Píše Luboš Merhaut
(11. 3. 2026)Obrazově i obsahově velkorysá bilanční publikace s názvem Revolver Revue – Out Of Ghetto Magazine (Jak se dělal samizdat) mapuje ineditní historii tohoto časopisu a jeho společenství. Její koncepci v úvodu vyznačuje Terezie Pokorná: „Tato kniha slovem i obrazem ukazuje, co obnášela především výrobní, organizační a konspirační práce v samizdatové kultuře, a to na příkladu časopisu Revolver Revue v letech 1985–1989. Základem se staly poznámky, které si výtvarník a redaktor Viktor Karlík, vedle Ivana Lampera a Jáchyma Topola jeden ze tří zakládajících vydavatelů tohoto časopisu, psal od devadesátých let, přičemž vycházel i ze svého obsáhlého archivu. Jeho svědectví o místech, kde časopis vznikal, spolupracovnících, často dodnes málo známých, způsobech konspirace, různých technologických a technických postupech, financování nebo distribuci je zprávou o tom, jak se po stránce výrobní, produkční a vizuální vyvíjela samizdatová kulturní revue, která byla postupně šířena po celé republice a do zahraničí“ (s. 19).
Své téma kniha představuje v zásadě chronologicky, od prvního čísla v únoru 1985 do třináctého v listopadu 1989. Viktor Karlík na základě svých záznamů a vzpomínek podrobně popisuje přípravu, podobu, obsah a okolnosti vydání jednotlivých čísel časopisu, a to v nebývalé (faktografické) komplexnosti, včetně přehledů šířek hřbetu, formátů jednotlivých čísel, míst jejich příprav, počtů výtisků, stranových rozsahů, redakčního zastoupení, podílů spolupracovníků atp., s doprovodem vyobrazení (faksimile obálek, vybraných stran a pasáží časopisu, s důrazem na výtvarné, grafické řešení, s reprodukcemi publikovaných výtvarných děl a s fotodokumentací). Znovu jsou přitom oživeny ve výboru či výřezech literární texty – eseje, reflexe, deníkové a jiné záznamy a prohlášení, rozhovory, prózy a básně – (nejen) dobově signifikantních autorů, mj. Anny Achmatovové, Hannah Arendtové, Samuela Becketta, Egona Bondyho, Vladimíra Boudníka, Tonyho Ducháčka, Witolda Gombrowicze, Václava Havla, Zbyňka Hejdy, I. M. Jirouse, Ladislava Klímy, Víta Kremličky, H. P. Lovecrafta, K. H. Máchy, Jana Nováka, Toma Waitse, Ivana Wernische a Pavla Zajíčka.
Svou práci Karlík předznamenal statí s názvem Revolver Revue vykročila Jednou nohou, v níž čteme: „Upřímně řečeno, byl jsem smířen s tím, že život prožiju v zemi okupované ruskou armádou. A podstupovaná rizika byla součástí cesty, kterou jsem si za dané situace vybral. / (…) S přáteli jsme naplnili skutkovou podstatu několika tehdejších paragrafů. Byli jsme organizovaná skupina, která podvracela socialistické zřízení a šířila zakázanou literaturu. Nedovoleně jsme se obohacovali prodejem našich tiskovin a také jsme byli financováni z protikomunistických centrál. / Milí mladí lidé, nevěřte prosím novinářům, historikům či pedagogům, kteří vám tvrdí, jak to bylo před rokem 1989 v podstatě báječné a že disidenti tak trochu nevěděli, co vlastně dělají. Případně že nedělali nic moc, a hlavně užívali nevázaného života. Nebo že bylo těžké se na paralelní aktivity napojit. Kolaborantů, ustrašených a pohodlných byla v této zemi od komunistického puče v roce 1948 do roku 1989 přesila, po něm si zachovali podstatný vliv a pohled na naši minulost je dodnes často v jejich režii. Také proto si vychovali řadu mladých následovníků a sympatizantů. / Dnes žijeme ještě ve svobodné zemi. Většinu vydavatelské práce lze vyřídit i z domova prostřednictvím počítače. Kriminál za ni nehrozí, ale rizika a problémy se přesunuly do jiných oblastí“ (s. 35).
Představení jednotlivých čísel pravidelně uzavírají strany nadepsané Pečeť doby, jejichž autorem je Michael Špirit. Reprezentativní výběry z dobových literárních a kulturních událostí, tzv. oficiálních i neoficiálních, dodávají základní tematické linii potřebný širší kontextový záběr i nadhled. Sestavená mozaika vystihuje dění, aktivity a rysy doby v pozoruhodných, podstatných i bizarních momentech a bezprostředních paralelách. Charakteristiky a citace pamětníkům mnohé připomenou, mladší ročníky poučí, kontrastními, až groteskními švy docela pobaví. Textovou část uzavírá rozhovor Ze samizdatové do polistopadové éry Revolveru, v němž Viktor Karlík odpověděl na otázky Jeana-Gasparda Páleníčka. Celek redigovaly Terezie Pokorná a Edita Onuferová (za spolupráce Michala Kosáka), obrazovou redakci zajistila Josefina Karlíková, grafický design a sazbu Josefina Karlíková a Konrád Karlík, infografiku Konrád Karlík, pracovní kolektiv doplnily Nikola Dlabajová a Gabriela Romancová, autorky (anotované) Bibliografie samizdatových čísel Revolver Revue (Jednou nohou) 1985–1989.
Kniha je cenným svědectvím o době, o odhodlání k nebezpečnému, svobodnému počínání. Aktuálně, v časech takřka všeobecného vytrácení paměti a pozbývání vědomí zásadních hodnot, je především připomínkou i imperativem etického rozměru uměleckého vztahu ke světu. Slovy Viktora Karlíka: „Před listopadem 1989 drtivá většina společnosti přistupovala na pravidla hry, které vytvářel komunistický totalitní režim v Československé socialistické republice za ‚normalizace‘ pod vedením Husáka a jeho gangu. (…) / Samizdat jako vědomá vydavatelská činnost, jíž byla RR v prvních pěti letech součástí, přesvědčivě ukázal, že cenzura není všemocná a že chuť dělat si věci po svém, svobodně, byla možná i v dobách nesvobody. / (…) Je možné dnes, v Čechách s odstupem třiceti pěti let, mluvit o něčem, co lze nazvat etickým dědictvím samizdatu? Snad tak, že kniha nebo časopis, které lze řadit do kultury bez uvozovek, mají mít úplně jiný smysl a význam než jen jako zboží – a také takový, za který stojí za to něco riskovat a něčeho se vzdát. Šířit do světa jen to, o čem jsem v takovém směru přesvědčený. Nezaplňovat svět všemožným balastem. To by myslím mohlo platit ve všech dobách – a nejen u knih a časopisů“ (s. 285).
RR vstoupila do jedenačtyřicátého roku nepřetržité existence, Neztratila a neztrácí – na rozdíl od většiny literárních a uměleckých časopisů, často upadajících do bez-tvaré rozplizlosti – svůj charakter a brizanci. Značka RR přitom již dávno nepředstavuje „jen“ časopis, ale také kulturní instituci s dalšími aktivitami vydavatelskými, edičními, výstavními, přednáškovými, konferenčními, diskusními… Rozměrem a vahou Revolver Revue – Out Of Ghetto Magazine není čtením do kapsy či na dovolenou, ale na pořádný dubový stůl. Není to pomník, nýbrž dokument a zároveň znamení kontinuity čtyřicetiletí kritického a polemického myšlení, manifestace živého estetického úsilí a spolehlivě pevného postoje jako základu vnitřní integrity a pravdivosti.
Viktor Karlík, Michael Špirit a kol.: Revolver Revue – Out Of Ghetto Magazine (Jak se dělal samizdat), koncept Terezie Pokorná. Praha: Revolver Revue, 2025, 368 s. + příl.
