik cest, kudy do otázky „lyrického“ (the lyric) vstoupit: „Indukční“ zkoumání první kapitoly poskytuje Cullerovi čtyři charakteristické rysy lyriky. Výsledkem druhé kapitoly je úvaha o žánrovém rámci pojetí lyriky, zjištění, že s romantickou teorií lyriky jako subjektivní exprese je to těžké a že bez nějakého žánrového rámce by bylo velmi obtížné lyrické poezii rozumět.“

Petra Liebl píše o poslední knize Martina Beckera (30. 12. 2020)

Letošní rok uzavírá česko-německé E*forum příspěvkem Petry Liebl k antologii Martina Beckera, vydané ve spolupráci s Martinou Lisou, Die letzte Metro, která představuje „mladou literaturu z Česka“. „Česká literatura je v Německu známá spíše méně, což souvisí jednoduše s malým počtem přeložených titulů – a to i navzdory rychlému nárůstu v souvislosti s Lipským knižním veletrhem v roce 2019, na němž byla Česká republika hostující zemí. Nárůst překládaných titulů je z 5,5 titulů ročně (ještě v roce 2017) na 25 v roce 2019. Obecně tvoří překladová literatura na přesyceném německém knižním trhu v posledních letech pouze 12 procent všech publikací. Podle údajů německého Burzovního spolku (Börsenverein des Deutschen Buchhandels) přitom jednoznačně dominuje anglický jazyk. Sázka na neznámé autory z malých států představuje pro německá nakladatelství ekonomické riziko.“

Roman Kanda píše o Georgu Steinerovi (26. 12. 2020)

Nový příspěvek bohemistického E*fora je věnován publikaci George Steinera Na Modrovousově hradě. Několik poznámek k redefinici kultury, která vyšla v roce 1971 a letos vychází poprvé v českém překladu Michala Kleprlíka v nakladatelství Dauphin. „Určité pochybnosti vyvolává – nebo může vyvolávat – Steinerova kritika současnosti (připomeňme, že autor své úvahy rozvíjel na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století). Některé sociokulturní jevy vnímá až překvapivě povrchně. Co je to například „společensky ostentativní“ homosexualita (s. 88)? Proč problematizaci genderových rolí vnímá jen jako narušování řádu, a ne jako emancipační boj a hledání řádu nového? Obávám se, že se tu ke slovu dostávají autorovy předsudky. To dokazuje, že i ve svrchovaných tvůrčích výkonech, jakým Steinerova kritika kultury a postkultury bezesporu je, se nacházejí slepé skvrny nepochopení nebo apriorního odmítání.“

Sabine Eickenrodt píše o kritickém vydání díla Roberta Walsera (16. 12. 2020)

V nejnovějším příspěvku česko-německého E*fora se věnujeme třem svazkům Kritického vydání díla Roberta Walsera, které vyšly v roce 2018. „Básník, fejetonista a autor románů, který bydlel v Bernu a který roku 1929 pro zbytek života zmizel na psychiatrii, Prahu ani Bratislavu každopádně osobně nikdy nespatřil. Autorovu spolupráci s pražskými novinami dnes mnozí chápou jako řešení z nouze, v periodikách švýcarských a německých totiž Walser mohl publikovat už jen s obtížemi.“

Jakub Vaněk píše o knize Poezie v exilu Josefa Hrdličky (9. 12. 2020)

V aktuálním příspěvku bohemistického E*fora se Jakub Vaněk věnuje knize Poezie v exilu s podtitulem Čeští básníci za studené války a západní básnická tradice filozofa, básníka, překladatele, redaktora a vysokoškolského pedagoga Josefa Hrdličky, která letos vyšla v nakladatelství Karolinum. „Vedle možností obecnějšího uchopení a načrtnutí základního rámce čtení exilové poezie druhé poloviny 20. století nabízí Hrdlička několik podnětných výkladů vybraných autorů. Největší pozornost je věnována Ivanu Blatnému, Ivanu Divišovi, Věře Linhartové a Miladě Součkové. Tyto kapitoly z rámcových úvah vycházejí, dokazují však, že téma exilu je velmi podnětné zkoumat z hlediska konkrétních básní a způsobu, jakým realizují jeho základní konstelace a hranice.“

Napsal Otokar Fischer (2. 12. 2020)

V nejnovějším příspěvku česko-německého E*fora věnujeme v rámci rubriky NAPSALI pozornost textu z pera Otokara Fischera, který byl v roce 1929 otištěn v Prager Presse. „V jistém smyslu je třeba počítat jak německé slavisty, tak germanisty slovanského původu k zástupcům vědy, jež zprostředkovává a jež se pohybuje zároveň na rozhraní. Bez ohledu na to, jak pestře jsou definovány na jedné či druhé straně vědecké cíle, musíme instinktivně vyzdvihnout jistou analogii: ta spočívá v dojmu, jako by byl badatelův rodný jazyk stejně jako prostředí striktně oddělen od objektu jeho výzkumu, takže se snad domnívá, že je povolán zabývat se objektem, který je mu do jisté míry cizí.“

Vyšla kniha Arnošt Procházka - Kritiky a eseje z let 1892-1924 (27. 11. 2020)

Nejnovější publikací IPSL je rozsáhlý výbor z díla Arnošta Procházky, jejž edičně připravil Luboš Merhaut. Kniha Kritiky a eseje z let 1892–1924 těží z celého rozsahu kritického a esejistického díla Arnošta Procházky. Chce přispět k hlubšímu poznání českého modernismu přelomu devatenáctého a dvacátého století a jeho podob a alternativ v dobových proměnách i mezinárodních souvislostech prostřednictvím vrstevnatého literárněhistorického obrazu Procházkova díla. Připomíná osobitost a význam práce jedné z klíčových osobností českého dekadentního symbolismu a individualistického estetismu. Reprezentativní výbor z původních autorských prací Arnošta Procházky zahrnuje bezmála dvě stovky textů, které představují konstanty i proměny autorovy kritiky a esejistiky, její charakter a jedinečnost, její tematickou i stylovou rozlohu – eseje programové povahy a estetické úvahy, portréty a medailony modernistických literátů a výtvarníků, literární, výtvarné a divadelní kritiky a polemiky, články a glosy příležitostné a společensko-politické povahy.

Hana Bočková píše o komeniologické studii Tomáše Havelky (25. 11. 2020)

V posledním listopadovém příspěvku bohemistického E*fora se Hana Bočková zabývá monografií Tomáše Havelky Skrytý tajemství Božích poklad vydanou Nakladatelstvím Lidové noviny v loňském roce. „České spisy tvoří v Komenského tvorbě chronologický proud, který umožní sledovat jeho preference při výběru biblických knih či veršů, modely jejich citací a jejich proměny. T. Havelka z tohoto hlediska vymezuje i jednotlivá období, kdy se tyto preference dlouhodoběji projevovaly, a to zejména v souvislosti s intencí textů, akcenty a podněty, jež byly pro Komenského v dané fázi jeho života určující. Stanovuje i podobu modelového čtenáře Komenského českých spisů, jímž je člen jednoty bratrské ve vlasti nebo v exilu, jehož recepční obzor a ovšem i potřeby musel Komenský respektovat.“

Napsali o Stavovském divadle (18. 11. 2020)

U příležitosti stého výročí záboru Stavovského divadla Klubem sólistů Národního divadla přinášíme v rámci česko-německého E*fora text otištěný v Neues Wiener Journal dne 17. 11. 1920. „To už nejsou ti utlačovaní, teď už jsou to vítězní Češi, kdo se obrací proti Němcům a dává jim pocítit svoji nadvládu. Praha byla včera jevištěm výjevů, kterých nejspíš litují vůdčí osobnosti československé republiky ještě více než sami postižení Němci. Poté co se rozhlásilo, že hlavou československého státu bude muž, jako je Masaryk, nebyli bychom podobné výjevy očekávali. Povstání se obrátilo především proti stánkům německého ducha, proti divadlu, proti dvěma velkým novinám v Praze, také proti politickému centru pražských Němců, kasinu. Byla to lůza, kdo současně využil propuknutí národnostních pocitů k tomu, aby ničil a plenil.“

Věra Vařejková napsala o J. A. Komenském (11. 11. 2020)

Aktuální příspěvek bohemistického E*fora je věnován vzpomínce na nedávno zesnulou filoložku, bohemistku Věru Vařejkovou. Při této příležitosti a také v souvislosti s blížícím se jubileem dvě stě padesáti let od smrti Jana Amose Komenského přinášíme stať Tlumočník v Komenského Labyrintu světa, původně publikovanou v roce 1990 v časopise o dětské literatuře a umění Zlatý máj. „To, že jméno této znalkyně Komenského díla a staré české literatury vůbec je dnes mnohem spíše známé teoretikům a historikům dětské literatury, naznačuje, jakými peripetiemi si – především v důsledku normalizačních destruktivních zásahů do její profesní kariéry – během svého profesního života prošla.“

Jiří Opelík píše o posledním románu Milana Kundery (4. 11. 2020)

V návaznosti na narozeninový příspěvek bohemistického E*fora z předminulého týdne, přinášíme recenzi Jiřího Opelíka na poslední román Milana Kundery Slavnost bezvýznamnosti, který letos vyšel v českém překladu Anny Kareninové v brněnském nakladatelství Atlantis. „,Bezvýznamnost […] je podstata existence‘ a ‚Bezvýznamnost […] je klíčem k moudrosti, je klíčem k dobré náladě‘, svým druhým, politickým pásmem implikoval [Kundera] opak: že u jeho hráčů, tedy reprezentantů totalitní komunistické moci, s pozitivním významem a tedy ani s nějakou slavností bezvýznamnosti počítat nelze, že zde eo ipso platí jednak bezvýznamnost negativní, jednak bezvýznamnost doslovná.“

Marie Krappmann píše o odkazu Jiřího Levého (28. 10. 2020)

Nejnovější příspěvek česko-německého E*fora je věnován překladateli a literárnímu teoretikovi Jiřímu Levému. Brněnská Masarykova univerzita vydala v loňském roce pod taktovkou Ivany Kupkové a Zbyňka Fišera monografii textů k jeho odkazu s názvem Jiří Levý: zakladatel československé translatologie. „Ačkoli jsou všechny tři zmíněné okruhy otázek ve větší či menší míře v monografii reflektovány, lze rozdělit kapitoly rovněž podle toho, jakým způsobem autor/ka na dílo Jiřího Levého odkazuje, a to do dvou kategorií: v první je přímo tematizována Levého vědecká činnost a analyzován jeho přínos k vývoji translatologie, v druhé slouží vybraný teoretický koncept (např. ‚významová hustota‘ či ‚mluvnost překladu‘) jako východisko či rámec k analýze vybraného jevu z oblasti praktického překladu, příp. jsou Levým navržené postupy aplikovány na konkrétní text. K první kategorii patří podle mého názoru čtyři z devíti kapitol (nepočítaje Slovo úvodem…, které jako obecný úvod představuje, jak již bylo zmíněno, koncepci knihy).“

Jiřímu Opelíkovi jubilejně (21. 10. 2020)

V dnešním příspěvku bohemistického E*fora, který vychází u příležitosti devadesátých narozenin Jiřího Opelíka, přinášíme jeho odpovědi do tří anket v letech 1965 a 1968 k postavení literárního kritika. „Občanské povolání literárního historika (ten švindl, jak mi onehdy sdělil jeden dámský krejčí), lhostejno, zda na vysoké škole nebo v Akademii, má dvě nesporné výhody a zapřít je byl by holý nevděk: poskytuje literárněkritické práci odborné zázemí (chrání před diletantismem) a dovoluje jisté přesuny pracovní doby uvnitř dne nebo týdne (život bez píchaček).“

Daria Šemberová píše o literárních Sudetech (14. 10. 2020)

Příspěvek česko-německého E*fora tohoto týdne se zabývá trojjazyčnou antologií s názvem „Die schönen Überbleibsel nach dem Ende der Welt.“ Sudeten, literarisch. „Piękne resztki po końcu świata.“ Sudety literackie. „Krásné relikty po konci světa.“ Sudety literárně, kterou společně vydali Jörg Bernig, Wojciech Browarny a Christian Prunitsch. „Nejobsáhlejší skupinu – toho si lze okamžitě povšimnout díky krátkým biografickým medailonům umístěným v příloze knihy – reprezentují autoři, kteří se narodili v 50., 60. letech a na počátku 70. let 20. století. Pokud budeme považovat za společné pojítko těchto literárních esejů konec druhé světové války a následující vlnu stěhování národů ve střední Evropě, k níž je vedle vyhnání Němců (jehož následkem přišlo o domov podle odhadů asi 14 miliónů lidí) nutné počítat i posunutí polských hranic na západ, nucené přesídlení etnických Lemků, ale i přistěhování slovenských Romů do českého pohraničí, můžeme autory, jako jsou Peter Becher (*1952), Jörg Bernig (*1964), Radek Fridrich (*1968), Olga Tokarczuk (*1962) a Jaromír Typlt (*1973) přiřadit ke druhé generaci, resp. ke generaci dětí.“

Steffen Höhne píše o korespondenci mezi A. Sauerem a B. Seuffertem (7. 10. 2020)

V nejnovějším příspěvku česko-německého E*fora analyzuje Steffen Höhne korespondenci mezi Augustem Sauerem a Bernhardem Seuffertem, která byla letos publikována pod titulem Der Briefwechsel zwischen August Sauer und Bernhard Seuffert 1880 bis 1926 v nakladatelství Böhlau, a na jejímž vydání se podíleli Mirko Nottscheid, Marcel Illetschko, Desiree Hebenstreit, Bernhard Fetz a Hans-Harald-Müller. „Ve vydané korespondenci se projevují nejen dvě rozdílné badatelské osobnosti, extrovertní Sauer a spíše uzavřený Seuffert, můžeme v ní sledovat i vývoj akademického oboru nová německá literární věda. Nadto nám umožňuje jasně vnímat politické aspekty ve vědě a kultuře, tedy v oblastech, v nichž oba vědci zaujímali, popř. museli zaujímat stanoviska.“

Letošní laureáti Ceny Otokara Fischera (6. 10. 2020)

Cenu Otokara Fischera za nejlepší německy psanou (germano)bohemistickou práci obdrží Neil Stewart za knihu Bohemiens im böhmischen Blätterwald. Die Zeitschrift „Moderní revue“ und die Prager Moderne (Heidelberg: Universitätsverlag Winter 2019). Porota ocenila bohatou a komplexní analýzu jak esteticky, tak kulturně politicky vyostřeného média v proměnách času. – Ivo Habán a Anna Habánová získávají Cenu Otokara Fischera za nejlepší česky psanou germanobohemistickou práci, tou je katalog k výstavě věnované malíři Paulu Gebauerovi (Liberec: Národní památkový ústav 2018). Esteticky vkusně zpracovaný svazek je výsledkem jejich systematického a kritického výzkumu zaměřeného na česko-moravsko-slezskou kulturní společnost. – Jiřímu Stromšíkovi se uděluje zvláštní nehonorovaná a letos poprvé udělená cena poroty za vydání germanobohemistických studií Kurta Krolopa s názvem Studie o německé literatuře (Praha: Triáda 2018). Zásadní statě významného germanisty a germanobohemisty jsou tak poprvé zpřístupněny české veřejnosti. – Cena Otokara Fischera i zvláštní ceny poroty budou uděleny 29. října v pražském Goethe Institutu.

Anna Fremrová píše o rozhlasovém pořadu Osudové ženy (30. 9. 2020)

V aktuálním příspěvku bohemistického E*fora píše Anna Fremrová o pořadu Českého rozhlasu s názvem Osudové ženy, který ve svých jednotlivých dílech představuje ženy z českých dějin. „Vedle základních informací, snadno dohledatelných jinde, pořad nepřináší žádný nový ani zásadnější pohled na představované ženy či jejich dílo. A tím je právě symptomatický pro tento druh populárně-naučných počinů. Zatímco reálný přínos naučný je minimální, o snahu zaujmout se snaží mnohdy až v bulvárním stylu.“

Filip Charvát píše o literární Praze (23. 9. 2020)

V aktuálním příspěvku česko-německého E*fora se Filip Charvát věnuje překladové antologii Prag. Eine literarische Einladung (ed. Petra Knápková).

Marie Hanzelková píše o poutních písních na Moravě (16. 9. 2020)

Příspěvek bohemistického E*fora pro tento týden je věnován poutním písním vydaným ve výběrové edici Jana Malury a Jakuba Ivánka s názvem Horo krásná, spanilá! Poutní písně na Moravě (1600–1850), která vyšla v loňském roce v brněnském nakladatelství Host. „Celosvětovému fenoménu poutnictví se zahraniční vědci různých oborů systematicky věnují od sedmdesátých let 20. století, v českém prostředí však v období 1948–1989 z ideově-politických důvodů odborné práce na toto téma takřka nevycházely. Situace se naštěstí změnila po roce 1989, kdy se poutnictví začalo intenzivně zkoumat rovněž na českém materiálu.“

Manfred Weinberg píše o literární projekci centrální Evropy (9. 9. 2020)

V tomto týdnu přinášíme v rámci česko-německého E*fora příspěvek Manfreda Weinberga ke knize Moritze Csákyho Das Gedächtnis Zentraleuropas. Kulturelle und literarische Projektionen auf eine Region [Paměť střední Evropy. Kulturní a literární projekce jednoho regionu]. „Reflexe komplexních sociokulturních svérázností a mnohdy až krizových kulturních procesů v centrální Evropě má obecně společenskou relevanci. Centrální Evropa, v níž převažují plurality, diference a heterogenity, se ukazuje být jakýmsi pokusným prostorem, který je schopen zostřit náš pohled na srovnatelné společenské problémy naší současnosti a tím přispět k možným interpretacím podobných globálních kulturních procesů.“ (s. 350)

Ročenka E*fora 2019 (8. 9. 2020)

Na webu IPSL je nově vystavena ročenka shrnující texty uveřejněné v průběhu roku 2019 v rámci českojazyčné a zčásti i německojazyčné linky E*fora.

Ondřej Pavlík píše o korespondenci Hannah Arendtové s Gershomem Scholemem (2. 9. 2020)

V nejaktuálnějším příspěvku bohemistického E*fora píše Ondřej Pavlík o letos vydané Korespondenci Hannah Arendtové a Gershoma Scholema v překladu Ondřeje Sekala a Alice Marxové. „Pomyslná těžiště korespondence mezi Hannah Arendtovou a Gershomem Scholemem lze snad nejsnáze spatřovat v reflexi válečných let, v deziluzivním, svíravě ironickém pohledu na konec války (‚válka nyní šťastně skončila atomovou bombou‘, s. 69), dále v ostré výměně názorů o článku Zionism reconsidered Hannah Arendtové v roce 1946, při níž se Arendtová snaží nejen obhájit vlastní práci, ale především udržet a uchránit křehké přátelství vzdor odlišným názorovým a ideologickým postojům a přesvědčit Scholema, že ‚lidé mají větší cenu než jejich názory, z jednoduchého důvodu, že lidé de facto jsou více než to, co si myslí nebo dělají‘ (s. 93).

Franz Adam píše o dizertaci Lukáše Motyčky věnované Josefu Mühlbergerovi (26. 8. 2020)

V nejnovějším příspěvku česko-německého E*fora se Franz Adam zabývá disertační prací Lukáše Motyčky s názvem Die homoerotische Camouflage im literarischen Werk Josef Mühlbergers, která vyšla ve vídeňském nakladatelství Lit v roce 2016. „‚Sexualita‘ obecně a ‚homosexualita‘ obzvlášť jsou v literárních textech veličiny závislé na kultuře a více či méně tabuizované, manifestující se často v narativních postupech šifrované komunikace – zastírání, obrazné řeči, kamufláži. Motyčka zkoumá jejich stopy v Mühlbergerově tvorbě pomocí textově analytického přístupu, který vyvinul na základě precizních metodologických úvah. Za základ při tom volí pojem ‚homoerotické kamufláže‘ od Heinricha Deteringa.“

Jakub Vaněk píše o T. S. Eliotovi (19. 8. 2020)

Nejnovější příspěvek bohemistického E*fora přináší text Jakuba Vaňka k výboru kritických prací T. S. Eliota, které k vydání pro nakladatelství Argo pod názvem Křesťan – kritik – básník připravili Martin Hilský, Petr Onufer a Martin Pokorný. „Výběr textů umožňuje sledovat vývoj Eliotova myšlení od meziválečných let spjatých s radikálními estetickými a politickými názory hnutí anglického modernismu, přes katolicismus vyburcovaný v období druhé světové války k téměř arogantním a nacionalistickým představám, až k uvážlivému a smířlivému hlasu padesátých a šedesátých let. Tímto dlouhým obdobím, které je v textech výboru vyznačeno léty 1918–1961, se samozřejmě vine nit literárněkritických prací. Zejména eseje věnované jednotlivým autorům, z větší části přítomné již v Hilského výboru, představují svou jasností, pečlivostí a myšlenkovou svěžestí stále asi nejpozoruhodnější část knihy.“

Sabine Voda-Eschgfäller píše o Augustu Gottliebu Meißnerovi (12. 8. 2020)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora se zabývá doktorskou prací Sarah Seidelové „Erfunden von mir selbst ist keine einzige dieser Geschichten“. August Gottlieb Meißners Fallgeschichten zwischen Exempel und Novelle. „Sarah Seidelová Meißnerovy kriminální texty velmi přesvědčivě a logicky analyzuje, čímž jasně vychází najevo jejich zábavný, poučný, a přitom vždy moralizující charakter. (Na str. 37 se autorka zamýšlí nad tím, nepřispěla-li právě skutečnost, že byl Meißner poetologicky tak úzce svázán s pozdním osvícenstvím, k tomu, že upadl velmi brzy v zapomnění – tato úvaha se zdá být velmi logická.) Přitom se tyto texty pohybují mezi ojedinělostí a exemplárností, stejně tak jako mezi dějepisectvím a básnictvím. Seidelová se v této souvislosti proto pochopitelně vyjadřuje k velmi podstatné, všeobecné otázce překračující hranice epochy: jak v literárním bádání posuzovat téma fakticity literárních textů.“

Matouš Turek píše o překladu knihy Kristiny Pizánské (5. 8. 2020)

V aktuálním příspěvku bohemistického E*fora se Matouš Turek věnuje publikaci s názvem Kniha o městě dam od Kristiny Pizánské (1365–1429/1430) v překladu Věry Soukupové, která vyšla v roce 2018 v nakladatelství Argo. „V českém prostředí bychom Kristinu Pizánskou mohli, jakkoli to snad může působit překvapivě, docela dobře srovnat se soudobým Tomášem Štítným ze Štítného. Ten rovněž ovdověl a musel se postarat sám o rodinu, rovněž byl svého druhu outsiderem a rovněž plně využil své vzdělání, které taktéž nedošlo formálního potvrzení akademickým gradem. Podobně jako Kristina ho ve své moralistní tvorbě, kterou rovněž pořádal do autorských sborníků, uplatnil tak, že dokázal prostředkovat vědění mezi stále převážně latinským učeneckým diskurzem a vernakulárním publikem.“

Mirek Němec píše o knize věnované literárním průvodcům (29. 7. 2020)

V příspěvku česko-německého E*fora se v tomto týdnu dočteme o disertaci Evy Sturm s názvem Orte der Erinnerung. Eine Literaturstraße durch Sachsen, Böhmen und Schlesien, která v loňském roce vyšla v dráždanském nakladatelství Thelem. „Není pochyb, že její záměr propojit akademickou oblast literární vědy s praxí všedního dne může být přínosný. Musíme si ovšem položit otázku, je-li koncept literárního turistického putování třemi historickými zeměmi (Čechy, Sasko, Slezsko), jenž tato drážďanská germanistka představuje, nosný, tedy má-li vůbec smysl.“

Martin Hrdina píše o Jaroslavu Vrchlickém (22. 7. 2020)

Nový příspěvek bohemistického E*fora je věnován publikaci Milana Šedivého k osobnosti Jaroslava Vrchlického s názvem Listy a básně pro Justýnu Vondroušovou & Písně Viviany, která vyšla v letošním roce. „Ve dvousvazkovém počinu Milana Šedivého, sestávajícím z edice dopisů (Své milence) a z výboru z básní (Písně Viviany), přichází na světlo utajovaný vztah Jaroslava Vrchlického s Justýnou Vondroušovou, o němž se životopisci zmiňovali ještě po desetiletích jen v náznacích a jehož kontury načrtl beletrizovanou formou František Kožík (Za trochu lásky…, 1997).“

Vlasta Reittererová píše o Kafkově vztahu k hudbě (15. 7. 2020)

Nejnovější příspěvek česko-německého E*fora se zabývá sborníkem Franz Kafka und die Musik, který v roce 2018 vydali Steffen Höhne a Alice Stašková v řadě Intellektuelles Prag im 18. und 19. Jahrhundert. „V Kafkovi se prolínají znaky kulturně národnostního klimatu německého-židovsko-českého prostředí na přelomu 19. a 20. století s jeho mnohovrstevnatostí, inspirativností i rozporuplností. Kafkovo dílo lze nahlížet z různých perspektiv a sledovat v rozličných kontextech. Stal se měřítkem literatury své současnosti, funguje v ní jako produkt doby, i jako výjimka, která svou dobu překračuje. Stále zůstává mnoho neznámého, například Kafkův vztah k hudbě.“

Libuše Heczková píše o Miladě Horákové (8. 7. 2020)

V příspěvku E*fora tohoto týdne přinášíme odpověď Dr. Milady Horákové-Králové na anketní otázku Jak jsem se stala feministkou? z roku 1940. „Feministka mi znamená: ženu se všemi jejími druhovými znaky, které nikterak uměle nepotírá, avšak z nichž uvědoměle a odpovědně vybírá a pěstuje hlavně ty, v nichž je skutečný objektivní přínos co nejširší kolektivitě v lidské společnosti. Je to žena, která si v prvé řadě musí uvědomiti sebe samu, své cíle, své schopnosti a ukázněně zařaditi se, právě podle těchto svých schopností, na kterékoliv místo v životě soukromém i veřejném.“

Zuzana Jürgens píše o nejnovější knize Martina Beckera (1. 7. 2020)

V aktuálním příspěvku česko-německého E*fora se Zuzana Jürgens věnuje knize Martina Beckera Čekání na Kafku [Warten auf Kafka], která vyšla loni v mnichovském nakladatelství Luchterhand, a představuje koláž esejí o české literatuře a jejích autorech. „Pro ty, kteří již českou literaturu znají, může Čekání na Kafku sloužit jako jisté zrcadlo vlastní náklonnosti, vlastního vztahu k ní. Pro ty, kdo jako Martin Becker nepatří ke generacím, jejichž povědomí o české kultuře a literatuře ovlivnily historické události 20. století, a jejichž znalosti se tedy blíží spíše nule (o tom svědčí mnohaletá zkušenost z univerzitních seminářů), může jeho kniha skutečně představovat první vstup do ‚jiných‘ českých světů. Jako vášnivé, zasvěcené, na vlastní kůži prožité vyznání ‚českému způsobu psaní‘ (s. 22) a vůbec českému způsobu života [‚tschechische Art des Schreibens‘], které působí důvěryhodně také proto, že přichází zvenčí.

Daniel Vojtěch píše o Stanislavě Mazáčové (24. 6. 2020)

Dnešní bohemistický příspěvek E*fora je vzpomínku na nedávno zesnulou literární historičku, editorku a lexikografku Stanislavu Mazáčovou, která letos v lednu oslavila 89. narozeniny. „Stanislava Mazáčová patřila k silné generaci, jež svou mravenčí prací zpevňovala a rozšiřovala půdu, na níž pak vážná teorie a historiografie, slovem věda, jak jí rozumí akademické instituce, tančila a tančí svůj elegantní valčík. Sluší se jí za to poděkovat.“

Marie Škarpová píše o hymnografii (17. 6. 2020)

V aktuálním bohemistickém příspěvku E*fora píše Marie Škarpová o knize Zpívání evangelia. Luterské písně a úspěch reformace církevního historika Christophera Boyda Browna, která vyšla v českém překladu loni a vydala ji Lutherova společnost. „O přínosu českého překladu Brownovy knihy – tj. upozornit na dnes pozapomenutou, ne-li zcela neznámou, avšak ve své době mimořádně oblíbenou a inspirující hymnografickou tvorbu jáchymovského kantora – přesto není pochyb. Je to počin o to záslužnější, že o obou jáchymovských literátech 16. století, J. Mathesiovi a N. Hermanovi, a vůbec o německé literární tvorbě v českých zemích 16. století, se ve standardních kompendiích dějin české literatury bohužel (zatím) nelze dočíst vůbec nic.“

Jan Budňák píše o valašské německé literatuře (10. 6. 2020)

Nejnovější příspěvek česko-německého E*fora je věnován dvěma publikacím zlínského germanisty Libora Marka zabývajícím se valašskou německou literaturou. Obě vyšly v nakladatelství Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v roce 2018 a nesou název Zwischen Marginalität und Zentralität a Bilder und Stimmen des anderen deutschen Ostens. „V monografické studii o valašské německé literatuře a na ni napojené čítance textů však autor nepochybně předkládá materiál, který bude nezbytný k následnému zkoumání, ať podobně nebo jinak koncipovanému. Jeho typologie trajektorií (Bourdieu) aktérů jazykově minoritního segmentu regionální literatury bude také dobře využitelná pro další úvahy o vztazích mezi literaturou, regionalitou/centralitou a jedno-/vícejazyčností.“

Michal Topor píše o nejnovějším svazku Masarykových spisů (3. 6. 2020)

Nejnovější bohemistický příspěvek E*fora je věnován Spisům TGM, konkrétně textům vzniklým v letech 1907–1910, které jsou shrnuty ve svazku s názvem Demokracie v politice. Pod číslem 27 vyšly tyto texty letos pod hlavičkou Ústavu T. G. Masaryka, Masarykova ústavu a Archivu AV ČR. „Texty, jež prostě Masaryk autorsky podepsal nebo je možné Masarykovo ručení za znění textu doložit jinak, jsou v rámci souboru vydatně obklopeny takovými, v nichž Masaryk vystupuje jako postava-řečník a jeho (údajná) promluva je, často s nějakým uvedením či jiným rámcujícím doprovodem, jen citována, parafrázována. Tento širší záběr je ostatně charakteristický pro celý projekt Spisů TGM.“

Štěpán Zbytovský píše o dvojici publikací věnovaných Paulu Adlerovi (27. 5. 2020)

V rámci česko-německého E*fora vychází příspěvek Štěpána Zbytovského ke dvěma publikacím věnovaným dílu spisovatele, novináře a překladatele Paula Adlera, a sice 1. svazek souborného díla vydávaného Annette Teufel s názvem Nämlich, a výbor Absolute Prosa. Elohim, Nämlich, Die Zauberflöte und andere Texte, který 2018 vydal Claus Zittel. „Badatelský zájem o německou literaturu z českých zemí přinesl v posledních letech nemálo materiálově objevných i koncepčně podnětných prací. Jedním z efektů je zvýšení viditelnosti pozoruhodných autorů a textů. Předpokladem širšího oživení zájmu o ně je ale dostupnost textů v kvalitních a dobře použitelných edicích. To lze jen v omezené míře tvrditi o takových jménech, jako jsou Leppin, Winder nebo Ernst Weiß. Navzdory uvedeným připomínkám lze říci, že díky vydáním Clause Zittela a Annette Teufelové se to nebude týkat Paula Adlera.“

Eliška Martincová píše o knize Matouše Jalušky Uvedení k trubadúrskému zpěvníku R (13. 5. 2020)

V aktuálním příspěvku bohemistického E*fora píše Eliška Martincová o monografii Matouše Jalušky Dvorná láska a vysoká hra s podtitulem Uvedení k trubadúrskému zpěvníku R, vydané v roce 2018 nakladatelstvím Filozofické fakulty UK. „Dvorná láska a vysoká hra nabízí pozornému čtenáři mnoho informací a zároveň také četných autorových úvah o okcitánské poezii a dvorské kultuře. Bibliografické odkazy bohatě rozeseté po celé knize vybízejí k hlubšímu prostudování dané problematiky. Zůstává jen otázkou, zda na něj bude čtenář schopen po přečtení této monografie ještě najít dost sil.“

August B. Wolf napsal o Hermannu Brochovi (7. 5. 2020)

V novém příspěvku česko-německého E*fora nalezne čtenář tři texty Augusta B. Wolfa otištěné v Prager Presse v letech 1931, 1932 a 1934 a věnované Hermannu Brochovi. „Odhodlanost, již Hermann Broch od svého čtenáře očekává, nám má pomoci překlenout pouhou zajímavost děje a dojít až k výkladu ztvárněné doby, vystavěné konstruktivní vůlí. Co náměsíčným způsobem vede pohnutku vpřed, dochází v myšlenkové oblasti výkladu, obé je ve své intenzitě stejně platné, takže jedno druhým proniká a celá událost probíhá v takové souběžnosti, která okamžik povyšuje nad jeho prostý momentální význam.“

Změna termínů akcí IPSL v souvislosti s aktuální situací v Evropě a ČR (2. 5. 2020)

Vzhledem k nastalé výjimečné situaci v Evropě v souvislosti s epidemií COVID-19 byl i Institut pro studium literatury nucen k úpravě termínů některých akcí, na jejichž organizaci se podílí. Slavnostní vyhlášení laureátů Ceny Otokara Fischera 2020 proběhne v Goethe Institutu v Praze nikoli v květnu, ale 29. října 2020. Také diskusní setkání ze série Spektrum jsou přeložena na podzim, počínaje zářijovým pořadem, který bude věnován možným konceptům tzv. transkulturních dějin (české) literatury. S přáním pevného zdraví, IPSL.

Luboš Merhaut píše o příručce "Textologie dnes" Michaela Špirita. (29. 4. 2020)

Dnešním příspěvkem bohemistického E*fora je recenze Luboše Merhauta na knihu Michaela Špirita s názvem Textologie dnes, která vyšla loni v nakladatelství AV ČR. „Špiritova demonstrace textologicko-edičního řemesla je napsána jasně a svižně – dobře se čte. Je vystavěna přehledně a poskytuje – stejně jako další svazky unikátní Edice Varianty – instruktivní orientaci nejen ‚začínajícím editorům‘. Jde o specifický průhled do příkladného pojetí literárněhistorické práce vůbec, založeného na schopnosti pozorného čtení a hodnocení s jasnými estetickými i světonázorovými měřítky a postuláty, umožňujícího tudíž logický a nepředpojatý výklad, který postihuje širší škálu významotvorných možností tematizovaných jevů a textů v proměňujících se společenských a kulturních souvislostech.“

Anna Knechtel píše o publikaci Jana Kubici věnované Otu Filipovi a Horstu Bienkovi (22. 4. 2020)

V aktuálním příspěvku česko-německého E*fora se věnujeme podrobněji dvěma autorům poválečné německy psané literatury Otu Filipovi a Horstu Bienkovi, o kterých píše Jan Kubica ve své nové studii Život ve 30. a 40. letech dvacátého století v multikulturních regionech střední Evropy na základě autobiografických próz německy píšících autorů – Ota Filip, Horst Bienek a další. „Biografie a díla obou autorů Oty Filipa a Horsta Bieneka (oba se narodili v roce 1930) se pro Kubicův záměr hodí obzvlášť dobře: Bienekovo rodiště Gleiwitz/Gliwice/Hlivice (dnes v Polsku) a rodiště Oty Filipa, Moravská Ostrava/Mährisch-Ostrau v České republice, nejsou od sebe vzdálena ani 80 kilometrů. Jako děti a dospívající ovšem oba žili v dnes již neexistujích státech: Horst Bienek jako občan Horního Slezska, které zůstalo na základě plebiscitu v roce 1920 v Německé říši, po roce 1945 se ale stalo součástí Polska, zatímco Moravská Ostrava byla v době dětství Oty Filipa součástí Československa založeného v roce 1918, od 15. března 1939 náležela k Protektorátu Čechy a Morava pod nadvládou nacistického Německa a po konci války opět patřila k Československu.”

Michal Topor píše o novém českém výboru z díla Gustava Lansona (15. 4. 2020)

Aktuální příspěvek bohemistického E*fora se týká francouzského literárního historika Gustava Lansona a výboru z jeho studií O metodě literární historie, který vyšel loni v rámci řady Theoretica & historica. „Lansonovy texty bezpochyby stojí i dnes za čtení (viz echo z 28. 11. 2010). Rozeznívají otázky a dilemata, které pro literárněhistorickou práci nepřestávají platit. I když je Lanson řeší po způsobu zásad a instrukcí tak, aby disciplínu ukázal v jejích svébytných hranicích, zkouší zůstat otevřený i riskantním modalitám vztahu k literárnímu textu – viz např. pasáže o literárněkritickém ‚impresionismu‘ jako ‚jediné metodě‘, jež je s to zajistit ‚kontakt s krásou‘ či ‚přibližít energii a krásu díla‘ (s. 66 a 88).

Jana Dušek Pražáková píše o zapomenutém románu Auguste Hauschner (8. 4. 2020)

Nový příspěvek česko-německého E*fora je recenzí Jany Dušek Pražákové na román Auguste Hauschner s názvem Der Tod des Löwen (1916) vydaný loni s podporou Pražského literárního domu autorů německého jazyka. „Aktuální vydání románu Der Tod des Löwen je ilustrováno jedenácti lepty, které už pro jeho první edici u nakladatelství Egon Fleischel & Co. v Berlíně zhotovil známý grafik Hugo Steiner-Prag.Text se řídí druhým vydáním z roku 1922. Autorka děj zasadila do Prahy začátku 17. století a vypráví v němo posledních dnech života duševně nemocného Rudolfa II. Ten roku 1583 přivedl do Prahy císařský dvůr kvůli intrikám rodiny i ohrožení Osmanskou říší. Nechal zde vytvořit rezidenci a přivést vyslance, učence a umělce. Právě rudolfinská Praha představuje v řadě zpracování židovských dějin v rámci německy psané pražské literatury významný topos.”

Michaela Vašíčková píše o cestopise Martina Kabátníka z Litomyšle (1. 4. 2020)

Nejnovější příspěvek bohemistického E*fora je věnován cestopisu Cesta z Čech do Jeruzaléma a Egypta Martina Kabátníka z Litomyšle a na té cestě sepsaní rozličných zemí, krajin, měst a zpuosobuov jich i také obyčejuov lidí… vydanému v nové edici Miloslavy Vajdlové v loňském roce. „Více než polovinu tohoto pečlivě zpracovaného svazku představují doprovodné texty editorky a jejího spolupracovníka Martina Boštíka. Ten knihu opatřil úvodem, v němž popisuje vznik jednoty bratrské a především činnost jejího sboru v Litomyšli. Právě odtud patrně pocházel i Martin Kabátník, o němž toho s jistotou nemůžeme říci mnoho. S velkou pravděpodobností se však zejména v rámci jednoty těšil úctě, díky čemuž se mohl zúčastnit její důležité výpravy mj. po boku bratra Lukáše Pražského. V Litomyšli vznikl také jak rukopis Kabátníkova cestopisu, tak jeho nejstarší tištěná vydání, ta se ovšem všechna nedochovala.“

Mirek Němec píše o dizertaci Václava Smyčky „Paměť odsunu“ (25. 3. 2020)

V nejnovějším příspěvku česko-německého E*fora se Mirek Němec věnuje dizertační práci Václava Smyčky s titulem Gedächtnis der Vertreibung [Paměť odsunu], kterou v loňském roce vydalo nakladatelství transcript. „Smyčkova studie podněcuje v mnoha ohledech k dalším otázkám, a především k dalšímu výzkumu. Laťka pro následující práce, kterou tato studie nastavila, je přitom velmi vysoko. Protože toto téma stále zůstává oblíbeným námětem různých kvalifikačních prací, bude dialog se Smyčkovou studií důležitým hodnotícím kritériem vlastního úsilí.“

K. H. Hilar napsal o T. G. Masarykovi (18. 3. 2020)

K 170. výročí narození TGM (7. 3.) v rámci E*fora připomínáme Hilarovu jubilejní vzpomínkovou portrétní črtu Masaryk a umění, která vyšla 6. března 1930 v týdeníku Národní divadlo a téhož dne i v Přítomnosti; od smrti K. H. Hilara uplynulo 85 let († 6. 3. 1935). „Jako dnes vidím před sebou jeho skromný malostranský byt, oddělený od pavlače dřevěným mřížovím. Vítal nás – tři ohlášené zkoušence – s roztomilostí hostitele bez nejmenší ztuhlosti tváře, připomínající poměr kandidáta a examinátora. Když jsem usedl ke stolu, tázal se mne, piji-li odpoledne černou kávu. Zkušební rozhovor započal mezi zvukem lžičky a šálku a uplynul dříve, než jsem se nadál.“

Václav Maidl píše o Malé knížce Pavla Kosatíka (11. 3. 2020)

Aktuálním příspěvkem česko-německého E*fora je recenze Václava Maidla k Menší knížce o německých spisovatelích z Čech a Moravy Pavla Kosatíka, která v roce 2017 vyšla již ve druhém vydání. „Pavel Kosatík je znám především jako autor biografií zasazených do širšího historickopolitického a společenského kontextu. Jestliže napsal knížku věnovanou celé jedné literární oblasti (míněno tematicky i geograficky), musel k tomu mít zvláštní důvod. Tím je vědomí, že česká společnost přes vzrůstající zájem jako celek nedoceňuje – ať již vědomě, či nevědomě – existenci domácí německy psané literatury (a potažmo kultury). Kosatík to pociťuje jako dluh, který je ‚potřeba splatit‘ a nevidí zde během patnácti let velkou změnu (úvod k 2. vydání je doslovně převzat z vydání prvního), ačkoli z jeho doplnění a rozšíření textu, stejně jako z uvedeného obohaceného seznamu další literatury je patrné, že se v České republice v této oblasti v 10. letech 21. století nezahálelo a že není sám, kdo tento dluh splácí.“

Jan Wiendl píše o P. Josefu Toufarovi (4. 3. 2020)

Nový příspěvek bohemistického E*fora je vzpomínkou na katolického kněze P. Josefa Toufara, který byl STB umučen začátkem roku 1950. „Před sedmdesáti lety, 28. ledna 1950, uneslo estébácké komando katolického kněze P. Josefa Toufara z jeho fary v Číhošti a dopravilo jej do věznice ve Valdicích. Záminkou k únosu se stala událost z 11. prosince 1949, kdy se v číhošťském kostele, v době Toufarova kázání, podivuhodně rozpohyboval dřevěný oltářní křížek a zůstal stát nachýlen směrem ke kazatelně. Záhadný úkaz vidělo dvacet svědků. Zpráva o události v Číhošti se rychle rozšířila po republice a do vysočinské vesnice se začali sjíždět ve velkém poutníci i zvědavci.“

Tea Červenková napsala o Franzi Werfelovi (26. 2. 2020)

Letošní první příspěvek česko-německého E*fora v rubrice Napsali je věnován zapomenuté všestranné osobnosti Tee Červenkové a její zprávě o čtení Franze Werfela v pražském Mozarteu v roce 1914. „Franz Werfel je mladičký, baculatý, jako z bavlnky a přesně taková je i jeho múza. I jeho hlas zní mladistvě a příjemně, způsob mluvy je velmi pěkný. Povede-li se mu časem umělecky zmírnit, utlumit svůj nespoutaný, prudký temperament, bude jednou jako recitátor snad něco znamenat.“

Marie Škarpová píše o brněnském kazateli Cyrilu Rigovi (19. 2. 2020)

V aktuálním příspěvku bohemistického E*fora se dočteme o publikaci Slunce spravedlnosti / Sonne der Gerechtigkeit z edice Jany Maroszové, která je věnována osobnosti dominikána Cyrila Rigy a jeho kázání. „Jak vypočítává Jana Maroszová v průvodním textu k editovanému kázání, je Rigovo dochované kazatelské dílo vskutku obsáhlé. Odhlédneme-li od jednotlivě vydaných příležitostných kázání, vytištěných především ve dvacátých a třicátých letech 18. století mj. v místech Rigova působení coby člena Řádu bratří kazatelů sv. Dominika (Vídeň, Znojmo, Brno), jde zejména o celkem deset svazků kázání, které vydal na sklonku svého života v letech 1754–1758 v Augšpurku. Tato kázání měla sloužit jednak jako tzv. modelová, tj. jako vzorové texty pro začínající kazatele, jednak jako náboženská četba pro věřící.“

IPSL srdečně zve na diskusní setkání věnované Boženě Němcové (16. 2. 2020)

První letošní diskuse ze série Spektrum, bude věnována osobnosti a dílu Boženy Němcové. Diskuze bude pokusem o bilanci způsobů, jimiž byly v průběhu více než sto padesáti let, především pak v několika posledních desetiletích vykládány a evokovány dílo a osobnost Boženy Němcové, o identifikaci a zhodnocení alespoň některých uzlových kanonizujících a/i reintepretujících literněhistorických i jiných počinů a s nimi spjatých kontextů, vrstev, faset, akcentů i kontroverzí autorčina obrazu.

Vyšlo Čtení o Otokaru Březinovi (13. 2. 2020)

Jako 13. svazek řady Antologie právě vyšlo Čtení o Otokaru Březinovi, které připravili Josef Vojvodík a Michal Topor. Výbor ohlasů, kritik a výkladů sleduje a ukazuje, jak se recepce a tím i obraz básníka vyvíjely a proměňovaly. Antologie je rozdělena do sedmi bloků. Jejich časové a obsahové vymezení je dáno vnějšími okolnostmi, analogicky k rozhodnutí vstoupit volbou textů i do širokého pole březinovských textů, jež mají převážně povahu spíše příležitostnou, vyznavačskou, ba obdivnou. „Těžiště antologie proto spočívá v letech 1896–1948, tedy v době, kdy Březinovo básnické a esejistické dílo nejen vznikalo a vstupovalo do přímého kontaktu a dialogu se čtenářem a kritikou, ale kdy se také rozvíjela a proměňovala estetická recepce Březinova díla, která je nepochybně jednou z nejpozoruhodnějších v dějinách české literatury 20. století. Tím pozoruhodnější, že Březinovo dílo se stalo „partiturou pro stále obnovované rezonance čtení, jež text vyprostí z matérie slov a dovede ho k aktuálnímu bytí“.“ z Úvodu Josefa Vojvodíka

Kniha je k dostání u knihkupců či za zvýhodněnou cenu přímo v IPSL.

David Sogel píše o česko-rakouských dějinách (12. 2. 2020)

Nový příspěvek česko-německého E*fora je věnován publikaci Nachbarn. Ein österreichisch-tschechisches Geschichtsbuch, kterou vydali Niklas Perzi, Hildegard Schmollerová, Ota Konrád a Václav Šmidrkal ve vídeňském nakladatelství Bibliothek der Provinz. „Kniha se skládá z třinácti samostatných celků, které byly sepsány společně českými a rakouskými autory. Tyto nečíslované kapitoly řazené tematicky a chronologicky rámcově navazují na pojmy národ a stát vymezené v úvodu (s. 11–13). Autoři jsou si dle svých slov vědomi problematičnosti užití těchto pojmů, jež mohou být s ohledem na různé státní celky 20. století chápány rozdílně i pro své konotace, a tak při vzájemné komparaci vychází z územního pojímání státu a národa (s. 12). Pod pojmem národ není chápána žádná stabilní kategorie, neboť před rokem 1918 neexistovalo nic jako rakouský národ, v českém kontextu jde zase o kategorii ryze spojenou s jazykem a historickým územím. S odkazem na tuto skutečnost nejsou v díle akcentovány dějiny území dnešního Slovenska, Uher aj., ačkoli po určitou dobu k jednomu z dnešních státních celků náležely (s. 12).“

Jakub Vaněk píše o Variaci na hlásku m (5. 2. 2020)

Nejnovější příspěvek bohemistického E*fora je věnován knize Veroniky Košnarové s názvem Variace na hlásku m: úvahy nad texty Věry Linhartové, která vyšla v loňském roce v pražském nakladatelství Torst. „Nejpřesvědčivější je Košnarová v kapitolách, kde se drží akcentu vymezeného v úvodu knihy (s. 17), tj. mapování vztahu Věry Linhartové k výtvarnému umění. Ten Košnarová sleduje v několika kontextech. Nejprve v kontextu českého výtvarného umění, především se zřetelem k pracím Josefa Šímy a Mikuláše Medka.“

Cena Otokara Fischera – třetí ročník (31. 1. 2020)

Institut pro studium literatury nově v partnerské spolupráci s mnichovským Spolkem Adalberta Stiftera letos již potřetí udělí cenu za mimořádně přínosnou německojazyčnou a českojazyčnou germanobohemistickou práci z oblasti humanitních studií. Cílem ceny určené německy píšícím a od roku 2020 také česky píšícím autorkám a autorům zabývajícím se českou, česko-německou a česko-německo-židovskou kulturou, uměním a kulturní historií je ocenit a zviditelnit nejvýznamnější německy psané a v Německu, Rakousku nebo Švýcarsku vydávané odborné práce s českými tématy a současně upozornit na práce české provenience, které přispěly k prohloubenému poznání kulturních dějin německy mluvících obyvatel českých zemí. Cena pojmenovaná po významném bohemistovi, germanistovi a podporovateli tzv. „germanoslavik“ Otokaru Fischerovi bude za účasti laureátů i poroty, složené z odborníků z ČR, Německa, Rakouska a Švýcarska, slavnostně předána 21. 5. 2020 v pražském Goethe Institutu. Více informací na www.ipsl.cz/cof, tisková zpráva zde/v příloze. Nominace v obou kategoriích lze podávat do 21. února.

Václav Petrbok píše o knize Jazyk jako fetiš (29. 1. 2020)

V nejnovějším příspěvku česko-německého E*fora se dostáváme ke knize Václava Velčovského s názvem Jazyk jako fetiš. Texty o Češích a českých Němcích 1880–1948, kterou vydala Univerzita Karlova v loňském roce. „Hned na počátku publikace nás Velčovský uvádí in medias res úvahami o ‚kaleidoskopu‘ dějin. Už v těchto poznámkách lze nalézt celou řadu termínů autoritativně vymezeným způsobem, který nebudí důvěru (jde např. o nedůsledné – byť deklarované – rozlišování pojmu Češi vs. Böhmen nebo ztotožnění pojmu Němec s jakýmkoliv německým mluvčím, též Rakušanem či obyvatelem Čech, tzv. Čechoněmcem).“

Tereza Šnellerová píše o Jáchymu Topolovi (23. 1. 2020)

V aktuálním příspěvku bohemistického E*fora se dočítáme o románové prvotině Jáchyma Topola Sestra, s komentářem Zdeňka Šandy a editorskou péčí Daniely Iwashity. „Nelehká rozhodnutí, která musela editorka podstoupit ve vztahu k textu, se místy podobají tanci mezi vejci. Ten však byl zvládnut poučeně a s elegancí. Otázku po možnostech současné recepce Sestry může částečně zodpovědět zařazení překladových vysvětlivek, které rekapitulují babylonskou pestrost použitých jazyků a to, jak se s nimi v Sestře pracuje. Editorka sama však dodává, že těmto jinojazyčným pasážím ‚lze porozumět na základě kontextu nebo obecných znalostí‘.“

Lena Dorn píše o Vladimíru Holanovi (15. 1. 2020)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora se zabývá kritickou edicí sebraných spisů Vladimíra Holana vydávanou Ursem Heftrichem a Michaelem Špiritem, konkrétně svazkem 11 této edice s názvem Předposlední [Das Vorletzte. Gesammelte Werke / Band 11: Lyrik VIII: 1968–1971, v překladu Věry Koubové. „Významu a způsobu překladu se lze přiblížit z různých stran. Překládat v takovém měřítku Holanovy texty znamená vzdát čest Holanovi jako překladateli poezie. Literární překlady si nelze z jeho díla odmyslet; vyzdvihovány bývají jeho (obzvláště početné) překlady R. M. Rilka, kterým bylo jeho dílo ovlivněno. Slovník české literatury po roce 1945 vypočítává ještě mnohé další překlady z různých jazyků a století, například z děl autorů jako Nikolaus Lenau, Luis de Góngora y Argote, Michail J. Lermontov, Nezāmi von Gandscha, Charles Baudelaire, Jean de La Fontaine, Adam Mickiewicz, William Wordsworth a mnohých dalších.“

Mariana Prouzová píše o francouzské edici korespondence Richarda Weinera (8. 1. 2020)

Prvním příspěvkem bohemistického E*fora v tomto roce je recenze ke knize Correspondances croisées (1927–1937) shrnující korespondenci Richarda Weinera se členy skupiny Le Grand Jeu. „Záměrem publikace bylo (dle slov editorčiných) zprostředkovat Weinerův vztah s členy Vysoké hry v co nejvyšší možné míře plasticity a živosti. Proto vydavatelé soubor Weinerových a jemu určených dopisů doplnili ještě dopisy, jež si členové Le Grand Jeu psali mezi sebou, a jejich deníkovými záznamy, které vztah k Weinerovi reflektují. Součástí edice je také výbor z Weinerových dopisů a publicistických textů, které směřovaly do Čech a které vznikaly ve stejné době jako dopisy adresované členům Le Grand Jeu.“

Manfred Weinberg píše o novém románu Jaroslava Rudiše (2. 1. 2020)

Letošním novoročním příspěvkem česko-německého E*fora je recenze Manfreda Weinberga k poslednímu románu Jaroslava Rudiše, který je zároveň jeho prvním německy psaným dílem, s názvem Winterbergs letzte Reise [Winterbergova poslední cesta]. „Jaroslav Rudiš vypráví ve Winterbergově poslední cestě současnost střední Evropy, jež se nedokáže osvobodit od své temné historie, která za sebou ale na druhé straně má působivou kontinuitu mezikulturního soužití. Rudiš v románu našel způsob, jak ‚zabalit‘ středoevropskou historii do napínavého děje. Někteří kritici sice naříkali pod náporem kolportovaných faktů a jmen, ale právě v tom spočívá obzvláštní význam knihy. Člověk získá přinejmenším představu o tom, co všechno by měl vědět, aby mohl také z historie pochopit svůj vlastní středoevropský příběh. Takové detailní znalosti historie části kontinentu, který se nachází v neustálém krizovém režimu, mohou možná přispět k tomu, aby se z aktuálních krizí znovu nevyvinuly války. Pokud se příliš mnoho z nás takových znalostí historie vzdá – pak, jak říká Winterberg, ‚se člověk nemůže divit, co se teď děje‘ (s. 186). Budiž proto tento román naléhavě doporučen k četbě.“

Konference věnovaná dějinám studentských hnutí - call for papers (23. 12. 2019)

Institut pro studium literatury byl přizván k pořadatelství konference Studentská hnutí, propojení, avantgardy. Na příkladu Prahy v politice, literatuře a kultuře 1848–1990, která se bude konat 7. a 8. května 2020 v Mnichově – více zde. Také na naši adresu (info@ipsl.cz) je tak možné do 15. ledna zasílat koncepty případných příspěvků.

Pavel Eisner napsal o K. H. Máchovi a květinách pro Elisabeth (18. 12. 2019)

Na závěr roku 2019 přinášíme dva krátké texty od Pavla Eisnera; první z nich je věnován vzpomínce na převoz ostatků Karla Hynka Máchy z Litoměřic do Prahy L. P. 1938, druhý pak zprostředkovává tíživou atmosféru v Evropě téhož roku. „Člověk s člověkem zachází velmi zlým způsobem. Jeden z prostých důvodů je, že člověk je sám sobě krkavčím otcem, krkavčím bratrem. Mnohem více, než bychom si pomysleli, je rozšířen druh lidí, kteří si vybíjí svoji mrzutost ze světa podivným sebemrskačsvím. Nedá se říct, že si ji zcela vybíjejí, neboť ničemné zacházení s vlastní osobou je pouhý začátek. Tito lidé si odtrhávají od úst poslední drobet radosti, aby nezpochybnitelným ospravedlněním své rozmrzelosti otrávili den lidem kolem sebe.”

Luboš Merhaut píše o Arne Novákovi (11. 12. 2019)

Poslední bohemistický příspěvek E*fora tohoto roku přináší zprávu o sebraném výboru sloupků Arne Nováka s titulem Nic malého neuzříš… vydanou letos Jiřím Opelíkem. „Sloupky ve výboru Nic malého neuzříš… v chronologickém pořadí dokládají tematickou šíři a pestrost Novákových zájmů. Reflektují aktuální události i opakující se podněty kulturní i politické, osobní prožitky intelektuální i takříkajíc krajinné či citové. Vyznačují se bohatstvím uplatněných znalostí, mnohostranností a proměnlivostí perspektiv a stylistickou jedinečností.“

Hynek Janoušek píše o filosofii Maxe Broda a Felixe Weltsche (5. 12. 2019)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora představuje filosofický spis Maxe Broda a Felixe Weltsche s názvem Anschauung und Begriff, který vyšel v roce 2017 ve druhém vydání. „Brodův a Weltschův příspěvek k filosofii poznání byl vydán v době, která už se odvracela od psychologie a vydávala se jiným směrem – k fenomenologii a jazykově orientované filosofii – a nevyvolal pozornost, kterou by si zasluhoval. Nové vydání knihy je vybavené všemi dobovými recenzemi spisu a krátkým autorským shrnutím jejího obsahu, které vyšlo v Kant-Studien v roce 1913.“

IPSL srdečně zve na diskuzní setkání ze série Spektrum věnované Walteru Benjaminovi (4. 12. 2019)

Marie Škarpová píše o bosých augustiniánech (27. 11. 2019)

Nejaktuálnějším příspěvkem bohemistického E*fora nás Marie Škarpová seznamuje s publikací Adély Šmilauerové Bosí augustiniáni v Čechách jako objednavatelé uměleckých děl v 17. a 18. století, vydanou v loňském roce Katolickou teologickou fakultou Univerzity Karlovy. „Ačkoli mnohé z řeholních řádů, jež v raném novověku vznik těchto staveb iniciovaly, dnes v Čechách nepůsobí (což je také případ bosáků), tvoří raně novověké kláštery a konventy výraznou součást české barokní architektury a výtvarná výzdoba jejich interiérů se obdobně považuje za neoddiskutovatelnou část českého barokního výtvarného umění, přestože se bohužel dochovala jen částečně, v průběhu času mnohdy zničena či rozptýlena mimo místa svého původního určení. A. Šmilauerová se tuto nepříjemnou skutečnost snaží překonat zejména studiem archivních pramenů a shromáždit pokud možno všechny dochované údaje o původní architektonické a výtvarné podobě všech konventů bosých augustiniánů, které vznikly v 17. století či v prvních desetiletích 18. století v Čechách, konkrétně na Novém Městě pražském, v Táboře, Německém (dnešním Havlíčkově) Brodě, Lnářích a Lysé nad Labem.“

Ines Koeltzsch píše o nových podnětech na poli židovských studií (20. 11. 2019)

V nejnovějším příspěvku česko-německého E*fora informuje Ines Koeltzsch o dvou sbornících, jež jsou výsledkem práce Centra židovských studií na Univerzitě Karla Františka ve Štýrském Hradci. Jde o sborníky Jewish Soldiers in the Collective Memory in Central Europe, který vydali Gerald Lamprecht, Eleonore Lappin-Eppel a Ulrich Wyrwa, a Jüdische Publizistik und Literatur im Zeichen des Ersten Weltkriegs, který vydaly Eleonore Lappin-Eppel a Petra Ernst. „Obě publikace vycházejí z badatelských projektů CJS a z konferencí, jichž se účastnili četní mezinárodní odborníci a které přispěly k jakémusi ‚bodu obratu‘ (‚turning point‘) v kontextu evropsko-židovských dějin (Židovští vojáci, s. 13). V centru obou sborníků stojí ‚pestrá paleta židovského sebepojímání‘ – setkáváme se s celým spektrem kategorií ‚očekávání – zkušenost – vzpomínka‘ (Židovská publicistika, s. 8), které se příspěvky snaží osvětlit pomocí zapomenutých fikcionálních a dokumentárních textů a obrazů židovských autorů/autorek střední a východní Evropy během první světové války a po ní.“

O Arne Laurinovi napsali Jan Münzer a Pavel Eisner (13. 11. 2019)

Pojítkem dnešních dvou textů uveřejněných v rámci bohemistického E*fora a pocházejících z rukou Jana Münzera a Pavla Eisnera je osobnost novináře Arne Laurina, jemuž je věnována monografie Arne Laurin (1889–1945). Portrét novináře, která vychází v těchto dnech v nakladatelství IPSL. „Redakční kocour, všudybyl a vševěd; hromovládce s žezlem kázně kasárenské a roboty galejní, revident redaktorských šuplat (To že má být pořádek!?), autor attilovských oběžníků, muž, jenž hlasem velikým hledal po redakci autora srdce svého (Který prase to napsalo…) a jenž jindy proletěl chodbou a zulíbal původce nějaké slovní ražby, šéf, který vyjel ze dveří svatyně na zasloužilé faktótum štábu: ‚Picku, když chcete kejchat, tak jděte domů, v redakci se nekejchá‘, šéf homérsky rozprávějící se zřízeneckým trojlístkem Voříškem, Havlíčkem, Štrobachem, kontrolující každých Kč 1.20 za elektriku, ale strkající dvacetikorunové náplasti na udobřenou […].“

Srdečně vás zveme na pracovně-diskusní setkání, věnované dějinám a výzvám edičního zpřístupnění díla Richarda Weinera. (11. 11. 2019)

Markus Grill píše o Antonu Kuhovi (6. 11. 2019)

Aktuálním příspěvkem česko-německého E*fora představuje Markus Grill osobnost Antona Kuha na základě loni vydané první biografické knihy k autorovi z pera Waltera Schüblera. „Anton Kuh (1890–1941) byl v literárních dějinách dlouho považován za pouhého ‚dodavatele point‘. Po celá desetiletí fejetonisté i literární vědci rozšiřovali nespočet humorných anekdot o tomto židovském spisovateli a řečníkovi, jenž rád hovořil spatra. S vděčností lpěli na obrazu geniálního lajdáka a kavárenského spisovatele, který se s nataženou rukou potloukal po kavárnách a hotelových barech a svým chlebodárcům za každičkou laskavost uštědřil po nějakém tom bonmotu.“

Proslovil Jiří Brabec (30. 10. 2019)

Dnešní příspěvek bohemistického E*fora je věnován přednášce Jiřího Brabce s nadpisem Poznámka k diskusi o jednom sborníku, která vyšla v časopise Vokno v roce 1986, a kterou tiskneme u příležitosti autorových devadesátin. „Kritiky, kteří publikují v několika málo povolených periodikách, lze – a to jen při dobré vůli – označit nanejvýš za recenzenty. Po roce 1970 museli přestat publikovat Sus, Lopatka, Karfík, Opelík, Machonin, Suchomel, Doležal a řada dalších. V Petlici sice vyšly soubory kritik Černého, Kadlčíka, Pechara, Lopatky, existuje těžko docenitelný Kritický sborník (upozorňuji na fundované kritiky Vohryzka, Jungmanna), ale to je příliš málo, než aby se vytvořil kontext, v němž se mohou konfrontovat vyhraněné estetické koncepty. Sporadickou přítomností žánru, který má v Čechách tak bohatou tradici a který v některých obdobích byl dominantou literárního vývoje, je ovšem těžce poznamenána vznikající tvorba.“

Emil Saudek napsal o Hugo Sonnenscheinovi (23. 10. 2019)

V nejnovějším příspěvku česko-německého E*fora předkládáme esej Emila Saudka s názvem Kulturbastard, který vyšel v únoru 1911 v deníku Slavisches Tagblatt, a jehož ústřední postavou je kyjovský básník Hugo Sonnenschein. „Označení ‚kulturní bastard‘, jak se básník v ostýchavém, sebeironizujícím smutku nazývá, je výstižné nejen, když zohledňujeme pestré národní, náboženské a sociální složky, z kterých je tento básník poskládán, získává rovněž svůj symbolický význam, pokud chceme označit způsob, jak vnímá jevy života. Individuálním náhledům na jednotlivosti, individuálním úsudkům nevědomě předchází směs nekonečně mnoha názorů ostatních. Kultury osamělých srdcí, zrovna tak jako všech v davu a v davu žijících horlivců, se v něm sice dopustily největšího krvesmilství, než se zrodily jeho syntézy. V této knize žije také pěkný kousek toho, co živilo moderní českou literaturu devadesátých let; jsou zde básně, které připomínají předčasně zesnulého Hlaváčka (Meine Sprache), Stan. K. Neumanna, pěvce ‚Apostrof hrdých a vášnivých‘, Jiřího Karáska, oprávněného dekadenta a největšího barda Bezruče.“

Jakub Vaněk píše o J. A. Komenském (16. 10. 2019)

V aktuálním příspěvku bohemistického E*fora píše Jakub Vaněk o převodu Historie o těžkých protivenstvích církve české, jehož autorství je připisováno J.A. Komenskému, do novodobé češtiny. Publikaci vydali Lukáš Makovička a Jiří Kostelník v nakladatelství Poutníkova četba v minulém roce. „Zpřístupnění textu časově či kulturně vzdáleného širšímu okruhu současných čtenářů je bezpochyby samo o sobě chvályhodné. Celkové pojetí knihy však provází řada sporných momentů. Je to dáno především problematickým přístupem k historicitě textu a nejasnou povahou samotného převodu do ‚jazyka 21. století‘.“

Spektrum: 1989: otázka zlomu (14. 10. 2019)

IPSL vás srdečně zve na diskusní setkání ze série Spektrum, 1989: otázka zlomu, které bude věnováno roku 1989 a jeho konceptualizaci z literárně-historické perspektivy.

Veronika Jařabová píše o pražských židovských elitách 19. století (9. 10. 2019)

Dnešní příspěvek česko-německého E*fora je recenzí Veroniky Jařabové k publikaci Jen pro peníze? Pražské židovské elity v 19. století – skupinová biografie autorky Martiny Niedhammer z roku 2017. „Zásadní stavební prvek celého textu představuje inovativní koncept, umožňující otevřít průhledy do rozmanitých aspektů přirozených světů vybraných představitelů pražských židovských elit prostřednictvím (nejen) pražské topografie. Souvislost mezi místy a aktéry, vztažená často symbolicky na celou sledovanou sociální vrstvu, je načrtnutá značně metaforicky.“

V A2 vyšla recenze Lukáše Prokopa k monografii Jan Zahradníček. Poesie a skutečnost existence a k Čtení o básníkovi z let 1930-1960 (6. 10. 2019)

Michal Topor píše o Anně Auředníčkové (2. 10. 2019)

Nejnovější příspěvek bohemistického E*fora je věnován osobnosti překladatelky a spisovatelky Anny Auředníčkové. „Vehemenci, s níž se Auředníčková do překládání české literatury a do distribuce těchto překladů, tedy – výslovně – do propagace české literární tvorby – pustila, by bylo možné rozumět také jako kontrafaktuře: se zřetelem k faktu, že odchod do Vídně byl přece důsledkem (svého druhu) vyhoštění z české společnosti. Svou roli (spíše však okrajovou) mohl hrát moment ekonomický, a nakonec – nebo možná ze všeho nejdřív – i prostě povahové založení Anny Auředníčkové: dochovaná korespondence, především dopisy F. Heritesovi a jeho dceři Marii, a ovšem i zjevný publikační úspěch svědčí o tíhnutí k akci, činorodosti, asertivitě.“

Manfred Weinberg píše o Franzi Kafkovi podruhé (26. 9. 2019)

Avizovanou dvoudílnou sérii textů od Manfreda Weinberga k Franzi Kafkovi pro germano-bohemistické E*forum doplňuje dnešní příspěvek věnovaný publikaci Markuse Grafenburga Gemeinschaft vor dem Gesetz. Jüdische Identität bei Franz Kafka z roku 2016. „Zatímco v kapitolách věnovaných Kafkově biografii se daří otázku po „Conditio moderna Judaica“ coby Kafkově životním tématu prokázat (i když diagnóza monokauzality představuje v kafkovském bádání typický příklad přehánění), interpretace odpovídají verdiktu Manfreda Engela: Vše je předem rozhodnuto. Důkladná četba je obětována předem formulované tezi a analyzováno je pouze to, co ji potvrzuje.“

Michaela Vašíčková píše o spisu Tabule staré a nové barvy Mikuláše z Drážďan (18. 9. 2019)

V rámci bohemistického E*fora publikujeme tento týden stať Michaely Vašíčkové o kritické edici staročeského překladu pozdně středověkého textu Tabule veteris et novi coloris (Tabule staré a nové barvy) Mikuláše z Drážďan. Edice vznikla na základě spolupráce Centra medievistických studií a Ústavu pro jazyk český AV ČR. „Pozoruhodnost obou těchto rukopisů tkví především ve zjevné intermedialitě sdělení. Textovou složku – která spíše adaptuje, než aby věrně překládala latinský originál – v nich totiž doplňuje složka výtvarná. Čtenář má tak možnost volně „přecházet“ mezi textem a obrazem, případně se soustředit výhradně na složku obrazovou, která bohatě čerpá z dobové křesťanské imaginace a využívá typicky středověkou symboliku. Iluminace znázorňují především výjevy z evangelií, s jejichž interpretací se i negramotné vrstvy setkávaly prostřednictvím kázání. Hlavně díky textu však dochází k aktualizaci témat a zdůrazňování jejich návaznosti na aktuální dění.“

Manfred Weinberg píše o Franzi Kafkovi (11. 9. 2019)

Dnešním dnem zahajujeme dvoudílnou sérii příspěvků pro germano-bohemistické E*forum od Manfreda Weinberga k Franzi Kafkovi. Prvním z nich je recenze k publikaci Franz Kafka: Der ‚Landarzt‘-Zyklus. Freiheit – Schrift – Judentum od Marcela Kringse, která vyšla před dvěma lety v Heidelbergu. „Manfred Engel shrnul průsečík různých interpretačních metod, jimiž bádání ke Kafkovi na tuto potíž reagovala, takto: Jejich společným rysem je, „že [...] to ‚podstatné‘ ‚za‘ nebo ‚pod‘ ‚nepodstatným‘ textovým povrchem nehledají, nýbrž že už to našli. Před každou interpretací vědí, kam text směřuje, směřovat musí – a akt interpretace spočívá především ve vytvoření (více či méně) srozumitelného vztahu mezi povrchem textu a tímto ‚významem‘“ (Kafka lesen – Verstehensprobleme und Forschungsparadigmen [Číst Kafku – Problémy s porozuměním a výzkumná paradigmata]. In: Bernd Auerochs / Manfred Engel: Kafka-Handbuch [Kompendium ke Kafkovi], Stuttgart: Metzler, 2010, s. 424). Takovým způsobem lze do Kafkových textů interpretovat vše. Studie, která zde bude prodiskutována (Marcel Krings: Franz Kafka: Der ‚Landarzt‘-Zyklus. Freiheit – Schrift – Judentum [Franz Kafka: Cyklus ‚Venkovský lékař‘. Svoboda – písmo – židovství]. Heidelberg:Universitätsverlag Winter, 2017), ukazuje alespoň toto velice výstižně ve svých přehledech dosavadního výzkumu na začátku každé jednotlivé interpretace.“

Arnošt Procházka napal o Karlu Hlaváčkovi (4. 9. 2019)

V rámci bohemistického E*fora přinášíme tento týden stať z pera Arnošta Procházky k malířskému dílu Karla Hlaváčka s názvem Ex libris a knižní výzdoby Karla Hlaváčka, která vyšla 1923 v prvním ročníku Sborníku pro ex libris a jinou užitkovou grafiku. „Hlaváčkova ex libris a jeho ornamentace knižní jsou jenom nepatrnou a z jeho hlediště i málo významnou částí jeho malířského díla, jež zůstalo jedině troskou – troskou dříve, než je mohl vybudovati aspoň ve význačnějších a nesmazatelnějších rysech. Několik knižních značek, které nakreslil pro své literární přátele, jeví společný rys: úsilí podati psychologického souhrnu, zhustiti na malou plochu kresebnou psychický ráz člověka, který tímto vlastnickým znakem opatřuje své knihy. Není pochyby, že se časem, usiluje podati příliš mnoho, rozbil a vyzněl do prázdna, ale nelze zneuznati, že i tam, kde se pomýlil, poskytl věci invenčně nešablonovité.“

Václav Maidl píše o polabských básnících (28. 8. 2019)

V tomto týdnu přinášíme v rámci česko-německého E*fora příspěvek Václava Maidla o publikaci Lenky Kusákové s názvem Rovinám rodným náleží písně mé... Výbor z tvorby polabských židovských básníků. „Publikace se tak mimoděk stává příspěvkem k areálovému, nikoli jazykovému pojímání literatury (v edici Polabští básníci, vydávané výše uvedeným nakladatelstvím, se jedná již o 16. svazek, z toho o čtvrtý mapující literární paměť kraje). Přesto o ten jazykový aspekt škobrtneme (literatura se prostě píše v nějakém jazyce): polabští německy píšící básníci si svou literární slávu získali spíše v kulturních centrech, čeští spoluobčané v jejich rodných městech (Kolín, Poděbrady) ji patrně tolik neregistrovali. Vázanost na jazyk představuje větší překážku, než si myslíme.“

Mariana Prouzová píše o Josefu Šímovi (21. 8. 2019)

Nejnovější příspěvek bohemistického E*fora pojednává o publikaci k výstavě s názvem Josef Šíma: Cesta k Vysoké hře, kterou loni vydali Anna Pravdová, Petr Ingerle a Bertrand Schmitt. „Autoři publikace považují setkání a spolupráci Josefa Šímy s Rogerem Gilbert-Lecomtem, René Daumalem a dalšími členy Vysoké hry za ‚klíčový impuls pro jeho tvorbu‘ (s. 7). Soustředí se jednak na zmapování kontextu, totiž dobové konstelace velice plodné kulturní výměny mezi Francií a Československem, na níž měl vedle Richarda Weinera nemalý podíl právě Šíma; jednak se snaží na základě vybraných obrazů a textů vytyčit hlavní filosofické a umělecké premisy a motivy, které Šíma s básníky Vysoké hry sdílel a dále rozvíjel.“

Josef Vojvodík píše o Petru Holmanovi (14. 8. 2019)

V aktuálním příspěvku bohemistického E*fora přinášíme vzpomínku Josefa Vojvodíka na nedávno zesnulého literárního historika, indologa, editora, bohemistu a cestovatele Petra Holmana. „V Březinově velkolepé Ranní modlitbě (ve sbírce Svítání na západě) jsou tvůrčí osobnosti oslovovány ‚Dělníci moci!‘: ti, kteří pokračují – v podmínkách země – na nekončícím díle, které sice začíná již v pozemském čase lidského života, ale dokončeno bude až v (eschatologické) budoucnosti. Petr Holman byl březinovským ‚dělníkem‘ v krásném a silném smyslu této metafory.“

Lenka Vodrážková srovnává češtinu a němčinu jako odborné jazyky (7. 8. 2019)

V aktuálním příspěvku česko-německého E*fora se Lenka Vodrážková věnuje publikaci Tschechische und deutsche Wissenschaftssprache im Vergleich. Wissenschaftliche Artikel der Linguistik autorky Agnes Goldhahn, která srovnává češtinu a němčinu jako odborný jazyk. „Německo-česká konfrontace je ovšem ztížena především množstvím současných unilingválních popisů, vycházejících z různých teorií a spojených s různou metodologií a terminologií. V konfrontačním výzkumu se také v důsledku změn ve vývoji jazykovědného bádání, kde se již od sedmdesátých let zřetelně projevuje přechod od systémového popisu jazyka k parolovému, tím i k textu a k jazykovému jednání, přesunul zájem od srovnání jazykových struktur k textově lingvistickým a pragmatickým problémům.“

Tereza Šnellerová píše o Spisech Jiřího Ortena (31. 7. 2019)

Nejnovější příspěvek bohemistického E*fora přináší pojednání Terezy Šnellerové o osmém svazku Spisů Jiřího Ortena vydaném Marií Havránkovou v loňském roce. „Editorka Marie Havránková za východisko z této materiálové nekompaktnosti zvolila abecední seřazení korespondence dle adresátů (potažmo odesilatelů, k nimž přidružila i dopisy psané Ortenem: např. Václav Černý a Jiří Orten); v rámci takto určených oddílů rekonstruovala relativní chronologii a dopisy bez možnosti časového určení zařadila na jejich konec.“

Franz Schulz napsal o matce Praze (24. 7. 2019)

Nejnovější příspěvek česko-německého E*fora je věnován spisovateli a scénáristovi Franzi Schulzovi a jeho textu o Praze z roku 1921. „Víme, že Praha může působit i jinak, než se obecně očekává. Psali o ní mnozí, naposledy Suarès. A je jasné, že nezaujatý návštěvník bude při její návštěvě reagovat jinak než Apollinaire. Hermann Bang vnímal u Vltavy tichou, nikoliv ovšem klidnou romantiku města; nebezpečné, znepokojující ticho. Já si ostatně myslím, že – odhlédneme-li od náhodného ovlivnění či nezaujatosti – lze v uzpůsobení fantastiky a bizarnosti, s nimiž je v tomto městě konfrontován každý citlivý návštěvník, vysledovat sklony k fantastice, které se ukrývají v tom kterém pozorovateli.“

Jan Pišna píše o českém knihtisku (17. 7. 2019)

V aktuálním příspěvku bohemistického E*fora se dočtete o publikaci Počátek českého knihtisku autora Kamila Boldana, která vyšla loni v pražském nakladatelství Scriptorium. „Boldanovi se podařilo napsat odbornou knihu založenou na původním výzkumu, která čtenáře dokáže zaujmout jak uhrančivou poutavostí tématu, tak i čtivostí a srozumitelností mimo úzký metajazykový okruh knihovědy. Velkou devízou knihy je též nebývale bohatý obrazový doprovod, sestavený z prvotisků a rukopisů z našich i zahraničních sbírek. Jak mocně tyto fotografie z knih dokážou působit na dálku několika staletí, vidíme na jednom konkrétním případě. Vedle sebe se tak objeví stránky z dochovaných tří exemplářů Kroniky trojánské, které se takto naposledy potkaly v dílně plzeňského prvotiskaře. V tom spočívá kouzlo knih o knihách.“

Zuzana Jürgens píše o lipském knižním veletrhu (10. 7. 2019)

Česko-německé E*forum přináší zprávu Zuzany Jürgens o letošním knižním veletrhu v Lipsku, kde hostující zemí byla Česká republika. „Pozornost recenzentů se soustředila na již známá jména jako Jáchym Topol, Radka Denemarková, Kateřina Tučková a Jaroslav Rudiš (který na sebe upozornil nominací na Cenu Lipského knižního veletrhu za svůj německy psaný román Winterbergs letzte Reise). Zatímco J. Rudiš je už pár let díky svým knihám a jiným aktivitám v německých médiích zřejmě nejznámějším současným českým spisovatelem v Německu, s ostatními zmíněnými autory je to trochu jinak.“

Peter Bugge odpovídá na otázky Lucie Merhautové (3. 7. 2019)

Bohemistické E*forum přináší v tomto týdnu rozhovor Lucie Merhautové s dánským historikem, bohemistou a překladatelem Peterem Bugge, který svými posledními dvěma překlady nově převádí dílo Karla Čapka do dánštiny. „Karel Čapek je vedle Milana Kundery asi nejpřekládanějším českým autorem do dánštiny, ale zájem o jeho dílo vyvrcholil krátce před válkou a v prvním desetiletí po ní. Jeho jméno proto rezonuje především u starších generací, a to především kvůli Válce s Mloky a částečně i Zahradníkovu roku. U obou knih došlo k několika novým vydáním. Dánové občas spojují jméno Čapek s původem slova „robot“, i když u nás v Dánsku asi málokdo zná hru RUR. O meziválečném Československu se nic moc neví, možná jen, že bylo demokratickým státem a obětí Mnichovské dohody.“

Lucie Merhautová píše o dvojpublikaci Petera Drewse (27. 6. 2019)

Nový příspěvek česko-německého E*fora se zabývá dvěma publikacemi Petera Drewse Die slavische Rezeption deutscher Literatur. Die Aufnahme deutscher Belletristik in den slavischen Literaturen von den Anfängen bis 1945 a Die deutschsprachige Rezeption slavischer Literatur. Die Aufnahme slavischer Belletristik im deutschsprachigen Raum von den Anfängen bis 1945 z roku 2017. „Vzájemné německo-české a česko-německé vztahy v českých zemích jsou pro Drewse záležitostí dvou oddělených skupin, Čechů a českých Němců. V potaz příliš nebere proměny kulturních a jazykových preferencí či fenomén vícejazyčnosti. Zcela zarážející je potlačení či zamlčení role židovských prostředníků, jejich specifického postavení, zvláštních motivací a rostoucího podílu na zprostředkovatelských snahách, v seznamech literatury také takřka nenajdeme práce, které se jimi v posledních letech zabývají.“

Michal Topor píše o Turečkově Sumáři (19. 6. 2019)

Nový text E*fora je věnován svazku, který Dalibor Tureček předložil jako ohlédnutí za prací vykonanou v rámci pětiletého projektu „Diskurzivita literatury 19. století v česko-slovenském kontextu“. „Turečkův bilanční komprimát vzhledem k výkladům usazeným v již vydaných knihách mnoho nového nepřináší, zhuštěně zato nechává vystoupit některé zarážející (sebe)projekce.“

Sara Hauserová píše o fejetonistické konferenci ze září 2018 (12. 6. 2019)

Česko-německé E*forum přináší tentokrát zprávu o konferenci s názvem Prag im / Feuilleton / in Prag [Praha ve fejetonu, fejeton v Praze], kterou v září 2018 zorganizovali Irina Wutsdorffová a Ulrike Mascherová společně s Manfredem Weinbergem a Štěpánem Zbytovským. „Paralelita a dialog různých fejetonistických přístupů k urbánnímu pražskému prostoru ozřejmily především jedno: Jak mnohostranně fejetony umožňují komprimovanou četbu moderní intelektuální historie. Aby bylo možné bádání v těchto dobách změn lépe diferencovat, je v budoucnu třeba odstranit mezery v digitalizaci a dále podporovat bohemisticko-germanistický dialog – na této konferenci podařený – o zatím stále mladém fejetonistickém výzkumu.“

Jiří Hubáček píše o divadelních hrách V. K. Klicpery (5. 6. 2019)

Aktuální příspěvek bohemistického E*fora je věnován divadelním hrám V. K. Klicpery v publikaci vydané Petrou Hesovou, Františkem Martínkem a Lucií Vránovou v loňském roce. „Nejnovější výbor z Klicpery je cenný hlavně edičním zpracováním, Rutův komentář má mezery více než značné. Též koncepce svazku může být předmětem rozsáhlých diskusí a námitek, jimž by snad odpomohlo vydání doplňujícího svazku (jejž by si dnes neprávem zapomínané Klicperovo dílo zasloužilo), obsahujícího ony oblasti autorovy (nejen dramatické) činnosti, na něž ‚v archivu‘ sedá prach…“

Záviš Šuman píše o bořiteli vzdušných zámků (29. 5. 2019)

V rámci česko-německého E*fora publikujeme v tomto týdnu příspěvek Záviše Šumana o knize Josefa Čermáka „I do daleka vede cesta…“ Vybrané studie z literární komparatistiky a moderní německé literatury, vydanou v roce 2017 v nakladatelství FF UK. „Čermákova metoda se uplatňuje tu větším, tu menším dílem napříč všemi jeho žánrově rozmanitými texty. Ať už čteme portréty Kafkových přátel či známých, nebo ty, jež zachycují významné (ani zdaleka ne jen ty nejvýznamnější) osobnosti české předválečné germanistiky, včetně charakteristik kulturního milieu pražské židovské komunity a prací translatologických či vzpomínek a svědectví, Čermák se vždy opírá o spolehlivou (a tedy ověřitelnou) faktografii, kterou vytěžil často z usilovného bádání v archivech. Tato materiálová základna mu pak umožňuje, aby v polemickém duchu neúnavně vyvracel pokřivené a sekundární literaturou znovu a znovu setrvale opakované soudy o Kafkově znalosti češtiny, jeho vztazích k radikálnímu anarchismu, jeho politických postojích a znalostech české literatury atp. Tyto Čermákovy poznatky, umocněné mimořádnou obeznámeností s domácím i zahraničním kafkologickým bádáním, mu pak většinou neslouží coby odrazový můstek k dalším spekulacím.“

Konference Found in Translation? – Estetické a socio-kulturní funkce literárního překladu mezi lety 1890 a 1939 v Evropě (28. 5. 2019)

Institut pro studium literatury srdečně zve na mezinárodní konferenci Found in translation? - Estetické a sociokulturní funkce literárního překladu v Evropě mezi lety 1890-1939, pořádanou Masarykovým ústavem a Archivem AV ČR a IPSL, která se koná tento čtvrtek a pátek (30. – 31. 5. 2019) v pražském Rakouském kulturním fóru. Cílem konference je zkoumat roli překladatelské činnosti nejen z literárně-historické, ale i ze sociokulturní a politické perspektivy, jednacími jazyky budou němčina a angličtina.

Tomáš Havelka píše o Komenského Kancionálu (22. 5. 2019)

V nejnovějším příspěvku bohemistického E*fora se Tomáš Havelka věnuje Komenského Kancionálu z roku 1659. „Kancionál je v nové době zatím jen velmi neúplně analyzovaným a zpřístupněným dílem – nejdůkladněji se mu věnoval právě Antonín Škarka, ovšem zaměřil se vlastně jen na Komenského autorské písně (viz zejména jeho edici Jan Amos Komenský: Duchovní písně, Praha, 1952). V témž duchu přistoupila k edici Kancionálu i Olga Settari, která vydala obdobně koncipovaný výbor (Jan Amos Komenský: Kancionál, Praha, 1992). Otázky týkající se Komenského edičního přístupu ke Kancionálu i koncepce souboru tak stále zůstávají nedořešeny.“

Veronika Jičínská a Claus Zittel píší o knize Handbuch der deutschen Literatur Prags und der Böhmischen Länder (16. 5. 2019)

Tentokrát v rámci česko-německého E*fora nabízíme dva příspěvky, oba se vztahují k publikaci Handbuch der deutschen Literatur Prags und der Böhmischen Länder vydané kolektivem autorů v roce 2017.

„Příručka německy psané literatury z Prahy a českých zemí je první příručkou tohoto druhu o německy psané literatuře v českých zemích od 18. do poloviny 20. století. Vyšla v prestižní řadě Handbuch německého nakladatelství J. B. Metzler. Podle vydavatelů je Příručka určena odbornému publiku i širší veřejnosti se zájmem o literární historii, a to nejen v německy mluvících zemích.“ (z textu Veroniky Jičínské)

„Hodnotná literatura vždy vzniká v mnohohlasém textovém univerzu. Literární historiografie, jež se soustředí na rádoby vlastní národní tradici a postuluje například dějiny švýcarské nebo rakouské literatury, zneuznává, že vlastní literatura je vždy hybridem pocházejícím z mnoha světů a literární systém odkazování nikdy nekončí státní hranicí. Národní literární dějiny selektují, izolují a zkreslují svůj předmět zájmu. Každá seriózní literární věda je literární vědou srovnávací. Vezmeme-li si ale k ruce skvělou novou Příručku německy psané literatury z Prahy a českých zemí, s potěšením zjistíme, že zde není zase jednoduše připojena další rozhled zužující perspektiva ke kanonickým pohledům a už vůbec není provozována vlastivěda a památková péče, nýbrž že publikace napadá obvyklé historiografické modely a relativizuje jejich dominantní stanoviska.“ (z textu Clause Zittela)

Jiří Brabec píše o Literární kronice první republiky (8. 5. 2019)

Aktuální příspěvek bohemistického E*fora se zabývá publikací Literární kronika první republiky. „Předmětem je ‚literární dění‘ jednadvaceti let trvání republiky (ohraničené daty 28. října 1918 a 30. září 1938). Nejen české. Kniha nabízí vhledy i do tvůrčích aktivit jednotlivých národů, které Československou republiku obývaly – Slováků, Němců, Rusínů, Ukrajinců, Rusů, Poláků a Maďarů. Tento pohled na skrytou i zjevnou spolupráci, vzájemnou ignoranci nebo polemická odmítání jazykově odlišné kultury je v tak rozsáhlém časovém úseku uplatněn poprvé.“

Václav Petrbok píše o Kurtu Krolopovi (1. 5. 2019)

V tomto týdnu již podruhé přicházíme v rámci E*fora s příspěvkem k osobnosti Kurta Krolopa. V tom následujícím se Václav Petrbok věnuje nedávno vydanému českojazyčnému výboru z jeho prací Studie o německé literatuře. „Předmětem následujících poznámek nebude Krolopův odborný odkaz jako takový, tak jak je ve svazku prezentován, ale ta jeho část, již lze vztáhnout k pojmu celostního, areálového studia literatury a kultury českých zemí. Jakkoliv patřil jeho odborný zájem i ‚čistě‘ germanistickým tématům (editor připomíná nepodepsané kapitoly o rakouské i německé literatuře 19. století, jež vyšly v šestém až osmém díle syntetických Geschichte der deutschen Literatur von den Anfängen bis zur Gegenwart východoberlínského nakladatelství Volk und Wissen), obě slovesné kultury (tedy českého i německého jazyka) přirozeně a spontánně tvořily celistvý horizont autorových úvah.“

Kurt Krolop o Pavlu Eisnerovi (29. 4. 2019)

Jako předmluvu k zítřejší debatě věnované osobnosti Kurta Krolopa publikujeme v rámci E*fora jeden z jeho textů o Pavlu Eisnerovi. „Když listujeme v korespondenci Paula-Pavla Eisnera, zvláště v jeho dopisech Otokaru Fischerovi, můžeme zjistit, že četné z těchto leitmotivů interpretace, jako je trojí ghetto, pokusy o útěk nebo únik z tohoto ghetta, pocit nepříslušnosti, nezakotvenosti, odloučenosti, odcizení od tzv. skutečného života, ať českého, německého nebo židovského, že takové leitmotivy jsou nejenom interpretačního, nýbrž i projekčního rázu. I čechofilství i čechožroutství, i obdiv němectví, i odpor proti všemu německému, i filosemitismus, ba hrdost na odkaz ‚židovské krve‘, i tzv. židovský antisemitismus, pro všechny složky těchto antitezí by se daly při troše dobré či ‚zlé‘ vůle uvést doklady Eisnerových výroků.“

Jan Münzer napsal o Karlu Krausovi (24. 4. 2019)

V aktuálním příspěvku bohemistického E*fora přinášíme text Jana Münzera o Karlu Krausovi a českém vytěsňování německých kulturních podnětů. „V českém kulturním životě zeje a stále ještě je uměle rozšiřována mezera, jejíž vznik lze pochopit, jejíž vyplnění by však koncem prvního desítiletí po válce, kdy se všech stran je usilováno o likvidaci válečných sporů, mělo býti samozřejmostí. Tato mezera vznikla vědomým pomíjením téměř všeho kulturního dění v sousedním Německu, úzkostlivým uhýbáním před každým výkonem německého ducha, jenž by nutil k doznání, že ne všechno, co z tohoto ducha vzniká, je zavržitelné a škodlivé. Došli jsme tímto způsobem k situaci dvojnásobně groteskní: jednak proto, že jsme zavírali oči před výkony, jimž se obdivoval svět, jednak proto, že zatímco organické ovlivňování našeho kulturního života kulturou německou (v umění výtvarném, architektuře, ve filozofii, divadelnictví atd.) bylo veřejným tajemstvím, každý, kdo nechtěl být dán v klatbu jako zrádce národní věci, musil veřejně vyznávat svoje pohrdání touto kulturou.“

Ladislav Futtera píše o knize Jiřího Kořalky (17. 4. 2019)

V nejnovějším příspěvku česko-německého E*fora se Ladislav Futtera věnuje publikaci Jiřího Kořalky Tschechen und Deutschland im langen 19. Jahrhundert. Studien zum gegenseitigen Verhältnis 1800–1918, která vyšla tři roky po autorově smrti. „Kniha, ač se nejedná o syntézu, nýbrž o soubor relativně samostatných studií, nabízí vskutku syntetizující, strukturovaný pohled do Kořalkova uvažování o problematice česko-německých vztahů a na repertoár témat, která jej zaměstnávala takřka celoživotně. Do značné míry tak struktura práce připomíná Kořalkovu přinejmenším v českém kontextu nejznámější monografii Češi v habsburské říši a v Evropě 1815–1914 (Praha: Argo, 1996; německy vyšla již roku 1991 pod titulem Tschechen im Habsburgerreich und in Europa 1815–1914), v níž se do popředí dostaly otázky vytváření novodobých národů a jeho souvislosti s formováním občanské společnosti, pokusů o politické řešení česko-německé národnostní otázky, českého dělnického hnutí v kontextu dělnického hnutí rakouského a konečně mezinárodního zakotvení české politiky. Rozptyl témat je v případě Čechů a Německa přeci jen značnější: Celkem devatenáct studií je zde sdruženo do sedmi větších tematických celků.“

Luboš Merhaut píše o korespondenci T. G. Masaryka a J. S. Machara (10. 4. 2019)

Aktuální příspěvek bohemistického E*fora upozorňuje na další svazek Korespondence T. G. Masaryk – Josef Svatopluk Machar, který připravily Helena Kokešová a Irena Kraitlová. „Jde o doklad názorového souznění pisatelů, zároveň o dialog zrcadlící – v denních starostech, zprávách a strategických poradách – dobové společensko-politické a kulturní síly, snahy, tužby a polemiky. Charakter korespondence a tematické vrstvy přítomného svazku postihuje úvodní studie Heleny Kokešové. Připomíná práce obou protagonistů a události, jež tvořily významové pozadí a jichž se dopisy dotýkají […].“

Vyšlo Čtení o Marii Majerové (9. 4. 2019)

Jako 12. svazek řady Antologie právě vyšlo Čtení o Marii Majerové, které připravili Dana Hůlková Nývltová a Radek Hylmar. Přináší ohlasy na literární tvorbu Marie Majerové v jejím hlavním tvůrčím období. Podtitul publikace „Od Panenství k Robinsonce“ odkazuje nejen na časové vymezení od prvního románu (1907) po poslední významnou literární práci (1940), ale naznačuje také inklinaci Majerové k tématům dívčího dospívání a k narušování a převracení genderových stereotypů. Právě jejího feministického zaměření a důrazu na sociální otázky si literární kritici všímali nejvíc, jejich recenze a jiné ohlasy ovšem přispívají také do diskusí o smyslu a podobě tendenčního umění, o sociálním a komunistickém románu, o sexualitě, tělesnosti a citovosti v literatuře, o ženském a mužském principu nebo o volné lásce a „nové ženě“. – Kniha je k dostání u knihkupců či za zvýhodněnou cenu přímo v IPSL.

Aleš Urválek píše o německy psané literatuře pražské, moravské a židovské (3. 4. 2019)

V novém příspěvku česko-německého E*fora se Aleš Urválek věnuje publikaci Ingeborg Fialové-Fürstové O německy psané literatuře pražské, moravské a židovské, která vyšla před dvěma lety v Olomouci. „Kniha čítající sedmnáct studií, úvod, shrnutí a německojazyčné resumé, působí kompaktním dojmem; jakkoli nevznikala jedním tahem, výsledný dojem je celistvý. Tematická kompaktnost je dána tím, že se zde střídají makroskopická pojednání věnovaná tu pražské německé literatuře, tu moravské německé literatuře. Jednou se pohled zúží na moravskou literaturu židovskou, jindy na její romantickou fázi, nebo pro změnu na expresionistickou fázi literatury německé i české.“

Ferdinand Peroutka napsal o vydávání spisů TGM (1. 4. 2019)

V předzvěsti zítřejší debaty na téma idea „spisů“ Ferdinanda Peroutky jako živý problém publikujeme stať T. G. Masaryk představuje plukovníka Cunninghama, jíž se Peroutka počátkem roku 1936 v Přítomnosti opřel do „vydavatelstva“ Spisů Masarykových. „[...] Ale nejméně štěstí měl Masaryk s vydavateli svých spisů. Toto vydavatelstvo položilo se na jeho osobnost jako mlha, která zahaluje krajinu. [...]“, konstatoval Peroutka, dovozuje poté svou invektivu výčtem konkrétních deficitů, kupř.: „Dědové vyprávějí vnukům, že T. G. Masaryk měl jakousi účast na jakýchsi rukopisných bojích – nikomu není dáno si to přečíst, kdo náhodou nemá za známého nějakého učeného starce, jenž si zachoval v knihovně ročníky Athenaea. Vskutku se o Masarykově působení v českém národě lépe informujete u sběratelů kuriozit než u vydavatelstva jeho spisů. […]“. Co se týče Masaryka, Peroutkova nespokojenost už dnes naštěstí platnost nemá; jak si však stojíme v případě Peroutkově?

Kateřina Smyčková píše o jezuitské kultuře (27. 3. 2019)

Nový příspěvek bohemistického E*fora je věnován publikaci Jezuitská kultura v českých zemích / Jesuitische Kultur in den böhmischen Ländern, vydané Gertraude Zand a Stefanem M. Newerklou v loňském roce. „Jak vyplývá už z titulu knihy, jejím cílem je představit přínos jezuitů v různých oblastech české kultury, ať už se jedná o literaturu, jazykovědu, překladatelství, či dokonce pedagogiku. […] Autoři a editoři tedy navazují na dlouhodobější snahy komplexně ocenit úlohu Tovaryšstva v dějinách české kultury (přestože opomíjejí oblast výtvarného umění a architektury, což není u pojmu „kultura“ zcela samozřejmé). Jejich úmyslem není upozornit na tvorbu několika málo vybraných osobností a dokázat, že také mezi jezuity byli vlastenečtí pěstitelé českého jazyka a literatury – jak tomu bylo v počátcích bádání o českém baroku.“

Matouš Turek píše o středověké německé literatuře (20. 3. 2019)

Nový příspěvek česko-německého E*fora se zabývá edicí středohornoněmeckého veršovaného románu Ulricha von Etzenbach Wilhelm von Wenden Wilhalm von Wenden. Text, Übersetzung, Kommentar (ed. Mathias Herweg). „Ulrich von Etzenbach, básník ve službách Václava II. a dříve i Přemysla Otakara II., vypráví melodramatický příběh pohanského slovanského krále Viléma a jeho ženy Bene. Osiřelý Vilém nastupuje ve dvanácti letech na trůn a ožení se se svou vrstevnicí Bene. V osmnácti podnikne v přestrojení pouť za Kristem, během níž se od ženy tajně odloučí a prodá čerstvě narozené syny, aby se sám dostal do Jeruzaléma, kde se nechá pokřtít a bojuje se Saracény. Podivuhodnými peripetiemi v různých koutech světa procházejí i Bene a dvojčata, než tři dějové linky opět splynou a dojdou k dobrému konci: rodina se shledá a navrátí do vlasti vládnout – kam nadto přinese pravou víru.“

IPSL hledá novou spolupracovnici / nového spolupracovníka (19. 3. 2019)

Institut pro studium literatury hledá na částečný úvazek spolupracovnici / spolupracovníka na pozici tajemnice / tajemník. Podrobné informace zde.

Vyšlo Čtení o Jiřím Kolářovi (18. 3. 2019)

Jako 11. svazek řady Antologie právě vyšlo Čtení o Jiřím Kolářovi, které připravil Petr Šrámek. Přináší práce vesměs bilančního charakteru a převážně esejistického rázu, jako jsou portrét, nástin, příběh apod. Důraz kladený na Kolářovu básnickou tvorbu spolu s kunsthistorickými a teatrologickými akcenty tvoří z antologie pomyslný monografický celek a – s trochou nadsázky – portrét umělce v nenormálním věku. V těchto dobově nepříznivých historických a kulturně-společenských podmínkách dokázali zahlédnout kontury Kolářova díla a podržet vědomí jeho celku jen nejvýznamnější interpreti. – Kniha je k dostání u knihkupců či za zvýhodněnou cenu přímo v IPSL.

Rudolf Černý napsal o Janu Zahradníčkovi (13. 3. 2019)

Nejnovější bohemistické E*forum je věnováno Janu Zahradníčkovi, přináší článek Rudolfa Černého Barokní moderna z roku 1935, doplněný dvěma reprodukcemi: karikaturou Františka Bidla Jan Zahradníček píše šifrovaný deník… (z roku 1936) a fotografií Jana Zahradníčka spolu s Františkem Halasem, Miloslavem Nohejlem, Karlem Tomanem a Boženou Benešovou (z roku 1934). „I když přicházejí básníci se sebebouřlivějšími hesly převratu a revoluce, nepřicházejí, aby zrušili zákon, nýbrž aby jej naplnili. Aby zmnožili svou hřivnu bohatství poezie, aby ukázali nové možnosti slova, aby odkryli závoj všednosti z věcí, aby mezi věcmi odhalili nové vztahy a objevili dosud skrytý poměr. […] Jan Zahradníček se vydal na svou cestu sám, se svým osudem lidským i básnickým.“

Václav Fronk píše o Napínavé době (6. 3. 2019)

V nejnovějším příspěvku česko-německého E*fora se Václav Fronk zabývá loňskou publikací Petra Karlíčka s názvem Napínavá doba. Politické karikatury (a satira) Čechů, Slováků a českých Němců (1933–1953). „Nejrůznější přešlapy proti základním pravidlům publikovaného odborného textu jsou natolik frekventované a očividné, až provokují k myšlence, zda se vlastně nejedná o poťouchlou schválnost. Kniha je v každém případě dobrou příležitostí k zamyšlení nad smyslem historikovy práce ve 21. století. Osobně jej spatřuji ve dvou základních dovednostech: Klást otázky a správně užívat pojmy v době, kdy vůle vést skutečný dialog z veřejného prostoru mizí a smysl slov se stírá. Napínavá doba Petra Karlíčka ovšem výmluvně dokládá, že se bez obojího lze docela dobře obejít. Dokonce je pak možné se až geniálně jednoduše vypořádat s tématem, které by jinak patřilo k těm vůbec nejnáročnějším.“

Milan Jankovič napsal o A. M. Ripellinovi (27. 2. 2019)

V posledním příspěvku bohemistického E*fora se dočítáme, jak hodnotil Milan Jankovič Ripellinovu Magickou Prahu ve stati Zamyšlení nad Ripellinovou Magickou Prahou, která vyšla 1993 v Literárních novinách. „Jeden z mnoha podnětů Ripellinovy knihy Magická Praha je metodologický. Vidím jej ve využití přístupu, který klade důraz na koexistenci minulého a přítomného, na jejich vrstvení a propojování, které má svůj vlastní, nelineární čas. Je to „dlouhý čas“ interpretace, čas přibývajícího, vracejícího se, rozrušovaného a znovu skládaného smyslu. Je to čas-prostor sbližování významů navzájem vzdálených a nesourodých. Dnes nám může být Ripellinova zkušenost srozumitelnější než v době, kdy se svou koncepcí přicházel a kdy pro ni ještě nevykrystalizovalo odpovídající označení: postmoderna.“

Jan Budňák píše o Laboratořích moderny (20. 2. 2019)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora přináší pohled Jana Budňáka na sborník z roku 2016 s názvem Laboratoře moderny, který k vydání připravili Bernd Stiegler a Sylwia Werner. „Zhruba třísetstránková publikace samozřejmě nemůže obsáhnout všechny středo- a východoevropské moderny, které krystalizovaly v jejích jednotlivých, dosud více či méně – minimálně z německé perspektivy – opomíjených menších, výrazně pluralitních centrech. Dvakrát nemožný je tento záměr kvůli svému široce kulturněvědnému založení. V užším, např. germanobohemistickém rámci však z textů i z koncepce Laboratoří moderny vyplývá mnoho inspirativních, a hlavně řešitelných tázání: Jak s brodovskou „teorií neurčitosti“ souvisí kupříkladu studie Otokara Fischera O nevyslovitelném, která vyšla česky v roce 1909, německy v roce 1910 a pracuje s podobnými zdroji jako Brod a Weltsch (Hofmannsthal, Mauthner)? Je výrazem téhož „prostoru vědění“, který představuje místně specifickou formu modernity?“

Miroslav Marcelli píše o slovníku strukturalismu (13. 2. 2019)

V aktuálním příspěvku bohemistického E*fora se Miroslav Marcelli věnuje Slovníku literárněvědného strukturalismu, který vyšel loni v nakladatelství Host. „Nesporný prínos slovníka spočíva v tom, že v týchto zoskupeniach zachytáva nielen osobnosti, ktoré formovali príslušné teoretické smerovania (Jakobson, Mukařovský, Lotman alebo hoci hlavný predstaviteľ Nitrianskej školy F. Miko), čím sa spoločný teoretický rámec konkretizuje v individuálnych príspevkoch, ale aj a predovšetkým v tom, že na pozadí tohto historického obrazu v heslách venovaných základným pojmom načrtáva teoreticko-metodologický fundament skúmaní voľne združených pod názvom ‚štrukturalizmus‘. Vzhľadom na to sa dá povedať, že zámer predstaviť štrukturalizmus ako metodický postoj charakterizovaný dôrazom na systémový a racionálne kritický prístup k jazyku, literatúre a umeniu sa v slovníku náležite naplnil.“

Lucie Antošíková píše o konferenci Wie schreibt man transkulturelle Literaturgeschichte? (6. 2. 2019)

V příspěvku česko-německého E*fora referuje Lucie Antošíková tentokrát o listopadové konferenci loňského roku s názvem Wie schreibt man transkulturelle Literaturgeschichte? „Ačkoliv jak tyto, tak titulní otázka konference Jak psát transkulturní literární dějiny? zůstaly až do konce nezodpovězené, jednotlivé prezentace i reakce z publika daly jasně znát, že potřeba nového uchopení literárních dějin v odborné komunitě existuje. Zřetelná však byla i všeobecná skepse vůči naplnění této potřeby v podobě dějin, které obsáhnou českou literaturu v celé době existence a současně i v celé její šíři, tedy včetně všech národnostních přesahů.“

Michaela Vašíčková píše o Historii pravdivé (30. 1. 2019)

V novém bohemistickém E*foru se Michaela Vašíčková zabývá Čejkovou edicí Historie pravdivé o některých zvláštních věcech a divných Božích skutcích v světě, obzvlaštně pak při Jednotě bratrské stálých (Historie pravdivá Jana Augusty a Jakuba Bílka) vydanou v roce 2018. „Pečlivost lze vypozorovat i ve způsobu, jakým Čejka přistupuje k otázce ortografie. Charakterizuje pravopis Historie jako typ ‚pro foro interno‘, tedy typ s relativně malým repertoárem znaků. Ten do značné míry zachovává pravopis spřežkový, často neznačí kvantitu vokálů a interpunkce je nesystematická. Brněnský rukopis, tj. verze stěžejní pro tuto edici, je nejen z hlediska pravopisu podstatně kvalitnější a relevantnější než opisy jiné (např. roudnický).“

Bibliografie Jana Zahradníčka na webu IPSL (29. 1. 2019)

Autorská bibliografie časopisecká a Bibliografie knižních a časopiseckých publikací o básníkově díle, jež sestavil Daniel Řehák, jsou posledním výstupem badatelského projektu Básnické dílo Jana Zahradníčka Josefa Vojvodíka a Jana Wiendla. Soupisy, které rozvíjejí dosud nejkomplexnější bibliografii básníkova díla publikovanou v knize Radovana Zejdy Byl básníkem! Život a dílo Jana Zahradníčka (2004) a byly oporou oběma knižním publikacím, jsou nyní volně dostupné na webu IPSL.

Marie Langerová píše o Milanu Jankovičovi (24. 1. 2019)

Druhé vzpomínkové bohemistické E*forum v tomto týdnu je věnováno nedávno zesnulému literárnímu vědci a slavistovi Milanu Jankovičovi. „Milan Jankovič byl člověk múzický, možná i proto se mu nemohlo stát to, co mnohým, že by padl do léček nacvičených, ověřených a vyprahlých badatelských metod. Jeho rozumění uměleckému dílu stálo v blízkosti filosofie, jeho analytický úhel pohledu se opíral o smysl umění – a k němu se také navracel.“

Vychází edice dopisů Angela M. Ripellina (23. 1. 2019)

Právě vychází kniha „Do vlasti české“. Z korespondence Angela M. Ripellina. Edice, kterou připravila Annalisa Cosentino, přináší vzájemné dopisy italského literárního vědce a básníka Angela Maria Ripellina s českými intelektuály, básníky a výtvarníky, jež jsou nejen dokladem zájmu a znalosti, kterým se těšila česká kultura v Itálii, ale též důležitým svědectvím o její situaci po druhé světové válce. – Kniha je k dostání u knihkupců či za zvýhodněnou cenu přímo v IPSL.

Libuše Heczková a Tomáš Glanc proslovili smuteční řeči na pohřbu Vladimíra Svatoně (22. 1. 2019)

Bohemistické E*forum přináší v tomto týdnu dvě vzpomínky na nedávno zesnulé kolegy. Dnes jsou to smuteční řeči Libuše Heczkové a Tomáše Glance pronesené nad rakví Vladimíra Svatoně (1931–2018) na Olšanských hřbitovech 4. ledna 2019.

Dvojice zahradníčkovských knih v MZK (21. 1. 2019)

Institut pro studium literatury a Moravská zemská knihovna v Brně Vás srdečně zvou na představení knih Jan Zahradníček. Poezie a skutečnost existence a Jan Zahradníček. Čtení o básníkovi 1930–1960. Obě knihy budou Josefem Vojvodíkem a Janem Wiendlem poprvé představeny na slavnostním uvedení v Konferenčním sále Moravské zemské knihovny v Brně ve čtvrtek 31. ledna 2019 od 17 hodin za účasti patrona knihy Jana Jakuba Zahradníčka.

Lena Dorn píše o literárním překladu (16. 1. 2019)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora je věnován literárnímu překladu v podání Radka Malého. Jeho knihu Příběhy básní a jejich překladů recenzuje Lena Dorn. „Relativně útlá kniha nám umožňuje vytušit, kolik myšlenek a poznání, které v procesu překladu hrají roli a které jsou příslibem na cestě k pravdě, nemůžeme v již hotovém textu překladu, tedy verzi, pro niž se nakonec překladatel musel rozhodnout, vnímat jako pohyblivé, nýbrž že se nám musí v daném momentu jevit jako zkamenělé, pevné a věčné. Nutnost hledání si nelze z poetiky překladu odmyslet. To ovšem znamená, že lze tuto nutnost, poetice překladu imanentní, také zprostředkovat čtenáři, jak nám ukazuje právě Radek Malý.“

Matěj Klíma píše o Ladislavu Klímovi (9. 1. 2019)

V letošním prvním příspěvku z řady bohemistického E*fora se Matěj Klíma věnuje výstavě a z ní vzešlé publikaci Filosofa L. Klímy nalézání aneb Vysočany, hotel Krása od autorské dvojice Jana a Jany Majcherových z loňského roku. „Výstava svědčila o vášnivém zájmu a badatelské preciznosti, s jakou manželé Majcherovi přistupují k odkazu autora, který považoval sám sebe za Boha a vnější svět jen za iluzi a hříčku své vlastní vůle. V úvodním slově ke katalogu Jan Majcher píše, že cílem výstavy je osobnost ‚Mistra‘, jak Klímu nazývá, ‚přiblížit nejen zasvěcencům, ale i širší veřejnosti.‘ Mělo se jednat o ‚poetizující výstavu‘, dokumentující nejen filosofův život, ale také atmosféru hotelu Krása a tehdejších Vysočan.“

Vojtěch Jirát napsal o českoněmecké literatuře (31. 12. 2018)

V posledním česko-německém příspěvku E*fora t. r. předkládá Václav Petrbok text z pera Vojtěcha Jiráta s názvem Písemnictví československých Němců. „Německá literatura v Čechách zažila svou velkou dobu kolem 1400, kdy tu vzniká nejvýznamnější dílo německé rané renesance, Der Ackermann aus Böhmen, mohutná báseň v próze, která co do historického významu i básnické hodnoty nenašla dlouho důstojného následníka; doba reformační konkuruje jen kvantitou, nikoliv kvalitou, (odmyslíme-li si kázání jáchymovského žáka Lutherova Mathesia, který do českoněmecké literatury vlastně nepatří), v dalších stoletích následuje pokles, z něhož německou literaturu v Čechách nevysvobodí ani pobyt vynikajících romantiků v našich zemích, ani přízeň ke kmenovému svérázu.“

Vychází dvě knihy o Janu Zahradníčkovi (21. 12. 2018)

Institut pro studium literatury vydává dvojici knih o Janu Zahradníčkovi. Monografie Jan Zahradníček. Poezie a skutečnost existence Josefa Vojvodíka a Jana Wiendla sleduje vlastně jediný problém, který by bylo možné formulovat následovně: Jak hluboko a jak intenzivně proniká básnické zření do skutečnosti světa a proměňuje ji v básnický obraz? A jak hluboko je básnická zkušenost zakotvena v našem světě? Kniha Jan Zahradníček. Čtení o básníkovi z let 1930–1960, která tvoří jistý pandán monografie, je komponována jako komentovaná antologie publicistických a korespondenčních textů, které se podstatným způsobem vztahují k Zahradníčkově tvorbě a různorodým způsobem komentují jeho vznikající nebo publikované básnické, ale také esejistické a překladatelské dílo. – Knihy jsou prozatím k dostání v Knihkupectví Ostrov nebo za zvýhodněnou cenu přímo v IPSL.

Jozo Džambo píše o „nových včelách cizích literatur“ (20. 12. 2018)

V novém česko-německém příspěvku E*fora se Jozo Džambo věnuje publikaci „Neue Bienen fremder Literaturen“. Der literarische Transfer zwischen den slawischen Kulturen und dem deutschsprachigen Raum im Zeitalter der Weltliteratur (1770–1850) vydané v roce 2016 Gertraud Marinelli-König a Philipp Hofeneder. „Představení sborníku jako je tento, v němž ke slovu přichází dvacet autorů nabízejících vysoce zajímavý a informativní obsah, může dopadnout jedině neuspokojivě, neboť se musí omezit na několik málo odkazů. Vědeckému „florilegiu“ jistě takováto nevyhnutelná selekce ukřivdí, ale i to málo, co bylo zmíněno, má za úkol probudit zvědavost k této výtečné, dobře promyšlené a příkladně redigované publikaci.“

Luboš Merhaut píše o výboru z textů TGM (12. 12. 2018)

V aktuálním bohemistickém příspěvku E*fora se dočteme o knize T. G. Masaryk: Národ a dějiny jako sociologický problém. (Výbor textů), kterou letos vydala Univerzita Karlova. „Nakladatelství Karolinum pořídilo tento výbor až příliš snadno a rychle. Nicméně (nejen) odborná veřejnost v něm má k dispozici jakostní průhled přímo do Masarykovy společensky směřované práce. Poskytuje odkaz na pramennou jistotu čtenářům, kteří neprahnou po ‚jiném‘ Masarykovi nebo po jeho ‚polidšťovaných‘ obrazech v komerčně publicistických výkladech (zpravidla přitom jde o kompilace starších prací, zahrnující nově nanejvýš tendenční důrazy, resp. zkreslení).“

Konference Found in Translation? Estetické a socio-kulturní funkce literárního překlady mezi léty 1890 a 1939 v Evropě (10. 12. 2018)

Ve dnech 30. a 31. května 2019 pořádají Masarykův ústav a Archiv AV ČR, Institut pro studium literatury ve spolupráci s Rakouským kulturním fórem mezinárodní konferenci Found in Translation? Estetické a socio-kulturní funkce literárního překlady mezi léty 1890 a 1939 v Evropě. Ta bude zaměřena na historický kontextuální výzkum překladu, na aktivní roli překladatelů a překladatelek v interkulturní literární komunikaci, jejich motivace, které nemusí být primárně estetické, nýbrž i sociální či ekonomické. – Do 28. ledna 2019 lze zaslat název a abstrakt příspěvku, tematické okruhy a další podrobnosti zde.

Agnes Kim píše o němčině "zespodu" (5. 12. 2018)

Nový česko-německý příspěvek E*fora pojednává o němčině zespodu, jak ji ve své publikaci Deutschlernen „von unten“: Böhmakeln und Kuchldeutsch popsal tým autorů Bettina Morcinek, Veronika Opletalová, Helmut Glück a Karsten Rinas. „Tváří v tvář nedostatku autentických zdrojů se publikace zaměřuje především na literární doklady obou fenoménů (tedy tzv. „bémáklování“ a „kuchldeutsch“), zasazuje je do historického a v nejširším slova smyslu i literárněhistorického kontextu. Její součástí je i výčet jazykových fenoménů (bohatě opatřených konkrétními příklady), které autoři považují za typické pro zmíněné jazykové registry. Na vědeckou část publikace, dlouhou zhruba 150 stran a rozdělenou do šesti kapitol, navazuje rozsahově podobný souhrn vybraných zdrojů. CD přiložené k publikaci obsahuje 24 zvukových a hudebních příkladů a má zprostředkovat čtenáři, jak zněly zkoumané fenomény, které byly primárně historicky užívány v mluveném registru.“

Marie Škarpová píše o dopisech milenců (28. 11. 2018)

Nejnovější bohemistický příspěvek E*fora je věnován edici nazvané Dopisy dvou milenců, kterou připravila, přeložila a v loňském roce vydala Jana Daňhelová. „Milostný partnerský vztah patří ke skutečnostem, u nichž jsme ochotni věřit, že jde o antropologickou konstantu, přítomnou v lidské společnosti každé kultury a doby. Onen svůdný pocit důvěrné blízkosti a srozumitelnosti pravděpodobně zakusí nejeden z nás – navzdory velké časové vzdálenosti a zřejmé kulturní distanci – také při čtení souboru milostné korespondence z 12. století, původně sepsané v latině, jež je od loňského roku dostupná v čtivém českém překladu Jany Daňhelové v edici nazvané Dopisy dvou milenců. Součástí této knihy, vydané nakladatelstvím Argo, je též editorčina fundovaná průvodní studie.“

Ferdinand Deml a Julius Mader napsali o sudetoněmecké literatuře (21. 11. 2018)

Aktuální vydání česko-německého E*fora přináší texty dvou méně známých přispěvatelů časopisu Die Wahrheit k tématu „sudetoněmecká literatura“, totiž Ferdinanda Demla a Julia Madera. „Ani jeden z citovaných článků nepostuluje neproblematickou jednotu německé literatury v ČSR, nepropagují však ani zásadní propast mezi metropolí a regiony. Můžeme je tak vnímat jako podněty k diferencovanému ohledávání dobových reflexí situace literatury (v obou případech souhrnně označované jako ‚sudetoněmecká‘), pohybujících se mimo výlučnou alternativu ‚jednoty‘ vs. ‚mnohosti‘/‚podvojnosti‘.“

Michal Topor píše o knize Nachlassbewusstsein. Literatur, Archiv, Philologie 1750–2000 (14. 11. 2018)

V aktuálním příspěvku E*fora se Michal Topor věnuje sborníku Nachlassbewusstsein. Literatur, Archiv, Philologie 1750–2000 (eds. Kai Sina a Carlos Spoerhase). „Do něho zařazené studie ozřejmují fenomén (literární) ‚pozůstalosti‘ jako nesamozřejmou ‚kulturní formaci‘, jež je mnohostranně vpletena do docela konkrétního souboru historicky podmíněných rámců, akcentů, podnětů, iniciativ, praktik a rozhodnutí.“

Lucie Merhautová píše o Marii Stoně (7. 11. 2018)

Nejnovější příspěvek česko-německého E*fora je věnován publikaci Martina Pelce Maria Stona und ihr Salon in Strzebowitz z roku 2014. „Kniha, zřejmě kvůli tomu, že vyšla německy v Česku a měla malou distribuci, nezaslouženě trochu zapadla. Úvodní studie by si zasloužila i české vydání a další zájem o autorku by mohl vyvolat rovněž nový výbor jejích literárních prací – poslední soubor povídek vyšel pod názvem Dorfgestalten aus dem Vorfeld von Groß-Ostrau v roce 1962 a v češtině ještě v podobě moderního překladu objevena nebyla...“

T. G. Masaryk napsal o práci (31. 10. 2018)

U příležitosti letošního významného jubilea naší republiky přinášíme v rámci bohemistického E*fora ukázky z cyklu přednášek TGM s názvem Jak pracovat?, které knižně vyšly poprvé v roce 1926. „[…] Kniha je člověk, je více, je duší člověka; jistě kniha dobrá. Na takovou dobrou knihu můžeme pohlížet jako na dopis člověka moudrého, milý, snad obšírný, ale poučný; ovšem dopis tomu, kdo dovede číst. Kniha je nejlepším přítelem. Jsme knihami spojeni s duchy všech národů a dob. V knihovně dobře vybrané jsme jako ve věčnosti; ztrácí se historie, máme tu nejstarší a nejnovější myšlenky jednu vedle druhé, postihujeme, že člověk je nejen bytostí historickou. Každý vzdělanec má mít svou zvláštní knihovnu, svou docela osobní. Pověz mi, co čteš, a já ti povím, kdo jsi.“

Štěpán Zbytovský píše o Paulu Adlerovi (24. 10. 2018)

V aktuálním příspěvku česko-německého E*fora se Štěpán Zbytovský vyjadřuje k publikaci Annette Teufelové s názvem Der ‚un-verständliche‘ Prophet. Paul Adler, ein deutsch-jüdischer Dichter. „Kniha Annette Teufelové nabízí osobitou a v Adlerových textech dobře ukotvenou interpretaci jeho díla. Ponechává prostor pro další zkoumání – lepší pozornosti může se dostat mapování Adlerova místa v kontextu pražské moderny kolem roku 1900, víceméně nepodchyceny zůstávají souvislosti jeho publicistické tvorby ve dvacátých a třicátých letech, zejména množství článků pro Prager Presse, podobně jako motivy a okolnosti vydání tematického čísla Die Aktion věnovaného Paulu Adlerovi v červnu 1916. To však nic nemění na tom, že jakýkoli další příspěvek k adlerovskému bádání bude vstupovat do nepochybně přínosného rozhovoru s touto publikací.“

Marie Škarpová píše o vydání Balbínových Rozmanitostí (17. 10. 2018)

Nejnovější bohemistický příspěvek E*fora je zaměřen na komentovaný překlad první knihy Rozmanitostí z historie Království českého Bohuslava Balbína a páté kapitoly ze spisu Mars Moravicus s názvem O poloze a přednostech Moravy Tomáše Pešiny z Čechorodu. „Edice první knihy Rozmanitostí z historie Království českého Bohuslava Balbína je tak především exemplární ukázkou toho, jak je v současné české nakladatelské praxi podceňována ediční a redakční profesionalita a jak přehlížená je filologická, resp. obecně humanitní vzdělanost. K přání S. Komárka dočkat se brzy ‚komentovaného a přesného českého překladu všech svazků Balbínových Miscellaneí‘ (s. 20) se nelze než připojit. Spolehlivé kritické vydávání Balbínových Rozmanitostí – navzdory právě vydanému svazku – totiž bohužel stále ještě nezačalo…“

Markéta Balcarová píše o Anně Seghers a Lence Reinerové (10. 10. 2018)

Nejnovější příspěvek česko-německého E*fora pojednává o sborníku „Mir hat immer die menschliche Solidarität geholfen.“ Die jüdischen Autorinnen Anna Seghers und Lenka Reinerová (2016, „Vždycky mi pomohla lidská solidarita.“ Židovské autorky Anna Seghers a Lenka Reinerová) vydaném trojicí autorek Viera Glosíková, Ilse Nagelschmidt a Sina Meißgeier. „Příspěvky se týkají autorek, které se osobně znaly, obě měly židovské kořeny, komunistické přesvědčení a podobné osudové linie (postihlo je vyvraždění rodinných příslušníků a nucený exil v Mexiku za druhé světové války). […] Sborník obsahuje celkem devět studií rozčleněných do tří sekcí s názvy Text und Kontext (Text a kontext), Existenz- und Identitätsproblematik (Problematika existence a identity) a Sprachreflexionen (Jazykové reflexe).“

Jiří Brabec píše o nové publikaci Evy Hahnové (3. 10. 2018)

Předmětem nejnovějšího bohemistického příspěvku E*fora je letos vydaná publikace Evy Hahnové Češi o Češích. Dnešní spory o dějiny, kterou recenzuje Jiří Brabec. „Značná část knihy je věnována ‚stereotypům‘, ‚předpojatým obrazům národa‘, které Hahnová nalezla u Jana Patočky, u historiků Petra Pitharta, Petra Příhody a Milana Otáhala (Podivena) a Václava Bělohradského. Jde o studie, pojednání, úvahy, které se již dávno staly předmětem veřejné diskuze. Byly odmítány i přijímány. Z těchto recepcí Hahnová sestavila jakési pásmo, které nic nového nepřináší. Autorka pouze prezentuje emotivně motivovaný souhlas či nesouhlas s přepisovanými stanovisky. I tam, kde jí kritici nabízejí klíč k hlubší analýze, nechává to bez povšimnutí.“

Walther Victor napsal o Winderově Následníku trůnu (26. 9. 2018)

V dnešním příspěvku česko-německého E*fora předkládá Ladislav Futtera recenzi z pera Waltera Victora k románu Ludwiga Windera Následník trůnu (Der Thronfolger) z roku 1937. „Vzhledem k tomu, že šíření Winderových děl v nacistickém Německu nepřicházelo s ohledem na autorův židovský původ v úvahu a v Rakousku byl Následník trůnu na základě zákona o ochraně tradic před koncem roku 1937 zakázán, reprezentuje tak Victorův hlas po obyvatelích českých zemí (české vydání v překladu Františka Šelepy vyšlo v rámci Knihovny Lidových novin v dubnu 1938) druhou nejpočetnější skupinu čtenářů románu, totiž německé exulanty. Victor, původem z poznaňské židovské rodiny, mezi nimi nepatřil k nejprominentnějším, avšak ani k těm zanedbatelným.“

Jiří Hubáček píše o Sofii Podlipské (19. 9. 2018)

Aktuální bohemistický příspěvek E*fora pojednává o monografii Jany Vrajové nazvané Umíněnkyně dobra Sofie Podlipská s podtitulem Kapitola z dějin literárního midcultu 19. století. „Kniha je rozdělena na dvě odlišné části. Po úvodních partiích, jež mají mj. za úkol osvětlit termín literárního midcultu, se autorka obsáhle věnuje dobové recepci spisovatelčina díla a pokračuje sledováním jejího odvíjení po smrti Podlipské v podstatě až do současnosti. Druhou část knihy tvoří soubor pěti případových studií, v nichž se autorka příslušnost Podlipské k literárnímu midcultu snaží prokázat interpretací jejích textů.“

Václav Maidl píše o Karlu Klostermannovi (13. 9. 2018)

V aktuálním příspěvku česko-německého E*fora se Václav Maidl věnuje knize Karla Klostermanna Velebnost, melancholie, hrůza, vydané Michalem Hořejším v roce 2016, která přináší Klostermannovu povídkovou knihu V srdci šumavských hvozdů. „Výbor z Klostermannovy povídkové knihy V srdci šumavských hvozdů nazval jeho editor Michal Hořejší v narážce na povídku Schovanec případně Velebnost, melancholie, hrůza. Těmito klíčovými slovy vystihl dojem z Klostermannova fikčního světa, jenž je po generace zakotvený v českém čtenáři. Je ovšem otázka, zda na základě čtenářského ztotožnění s fikčním světem proto dělat z Klostermanna dokumentaristu, jak to činí M. Hořejší ve své předmluvě (‚Autor svými prohlášeními stejně jako vypravěč zmíněnými postupy budí ve čtenáři dojem, že předložené dílo je především dokumentem.‘).“

Jiří Opelík odpovídá na otázky ke svým novým edičním počinům (5. 9. 2018)

V aktuálním bohemistickém příspěvku E*fora zpovídá Petr Hanuška Jiřího Opelíka na téma ediční přípravy Povídek Ladislava Grosmana a souboru korespondence Antonína Přidala a Jana Zábrany s názvem Když klec je pořád na spadnutí. „Své ediční počiny – podobně jako témata svých odborných prací – jsem vždycky potřeboval mít podepřeny i nějakým osobním důvodem, ale tady, v případě edice korespondence mezi Antonínem Přidalem a Janem Zábranou, mi má osobní motivovanost připadala dvojnásobná. Bral jsem svůj úkol nejen jako profesionální, ale přímo jako mravní povinnost, vždyť šlo o dva lidi generačně a lidsky nesmírně mi blízké, které jsem zároveň pro úroveň jejich tvorby obdivoval, kterým komunistický režim hodně ztrpčil život, ale kteří proti němu statečně prosazovali hodnoty, v něž věřili.“

Manfred Weinberg píše o kafkovské publikaci M. Nekuly (29. 8. 2018)

V aktuálním příspěvku česko-německého E*fora se Manfred Weinberg věnuje publikaci Marka Nekuly Franz Kafka and his Prague Contexts: Studies in Language and Literature (Prague: Karolinum Press, 2016), která je sborníkem autorových textů ke Kafkovu jazyku nebo Kafkovu vztahu k Praze. „Sedm studií shromážděných v knize jsou překlady již dříve publikovaných článků v rozličných časopisech či sbornících, popř. kapitol z Nekulovy monografie vydané česky i německy Jazyky Franze Kafky (Praha: Nakladatelství Franze Kafky, 2003)/Franz Kafkas Sprachen (Tübingen: Niemeyer, 2003); ve dvou případech se jedná o přepracování textů, jež už anglicky vyšly.“

Martina Dragonová píše o nedělních kázáních (22. 8. 2018)

V aktuálním bohemistickém E*foru se Martina Dragonová zaměřila na nejnovější knihu Miloše Sládka Slovo ze srdce jejich… (Praha: Památník národního písemnictví 2017), která je věnována barokním nedělním kázáním. „Miloši Sládkovi se bravurně povedlo zajet na hlubinu barokního kazatelství a vylovit bohatý úlovek, jenž nejen nasytí mnoho milovníků barokní homiletiky, ale jistě dokáže oslovit také srdce mnoha čtenářů, kteří se třeba prostřednictvím tohoto díla s barokní homiletikou setkají poprvé.“

IPSL hledá spolupracovníka (21. 8. 2018)

Institut pro studium literatury přijme spolupracovníka na pozici koordinátor projektových aktivit (pracovní úvazek 0,28). Nástup možný od 1. 10. 2018, podrobné informace zde.

Václav Petrbok píše o Sidonii Nádherné (15. 8. 2018)

Česko-německé E*forum přináší zprávu o knize Gartenschönheit oder Die Zerstörung von Mitteleuropa: Sidonie Nádherny – Briefe an Václav Wagner (1942–1949) [Krása zahrady aneb zničení střední Evropy: Dopisy Sidonie Nádherné Václavu Wagnerovi (1942–49)], ve které Friedrich Pfäfflin a Alena Wagnerová shromáždili dosud nevydané texty k osobnosti Sidonie Nádherné. „Na rozdíl od dosavadních vydaných svazků korespondence s proslulejšími adresáty, sršících mnohdy duchaplnými debatami o smyslu umění a literatury anebo obsahujících velmi osobní vyznání, je tato edice snad méně intelektuálně zaměřená, o to však syrovější a autentičtější. Samotné vročení korespondence napovídá mnohé: jde o dobu druhé světové války, kdy Sidonie Nádherná po marných pokusech zrušit či oddálit stěhování (Janovicko patřilo k tzv. zabranému území, na němž mělo vzniknout Cvičiště vojsk SS Čechy) se odstěhovala do blízkých Voračic, kde ji zastihl konec války.“

Peter Demetz napsal o sudetoněmecké literatuře (8. 8. 2018)

V dnešním příspěvku česko-německého E*fora představuje Václav Maidl článek Petera Demetze K pojmu sudetská literatura, který vyšel v publikaci Hluboká stopa. Nezávislá revue Skutečnost 1949-1953 v roce 2008. „Je zřejmé, že název „sudetský“ má trojí platnost: zeměpisnou, ideologickou a administrativně politickou. Ovšem: nelze nahrazovat jednu druhou. Zeměpisný význam, běžný v německých učebnicích již před rokem 1918, míní řetěz pohoří od Labe do Slezska, nikoli tedy např. Krušnohoří, Šumavu a jiné oblasti. Zeměpisná platnost je základem ideologického významu, označujícího české, moravské a slezské Němce vůbec, pokud jejich politickým programem je separace od Československé republiky.“

Martina Niedhammer píše o neviditelné loajalitě (1. 8. 2018)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora přináší recenzi Martiny Niedhammer o sborníku Neviditelná loajalita? Rakušané, Němci, Češi v české kultuře 19. století, který v roce 2016 vydala trojice autorů Václav Petrbok , Taťána Petrasová a Pavla Machalíková. „Pro pojem loajalita je přitom charakteristická jeho šíře, která se na každý pád hodí k odkrývání vlastní sémantické komplexnosti a s ní úzce spojeného asociačního potenciálu. Strukturu do toho množství vnášejí čtyři tematicky zaměřené kapitoly, které se zabývají vztahem loajality k hranici, ke státu a poddaným, k vizuální kultuře a k jazyku. Závěrečná část se věnuje otázkám skupinového, respektive individuálního přístupu k loajalitě.“

Jiří Opelík píše o scénáři Pavla Kosatíka (25. 7. 2018)

V aktuálním bohemistickém příspěvku E*fora se Jiří Opelík zabývá ukázkou scénáře Pavla Kosatíka s titulem Ta kniha nevyjde! Co nebylo v Hovorech s TGM, která loni vyšla v brněnském Hostu a která přináší rozhovor TGM s Karlem Čapkem z jednoho zářijového dne 1928. „Z přetištěného úryvku lze usoudit, že scénář je učebnicově postaven na jednotě místa, času a děje: časem je několik hodin dne 26. září 1928, místem park Masarykova letního zámeckého sídla ve slovenských Topoľčiankách, děj je cele uložen do dialogu obou figur. Vstupní situace je takříkajíc vyšponovaná. Jak se tu dílem říká a dílem neříká, Čapkův celozářijový pobyt právě kulminuje, neboť zítra odjíždí, avšak s dobrým pocitem, že „Jsme na konci, s tou knihou“. Leč Masaryk je rozladěn, protože ho Čapek vyrušuje, právě když v altánu píše, pouštěje si na gramofonu dobový hit Ramona (!), milostný dopis své pozdní lásce Oldře Sedlmayerové, přestože ta má na zámek dorazit už pozítří.“

Miriam Löwensteinová píše o Oldřichu Královi (18. 7. 2018)

Svůj dnešní bohemistický příspěvek v rámci E*fora věnovala Miriam Löwensteinová nedávno zesnulému překladateli a sinologovi Oldřichu Královi. „Privilegium potkávat se s profesorem Oldřichem Králem měla za jeho dlouhý život spousta lidí v nejrůznějších oborech. Některým dal rámce pro další směřování, jiným kus svého ducha a energie. Bylo na konkrétním člověku, co si ze setkání odnesl, a jestli se dostal panu profesorovi blíž. Jeho velkorysost nebyla nekonečná: kdo zklamal, do jeho světa už neměl šanci vstoupit. Přitom ho snad víc zraňovalo lidské selhání než odborná nedokonalost. Rozčilovalo ho libování si v průměrnosti, šlendrián, lenost, intelektuální dutost. Nerozuměl závisti, kariérismu, odpuzovala ho bezduchost a neslušnost.“

Tereza Šnellerová píše o spisech Andreje Stankoviče (10. 7. 2018)

Příspěvek bohemistického E*fora je věnován edici Spisů Andreje Stankoviče, jež loni nakladatelství Triáda uzavřelo Knihou básní. „Vydání se soustředí na chronologii sbírek – Knihy básní poprvé umožňují číst Stankovičovo dílo nespletitě (pořadí sbírek vydaných v devadesátých letech tiskem nekorespondovalo se sledem, v jakém jednotlivé texty vznikaly) – tedy v podobě, v jaké vstupovalo do povědomí a literárního dění, ať už jako samizdat, oficiální publikace či bibliofilie.“

Radka Šustrová píše o Wenzelu Jakschovi (4. 7. 2018)

V česko-německém E*foru představuje Radka Šustrová texty sudetoněmeckého sociálnědemokratického politika v Československu Wenzela Jaksche sebrané v knize s názvem Ztracené vesnice, opuštění lidé… Reportáže z českého pohraničí 1924–1928 (Praha: Academia, 2017). „Wenzel Jaksch je postavou, která v českém historickém povědomí nejčastěji připomíná vzrůstající napětí mezi českým a německým antifašistickým odbojem za druhé světové války. Jako lídr protibenešovské opozice v druhoválečném sudetoněmeckém exilu získal tuto pověst celkem právem. Benešova teorie právní kontinuity, která prezidentovi umožnila požadovat obnovu Československa v předmnichovských hranicích, znamenala podle Jaksche také pokračování nevyřešených vnitřních problémů republiky, zejména těch národnostních. Jaksch přitom vedl dvojí boj: o jiný a lepší obraz sudetských Němců a o budoucnost Němců v osvobozeném Československu. Sílící animozity vůči českým Němcům – v důsledku separatistické činnosti stoupenců nacionálního socialismu a následné nacistické okupace Evropy – spolu s Benešovou neochotou poskytnout této národnostní menšině právo na sebeurčení (a přiklonit se tak k národnostnímu, nikoli jen národnímu pojetí Československa), dostávaly sudetoněmeckého politika do svízelné situace a předjímaly jeho politický rozchod s Benešem.“

Výroční zpráva IPSL za rok 2017 (2. 7. 2018)

První ročník Ceny Otokara Fischera, dokončení Souboru díla F. X. Šaldy, jubilejní desátý svazek ediční řady Antologie, nový výzkumný projekt věnovaný Arnoštu Procházkovi, proměna periodika E*forum, dvojí stěhování a nový ředitel – i tak by se dal v bodech shrnout rok 2017 v Institutu pro studium literatury, podrobně o tom informuje právě zveřejněná výroční zpráva.

Jakub Ivánek píše o opavské výstavě (27. 6. 2018)

V dalším příspěvku bohemistického E*fora se Jakub Ivánek věnuje výstavě Radůj se důše a buď veselá aneb Kramářské tisky z Památníku Petra Bezruče připravené Martinou Dragonovou a Monikou Szturcovou. „Kramářské tisky stály drahnou dobu spíš stranou vědeckého zájmu, ačkoli představují pozoruhodný a neobyčejně bohatý materiál dokládající literární preference nejširších vrstev čtenářů v době raného novověku i 19. století. Čestné výjimky představovaly průzkumy konkrétních sbírek či produkce určitých tiskáren (např. práce Štěpánky Běhalové věnované jindřichohradeckým tiskům) či etnografický zájem související s kulturou náboženských poutí (práce Markéty Holubové o poutích na Svatou Horu, ale i katalogizace sbírek Etnologického ústavu AV ČR s knižními výstupy). V poslední době se však toto téma dostává v širší míře do hledáčku mnohých odborníků z řad literárních historiků, etnografů, lingvistů, ale i knihovníků, a dokonce muzikologů.“

Ingeborg Fialová-Fürstová píše o Marii von Ebner-Eschenbachové (20. 6. 2018)

V česko-německém E*foru najde čtenář tentokrát text Ingeborg Fialové-Fürstové o biografické práci Daniely Striglové z roku 2016 věnované velké rakouské spisovatelce 19. století Marii von Ebner-Eschenbachové. „Pěkná knížka v pevné vazbě, která vyšla už v roce 2016 v nakladatelství Residenz, se v mezičase setkala s opravdu velikým ohlasem – měřeno počtem (převážně v Rakousku) publikovaných recenzí. Ačkoli většina recenzentů využívá rozbor biografické práce Daniely Striglové spíše k psaní o ‚objektu‘ jejího biografického zájmu (tedy o spisovatelce Marii Ebner von Eschenbachové) než o její biografické studii, někteří (především ti, kteří se pohybují v germanistickém řemesle a sami napsali všelijaké práce, třeba Karl Wagner nebo Karl Markus Gauss) se přece jen věnují také charakteristice její studie – a to výlučně pochvalně.“

Robert Konečný a Václav Černý napsali o FXŠ a TGM (13. 6. 2018)

Bohemistické E*forum přináší dva texty o vztahu F. X. Šalda – T. G. Masaryk, a sice esej Roberta Konečného s názvem Několik slov k otázce Šalda – Masaryk z roku 1939 a článek Václava Černého FXŠ – TGM otištěný 1967. „Tito dva muži se mohli respektovat, ale nemohli splynout. Ba, ani si plně porozumět. Čněli nad svým okolím soudobého českého života jako dva eratické balvany, v sobě celí, na sebe neredukovatelní, každý uskutečňoval výsost a čirost svého typu. Většinou k sobě mlčeli, vysílajíce si podezíravé pohledy: byli si navzájem ‚nemilými záhadami‘, ač Šalda se v Masaryka vciťoval lépe, a je to pochopitelné. A když jeden chtěl druhého stihnout kritikou, tu se kritika většinou míjela cíle, nedonášela a byla jen sebevyjádřením, výpovědí kritika o něm samém. Nu, ale přece – říkáte mi – dáváte jednomu z nich za pravdu, v té naší otázce Loutek, volíte jednoho, nebo druhého. Odpovídám, že mě to ani nenapadne: odmítám volit jednoho proti druhému, volím je oba.“

Jan Mareš píše o habsburském impériu (6. 6. 2018)

Česko-německé E*forum přináší tento týden příspěvek Jana Mareše o knize Pietera Judsona s názvem The Habsburg Empire: A New History (Harvard University Press, 2016). „Kniha je koncipována jako polemika s tradičním líčení Rakouska-Uherska jakožto státu, který musel selhat, onoho symbolického ‚žaláře národů’ – a tedy i výkladu omezeného národním rámcem bez ohledu na to, zda se se jednalo o ‚vítěze’ či ‚poražené’ poválečného uspořádání. Do svého středu nestaví kolektivního aktéra – národ –, ale instituci – stát. Ústřední linka výkladu konfrontuje intence habsburských vládců utvářet moderní stát, snahu získávat loajalitu svých podaných/občanů a zachytit, jak na tomto procesu participovali.”

Vychází ročenka E*forum 2017 (31. 5. 2018)

IPSL vydává elektronickou knihu shrnující loňský ročník E*fora pro (germano)bohemistiku, které od ledna loňského roku nahradilo dosavadní dvě paralelní řady českých Ech a česko-německých Echos. Příspěvky k literárněvědné bohemistice, které zahrnují i studium německy psané literatury z českých zemí a důsledněji zohledňují rovněž výzkumy starší literatury, jsou doplněny o přehled recenzovaných titulů, medailony přispěvatelů a jmenný heslář. – Ročenka je zdarma dostupná na stránkách IPSL i u tradičních distributorů.

Marie Škarpová píše o stati K Labyrintu světa (30. 5. 2018)

Bohemistické E*forum se tentokrát věnuje dvoudílné stati Dmytra Čyževského o Komenského Labyrintu světa a ráji srdce s názvem K Labyrintu světa. „Její česká verze sice vznikla už před téměř osmdesáti lety, vydána však byla teprve v loňském roce nakladatelstvím Filosofia. K vydání ji na základě strojopisu uchovávaného v pozůstalosti Antonína Škarky uložené v Literárním archivu Památníku národního písemnictví připravila Jana Stejskalová.“

Konstantin Kountouroyanis píše o Berthě von Suttnerové (23. 5. 2018)

Nový příspěvek česko-německého E*fora přináší zprávu o nedávno publikovaném sborníku Suttner im Kontext – Interdisziplinäre Beiträge zu Werk und Leben der Friedensnobelpreisträgerin [Suttnerová v kontextu – Interdisciplinární příspěvky k dílu a životu nositelky Nobelovy ceny za mír] o autorce proslulého protiválečného románu Die Waffen nieder [Odzbrojte!]. „Celkově sborník sdružuje velice zajímavé příspěvky, jež osvětlují život a dílo Berthy von Suttnerové pod četnými, často dosud nepozorovanými úhly pohledu a nově uspořádávají historická fakta. Je to příručka pro germanisty, kulturology a historiky stejně jako pro instituty mírového bádání. Obzvlášť zajímavé je, že knihu lze získat jak v tištěné podobě, tak i jako PDF.“

Milan Jankovič píše o hrabalovské knize Jakuba Češky (16. 5. 2018)

V bohemistickém E*foru představuje tentokrát Milan Jankovič publikaci Jakuba Češky s titulem Hrabal – autor v množném čísle, kterou letos vydalo brněnské nakladatelství Host. „Zájem o Hrabalovo dílo nepohasl ani po roce 2000, doma ani ve světě. Něco se však přece jen změnilo: Hrabalovo dílo se stalo nepochybnou hodnotou. […] Nespotřebované energie je v Hrabalových textech více než dost, vydá doslova za několik autorů. Svazovat takovou proudící energii zaměřením na jednoho určitého biografického autora je možná krátkozraké. Vždyť ten autor sám je otevřený soubor možností, které se však stávají skutečnými možnostmi nového pohledu na svět teprve tehdy, když jsou ze své zdánlivé samozřejmosti vždy znovu vydobývány tvorbou a interpretací.“

Lena Dorn píše o české národní identitě v nové publikaci Marka Nekuly (9. 5. 2018)

V aktuálním příspěvku česko-německého E*fora se Lena Dorn věnuje nové publikaci Marka Nekuly Tod und Auferstehung einer Nation: Der Traum vom Pantheon in der tschechischen Literatur und Kultur (Wien: Böhlau, 2017) [Smrt a zmrtvýchvstání národa: Sen o Slavíně v české literatuře a kultuře. (Praha: Karolinum, 2017)]. „Nekula se věnuje detailním pozorováním české kultury, nacionálnímu úhlu pohledu jeho interpretační linie ale rozhodně poplatné nejsou. Kniha vyšla paralelně ve dvou jazycích; Kathrin Janková vytvořila překlad do němčiny s obsáhlou znalostí kontextu a stylistickou nápaditostí.“

Předání Ceny Otokara Fischera (4. 5. 2018)

Cena Otokara Fischera bude v roce 2018 udělena Noře Schmidt za monografii Flanerie in der tschechischen Literatur. Flaneure, Prager Spaziergänger und flanierende Schreibweisen von Jan Neruda bis Michal Ajvaz [Flanérství v české literatuře. Flanéři, pražští chodci a flanérující způsoby psaní od Jana Nerudy po Michala Ajvaze] (Epistemata Literaturwissenschaft, Bd. 872). Würzburg: Königshauses und Neumann, 2017, 494 S. – Slavnostní předání a přednáška laureátky se uskuteční 16. května 2018 od 18 hod. v pražském Goethe Institutu.

Kateřina Smyčková píše o hymnografech (2. 5. 2018)

Bohemistické E*forum se tento týden věnuje dlouho očekávanému Slovníku staročeských hymnografů (13.-18. století) Jana Kouby. „Koubova kniha nesměřuje pouze ke čtenářům z řad muzikologů, ale obohacuje též dějiny české literatury, dějiny německé a latinské literatury v českých zemích, případně církevní dějiny a další příbuzné obory. Ostatně interdisciplinarita hymnologie vyplývá ze samotné její podstaty – zkoumání duchovních písní nemůže opomenout ani jejich texty, ani jejich hudební stránku.“

Uvedení Čtení o Richardu Weinerovi (25. 4. 2018)

Institut pro studium literatury a knihkupectví Ostrov Vás srdečně zvou na prezentaci Čtení o Richardu Weinerovi. Nový svazek ediční řady Antologie představí editor Petr Málek a ukázky přečte Libuše Heczková ve středu 2. května 2018 od 18 hodin v knihkupectví Ostrov (Ostrovní 11, Praha 1).

Adéla Rossípalová píše o Hansi Natonkovi (25. 4. 2018)

Česko-německé E*forum se ve svém nejnovějším příspěvku zaměřuje na novou publikaci věnovanou osobnosti romanopisce Hanse Natonka s titulem „Ich träumte: ich saß in der Schule der Emigranten…“ Der jüdische Schriftsteller und Journalist Hans Natonek aus Prag [„Zdálo se mi, že sedím v emigrantské škole…“ židovský spisovatel a novinář Hans Natonek z Prahy] autorek Viery Glosíkové, Sině Meißgeierové a Ilse Nagelschmidtové. „Publikace je účelně, i když ne zcela přehledně, rozčleněna do tematických sekcí, ve kterých je postupně probíráno Natonkovo zařazení v literárním světě a jeho nejdůležitější životní fáze (Praha coby rodiště, Německo, Praha coby místo exilu, Amerika). Potom jsou analyzována a se skutečností porovnávána ústřední témata/motivy/koncepty/aspekty románu (fikční a autorský koncept, autobiografie, zrada, vina a odpuštění, analýza postav, „bytí židem“, antisemitismus a vlast). Mladí vědci tak zkoušejí představit širší veřejnosti nejen téměř zapomenutou osobnost Hanse Natonka, ale jejich záměrem je také vytvořit na základě románu Straße des Verrats zevrubný průzkum a solidní portrét meziválečných let.“

Jiří Opelík píše o publikaci o Karlu Čapkovi (18. 4. 2018)

V aktuálním příspěvku bohemistického E*fora se Jiří Opelík kriticky zaměřuje na nejnovější čapkologickou publikaci s názvem Karel Čapek v slzách a věčnosti (2017) autorky Michaely Košťálové. „To, že není odbornicí na literaturu a že se musí spokojit kompilátem smontovaným (takto vlastně i její kniha přispívá k pověsti současné ČR jakožto montovny) z citací, parafrází a převyprávění poznatků sekundární literatury, kompenzuje autorka programově partiemi, v nichž se prezentuje jako odbornice na život, tj. v nichž psychologizuje, mudruje a po svém ‚domýšlí‘ předkládaná fakta.“

Martin Hořák píše o rudolfinském umění (11. 4. 2018)

V novém příspěvku česko-německého E*fora nechává Martin Hořák nahlédnout do dizertační práce Evelyn Reitzové s názvem Discordia Concors. Zkušenost kulturní odlišnosti a vytváření estetické jednoty v pražském umění kolem roku 1600, která je věnována předním umělcům rudolfinské doby. „Základní teze, s níž přichází – vnitřní souvislost mezi exilem nizozemských umělců a formálními i obsahovými znaky rudolfinského umění – bude v odborných kruzích jistě ještě předmětem diskusí. I sama Reitzová připouští, že paradigma „kulturní odlišnosti“ nemusí být jediným klíčem k interpretaci rudolfinského umění. Její pokus o celostní uchopení tohoto složitého fenoménu však rozhodně stojí za pozornost a jeho podnětnost ještě zvyšuje, že se dotýká nyní tak aktuálních otázek migrace, aniž bychom autorku vzhledem k době vzniku její práce měli právo podezírat z násilných aktualizací.“

Napsal Emil Saudek (4. 4. 2018)

E*forum přináší text, jímž se vídeňský bankovní úředník a propagátor české literatury Emil Saudek několik týdnů před vyhlášením samostatného československého státu obrátil ke svým židovským „bratřím a sestrám“. „S českou přísahou slibuje naše těžce zkoušené plémě, že chce společně s česko-slovenským národem žíti životem svobodným a samostatným. I my přísaháme rádi, že vytrváme, až pozdravíme samostatnost českého národa. Takový slib jest naší povinností k národu, s nímž žijeme, ale povinností, již snadno si ukládáme. Nemůžeme jinak při lásce k dějinám předků, duchových bratří všech průkopníků české minulosti, jevící se z výšin věčnosti jako jediný boj všelidský pro blaho příštího osvobozeného lidstva.“

Luis Carlos Cuevas píše o sborníku věnovaném Egonu Erwinu Kischovi (30. 3. 2018)

Poslední příspěvek česko-německého E*fora představuje sborník Im Einzelschicksal die Weltgeschichte: Egon Erwin Kisch und seine literarischen Reportagen [Dějiny světa v osudu jednotlivce: Egon Erwin Kisch a jeho literární reportáže], vydaný Vierou Glosíkovou, Sinou Meißgeierovou a Ilse Nagelschmidtovou. „Dílu německojazyčného pražského autora Egona Erwina Kische (1885–1948) se v germanistice ještě nedostalo místa, které zasluhuje. Jedním z důvodů by mohlo být veřejně proklamované komunistické smýšlení tohoto takzvaného „zuřivého reportéra“. To během studené války i po ní komplikovalo recepci jeho textů a předurčovalo (potencionálního) čtenáře k nálepkování Kischových literárních reportáží coby programatických, a tím k jejich systematickému zanedbávání. Protože Kischovy texty měly z tohoto úhlu pohledu sloužit výlučně šíření politického smýšlení, byly často buď pouze oslavovány, nebo ignorovány, zřídkakdy ale čteny ve svých rozmanitých dimenzích. Kischovy beletristické snahy nicméně nezačaly až roku 1925 se vstupem do strany a politická dimenze rozhodně není jedinou zajímavou dimenzí jeho díla.“

Libuše Heczková píše o Vladimíru Svatoňovi (21. 3. 2018)

V novém příspěvku bohemistického E*fora se Libuše Heczková zaměřuje na osobnost Vladimíra Svatoně coby komparatistu tolerance. „Nová kniha jednoho z nejvýznamnějších českých slavistů a literárních vědců Vladimíra Svatoně Na cestě evropským literárním polem je souborem statí, který vznikl přepracováním již dříve porůznu otištěných textů. Publikaci s podtitulem Studie z komparatistiky vydalo Vydavatelství Filozofické fakulty v roce 2017. Jde vlastně o syntézu úvah našeho předního překladatele, rusisty, komparatisty, teoretika literatury, skvělého diskutéra a vlídného učitele.“

Radek Malý píše o Victoru Hadwigerovi (15. 3. 2018)

V novém příspěvku česko-německého E*fora se Radek Malý věnuje publikaci představující tvorbu německého pražského básníka Victora Hadwigera v originálním znění a v českém překladu s názvem Victor Hadwiger: Básně / Gedichte. „Nakladatelství Franze Kafky se rozhodně zasloužilo o výrazný počin přispívající k dalšímu mapování česko-německých literárních vztahů a poznání pražské německé literatury. Naprosto opodstatněná je (pro překladatele nepříliš příjemná) volba dvojjazyčné podoby básní, která umožňuje poznat Hadwigerovo dílo i v originále. Lze si naivně přát jediné: aby právě tato kniha přispěla nejen k českému poznání básní Victora Hadwigera, ale ke kultivaci odkazu multikulturního prostředí, jakým Praha kdysi byla.“

Dokončení Souboru díla F. X. Šaldy (12. 3. 2018)

Institut pro studium literatury a Ústav české literatury a komparatistiky FF UK srdečně zvou na setkání u příležitosti dokončení Souboru díla F. X. Šaldy. Román Loutky i dělníci boží, dodatkový svazek Kritických projevů a Bibliografii díla F. X. Šaldy představí editoři Jiří Flaišman, Michal Kosák, Luboš Merhaut, Michael Špirit a Jan Wiendl, dále promluví Daniel Vojtěch. Setkání proběhne ve středu 21. března od 17.30 v místnosti č. 200 na Filozofické fakultě UK (nám. Jana Palacha 2, Praha 1), podrobnosti v tiskové zprávě.

Vojtěch Bažant píše o Karlu IV. (7. 3. 2018)

Předmětem příspěvku bohemistického E*fora je tentokrát osobnost Karla IV. v podání autorů Marie Bláhové, Martina Nodla a Zuzany Lukšové, kteří společně vydali svazek překladů latinských „karlovských“ textů pod názvem Karel IV. v soudobých kronikách. „Všechny tyto texty, tj. vlastní životopis Karla IV. a kroniky Františka Pražského a Beneše Krabice z Veitmile, vyšly v českém překladu pospolu ještě s kronikami Jana Marignoly, opata Neplacha a Přibíka Pulkavy z Radenína už na konci osmdesátých let v nakladatelství Svoboda jako Kroniky doby Karla IV. Již na této knize se podílela Marie Bláhová, dlouhodobě se badatelsky zaměřující na českou středověkou historiografii. I Martin Nodl na karlovská témata, a to především se zřetelem k právní kultuře a nacionalismu, publikoval řadu textů a opakovaně se rovněž vrací k terentskému snu Karla IV. popsanému ve Vita Caroli. Vlastní životopis Karla IV. nově přeložila Zuzana Lukšová, mediolatinistka z Masarykovy univerzity.“

Ladislav Futtera píše o knižním souboru studií Stefana Simoneka (28. 2. 2018)

Poslední únorový příspěvek česko-německého E*fora představuje osmnáctý svazek edice Wechselwirkungen Stefana Simoneka Von Lenau zu „Laibach“. Beiträge zu einer Kulturgeschichte Mitteleuropas [Od Lenaua k „Laibachu“. Příspěvky ke kulturním dějinám střední Evropy]. „Šestnáct studií z let 2000–2013, autorem pro knižní vydání přehlédnutých, se zabývá širokou paletou témat od recepce Nikolause Lenaua ve slovanských literaturách až po dekonstrukci národních hymen v textech kontroverzní kapely Laibach. V centru zájmu ovšem leží literární moderna přelomu 19. a 20. století ve středoevropském kontextu, tj. v zásadě v hranicích Rakousko-Uherska (za zvážení stojí vhodnost historicky zatíženého termínu ‚Mitteleuropa‘ oproti pojmu ‚Zentraleuropa‘, užívaného například Moritzem Csákym), respektive prostředkování mezi vídeňskou modernou a slovanskými středoevropskými literaturami.“

Michal Topor upozorňuje na Fischerův referát o Benjaminově knize (21. 2. 2018)

Dalším bohemistickým příspěvkem E*fora je odkaz na Fischerův referát o knize Waltera Benjamina, který přináší Michal Topor. „V recenzi, jíž Blanka Činátlová nedávno obstarala nový český překlad Benjaminova pojednání Ursprung des deutschen Trauerspiels [Původ německé truchlohry, přel. Martin Pokorný, Praha: Malvern, 2016], stojí také: ‚v roce 1928 vydává práci bez většího ohlasu tiskem‘ (Neustálé nabírání dechu. Kontemplativní trosky Waltera Benjamina, A 2, 2018, č. 3, s. 6). Vzdor tomuto patrně nakonec patřičnému klišé (byť je otázkou, co je to ‚větší ohlas‘) není od věci upozornit na to, že alespoň v Praze se o práci přece jen psalo, a tedy i vědělo. V druhé půli července 1928 ji v deníku Prager Presse – v souboru postřehů ke knižním novinkám a v souvislosti s vydáním jiné Benjaminovy knihy (Einbahnstraße) – zmínil Franz Blei (Handlungen und Abhandlungen, PP 7, 1928, č. 202, 22. 7., Dichtung und Welt, č. 30, s. I–II). Několik týdnů nato tu (č. 249, 7. 9., s. 7) Otokar Fischer referoval.“

Ingeborg Fialová-Fürstová píše o Franzi Spundovi (14. 2. 2018)

V aktuálním příspěvku česko-německého E*fora se Ingeborg Fialová-Fürstová zabývá publikací Franz Spunda (1890–1963), která shrnuje příspěvky jednodenního vídeňského kolokvia z listopadu 2015 k osobnosti a dílu olomouckého spisovatele Franze Spundy. „Spisovatel Franz Spunda, narozený roku 1890 v Olomouci, by byl zřejmě pozdějším literárním světem, čtenáři i germanistikou zcela zapomenut, kdyby roku 1971 nevznikl obsáhlý článek Wodurch hat Franz Spunda die deutschsprachige Literatur bereichert? [Čím obohatil Franz Spunda německojazyčnou literaturu?], který publikoval Ludvík Václavek v časopise Germanistica Olomucensia (což je mimochodem poslední článek, který směl v době normalizace zveřejnit pod vlastním jménem). U Ludvíka Václavka má také svůj počátek současná, chtělo by se říct ‚spundovská renesance‘, jíž nyní přibyl další příspěvek do diskuse o velmi rozvětveném díle tohoto ‚magického básníka a poutníka po Řecku‘.“

F. X. Šalda napsal o chystané Novině (7. 2. 2018)

Bohemistická řada E*fora přináší tuto středu příspěvek z pera F. X. Šaldy, v němž avizuje vznik nového kulturního čtrnáctideníku Novina s podtitulem List duševní kultury české, a jež je nyní součástí závěrečného svazku Souboru díla FXŠ (Kritické projevy 14. Dodatky z let 1898–1937). Ten právě vydal Institut pro studium literatury. „K letošnímu Novému roku dali jsme si milý prezent, dali jsme si kulturní čtrnáctideník Novinu. Dali jsme si, tím plurálem míním sebe a přátele Machara a Vodáka. Tedy: dali jsme si prezent, ustrojili jsme si radost. Podtrhuji to si, neboť netrpím křivým altruismem. Každý pořádný a cenný altruism začíná u sebe, není nic než rozšířený egoism.“

Druhý ročník Ceny Otokara Fischera (5. 2. 2018)

V návaznosti na úvodní ročník vyhlašuje Institut pro studium literatury i letos Cenu Otokara Fischera, jež má vyzdvihnout a zviditelnit nejvýznamnější německé podněty bohemistice a českým kulturním studiím publikované v uplynulém roce 2017. Titul může k ocenění navrhnout jakákoli fyzická či právnická osoba, více podrobností zde.

Poslední svazek Souboru díla F. X. Šaldy (1. 2. 2018)

Právě vychází třiadvacátý svazek Souboru díla F. X. Šaldy, Kritické projevy 14 (Dodatky z let 1898–1937). Soubor vynechaných, opomenutých či dosud neznámých Šaldových článků (plus jednoho básnického překladu a jednoho původního epigramu) je uspořádán chronologicky a prezentován v kritické, komentované edici Luboše Merhauta a Michaela Špirita. Komentář podrobně mapuje pokusy o úhrnné publikování kritikovy tvorby, zejména pak Souboru díla F. X. Šaldy, jeho původní záměry, literárněvědné vypracování a mimoliterární omezení. – Knihu žádejte u svých knihkupců nebo za zvýhodněnou cenu přímo v IPSL.

Aleš Urválek píše o první světové válce (31. 1. 2018)

Nový příspěvek česko-německého E*fora je věnován sborníku Der Erste Weltkrieg auf dem deutsch‑europäischen Literaturfeld [První světová válka na německo‑evropském literárním poli] od Bernda Neumanna a Gernota Wimmera, o kterém píše Aleš Urválek. „Jeho hlavní záměr shrnuje v úvodním eseji nejprve obecně B. Neumann, když připisuje první světové válce exkluzivitu v tom smyslu, že do té doby se nikdy nepřiklonilo ‚tolik umělců a vědců demonstrativně k jedné určité straně jako na počátku Velké války‘ (s. 15), ba že se ‚umění ještě nikdy tak výrazně a radikálně‘ (tamtéž) neproměnilo jako skrze tuto válku. Cíl obou vydavatelů nicméně získává na obrysech, až když je položena otázka po reprezentativních hlasech, přičemž se ukazuje, že ‚Franz Kafka nebyl vůbec přijat do čety válkou ohromených básníků‘ (s. 17).“

Cizinci – či krajané? (29. 1. 2018)

Nákladem Moravské zemské knihovny právě vyšla antologie Cizinci – či krajané? Reflexe německojazyčných partií Čech a Moravy v textech Arneho Nováka, kterou edičně připravil a předmluvou vybavil Michal Topor.

Jan Malura píše o Jiřím Holíkovi (24. 1. 2018)

Dnešní bohemistický příspěvek je věnován česko-německé knize Konvertita a exulant Jiří Holík. Příspěvek k dějinám exilu a problematice konverze v raném novověku. / Der Konvertit und Exulant Georg Holik. Ein Beitrag zur Geschichte des Exils und zur Konversionsproblematik in der Frühen Neuzeit historičky a archivářky Marie Ryantové. „Hlavní snahou Marie Ryantové je především zpřístupnit badatelské obci podstatnou část málo známých textů Jiřího Holíka (1635– cca 1710), vydaných v drtivé většině německy. Ty jsou úzce svázány s pohnutými životními osudy autora, který byl vychován u jezuitů, poté vstoupil do dominikánského řádu, ale znechucen poměry v katolické církvi se nakonec stal tajným evangelíkem. V roce 1666 se mu konečně podařilo emigrovat do Žitavy, bašty českého pobělohorského exilu, ale v německém luteránském prostředí vzbuzoval jako konvertita nedůvěru. Tyto a další epizody z Holíkova života Ryantová líčí v rozsáhlé úvodní studii, publikované v české a německé verzi (s. 11–198).“

Václav Petrbok píše o Josefu Führichovi (17. 1. 2018)

V aktuálním příspěvku česko-německého E*fora se Václav Petrbok zabývá osobností malíře a grafika Josefa Führicha a publikací Pavly Machalíkové a Petra Tomáška Josef Führich (1800–1876): z Chrastavy do Vídně – Joseph Führich (1800–1876): von Kratzau nach Wien. „Poutavý výklad obou autorů o celoživotním působení a recepci předního dobového výtvarného umělce potvrzuje, že Führich se pohyboval – jako jiní další četní aktéři – v myšlenkovém světě německého kulturního národa. Jeho sympatie k vlivnému myšlenkovému konceptu klasicko-romantické provenience lze postřehnout jak v jeho díle výtvarném, tak v záznamech o jeho četbě a v komentářích soudobých debat o umění.“

Vychází Čtení o Richardu Weinerovi (15. 1. 2018)

Devátý svazek ediční řady Antologií je věnován dílu Richarda Weinera. Kniha, kterou připravil Petr Málek, přináší texty z let 1917–1969, tedy z období, kdy se autorův kritický a literárněhistorický obraz formoval a kdy se utvářel fenomén nesrozumitelného, osamělého, nezařazeného či nezařaditelného Weinera, „lichého člověka“ české literatury. Svazek s podtitulem Dimenze (ne)rozumění 1917–1969 je k dostání u knihkupců či za zvýhodněnou cenu přímo v IPSL.

Tereza Šnellerová píše o knize Magor a jeho doba (10. 1. 2018)

V aktuálním bohemistickém příspěvku E*fora se Tereza Šnellerová věnuje knize Marka Švehly Magor a jeho doba, která vyšla na sklonku minulého roku a která je věnována životu Ivana Martina Jirouse a českému undergroundu. „Působivost, živelnost a odbojnost Magorova celoživotního nasazení a absence jakékoliv dosavadní soustavné biografie z knihy zkrátka činí přitažlivý podnik. Švehlův publicistický přístup však své téma vystavuje citelné zkoušce.“

Jitka Ludvová píše o korespondenci mezi Friedrichem Torbergem a Hugo Haasem (3. 1. 2018)

Česko-německé E*forum přináší ve svém letošním úvodním příspěvku recenzi Jitky Ludvové ke knize „Milá Pampeliško“ – „Lieber Hugo“. Die Korrespondenz zwischen Hugo (sowie Bibi) Haas und Friedrich Torberg vydané Katjou Karnjak v nakladatelství Univerzity Palackého v Olomouci. „Dopisy dobře zachycují oblouky, které opsaly životy obou protagonistů za dvacet let. Oba utíkali do neznáma, sužováni starostmi o své pražské rodiny, které téměř celé zahynuly v plynových komorách.“ „Většina korespondence se týká aktuálních událostí v profesním životě. Je to směs zpráv o připravovaných akcích, drobné drby, doporučení na důležité osoby, hojné zprávy o kontaktech s jinými Pražany v Americe. To vše může pomoci datovat některé knihy či filmy nebo vysvětlit některé situace.“

Růžena Vacková napsala po Šaldově smrti (27. 12. 2017)

U příležitosti 150. výročí narození F. X. Šaldy přináší dnešní příspěvek E*fora málo známý nekrolog teoretičky, historičky a kritičky umění Růženy Vackové, který vyšel ve čtrnáctideníku Tak. „Šalda nebyl vlastně kritikem; byl nesmírně jemným a citlivým filosofickým pozorovatelem, který nad záminkou umělecké a kulturní skutečnosti odvažoval své vlastní vřazení a podle toho zákonnost dění. V tom byl jeho řád, kterému se podrobil, nazíraje ostatně sám svou kriticko-esejistickou činnost jako osobnostně výběrovou. Co promluvilo k němu řečí srozumění nebo hlasem protivným, tomu odpovídal; jedině tomu.“

Ludwig Winder napsal Oesterreicheln – Rakouškování (20. 12. 2017)

V letošním závěrečném příspěvku česko-německého E*fora se Michal Topor věnuje črtě Oestereicheln (Rakouškování), který napsal Ludwig Winder roku 1917 pro Deutsche Zeitung Bohemia. „Ještě v srpnu 1915 novinář a prozaik Ludwig Winder (nar. 1889, Šafov/Schaffa) zkoušel nastoupené vládě militarismu oponovat upomínkou ke starému dobrému pojmu rakušanství. ‚Vždyť jsme přeci vždy byli ti vkusní, dobře vychovaní Rakušané (tak nás s obdivem a náznakem ironie nazývali říšskoněmečtí bratři): nechtěli bychom raději zůstat při tom? ‘, ptal se (Deutsche Zeitung Bohemia, 15. 8. 1915); cit. dle Kurt Krolop: Ludwig Winder. Sein Leben und sein Erzählerisches Frühwerk (/1967/, eds. Jörg Krappmann u. Jaromír Czmero, Olomouc, 2015, s. 54). Koncem roku 1917 již pojem rakušanství kladl jinak, se zjevnou (ironickou) nechutí k charakteristice, ustálené v pruské rozpravě. V úvahové črtě nadepsané Oestereicheln (DZB 90, 1917, č. 352, 25. 12., s. 5), již zde podáváme, vyzval k jeho nové inkarnaci, ukotvenější v realitě válečného strádání.“

Robert Dittmann píše o výboru perikop z Bible svatováclavské (13. 12. 2017)

Nový bohemistický příspěvek E*fora je věnován výboru čtení ze Svatováclavské bible vydané letos nakladatelstvím Karolinum. „Jedná se o edici tehdejších perikop na neděle a církevní svátky, tj. biblických úryvků pokrývajících významné dny liturgického roku. Vstupní slovo k celému počinu napsal kardinál Dominik Duka. Vlastní edici perikop předchází obsáhlá předmluva z pera výše zmíněného trojlístku autorů, za edicí čtení následují ukázky komentářů Svatováclavské bible, ediční poznámka, bibliografie, soupis zkratek a rejstříky.“

Olga Kovaříková píše o Friedrichu Feiglovi (6. 12. 2017)

V novém příspěvku česko-německého E*fora představuje Olga Kovaříková publikaci k osobnosti malíře, grafika a ilustrátora Bedřicha/Friedricha Feigla vydanou americkým historikem umění Nicolasem Sawickým. „Přínos monografie tak nakonec spočívá především v tom, že přináší čtyři různé, shrnující pohledy na umělce-světoběžníka s česko-německo-židovským původem a výborným organizačním talentem, který vynikal kouzlem osobnosti a obdivuhodnou adaptabilitou na prostředí, ale zároveň vykazoval zvláštní odolnost vůči proměnám (nejen uměleckých trendů) své doby.“

Michal Topor píše o vydání Johnových Večerů na slamníku v České knižnici (29. 11. 2017)

Předmětem nového bohemistického příspěvku E*fora je vydání Johnových Večerů na slamníku v České knižnici, které recenzuje Michal Topor. „Tak jako nad jinými svazky řady Česká knižnice by mělo být i nad letošní edicí Johnovy knihy Večery na slamníku (poprvé 1920), kterou jako devadesátý svazek řady a za ‚vědecké redakce‘ Vlastimila Válka a Petry Hesové připravila Tereza Lojdová, možné uvažovat ve vztahu k programnímu zaklínadlu, sugerujícímu – snad v souladu s nějakou ustálenou představou o dějinách české literatury – ‚dlouhodobě koncipovanou ediční řadu, jež si klade za cíl představit v reprezentativní a textově spolehlivé podobě stěžejní díla české literatury od jejích počátků k dnešku‘.“

Steffen Höhne píše o Pražském kruhu (22. 11. 2017)

Nový příspěvek česko-německého E*fora se věnuje literárněvědné disertaci Sandy Schefflerové Operation Literatur. Zur Interdependenz von literarischem Diskurs und Schmerzdiskurs im ‚Prager Kreis‘ im Kontext der Moderne z roku 2016, jejímž předmětem je funkce bolesti ve vztahu k literatuře. „Jak se praví v úvodu, jde autorce o ‚esenci bolesti v literárním textu‘ (s. 11), tedy o analýzu charakteristik bolesti, respektive rekonstrukci diskursu bolesti ovlivňujícího literární text a jeho (zamýšlený) účinek na recipienta (s. 10). Bolest a vyrovnání se s ní jsou přitom podmíněny kulturněhistoricky a kontextuálně (s. 12), respektive lze je zažít pouze v kontextu ‚kultury a doby‘ (s. 28), tudíž může přesvědčivě působit jen taková literárněvědná analýza, jež se u textů zaměřuje na jednotlivé vyprávěcí strategie, jež reprezentují bolest, na funkce bolesti a na znalost a význam bolesti (s. 16).

Michal Bauer proslovil laudatio na Jiřího Brabce a Jiřího Opelíka (15. 11. 2017)

Nový bohemistický příspěvek E*fora přináší laudatio Michala Bauera proslovené 7. 11. 2017 v budově Městské knihovny v Praze u příležitosti předání Ceny Jaroslava Seiferta 2017 Jiřímu Brabcovi a Jiřímu Opelíkovi. „Oba dnešní laureáty vyznačuje mravní i myšlenková integrita, vlastnost v dnešní době jen málo vídaná. Nezažil jsem u nich přelétavost názorovou, přizpůsobení se době, aktuální situaci pro prospěch, pro dosažení nějaké výhody či lepšího postavení. Ani stěžování si, že dějiny jim ublížily, že se jim stalo příkoří. Oba se ve svém myšlení doplňují, nabízejí různé přístupy, u Jiřího Brabce je to přístup analytický, racionální, u Jiřího Opelíka je patrná vášeň pro literaturu.“

Petr Brod píše o Německy mluvící Praze (8. 11. 2017)

Nový příspěvek česko-německého E*fora se zabývá knihou Das deutschsprachige Prag, vydanou koncem minulého roku Spolkem Adalberta Stiftera, v kontextu s českou publikací z roku 2014 Německy mluvící Praha. Galerie osobností. „NMP byla kolektivním dílem přibližně padesáti osmnáctiletých studentů pražského gymnázia Na Zatlance, kteří se pod vedením profesora Radka Aubrechta a v rámci vyučování delší dobu zabývali postavením Němců v pražské společnosti zhruba od 18. století do konce druhé světové války a své poznatky shrnuli do dvou oddílů – třicetistránkové narativní kapitoly o Životě německé komunity a lexikální části v délce zhruba 220 stran, nazvané Biografický slovník. Tuto publikaci vydalo gymnázium Na Zatlance ve spolupráci s Nakladatelstvím Franze Kafky a za finanční podpory několika sponzorů, včetně Česko-německého fondu budoucnosti.“

Uvedení Čtení o T. G. Masarykovi (6. 11. 2017)

Institut pro studium literatury a Masarykův ústav a Archiv AV ČR srdečně zvou na představení antologie věnované T. G. Masarykovi. Knihu uvedou její editoři Lucie Merhautová a Luboš Merhaut v úterý 14. listopadu 2017 od 17.30 v kavárně Alibi (Svatovítská 6, Praha 6 - Dejvice).

Konference o F. X. Šaldovi (3. 11. 2017)

Revolver Revue pořádá 9. listopadu 2017 konferenci věnovanou osobnosti a dílu F. X. Šaldy. S příspěvky zde vystoupí Jiří Brabec, Annalisa Cosentino, Jiří Flaišman, Libuše Heczková, Michal Kosák, Robert Krumphanzl, Lucie Malá, Miroslav Petříček, Marie Rakušanová, Michael Špirit a Marek Vajchr. Více podrobností zde.

Jakub Sichálek píše o Vladimíru Kyasovi (1. 11. 2017)

V novém bohemistickém příspěvku E*fora píše Jakub Sichálek o kolokviu uspořádaném ke stému výročí narození českého lingvisty a editora staročeské bible Vladimíra Kyase. „Ke stému výročí Kyasova narození uspořádaly Slovanský ústav AV ČR a Ústav pro jazyk český AV ČR letos v polovině května kolokvium. Sál Akademického konferenčního centra na Praze 1 byl zcela zaplněn. Během prvních referátů jsem si uvědomil, že přínos V. Kyase pro paleoslovenistiku byl větší, než jsem tušil; životopisný medailon z pera Ludmily Pacnerové ‒ obsažený v Kyasově posmrtně vydané knize Česká bible v dějinách národního písemnictví (1997), po které většina bohemistů dříve nebo později sáhne ‒ věnoval této oblasti jeho vědeckých aktivit jen málo pozornosti.“

Michal Topor píše o dvou knihách o Robertu Musilovi (25. 10. 2017)

Aktuální příspěvek česko-německého E*fora má „upozornit na dvojici knih vydaných v roce 2014 klagenfurtsko-vídeňským nakladatelstvím Kitab: jako na sondy ozřejmující dosud méně reflektovaná zázemí a rezidua Musilovy tvůrčí dráhy, navíc – hlavně v prvním případě – s českým, resp. moravským akcentem.“ Těmito knihami jsou Karl Corino: Begegnung dreier Berggipfel. Alfred, Alois a Robert Musil a Regina Schaunig: Der Dichter im Dienst des Generals. Robert Musils Propagandaschriften im Ersten Weltkrieg.

Marek Přibil píše o máchovské monografii (18. 10. 2017)

Předmětem nového bohemistického E*fora je máchovská monografie Gisely Kaben Mácha-Rezeption. Die Jubiläumsfeier 1936 in Leitmeritz und ihr Umfeld (Hamburg: Verlag Dr. Kovač, 2016). „Publikace jako celek je obtížně stravitelná; neznamená to však, že neobsahuje velmi dobré pasáže, přínosná dílčí zjištění, pronikavé analýzy jednotlivých textů (opravdu se nejedná o zdvořilostní figuru, formálně kompenzující předchozí kritické zaměření). Proto nezbývá než litovat, že autorka nezůstala u původního záměru vyjádřit se k tématu koncentrovaněji, v podobě studie.“

Michal Topor novým ředitelem IPSL (17. 10. 2017)

Vedení Institutu pro studium literatury se nově ujal literární historik a editor Michal Topor. S institutem intenzivně spolupracuje již od jeho počátků, připravil pro něj monografii Berlínské epizody (2015) a antologii Čtení o Jaroslavu Vrchlickém (2014), aktuálně dokončuje monografii o Arne Laurinovi. Ve funkci ředitele IPSL nahradí Evu Jelínkovou, která institut vedla od jeho založení v roce 2010. Správní rada IPSL přijala odstoupení dosavadní ředitelky a jmenovala Michala Topora novým ředitelem na svém zasedání 2. října 2017.

Martina Niedhammerová píše o Leopoldu Kompertovi a jeho „příbězích z ghetta“ (11. 10. 2017)

V nejnovějším příspěvku česko-německého E*fora se Martina Niedhammerová věnuje disertaci Ingrid Steiger-Schumannové Jüdisch‑christliche Liebesbeziehungen im Werk Leopold Komperts. Zu einem Zentralmotiv des böhmisch‑jüdischen Schriftstellers (1822–1886) (Židovsko‑křesťanské milostné vztahy v díle Leopolda Komperta. K ústřednímu motivu česko‑židovského spisovatele). „Autorčina metoda, s níž si vybírá za centrum své studie Kompertovo nakládání s mezináboženskou volbou partnerů a manželstvím, a tím i s otázkami po proměnách židovského sebepojetí, byla počátkem 80. let 20. století vysoce inovativní. Nutnost takových a podobných badatelských otázek podtrhuje v neposlední řadě dopis Gershoma Sholema z října roku 1981 adresovaný Steiger‑Schumannové. Pozitivní výklad Kompertova životního modelu, jak ho Ingrid Steiger‑Schumannová vyvíjí na základě autorových textů – přiblížení se nežidovskému okolí při současném přetrvání židovského pouta –, v něm Sholem z perspektivy šoa samozřejmě odmítá.“

Jana Dušek Pražáková: Lázně jako divadlo, v němž je každý hercem i divákem (4. 10. 2017)

Příspěvek česko-německého E*fora se tento týden zaměřuje na publikaci Literarischer Reiseführer Böhmisches Bäderdreieck. Karlsbad, Marienbad, Franzensbad (2016, Literární průvodce českým lázeňským trojúhelníkem. Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně) autorů Roswithy Schieb a Václava Petrboka. „Z textu jasně vyplývá, proč se Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně staly magnetem také jisté části intelektuální elity. Kniha je totiž koncipována jako multiperspektivní vyprávění o geniu loci jednoho z nejpozoruhodnějších regionů Evropy své doby, kam se sjížděli všichni, kdo tady jednak chtěli léčit své tělesné neduhy a jednak chtěli nahlédnout pod pokličku míst, o nichž se všude tolik mluvilo.“

Sympozium o Arnoštu Krausovi (3. 10. 2017)

Ve dnech 5. – 6. října se v prostorách FF UK v pořadatelské součinnosti Herder Forschung Marburg, Ústavu germánských studií FF UK, Institut für Musikwissenschaft Weimar-Jena a Ústavu pro českou literaturu AV ČR uskuteční sympozium věnované životu a dílu literárního historika, kritika a překladatele Arnošta Krause. Úvodní blok obstarají Steffen Höhne, Václav Smyčka a Ludger Udolph, v rámci sympozia přednesou své příspěvky mj. i Lucie Merhautová, Václav Petrbok a Michal Topor. Více informací zde.

Jiří Opelík odpovídal na otázky Petra Hanušky (27. 9. 2017)

V novém bohemistickém příspěvku přináší E*forum rozsáhlý rozhovor Petra Hanušky s literárním historikem, kritikem a editorem Jiřím Opelíkem, který před rokem otiskly Týnecké listy (26, 2016, č. 10. říjen, s. 27–30). Připomíná mj. monografii Josef Čapek, kterou letos znovu vydala Triáda. „Cele mne naplňuje poznávání dobré literatury, kterou vytvořili jiní. V mladých letech jsem tvrdil, že píšu jen pro sebe – tečka. To sice jaksi stále platí, i když bych dnes totéž vyjádřil takto: Píšu o literatuře, protože musím. Ale dnes, ve stáří, to potřebuji několika slovy doplnit: Píšu o literatuře, protože musím, ale chci svým psaním sloužit lidem, kteří literaturu milují.“

Oráč a smrt v Praze (25. 9. 2017)

V sobotu 14. 10. 2017 od 20 h uvidíte v pražském kostele sv. Antonína představení Oráč a smrt Jana z Teplé. Tento středověký disput pořádá ve formě scénického čtení za doprovodu varhan dr. Wolfgang Schwarz, kulturní referent pro české země Spolku Adalberta Stiftera, ve spolupráci se zastoupením Svobodného státu Bavorsko v České republice. Představení bude probíhat v německém jazyce, více informací zde.

Václav Šmidrkal píše o dvou publikačních počinech k osobnosti E. Beneše (20. 9. 2017)

V nejnovějším příspěvku česko-německého E*fora představuje Václav Šmidrkal dva výstupy projektu MÚA AV ČR „Edvard Beneš, Němci a Německo“, jednak německy psanou monografii editorů Oty Konráda a René Küppera Edvard Beneš. Vorbild und Feindbild (Göttingen, 2013) jako sborník mezinárodní vědecké konference, jednak třídílnou edici v pěti svazcích Edvard Beneš, Němci a Německo. „Pro pochopení Benešovy politiky, politického myšlení a politického stylu v národnostní otázce a česko-německých vztazích tato edice pramenů bezpochyby na jednom místě shromažďuje dosud největší množství klíčových textů vztahujících se k období předcházejícímu radikální řešení, která přinesla 40. léta. Jsem přesvědčen, že výstupy tohoto výzkumného projektu na dlouhou dobu dopředu ovlivní výzkum Benešovy osobnosti, jeho politiky a v širším kontextu také politických dějin střední Evropy první poloviny 20. století.“

Korespondence T. G. Masaryka a J. S. Machara (18. 9. 2017)

Ve čtvrtek 21. září bude v Knihovně Václava Havla od 19.00 uveden právě vydaný první svazek vzájemné korespondence T. G. Masaryka a J. S. Machara z let 1893–1895. Knihu představí editoři Helena Kokešová, Petr Kotyk a Irena Kraitlová a o formování základů reformního modernismu promluví autoři úvodní studie Vratislav Doubek a Lucie Merhautová. Další informace zde.

J. L. Fischer napsal o T. G. Masarykovi glosu Osamělý balvan (13. 9. 2017)

V mimořádném příspěvku nového česko-německého E*fora se Luboš Merhaut a Lucie Merhautová věnují glose Osamělý balvan, kterou napsal J. L. Fischer o T. G. Masarykovi a která je součástí Čtení o T. G. Masarykovi, s podtitulem Literatura – člověk – svět (1910–1938), 10. svazku edice Antologie, kterou právě vydal IPSL. „K osmdesátinám Tomáše Garrigua Masaryka (7. 3. 1850 – 14. 9. 1937) publikoval filozof a sociolog, analytik a syntetik kultury, kritik, esejista a publicista Josef Ludvík Fischer (1894–1973) metaforickou glosu Osamělý balvan (Čin 1, 1929/30, č. 19, 6. 3. 1930, s. 448–449), v níž zdůraznil Masarykovu výlučnost znamenající obtíž pro následovníky.“

Vychází Čtení o T. G. Masarykovi (11. 9. 2017)

Nejnovější antologie vychází těsně před 80. výročím úmrtí T. G. Masaryka a v reprezentativním výběru reakcí významných literárních kritiků, historiků a myslitelů na jeho názory na literaturu a umění připomíná komplexnost Masarykova estetického myšlení i jeho mezioborovou souvztažnost. Svazek s podtitulem Literatura – člověk – svět, který připravili Lucie Merhautová a Luboš Merhaut, vychází ve spolupráci s Masarykovým ústavem a Archivem AV ČR a je k dostání u knihkupců či za zvýhodněnou cenu přímo v IPSL.

Přednáška Tilmana Kastena v Českém centru v Mnichově (8. 9. 2017)

Ve čtvrtek 14. září představí v Českém centru v Mnichově německý literární a kulturní vědec Tilman Kasten knihu o valdštejnských románech Alfreda Döblina a Jaroslava Durycha, za niž obdržel první Cenu Otokara Fischera. Monografii Historismuskritik versus Heilsgeschichte – Die Wallenstein-Romane von Alfred Döblin und Jaroslav Durych [Kritika historismu vs. dějiny spásy – Valdštejnské romány Alfreda Döblina a Jaroslava Durycha] vydalo v roce 2016 nakladatelství Böhlau, Cena byla udělena 29. června 2017 v Museu Kampa. Další informace zde.

IPSL hledá novou ředitelku/nového ředitele (6. 9. 2017)

Institut pro studium literatury vypisuje výběrové řízení na pozici ředitelky/ředitele organizace. Nabízíme dobré finanční ohodnocení, částečný pracovní úvazek; nástup možný ihned. Další informace a požadavky pro zájemce zde. Přihlášky posílejte do 21. 9. 2017.

Jan Pišna píše o edici Theatrum neolatinum (6. 9. 2017)

E*forum se tento týden svým bohemistickým příspěvkem zaměřuje na dva svazky edice Theatrum neolatinum, která si klade za cíl zpřístupnit tiskem dosud nevydané texty raně novověkých bohemikálních dramat. „Latinské hry provozované na jezuitských školách v první polovině 18. století, a to jak v latinském originále, tak i českém překladu, přinášejí dva různobarevné svazky nové edice Theatrum neolatinum nakladatelství Academia. První svazek modrošedé barvy s titulem Svatý Jan Nepomucký na jezuitských školních scénách (2015) se soustředí na dramata vzniklá především v období kolem světcovy kanonizace ve dvacátých letech 18. století, druhý, kanárkově žlutý svazek Nejmírnější Pallas (2016) sleduje tematicky různorodé dramatické kusy provozované žáky tzv. gramatikálních tříd přibližně z téže doby.“

Otokar Fischer a Pavel Eisner napsali o budoucnosti české germanistiky (30. 8. 2017)

V novém česko-německém E*foru přináší Štěpán Zbytovský dvě odpovědi na otázku „Co bude s českou germanistikou?“, které se věnovali dvě významné osobnosti české literatury a překladu, a sice Otokar Fischer („[Německá literatura] Dramaturgické problémy“, 1919) a Pavel Eisner (K nové české germanistice, 1946). „Odpovědi obou aktérů na otázku „Co bude s českou germanistikou?“ nakonec překračují obvyklý rámec česko-německých vztahů a ukazují, že obor chápali v těchto okamžicích mj. jako zprostředkovatele myšlení o českých kulturních dějinách a úloze české vědy ve světě. To je zvlášť důležité poznání vzhledem ke stále přetrvávající „péči“ části dnešních českých politiků o negativní obraz Německa dějin německé kultury v českých zemích – i k činnosti české germanistiky, která jen v některých aspektech mohla splnit Eisnerovo přání.“

Lucie Merhautová píše o edici dopisů A. M. Ripellinovi ve Slově a smyslu (23. 8. 2017)

Nový bohemistický příspěvek E*fora se soustředí na soubor dopisů, které přibližují pozadí vzniku práce italského literárního vědce a básníka A. M. Ripellina Dějiny současné české poezie (Storia della poesia ceca contemporanea, 1950), a které k tisku připravila Annalisa Cosentino. Edici představila retrospektiva Dopisy A. M. Ripellinovi 1948–1952 aktuálního čísla časopisu Slovo a smysl. „Tento fond obsahuje množství dopisů od českých literátů a kulturních osobností počínaje sklonkem čtyřicátých let 20. století, kdy tehdy mladý italský bohemista připravoval svou první monografickou práci a řadu událostí, vztahů a významů korespondenčně konzultoval s vůdčími představiteli surrealistů a Skupiny 42 i literárními historiky – Romanem Jakobsonem, Ludvíkem Kunderou, Karlem Teigem, Jindřichem Chalupeckým, Halasovým přítelem Janem Jelínkem, René Wellekem, italským slavistou Renatem Poggiolim, s Oldřichem Králíkem a Albertem Pražákem.“

Lena Dorn píše o překladatelských procesech v Kakánii (16. 8. 2017)

Tentokrát se E*forum věnuje studii Michaely Wolfové Die vielsprachige Seele Kakaniens: Übersetzen und Dolmetschen in der Habsburgermonarchie 1848–1918 (Vícejazyčná duše Kakánie: Překládání a tlumočení v habsburské monarchii v letech 1848 – 1918, Wien: Böhlau, 2012), která se prostřednictvím analýzy překladatelských procesů snaží ozřejmit společenské mocenské poměry v habsburské monarchii v průběhu posledních 70 let jejího trvání. „Wolfová se […] zajímá o překládání do němčiny, a to principiálně ze všech ostatních jazyků. Koncept knihy klade do středu pozornosti překládání z italštiny, současně je ale její ambicí propracovat aspekty překladatelské kultury, které se týkají celého habsburského prostoru a které ho tak mohou i charakterizovat. Michaela Wolfová se tak zas a znovu zabývá otázkou: Jak spolu souvisí překladatelská činnost a identifikace kultur?“

Marie Škarpová píše o dominikánských barokních kázáních (9. 8. 2017)

V novém bohemistickém příspěvku E*fora představuje Marie Škarpová edici Jany Maroszové Vera mundi lumina s podtitulem Výbor dominikánských barokních kázání, kterou loni vydalo nakladatelství Karolinum. Z fondu konventní knihovny dominikánského kláštera u Sv. Jiljí na Starém Městě pražském „se J. Maroszová zaměřila pouze na jednu část svatojilského knižního fondu, a sice na soubor více než pěti set příležitostných a svátečních kázání v latině, češtině či němčině, vytištěných v období 1656–1832. Z něj pak připravila výbor celkem čtyř českých a čtyř německých kázání z rozmezí let 1715–1761. Jedna promluva, která se dochovala jak v české, tak německé verzi, je v edici otištěna v obojím jazykovém znění, ostatní německá kázání dala editorka k dispozici jak v originálním jazyce, tak v překladu do češtiny, to vše ve čtenářsky pohodlném zrcadlovém vydání.“

Ingeborg Fialová-Fürstová píše o Gertrudě Urzidilové (2. 8. 2017)

Nový česko-německý příspěvek E*fora představuje biografii Gertrudy Urzidilové, kterou napsali Christiana Puschaková a Jürgen Krämer – kniha připomínající malé obrazové monografie nakladatelství Rowohlt vyšla pod názvem „Ein Herzstück blieb in Prag zurück. In Amerika leb ich auf Reisen“ – Ein Lebensbild der Dichterin Gertrude Urzidil (1898–1977) zwischen Prag und New York ([Kus srdce jsem nechala v Praze. V Americe žiji na cestách – Životní příběh básnířky Gertrudy Urzidilové (1898–1977) mezi Prahou a New Yorkem] Wien: Praesens Verlag, 2016). „Puschaková a Krämer splňují svůj v úvodu formulovaný slib ‚ukázat člověka v jeho dobových poměrech‘: načrtávají kulisu německo‑židovsko‑české Prahy i mezinárodního New Yorku a nadto neustále připojují krátké medailonky nejbližších přátel manželů Urzidilových (Friedrich Thieberger, Friedrich Adler, Robert Weltsch, Hedda Sauerová, Ernst Sommer, Ludwig Winder, Winifred Ellerman‑Bryher, Mimi Grossbergová, Hertha Pauli a mnoho dalších), a přispívají tak cenným a navíc zábavným a čtivým dílkem k historii pražské německé a rakouské exilové literatury.“

Miloš Marten napsal o Péladanově studii Réfutation esthétique de Taine (26. 7. 2017)

V dnešním E*foru se věnujeme „referátu či glose“ Miloše Martena o studii Réfutation esthétique de Taine z pera J. Péladana zaměřené proti pozitivistické metodě H. Taina (Moderní revue, sv. 19, 1906/1907, s. 52–55). „Studie Péladanova Réfutation esthétique de Taine (Paříž, Mercure de France) nevyvrací předpokladů a logiky Tainova systému jedině. Je psána proti celému pozitivistickému pojetí a výkladu umění, proti racionalistické formulaci základních kritických otázek a zkoumá a soudí její smysl. Ani ne tak nový, jako jasně myšlený a svěže vyslovený výraz idealistické renesance našeho vztahu ke kráse. Tainovský pozitivismus uvádí umění na jev, zpola historický, zpola psychologický, stejně vývojově podmíněný, stejně vniterně organizovaný jako všecky ostatní v přirozeném řádu.

Kristýna Solomon píše o českých překladech německého Prosaromanu (19. 7. 2017)

Dnešní příspěvek E*fora se zabývá monografií Jana K. Hona s názvem Übersetzung und Poetik. Der deutsche Prosaroman im Spiegel tschechischer Übersetzungen der Frühen Neuzeit ([Překlad a poetika. Německý román v próze ve světle českých překladů raného novověku] Heidelberg: Winter, 2016). Kniha se věnuje poetice žánru, který v Německu prosperoval v 15. a 16. století, a snaží se jí přiblížit pomocí analýzy a interpretace českých překladů německých předloh – monografie se tedy situuje na pomezí mezi českou a německou literární medievistikou. „Na pozadí moderních naratologických teorií (Bachtin, Lugowski, Stierle) si autor klade otázku, jakou roli hrají překlady německých románů ve vztahu k poetice cílové formy žánru Prosaroman. K rysům moderního románu patří emancipování vypravěče, jasné oddělení roviny textu (deixis) od paratextů, otevřená sémantika, která vybízí čtenáře k vlastní interpretaci. Komparací předloh a překladů dochází autor k zajímavému zjištění: nejméně překladatelé zasahovali do textů, které v největší míře vykazovaly výše zmíněné rysy a byly tak na cestě k modernímu románu nejprogresivnější. […] A právě v inovativním pojetí nahlížení na poetiku překladu tkví největší přínos publikace: překlady, coby jevy spíše okrajové, mají důležitou výpovědní hodnotu pro uchopení jádra, tj. výchozích textů a jejich poetiky. Mají tedy moc žánr (de)stabilizovat, normu (ne)ukotvit, (ne)posunout žánr směrem k cílové formě.“

Tilman Kasten a Václav Petrbok k Ceně Otokara Fischera (12. 7. 2017)

V E*foru dnes přinášíme proslovy Tilmana Kastena a Václava Petrboka, které zazněly při slavnostním předání Ceny Otokara Fischera 29. června 2017 v Museu Kampa. Německý literární a kulturní vědec Tilman Kasten získal Cenu Otokara Fischera za knihu o valdštejnských románech Alfreda Döblina a Jaroslava Durycha Historismuskritik versus Heilsgeschichte – Die Wallensteinromane von Alfred Döblin und Jaroslav Durych (Kritika historismu versus dějiny spásy, Böhlau 2016). Publikujeme autorův proslov s krátkými ukázkami z jeho knihy a laudatio napsané a proslovené Václavem Petrbokem. Další informace o Ceně Otokara Fischera a oceněné práci na www.ipsl.cz/cof.

Kateřina Svatoňová a Josef Vojvodík k Ceně F. X. Šaldy (10. 7. 2017)

Ve čtvrtek 29. června 2017 byla v Museu Kampa slavnostně předána Cena F. X. Šaldy za uměleckou kritiku. V jedenadvacátém ročníku cenu získala Kateřina Svatoňová za knihu Mezi-obrazy: Mediální praktiky kameramana Jaroslava Kučery (FF UK, NFA, MasterFilm 2016), která je kritickým zpracováním zcela neznámé pozůstalosti jednoho z předních českých kameramanů Jaroslava Kučery, spolupracovníka Věry Chytilové, Vojtěcha Jasného, či Karla Kachyni. V E*foru přinášíme autorčino krátké představení oceněné práce a laudatio Josefa Vojvodíka, které během slavnostním aktu přednesl Jan Wiendl.

Recenze vítězné knihy v Ceně Otokara Fischera (28. 6. 2017)

„Kniha Tilmana Kastena Historismuskritik versus Heilsgeschichte (Kritika historismu versus dějiny spásy, Böhlau 2016) je komparatistickou prací, jakých by si člověk v česko-německém kontextu přál mnohem více,“ píše Kathrin Janka v E*foru o knize, za niž Tilman Kasten obdrží Cenu Otokara Fischera. Autor svou monografii, která srovnává dvě monumentální historická románová díla – román Wallenstein (Valdštejn) od Alfreda Döblina (1920, česky 1931) a Bloudění od Jaroslava Durycha (1929, německy 1933), představí dnes v Goethe-Institutu v Praze; slavnostní předání Ceny Otokara Fischera proběhne zítra v Museu Kampa (další informace zde).

Cena Gratias agit pro Jürgena Serkeho (21. 6. 2017)

Německý literární publicista Jürgen Serke (nar. 1938) zasvětil své životní dílo pronásledovaným a dlouho opomíjeným umělcům, mezi nimiž významné místo náleží moderním spisovatelům českým (v knize Die verbannten Dichter [Vypuzení básníci], 1982) a spisovatelům německým z českých zemí (Böhmische Dörfer, 1987, česky 2001). Jürgen Serke obdrží v pátek 23. června 2017 Cenu Gratias agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. Svými články a knihami otevřel Serke řadě lidí cestu k důležitým čtenářským i osobním setkáním a objevům. Jedno z takových setkání dokumentuje i text‑příběh o spisovateli a překladateli Ivana Blatného Franku‑Wolfu Matthiesovi, který Serke napsal pro E*forum a který dnes publikujeme.

Vyhlášení Cen F. X. Šaldy a Otokara Fischera (20. 6. 2017)

Slavnostní předání Ceny F. X. Šaldy a Ceny Otokara Fischera za rok 2016, jež pořádají Nadační fond Společnosti F. X. Šaldy a Institut pro studium literatury, se uskuteční ve čtvrtek 29. června 2017 od 17 hod. v Museu Kampa, U Sovových mlýnů 2, Praha 1 (pozvánka zde; prosíme o potvrzení účasti na fischer@ipsl.cz). O den dříve, ve středu 28. června 2017 od 18 hod., představí v pražském Goethe-Institutu oceněné knihy jejich autoři Kateřina Svatoňová (Cena F. X. Šaldy: Mezi-obrazy. Mediální praktiky kameramana Jaroslava Kučery) a Tilman Kasten (Cena Otokara Fischera: Historismuskritik versus Heilsgeschichte – Die Wallensteinromane von Alfred Döblin und Jaroslav Durych). Informace o oceněné práci T. Kastena zde, program večera zde. .

Michal Topor píše o knize Kateřiny Piorecké Psaní na dotek (14. 6. 2017)

Nový příspěvek E*fora se věnuje knize Psaní na dotek. Materialita a proces psaní v české literární kultuře 1885–1989, kterou napsala Kateřina Piorecká (Praha: Academia, 2016). „Dle autorky ‚materiální podstatu psaní musíme akceptovat, abychom byli s to ocenit podstatu literární tvorby‘. Co je (alespoň v naznačené souvislosti) ‚podstatou literární tvorby‘, naštěstí Piorecká v knize řešit nezkouší; podstatu ‚materiální‘ nastoluje právě v úvodních kapitolkách, ve zkratce: tesalo se do kamene, rylo se do hliněných tabulek, a pak se psalo jinak, přičemž některé techniky si konkurovaly. To se různě projevovalo i literárně, zdůrazněna je střída a alternativa pera apod. a psacího stroje. Ironizující konsekvencí digitálního nynějška, jehož povahy se autorka několikrát dovolává jako srovnávacího horizontu, jsou doslovné replikace částí textu na ploše cca třiceti úvodních stran.“

Cena F. X. Šaldy a Cena Otokara Fischera 2017 (7. 6. 2017)

Spolu s Cenou F. X. Šaldy za mimořádný publikační výkon v oblasti české umělecké kritiky bude poprvé slavnostně předána rovněž Cena Otokara Fischera pro německé bohemistky a bohemisty, která klade obdobný důraz na „pronikavost pohledu, dar hodnotící, schopnost vidět a položit problém, přetavování imaginace, povyšování a zpředmětňování nálady“ (O. Fischer in Na rozhraní, 1914). V E*foru dnes představujeme finalisty obou cen: na Cenu F. X. Šaldy jsou navrženy monografie Ivana Klimeše, Lucie Merhautové a Kateřiny Svatoňové, v nejužším výběru Ceny Otokara Fischera jsou knihy Urse Heftricha, Tilmana Kastena a Evelyn Reitz.

Luboš Merhaut píše o výboru z díla Mileny Jesenské (31. 5. 2017)

V E*foru dnes přibližujeme Křižovatky Mileny Jesenské: pod tímto názvem vydala editorka Marie Jirásková obsáhlý výbor z publicistiky vynikající české novinářky. „Po rostoucím zájmu o Milenu Jesenskou v posledních desetiletích, na jehož probuzení se editorka ostatně podstatně podílela, již není třeba opakovaně upozorňovat, že Milena nebyla ‚pouze‘ jednou z přítelkyň (posléze) světového Franze Kafky, ženou rozporuplné a poněkud tajemné pověsti či matkou provokativní Jany (Honzy) Krejcarové. Stvrzením je tato fundovaná olbřímí edice, která její svébytné a rozsáhlé dílo konečně představuje komplexně i objevně, na základě pracně dokončené bibliografie. Zahrnuje to nejpodstatnější, žánrovou a tematickou pestrost a zároveň konstanty psaní Mileny Jesenské. Jeho soustředěnost a jednotu určuje podivuhodná názorová a morální pevnost silné osobnosti, nepateticky účastná obětavost jako spojení nekonvenčnosti a vědomí sounáležitosti.“

Výroční zpráva IPSL za rok 2016 (29. 5. 2017)

Rok 2016 se v Institutu pro studium literatury vedle již tradičních Ech a Echos nesl především ve znamení vydavatelské činnosti – reprezentativní komentovaný výbor z díla Růženy Grebeníčkové, revidovaná a doplněná Bibliografie F. X. Šaldy, román Loutky i dělníci boží knižně i elektronicky a v neposlední řadě další dva svazky literárněvědných Antologií, tentokráte hrabalovský a dantovský. O loňské činnosti IPSL podrobně informuje právě zveřejněná výroční zpráva.

Václav Smyčka píše o výboru z Arnošta Krause (24. 5. 2017)

V E*foru se dnes věnujeme nedávno vydané edici textů Arnošta Krause, prvního literárněvědného germanisty na pražské české univerzitě; pod názvem Arnošt Vilém Kraus (1859–1943) a počátky české germanobohemistiky ji pro nakladatelství Academia připravil Václav Petrbok. Rozsáhlá antologie zahrnuje rané Krausovy texty o skladbách středověkých básníků na dvorech českých knížat a králů, pozdější stati zaměřené na literaturu přelomu 18. a 19. století i Krausovy literárněhistorické syntézy, jimž dominuje studie Německá literatura na půdě Československé republiky do roku 1848 publikovaná v prvorepublikové Československé vlastivědě (1933). Václav Smyčka klade nad Krausovými texty řadu kritických otázek, například „zda za onu heroickou snahu o překonání národnostních konfliktů, a tedy jak českého, tak i německého romantického modelu literárních dějin, nezaplatil příliš tím, že nikdy nevytvořil vlastní, koncepčně skutečně inovativní model koexistence české a německé literatury v českých zemích. Mohl Krausův nehistorizující a vůči literatuře vnějškový čechoslovakismus vytvořit páteř literárních dějin, které by oslovily i české Němce a dokázaly vysvětlit odborné veřejnosti vývoj estetických hodnot v čase?“.

Martin Hořák píše o Hugu Boettingerovi (17. 5. 2017)

Nový příspěvek E*fora přibližuje nedávnou výstavu Západočeské galerie v Plzni věnovanou dílu Huga Boettingera (1880–1934), známého pod pseudonymem Dr. Desiderius. Ve své době populární kreslíř a malíř Boettinger tu byl – jakož i v doprovodné publikaci Ivany Jonákové – označen jako Kronikář nových časů, a to „díky své dlouhodobé spolupráci s prestižními periodiky jako Lidové noviny, Prager Presse či Světozor, v nichž uplatnil mimo jiné i svá oblíbená témata měšťáka bez vkusu, konjunkturalistického umělce či moderní dívky. Tato spolupráce mu zajistila širokou popularitu, odrážející se v hojné návštěvnosti jeho výstav. … Boettinger však nebyl ve výtvarných kruzích považován za typického karikaturistu: jeho kresby byly po obsahové i formální stránce shledávány málo radikální. Stranickost, útočnost a sžíravost, která se od karikatury očekávala, nebyla dobromyslnému Boettingerovi vlastní, a svá díla pod dojmem kritiky mladších kolegů raději označoval jako ‚veselé kresby‘. K jednomu z mála ostřejších výpadů se nechal vyprovokovat, když Zdeněk Nejedlý obvinil skladatele Josefa Suka, Boettingerova dlouholetého přítele, z přílišné loajality k rakouským úřadům v době první světové války. Muzikolog se za to dočkal karikatury v podobě zákeřného plaza, ‚zmije nejedlé‘, jež se ‚živí smetanou‘.“

Arnošt Kraus napsal o studiu české literatury (10. 5. 2017)

V E*foru dnes přinášíme ukázky z rozsáhlé odborné a recenzní činnosti zakladatele české germanobohemistiky Arnošta Krause (1859–1943), které dokumentují jeho zájem o prohloubené studium česko-německých literárních a kulturních vztahů konce 18. a počátku 19. století. Již od počátků české germanistiky je tento komparativní rozměr takřka u každého dalšího badatele a badatelky všudypřítomný, a nepochybně souvisí s bezprostředním prožíváním a hodnocením „konfliktního“ česko-německého společenství a sousedství. Kraus v roce 1888 napsal: „Dokud dějiny duševního života našeho přestanou na prozkoumání děl česky psaných, dotud nebude možná učiniti si uspokojivý obraz o probuzení literatury české na hranici našeho století. K literatuře české patří zajisté také předcházející literatura německá, zvláště pokud vystupuje směrem provinciálním, předchůdcem to směru národního u nás jako jinde. Tato literatura jest naše; pozdější literatura německá v Čechách jest jenom jedním z obou proudů, ve které se vlastenecká literatura dřívější rozdělila. O této přípravné době, pro nás přinejmenším tak důležité jako literatura pěstovaná jazykem latinským, jest pracováno pramálo, i jest úkolem této práce, obrátiti pozornost našich literárních dějepisců k těmto pramenům naší nové národní literatury.“

Jan K. Hon píše o Praze v době Lucemburků (3. 5. 2017)

V E*foru dnes referujeme o medievistické konferenci uspořádané loni Lucemburskou univerzitou ke karlovskému výročí – zaměřená byla převážně na literaturu v českých zemích v době Lucemburků. „Celkové koncepci konference by se z vnějšího pohledu dalo leccos vytknout: Vzhledem k zuboženému stavu, v jakém se v současné době nachází literárněvědná bohemistická medievistika, je škoda, že se tohoto setkání neúčastnil ani jeden z jejích vzácných představitelů, rozptýlených mezi Freiburgem, Prahou a Vídní. Naopak hojné zastoupení příspěvků zabývajících se moderní recepcí lucemburských Čech vyvolávalo klamný dojem, jako by k epoše samé už nebylo možné říct mnoho nového. … Přesto šlo o konferenci důležitou a v lecčem úspěšnou. Mezi českou a německou medievistikou je stále ještě znát silnou zeď,“ píše Jan K. Hon, ale na konferenci Praha v době Lucemburků „bylo patrné, že si oba stále se od sebe vzdalující filologické tábory mají co říct, ba že se vzájemně potřebují, chtějí-li si být vědomy historické specifičnosti jak svého materiálu, tak svých explicitních či implicitních východisek“.

Murray G. Hall píše o spisovatelích ve službách prvoválečné propagandy (26. 4. 2017)

V E*foru se dnes vracíme k publikacím vydaným sto let po začátku první světové války, a to recenzí knihy Elisabeth Buxbaumové Des Kaisers Literaten [Císařovi literáti] o institucích a spisovatelích sloužících v letech 1914–1918 válečné propagandě (Wien: Edition Steinbauer, 2014). „Jako nejvyšší, všudypřítomná morální instance tu figuruje Karl Kraus, který jednotlivé válečné propagandisty náležitě kritizoval,“ píše autor příspěvku a vyzdvihuje dále „výklady o válečných autorech Franzi Karlu Ginzkeyovi a Stefanu Zweigovi (kterého Buxbaumová popisuje jako ‚ulejváka‘). Rudolf Hans Bartsch byl doposud možná méně známý. Jeho válečné romány a inklinace k nakladatelství Staackmann umožňují udělat si obrázek o jeho světonázoru. Zato Alfred Polgar je popsán jako typ literáta, který by s válečnou propagandou nejraději neměl vůbec nic společného. Naopak o ‚pisálkovi‘ a válečném fanatikovi Felixi Saltenovi se píše, že ‚produkoval patriotisticko‑nacionalistické texty na běžícím páse‘.“

Arne Laurin napsal o prostředkování české literatury (19. 4. 2017)

Arne Laurin (vl. jm. Arnošt Lustig, 1889–1945), jehož životní dráhy a dílo jsou předmětem monografie vznikající v rámci jednoho z výzkumných projektů IPSL, je dnes znám především jako významný prvorepublikový novinář a šéfredaktor Prager Presse (1921–1938). V E*foru dnes publikujeme jeho text Češství jako problém, kterým Laurin v roce 1913 v týdeníku Národní obzor komentoval německé překlady Šrámkových próz vydané s předmluvou Hermanna Bahra. Laurin, který se již v této době profiloval jako literární a výtvarný kritik se sklonem k polemice, tu odmítá „kulturní filantropii“ zastírající nedostatečnou znalost českého jazyka a literatury ve prospěch prostředníků s českou kulturou důkladně obeznámených: „Žije v Praze mladý entuziast, Otto Pick se jmenuje, a jeho práce je záslužná, záslužnější než celý život různých nemotorů, kteří referují o našem životě a kultuře do německých a francouzských listů, a o kulturách Francouzů a Němců do listů našich.“ Pick „nezačal problematickým povídáním o věcech, které zná z třetí ruky, poznal český jazyk a snad všechny složky české kultury. To, co je poslednímu ‚kritikovi‘ u nás nejprvnější povinností, vlastní poznání, se v požadavcích, které klademe na naše cizí propagátory, zcela nepochopitelným způsobem anuluje.“

Lucie Antošíková píše o nacistické kulturní politice v protektorátu (12. 4. 2017)

Nový příspěvek E*fora je věnován obsáhlé studii Volkera Mohna přibližující nacistickou kulturní politiku v Protektorátu Čechy a Morava, jež vyšla německy pod názvem NS-Kulturpolitik im Protektorat Böhmen und Mähren, Konzepte, Praktiken, Reaktionen (Essen: Klartext, 2014). Autor v ní „přibližuje jednotlivé aktéry, tedy německé i české úřady a instituce s oddělením kulturněpolitických záležitostí Úřadu říšského protektora v čele, prostředky, jimiž k dosažení svých cílů disponovali, ale také paradoxní situace, které vznikaly, a překážky, které musela okupační síla ve své snaze o ovládnutí českého prostoru překonávat. Většina z těchto překážek přitom pramenila z výchozího politického zájmu: okupantům záleželo v první řadě na tom, aby v protektorátu vládl klid a tuzemská výroba (především zbrojního průmyslu) plynule pokračovala. Proto byli ochotni dovolit zdánlivě autonomní správu pod hlavičkou české vlády a načrtli tak silové pole, ve kterém se odehrával každodenní život, včetně všech kulturních událostí.“ Kniha je jedním z titulů nominovaných na Cenu Otokara Fischera 2017.

Brémská profesura pro čs. kulturní dějiny v ohrožení (6. 4. 2017)

Univerzita v Brémách plánuje zrušení teprve nedávno ustavené profesury pro „Kulturní dějiny střední a východní Evropy s těžištěm v dějinách ČSSR“, jediného takto speciálně zaměřeného pracoviště ve Spolkové republice Německo – s poukazem na to, že příliš málo přispívá k profilování univerzity. Domníváme se, že zřízením nesamozřejmé, o to však cennější profesury se brémská univerzita naopak stala pro celý region jasně profilovanou institucí, jež prokazovala odvahu vedení působit navzdory tendencím k postupnému redukování až eliminaci malých oborů. Zrušením profesury by tedy z našeho pohledu mohla dosáhnout opaku toho, co si přeje: o svůj nezaměnitelný profil by přišla. IPSL adresoval v tomto smyslu vedení univerzity otevřený dopis; zachování pracoviště prof. Martiny Winklerové, jíž tato profesura náleží, je možné podpořit v petici dostupné na Change.org. IPSL spolupracuje s prof. Winklerovou v rámci připravované Ceny Otokara Fischera.

Libuše Heczková píše o knize Lucie Merhautové Paralely a průniky (5. 4. 2017)

Nový příspěvek E*fora analyzuje práci Lucie Merhautové Paralely a průniky. Česká literatura v časopisech německé moderny (1880–1910), vydanou v roce 2016 Masarykovým ústavem a Archivem AV ČR. Kniha od počátku osmdesátých let do předválečného desetiletí sleduje pět německých časopisů, jejich vydavatele a prostředníky, kteří o české literatuře psali, překladatele a překladatelky. Historický výklad doplňuje antologie článků o české literatuře v těchto časopisech a samozřejmě nechybí jejich podrobná bibliografie a obsažný soupis pramenů a literatury. Lucie Merhautová se zaměřuje na „vrstevnatý problém prostředkování, jde o transfer mezi jazyky v určité historické chvíli nerovnocennými (v tehdejším pohledu), které existují topograficky vedle sebe a zároveň jeden z nich své místo mnohonásobně přesahuje, druhý je s místem tohoto historického území spjat fatálně.“ Autorce se daří „vysvětlit postavení jazykově české kultury uvnitř německé a způsoby překonávání této marginálnosti, na druhou stranu objasňuje vznik nové německé kultury, tzv. Heimatkultur, v níž byla mnohem více akcentována i příslušnost k českému regionu“.

Tituly nominované na Cenu Otokara Fischera 2017 (30. 3. 2017)

Cena Otokara Fischera pro německé bohemisty a bohemistky, již od roku 2017 vyhlašuje Institut pro studium literatury, má své finalisty. Česko-německá porota stanovila v prvním kole hodnocení užší výběr titulů pro první ročník. Mezi šesticí německy psaných knih, jež byly vydány v rozmezí let 2014–2016, jsou práce k dějinám české i německy psané literatury, dějinám umění i kultury. Informace o nich jsou zveřejněny na webové stránce Ceny. Vítězný titul představí jeho autor či autorka 28. června 2017 v pražském Goethe-Institutu, o den později proběhne v Museu Kampa slavnostní předání Ceny.

Jakub Raška píše o malé monografii Alfreda Meißnera (29. 3. 2017)

Nový česko-německý příspěvek E*fora se zabývá knížkou amerického germanisty Jeffreyho L. Sammonse, která je vůbec první monografií věnovanou německy píšícímu spisovateli narozenému v Teplicích Alfredu Meißnerovi (1822–1885). Podle autora recenze Sammons podává spíše komentovaný přehled Meißnerových děl, zatímco zásadní badatelské otázky povětšinou obchází: „Odbývá toliko jednou větou Meißnerovo vyrovnávání se vztahem Němců a Čechů i jeho neúspěšný pokus o utvoření společné koalice obou etnik v revoluci 1848, který byl však odmítnut českými národními liberály v čele s Františkem Palackým. Přitom byl Meißner krátce před emigrací do Lipska jedním z kmenových autorů pražského časopisu Ost und West, jenž se kromě nesporných intelektuálních kvalit snažil právě o stavění mostů mezi německým a českým etnikem v Čechách. Meißnerův postoj ke vzmáhajícímu se nacionalismu poloviny 19. století by si zasloužil vlastní analýzu.“

Program Jana Lehára na vydávání starší české literatury v nakladatelství Odeon (22. 3. 2017)

V E*foru dnes přinášíme dosud nepublikovaný Program vydávání starší české literatury v Odeonu, jejž zpracoval tehdejší odeonský redaktor Jan Lehár na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století. „Nechceme vydávat českou literaturu v Živých dílech minulosti ze starožitnických zálib,“ píše zde Jan Lehár. „Jazyk i obraznost literatury starších období jsou rezervoár, z něhož se obohacuje moderní literární život. Jak plodné může být toto obohacování, ukazuje dílo Vladislava Vančury.“ Ediční řada budovaná s cílem „přispívat k vytváření české literární tradice“ by podle Lehára měla zaplnit prázdná místa v dřívější nakladatelské praxi a současně se zaměřit „na konfrontaci starší české literatury se slovesnými bohemiky latinskými a německými i s výtvarným uměním“. Lehárova obšírná koncepce i konkrétní plán nových svazků starší literatury v knižních řadách Živá díla minulosti a Světová četba nabízí podle Jakuba Sichálka a Marie Škarpové, kteří text pro E*forum připravili k vydání, „stále inspirativní podněty k uvažování o tom, jak zpřístupňovat tzv. starší českou literaturu ne ryze odbornému čtenářskému publiku“.

Martin Hořák píše o Německočeské výstavě v Liberci 1906 a 2016 (15. 3. 2017)

Deutschböhmische Ausstellung, výstava, která proběhla v Liberci v roce 1906, měla „přinést důkaz, že právě německý lid v Čechách je nejpřednějším nositelem hospodářského blahobytu říše“, a tím „stvrdit oprávněnost politických a národních požadavků našeho lidu v Čechách“. Nový česko-německý příspěvek E*fora přibližuje liberecké expozice a zvláště pak publikaci Německočeská výstava Liberec 1906 / Deutschböhmische Ausstellung Reichenberg 1906 (ed. Anna Habánová), které se této rozsáhlé výstavě věnovaly v roce 2016. Podle autora příspěvku lze ve výstavě „spatřovat autentickou výpověď o politické, hospodářské a kulturní situaci významné části německojazyčných obyvatel Čech v poslední dekádě před první světovou válkou. V souvislosti s aktuální reflexí někdejší výstavy je třeba vyzdvihnout další prohloubení poznání výtvarné scény českých Němců od přelomu 19. a 20. století do meziválečného období, k němuž počínaje výstavou Mladí lvi v kleci z roku 2013 v posledních letech zásadně přispěli historici umění Anna a Ivo Habánovi.“

Michal Topor píše o knize M. Hrdiny Mezi ideálem a nahou pravdou (8. 3. 2017)

Nový e*příspěvek analyzuje knihu Martina Hrdiny věnovanou pojmu realismu a diskusím o jeho české podobě Mezi ideálem a nahou pravdou. Realismus v českých diskusích o literatuře 1858–1891 (Praha, Academia 2015). „Chvályhodná ochota porozumět dobové řeči o umění vázne ve slepé skvrně rádoby spravedlivé metody, která pozornost zaměřenou k uměleckým projevům samotným nahrazuje – vyjímaje několik vykročení – soustředěním ke komentářům či obecným proklamacím. Nasazená optika postrádá rozměr, tak důležitý pro pochopení kritické a posléze i literárněhistorické distance: problém diskrepance mezi idealizující rozpravou, jejíž logiku se autor pokusil zkonstruovat, a estetickou úrovní, působivostí výsledků s touto rozpravou souznějících.“

Alfred Endler napsal o Paulu Leppinovi (1. 3. 2017)

Krátkým článkem z roku 1921 představujeme dnes v E*foru libereckého rodáka Alfreda Endlera (1897 – ?). Prozaik a dramatik přispíval literárními ukázkami i kritikami do Prager Presse, Prager Tagblattu a pražského čtrnáctideníku Die Wahrheit, spolupracoval však pravděpodobně i s Berliner Börsen-Courier. Leppinovo dílo představuje podle Endlera přechodovou formu, „totiž přechod mezi dekadencí a expresionismem. Když dekadent postaví před adjektivum slovo ‚hodně‘, nejde ani o kaligrafii, ani o pózu. Prostě a věcně tím vyjadřuje stupeň zdůraznění svých citů, intenzitu svého vnímání. Píše ‚hodně‘, protože hodně vidí, slyší, je hodně zaujat nebo dotčen. Toto je definice dekadenta: na maximum snížený práh dráždivosti. Vidí něco i tam, kde ostatní už nic nevidí. Je ohlušen, oslepen a nadmíru vzrušen tím, co ostatní vnímají ‚normálně‘ a co je nechává lhostejnými. […] Až konečně nastane proměna od dekadenta k expresionistickému člověku, od slabosti vůle k hladu po vzrušení, od ‚zahradní pohody‘ k potlačení, ale tím i záchraně nestřídmého srdce.“

Představení Bibliografie díla F. X. Šaldy (27. 2. 2017)

Institut pro studium literatury a knihkupectví Ostrov srdečně zvou na prezentaci Bibliografie díla F. X. Šaldy, kterou představí editoři Michael Špirit, Luboš Merhaut a Jan Wiendl. Uvedení proběhne ve čtvrtek 9. března od 18 hodin v knihkupectví Ostrov (Ostrovní 17, Praha 1).

Cena Otokara Fischera pro německé bohemisty (24. 2. 2017)

Institut pro studium literatury bude od letošního roku udělovat cenu za mimořádně přínosnou německou práci k dějinám české literatury, jazyka a kultury. Cílem ceny určené německy píšícím bohemistům je ocenit a zviditelnit nejvýznamnější německy psané a v Německu vydávané odborné práce s českými tématy. Cena pojmenovaná po významném bohemistovi, germanistovi a podporovateli tzv. „germanoslavik“ bude za účasti laureáta i česko-německé poroty slavnostně předána v červnu 2017 v pražském Museu Kampa, a to spolu s renomovanou Cenou F. X. Šaldy za uměleckou kritiku. Více informací na www.ipsl.cz/cof, tisková zpráva zde.

F. X. Šalda o T. G. Masarykovi (22. 2. 2017)

V E*foru dnes publikujeme rozhovor Josefa Hory s F. X. Šaldou o jeho stycích s T. G. Masarykem, který vyšel v Literárních novinách roku 1930. Toto interview i Šaldovy další „masarykovské“ texty, jež se ve své době nestaly součástí Souboru díla F. X. Šaldy, zahrnuje dokončovaný svazek Kritických projevů 14 (Dodatky 1898–1937), který vydá IPSL. Šaldovo hodnocení T. G. Masaryka připomene rovněž připravovaný svazek řady Čtení – o TGM (eds. Lucie a Luboš Merhautovi). „Jako literární kritik dovedl se často podívat na věc po svém – to se mně na něm nejvíc líbilo a tím, myslím, na mne i nejvíc působil,“ říká v rozhovoru Šalda. „Vedl nás k samostatnému myšlení a soudu. Nebyl z těch, kteří papouškují věci vyčtené, a neměl rád školské a papírové učenosti. Vlastní pozorování, vlastní zkušenost, to stále zdůrazňoval. To mně bylo na něm nejsympatičtější.“

Vycházejí ročenky Echa 2016 a Echos 2016 (16. 2. 2017)

IPSL vydává elektronické knihy shrnující šestý ročník Ech a třetí ročník Echos. Oba soubory původních autorských článků přinášejí kritické reflexe literárněvědného dění a odborných publikací, a to se zaměřením na bohemistiku (Echa) a germanobohemistiku (Echos). Od začátku roku 2017 navázalo na dosavadní oddělené řady Echos a bohemistických Ech literárněvědné online E*forum pro (germano)bohemistiku, jež se zaměřuje na teritoriálně pojatou bohemistiku a klade rovněž důraz na starší literaturu. Ročenky Echa a Echos 2016 zahrnují vedle článků obou rubrik Píší a Napsali též přehledy recenzovaných titulů a dalších témat, medailony přispěvatelů a jmenné hesláře. – Echa 2016 i Echos 2016 jsou zdarma dostupná na stránkách IPSL i u tradičních distributorů.

Nikola Mizerová píše o experimentální poezii (15. 2. 2017)

Nový česko-německý příspěvek E*fora přibližuje sborník studií věnovaný experimentální poezii středoevropského prostoru Experimentelle Poesie in Mitteleuropa (eds. Klaus Schenk, Anne Hultsch, Alice Stašková; Göttingen: V&R, 2016). „Významným přínosem svazku je úvodem zmíněné otevření středoevropské perspektivy. Ta je v tomto případě relevantní již z toho důvodu, že středoevropské země, v nichž byl literární experiment ve druhé polovině 20. století z politických důvodů komunistickým režimem potlačován, čerpaly podněty právě z německojazyčného prostředí, čímž ve středoevropské oblasti došlo k těsnému propojení mezi zeměmi východního bloku na straně jedné a BRD a Rakouskem na straně druhé.“ Obzvláště objevný pro bohemistiku je podle autorky recenze příspěvek Alice Staškové, který se zabývá obsáhlou korespondencí průkopníků československého experimentu Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala s Helmutem Heißenbüttelem, Reinhardem Döhlem či Friederike Mayröckerovou.

Jan Wiendl představí ztracený sešit básní Jana Zahradníčka (13. 2. 2017)

Sešit vězeňské poezie Jan Zahradníček z. č. 1870 – Verše –, o jehož nálezu a podobě pojednalo echo z 13. 4. 2016, právě vydala Moravská zemská knihovna. Ve středu 15. 2. 2017 knihu představí editor Jan Wiendl a ředitel MZK Tomáš Kubíček. Více podrobností zde.

Martin Dekarli píše o překladech z latinského Husa (8. 2. 2017)

Pozornost všech zájemců o literární díla naší minulosti si podle nového příspěvku E*fora zasluhuje soubor nových českých překladů několika Husových latinských kázání, polemických textů i promočních promluv od autorské dvojice Jany Nechutové a Jany Fuchsové, který pod názvem Mistr Jan Hus v polemice a za katedrou vyšel u příležitosti šesti set let od smrti nejvýznamnějšího českého náboženského reformátora (Brno, Masarykova univerzita 2015). „Velmi citlivý a čtivý výběr představuje slavného českého reformátora nejenom v tradičně známých rolích moralistního karatele a ostrého polemika, nýbrž zároveň ukazuje také jeho doposud méně známé tváře, kupř. starostlivého učitele či bodrého i velmi vtipného společníka, kterému není cizí smysl pro humor.“ Autor e*příspěvku oceňuje i překladatelskou metodu obou brněnských klasických filoložek, díky níž „přeložené texty udržely soudržnost s původními latinskými originály a zároveň jim nechybí potřebná srozumitelnost pro současné čtenáře“.

Václav Smyčka píše o osvícenství a německém 18. století (1. 2. 2017)

Nový česko-německý e*příspěvek je věnován mohutné, avšak čtivé monografii o německém osvícenství: Steffen Martus komponoval svoji práci Aufklärung, das deutsche 18. Jahrhundert – ein Epochenbild (Berlin: Rowohlt, 2015) „nikoli jako další teoretický příspěvek k tématu, ale jako literárně skvěle zvládnuté a poutavé líčení epochy. Podává osvícenství prostřednictvím mnoha drobných příběhů, které se vzájemně splétají a doplňují jako v dobře napsaném románu. […] Zadíváme-li se do spleti drobných příběhů, postřehneme na jejich pozadí poměrně jasný velký příběh rozchodu s tradicí, který se však v průběhu 18. století stále více proměňoval ve skepsi vůči lidským schopnostem a možnostem dosáhnout tohoto slibovaného osvobození. Celé úsilí emancipovat člověka z jeho sociálních, náboženských a kulturních podmínek tak podle Martuse v průběhu 18. století ústí v odhalení jeho ještě větší závislosti na tradici a neschopnosti rozejít se s ní.“

Vychází Bibliografie díla F. X. Šaldy (31. 1. 2017)

Institut pro studium literatury vydává Bibliografii díla F. X. Šaldy. Dosud nejúplnější, do současnosti dovedený a anotovaný soupis prací zakladatele moderní české umělecké kritiky vychází z předchozích Šaldových bibliografií od Jiřího Pistoria (Melantrich 1948) a Emanuela Macka (in Z období zápisníku II, Odeon 1988). Celek bibliografie sjednotili, revidovali a o dohledané položky doplnili Michael Špirit, Luboš Merhaut a Jan Wiendl. Kniha vychází v návaznosti na edici románu Loutky i dělníci boží (IPSL 2016), chybějící čtvrtý svazek Souboru díla F. X. Šaldy. IPSL v roce 2017 vydá ještě dodatkový svazek Souboru Kritické projevy 14. – Knihu žádejte u svých knihkupců nebo za zvýhodněnou cenu přímo v IPSL.

Michal Topor píše o edici korespondence Spire – Fischer (25. 1. 2017)

Nový příspěvek E*fora přibližuje dvousvazkovou – francouzskou a překladovou českou – komentovanou edici korespondence Otokara Fischera a básníka a sionisty André Spira, již připravila docentka srovnávací literární vědy na univerzitě v Lyonu Marie-Odile Thirouin. Kniha „Ze srdce váš…“ André Spire a Otokar Fischer 1922–1938, resp. «À vous de cœur…» André Spire et Otokar Fischer 1922–1938, je podle autora článku „důležitou zastávkou v editorčině soustavném a nesamozřejmě důkladném studiu česko-francouzských, zejména meziválečných umělecko-intelektuálních vazeb, motivovaném jistě v průběhu let objevovanými příležitostmi, jež české archivy a nejen českojazyčné prameny zdejší provenience skýtají pro porozumění dějinám písemnictví německého, francouzského i jiných. Dokládá zároveň, že i dějepiscům českého umělecko-intelektuálního pole se pátrání za hranicemi může vyplatit: nález konvolutu Fischerových dopisů v archivu Spirovy rodiny se – se zřetelem k tázání po Fischerově životní a tvůrčí dráze – rovná nálezu zlaté žíly.“

Ladislav Futtera píše o Ploučnických květech (18. 1. 2017)

Dnešní česko-německý příspěvek v E*foru pojednává o nejnovější dvojjazyčné antologii německy píšících spisovatelů z území dnešního Libereckého kraje: Ploučnické květy / Polzenblumen vydali v Krajské vědecké knihovně v Liberci Marek Sekyra, Otokar Simm a Tomáš Cidlina (2015). Čítanka je již čtvrtou v řadě, vyšla po Ještědských, Jizerských a Frýdlantských květech. „Takto zevrubné mapování a představení německy píšících spisovatelů v určitém českém regionu je vskutku ojedinělé. […] Ve všech svazcích defiluje pestrá skladba plodných spisovatelů i příležitostných, dávno zapomenutých veršotepců. Jen v Ploučnických květech se setkávají slavný básník Hugo Salus, filmový scénárista Ludwig Nerz, liberecký starosta a příležitostný dramatik Karl Kostka, hraběnka Christiane Thun-Hohenstein, jejíž povídky byly na přelomu 19. a 20. století překládány i do češtiny, anebo početný okruh přispěvatelů českolipského vlastivědného periodika Mitteilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs.“

Jan Zahradníček napsal o situaci básníka (11. 1. 2017)

Při příležitosti připravovaného vydání básnického sešitu, který si Jan Zahradníček vedl v době svého věznění na Mírově a v Leopoldově v letech 1958–1960, zveřejňujeme jako nový e*příspěvek text básníkovy přednášky Útěk před Bohem, psané patrně v druhé polovině čtyřicátých let. „Ale přes nejistotu všech měřítek a vah dovedeme určit hranici, za kterou poslání básníka už zcela jistě přestává. Tam také přestává jakákoli omluva a jakékoli smlouvání, tam prostě básník nemá a neměl nikdy co dělat, chce-li dále zůstat básníkem. Tam se také básník ocitá co nejdále […] od rodiny a jejího tajemství, které je tajemstvím věrnosti a naděje, ale zato v samém jícnu jejího protinožce, té obludy, která se odedávna živí slzami, potem a krví lidských rodin, molocha studeného a lživého, žádajícího si stále hojnějších obětí, stále bezmeznější pocty, stále krutějšího otroctví, modly hrozné a obávané, která má jméno moderní, totalitní stát. Aby bylo jasno: říkám-li moderní stát, nemíním tím stát určitý, nýbrž stát vůbec. Všechny moderní státy se vyvíjejí k totalitě, liší se jen stupněm vývoje.“

IPSL otevírá E*forum (4. 1. 2017)

Literárněvědné online fórum IPSL mění od začátku nového roku svou podobu a jméno: příspěvky, které dosud dle svého tématu vycházely ve dvou oddělených rubrikách Ech a Echos (řízených samostatnými redakčními týmy), budou od ledna 2017 publikovány pod společným redakčním vedením na jednom místě. Na adrese E*fora budou dostupné veškeré příspěvky k bohemistice pojaté v širokém, teritoriálním smyslu: vedle článků k výzkumům moderní česky psané literatury bude fórum klást silnější důraz na často opomíjenou starší literaturu a především také na německy psanou literaturu z českých zemí, resp. česko-německé literární a kulturní kontakty. – Otázkou, jak s jinojazyčným bohemikálním písemnictvím starší doby nakládala literárněvědná bohemistika v druhé polovině 20. století, se zabývá úvaha Jakuba Sichálka, kterou publikujeme jako první letošní e*příspěvek.

IPSL hledá nové spolupracovníky (4. 1. 2017)

Institut pro studium literatury přijme spolupracovníky na pozice koordinátor projektových aktivit (pracovní úvazek 0,5) a administrativní pracovník (DPP). Nástup možný od 1. 2. 2017. Podrobné informace zde.

Joseph Roth napsal ke smrti Karla Čapka (27. 12. 2016)

Jako poslední česko-německé echo v roce 2016 publikujeme nekrolog za Karlem Čapkem, jejž Joseph Roth publikoval v deníku německých emigrantů Pariser Tageszeitung 27. prosince 1938, týž den, kdy se objevily první nekrology v českém tisku. Elegické vyznění nekrologu a jeho hněvivý patos jsou neodmyslitelně spojeny s fatálními událostmi roku 1938, především pak s březnovým anšlusem Rakouska a Mnichovskou dohodou čtyř velmocí o odstoupení pohraničních oblastí Československa „pruským holinkám“. Roth píše: „Oplakáváme šlechetné oběti moru, jenž zjevně nezabíjí pouze baktériemi, z nichž sestává, nýbrž také zprostředkovaně potupou a studem. Zpronevěření se závazkům – nedodržení daného slova – zrada. Hanba z otupělého světa, jenž svůj zánik urychluje nečestností, pod záminkou, že jej chce zastavit, je příliš velká, než aby těmto šlechetným lidem vehnala pouze krev do tváře: vžene je rovnou do smrti.“

Luboš Merhaut píše o knize Jak se píšou dějiny (21. 12. 2016)

Nové echo se zamýšlí nad příručkou Jak se píšou dějiny (angl. 2003, český překlad 2016). Editoři v ní „soustředili práce mezinárodního týmu historiků, zabývajících se jinak dějinami britskými, německými, francouzskými, americkými či italskými, staršími, novověkými i současnými, komparativními evropskými dějinami, kulturními studiemi, historií oboru, zaměřených na otázky genderu, jednání, ctižádostí, kreativních praktik atp. ... Kniha chce podat přehled teoretických přístupů podkládajících ve vzájemných kontradikcích studium dějin a nastínit výklad jejich praktického užití a působení – při psaní dějin. Vychází z předpokladu, že ‚i tehdy, nezabývají-li se historici výslovně teorií, bude jejich psaní rafinovaně utvářeno teoretickými předpoklady, které přijímají‘.“ - Literárněvědná Echa, řada započatá 8. 11. 2010, se tímto příspěvkem uzavírají.

Jiří Brabec hovořil o Šaldově románu (14. 12. 2016)

Jako nové echo publikujeme proslov u příležitosti uvedení kritické edice Šaldovy prózy Loutky i dělníci boží dne 23. 11. 2016 v knihkupectví Ostrov. „Podtitul Šaldovy knihy zní – ‚milostný román‘. Na prvních patnácti, dvaceti stránkách představí šest hrdinů. Tři ženy a tři muže. Vnějšek žen je charakterizován s detailní podrobností, jejich vnitřní život těmto tvárným postupům jako by stále unikal. Muži jsou představeni v jednotě obou sfér. Jsou proto zřejmější, žena složitější. Všichni jsou však neúplní, ať již je to jen neurčitý pocit nenaplněnosti, nebo drastické poznání ztráty integrity. Před všemi se otevírá prázdno, ztráta smyslu existence. Je to obraz intelektuála dvacátého století, nad nímž dnešní intelektuál nevěřícně kroutí hlavou. Mechanismus světa se zdokonalil natolik, že spíše než odpor proti prázdnotě cítí člověk marnost hledání možnosti vzpoury. Také ona touha po umění nadosobním, které překonává časovost a subjektivnost, ztratila onen patos záchrany. Ale touha vyjít z věku neodpovědnosti zůstává.“

Stefan Michael Newerkla píše o analýze Kafkova literárního jazyka (12. 12. 2016)

Monografie Borise Blahaka o literárním jazyce Franze Kafky Franz Kafkas Literatursprache. Deutsch im Kontext des Prager Multilingualismus (Köln – Weimar – Wien, Böhlau 2015) podle nového česko-německého echa „zpochybňuje, relativizuje a částečně dokonce reviduje dosavadní, mnohdy předpojaté a často celá desetiletí tradované názory na Kafkův literární jazyk a na jeho ‚nejosobnější spisovnou němčinu‘“. Kniha poskytuje „nejen přehled o jazykově sociologickém kontextu, vlivu tvůrčího procesu na užitý jazyk a podobu textu a Kafkově individuálním, s časem a prostorem spjatém postoji ke standardnímu, resp. spisovnému jazyku a substandardnímu jazyku, resp. dialektu. Blahak nabízí především i mimořádně podrobnou korpusovou analýzu regionalismů v Kafkově literární němčině, jakousi ‚gramatiku chyb‘ jeho literárního jazyka na fonetické a morfosyntaktické úrovni.“

Michael Špirit píše o České cikánské rapsodii (7. 12. 2016)

Nové echo zpravuje o edici ústních vzpomínek Josefa Serinka a o badatelsko-vykladačské práci Jana Tesaře, díky němuž vznikly a zachovaly se, a v ohromující péči byly nyní v nakladatelství Triáda pod názvem Česká cikánská rapsodie vydány. Publikaci „tvoří tři svazky (celkem přes 1300 stran) podepisované jednotně dvojicí autorů Josef Serinek – Jan Tesař. První z nich, český Rom (1900–1974), se po útěku z koncentračního tábora v Letech v září 1942 stal významným odbojářem-partyzánem na českomoravské Vysočině. Druhý z autorů, historik (nar. 1932) a od roku 1961 člen Československého výboru pro dějiny protifašistického odboje, ustaveného ve Vojenském historickém ústavu, zaznamenal v letech 1963–1964 během osmnácti setkání Serinkovy ústní vzpomínky od první světové války do posledních měsíců války druhé, s těžištěm v letech 1942–1945, jimž vypravěč věnoval nejzevrubnější pozornost.“

Jiří Flaišman a Michal Kosák promluvili o Šaldově románu (30. 11. 2016)

Jako nové echo publikujeme proslov editorů románu F. X. Šaldy Loutky i dělníci boží, který vydal IPSL a dokončil tím Soubor díla F. X. Šaldy započatý v roce 1947 a přerušený v roce 1963, resp. 1997. „Chtěli jsme přispět k uzavření této skvělé ediční řady, kterou před sedmdesáti lety daly do pohybu osobnosti jako Jiří Pistorius či Felix Vodička. Přáli jsme si spolupracovat s přáteli ze Společnosti F. X. Šaldy, s nimiž jsme před šesti lety zakládali IPSL, a projekt Šaldových spisů byl tehdy jedním z prvních plánů rodící se organizace. Na pověst, že Šaldovy Loutky jsou ‚textologická noční můra‘, jak o tom mluvil Emanuel Macek, a mínění, že nejadekvátnější by bylo vydat souběžně znění první (1917) a poslední ruky (1935), jsme pohlíželi od začátku podezřívavě. Rozhodli jsme se pro nové vydání Loutek i dělníků božích vyjít z textu posledního vydání za autorova života a ten textově ošetřit, a současně pak využít možností digitálního média a ... připravit texty dalších znění románu tak, aby byly prostřednictvím internetu k dispozici v nástroji, který umožní přehledně zobrazit textové posuny mezi jednotlivými verzemi.“

Bernd Hamacher píše o korespondenci germanistů (28. 11. 2016)

Modelový charakter si pro výzkum dějin germanistiky může podle nového česko-německého echa nárokovat komentovaná edice korespondence Wilhelma Scherera s Augustem Sauerem, Bernhardem Seuffertem a Richardem Mariou Wernerem z let 1876 až 1886 – pod titulem Disziplinentwicklung als community of practice (Vývoj disciplíny jako community of practice) ji vydali Hans‑Harald Müller a Mirko Nottscheid (Stuttgart: Hirzel 2016). Edice dokládá, že dějiny novější německé literatury se jako obor výrazněji konstituovaly teprve jako „community of practice“ v rámci Schererovy školy – Schererových seminářů a sítě jeho žáků. „Vlastní zásluha svazku – a tím také oprávnění skončit Schererovou smrtí – spočívá v tom, že se během pouhého desetiletí mezi lety 1876 a 1886 ‚vytvořily podstatné obrysy »typického« profilu literárního historika Schererovy školy‘, které jsou významné i nad rámec vědeckých biografií tří zde zmíněných osobností. Náleží sem mj. ‚»hledání životního básníka« následující po etablování na akademické půdě.&ls