Napsal Karel Janský
(2. 10. 2013)Textová kritika je někdy nahlížena jako věda, někdy jako umění a nejčastěji jako spojení obojího. Boris Tomaševskij ji na jednom místě své textologické příručky Pisatel i kniga (1928, 2. vyd. 1959) přirovnává zase k detektivní práci a podobně D. S. Lichačov v Krátkém úvodu do textologie (1964) k stopařství. Jako doklad detektivní psychologické dedukce zde zveřejňujeme výňatky z dopisové výměny mezi máchovským textologem a editorem Karlem Janským (1890–1959) a jeho mladším kolegou Oldřichem Králíkem (1907–1975). Vedle všeho jiného jsou citované dopisy především důkazem vášně, bez níž by se textověkritické záhady řešit nedaly. – Korespondence Karla Janského a Oldřicha Králíka je uložena v LA PNP, fond Oldřich Králík. Dopisy pro toto zveřejnění bez vyznačení krátíme, opravujeme evidentní chyby, aktualizujeme psaní interpunkce; původní pravopis šetříme.
mk
Karel Janský Oldřichu Králíkovi (7. září 1951)
Milý příteli,
děkuji Vám za včasnou odpověď. Vezmeme to popořádku. Je zde také doc. Apetauer na léčení, psychiatr, tak jsem se ho zeptal, jak je to s tím Snem. Řekl mi, že je nejpravděpodobnější, že sen se mu zdál brzo po návštěvě Bezdězu – ovšem, není prý vyloučeno, že nějakou asociací z četby nebo pod. mohl se mu vzpomínkou vybavit později. O Snu říká, že jeho podkladem je sice skutečný sen, ale to, co si zapsal v lednu do zápisníku, dělá už dojem konstrukce. Není tedy vyloučeno, že to, co známe, je už básnicky přetavené, a že skutečný sen odehrál se dřív. Tohle neříkám proto, abych za každou cenu hájil to, co jsem tvrdil ve svém vydání – naopak – v některých detailech se budu ve svém životopise odchylovat. Když totiž začnete psát životopis, začne se Vám všechno jevit v jiném světle. To tak bývá.
Ještě si vzpomínám, že doc. Apetauer říkal, že každý sen bývá vždycky nelogický, ale v Máchově Snu že je všechno nápadně logicky uspořádáno. Bylo mi to sice vždycky nápadné, ale neodvažoval jsem se s tím pochlubit, a ejhle, odborník Vám to najednou řekne. Ono by totiž stálo za to srovnat všechny sny. Ty ostatní jsou, zdá se, spolehlivější, ale jedno je nápadné: na str. 23/III. má zaznamenán také sen, předem říká, že je to strašný sen (jako u Snu), ale celkem tam nic strašného není. Strašné by bylo, kdyby se třeba ty bezmasé mrtvoly na něj vrhly, nebo pod.
Já se tímhle podrobně zabývat v životopise nemohu, to všechno bude Váš úkol – jenom prosím Vás s největší opatrností.
Oldřich Králík Karlu Janskému (10. září 1951)
Vážený příteli,
gratuluji Vám k zajímavé společnosti v Poděbradech. Doufám, že neuděláte ze všech máchology.
To, co píšete k psychologii Snu a vůbec Máchových snů, je nabádavé. Ovšem příliš daleko jsme se zase nedostali. Podle doc. Ap. pravděpodobně nebyla velká časová vzdálenost mezi zhlédnutím Bezdězu a snem, ale není vyloučeno... Sen je příliš logický na skutečný sen, nadhazujete možnost, že před Snem byl starší, věrnější záznam snu. K tomu bych řekl: opatrnost je pěkná věc, ale přece bych spolehl na vlastní slova M. Proč došlo k Snu, vykládá básník instruktivně v prvním odstavci III/82: „Strašná jakási Idea [...] a obraz ji vyjadřující a v mém Mníchu užívaný ustavičně tlel ve zraku duše mé.“ Když tedy přemýšlel M. napjatě a mučivě o klášteru a mniších z Mn., mohl se mu při zdřimnutí vybavit obraz bezdězského kláštera a vise mnichů ve Snu. V onom odstavci je také vysvětlení, proč Sen není nelogický. Ano, sen je vždy nelogický, avšak záznam snu je vždy víceméně logizován. Vždyť i historicky by se tu dal odkrýt vývoj, teprve asi surrealisté vypracovali slovesné metody, jak nesetřít nelogičnost snu. Bylo by zajímavé, kdyby v době Mách. byla vyspělá metoda snových záznamů. Konkrétně ve Snu působí M. povaha i aktuální situace a záměr. Z polobdění do snu se nepřelila pouze klášterní scenerie, nýbrž také myšlenka: „strašný sen, tu samou Ideu mající.“ Výsměšné pojetí nesmrtelnosti se vedralo i do Snu, přispělo k jeho důsledné logifikaci. M. byl strašný logik, stavba jeho básní a próz to jasně dokazuje. I tentokrát bych byl nakloněn tomu, odmítnout existenci předpokládaného staršího (a bezprostředního) záznamu snového, proces logisace proběhl okamžitě po probuzení, a smím-li paradoxně říci, již za snění – pod tíhou „strašné jakési Idey“, která ho držela před usnutím.
Karel Janský Oldřichu Králíkovi (18. září 1951)
Milý příteli,
opřádáte mne sítí svých hypothés a jsem ochoten mnohým uvěřit. Se Snem však nemáte štěstí. Radil jsem se zase s doc. Apetauerem. Shodli jsme se společně na několika bodech. Sen bývá obyčejně velmi krátkého obsahu. Srovnejte Sen s ostatními sny, jaký je tu rozdíl v rozsahu. To, co je uvedeno v Zápisníku, je už básnicky přetaveno, – je to rozsahem proti ostatním snům hotová epopej. Původní sen byl tedy mnohem stručnější a snad tedy i původní záznam. Teprve časem, jehož délku nelze určit, vyrostlo to do rozměrů nynějších. Že takový námět zůstává Máchovi dlouho v mysli a že uzrával někdy dost pomalu, to vidíte konečně také z toho, že Sen se proměnil v Pouť pomalu až po ¾ roku. Vezmu-li v úvahu okolnost čistě vnější (na kterou stále nechcete reagovat), tj. ony mlhy a páry!, jež přece nemohly být v lednu, mohu stále předpokládat (také v souvislosti s větší pravděpodobností, že sen se zdál brzo po návštěvě Bezdězu!), že původní, mnohem kratší a zjednodušený – možná mnohem nelogičtější sen – zaznamenal si Mácha mnohem dřív. Ostatní je Máchou překomponováno, přičemž M. zachovává všechny snové znaky, jako bezbarevnost apod.
Soudím tedy, že onen „strašný“ sen zdál se Máchovi dřív, patrně v mnohem prostší formě – básnické zpracování přišlo později. Všimněte si také, že Zápisník je datován 1. ledna 1833, ale jsou tam dodatečně vepsány [záznamy] ze 14. ledna 1832!, 25. listopadu 1832, hned za tím následuje Mních (tedy snad také z konce r. 1832) a potom teprve čtené knihy od 1. ledna 1832 počínajíc.
Vy se snad divíte, jaký jsem to nevěřící Tomáš, ale já už mám za ta léta bohaté zkušenosti, a nerad se dám oklamat nějakým svůdným předpokladem.
Teď jsem právě znova mluvil s doc. Ap. – ptal jsem se ho, je-li možné, aby se M. sen zdál nadvakrát. Je to prý možné, a dokonce se dají takové sny určitým způsobem navodit, je prý možné i jakési pokračování snu. A ještě mi řekl jednu zajímavost: sen, i ten nejstrašnější, brzo zapomínáme, kdežto skutečnou událost si dlouho pamatujeme.
Jakmile přijedu do Prahy, obrátím se na meteorologický ústav, aby mi zjistili počasí v lednu 1833.
