Píše Karel Rýdl
(30. 7. 2025)Nová kniha mladého a hodně nadějného historika Stefana J. Schatze Unterricht für die „Grenzlanddeutschen“. Das deutschsprachige Schulwesen im Reichsgau Sudetenland 1938–1945 (Berlin: Peter Lang, 2023) [Výuka u „pohraničních Němců“. Německojazyčné školství v říšské župě Sudety (1938–1945)] je vynikajícím příspěvkem k dlouholeté diskusi odborníků (ale i politiků) o vztahu Čechů (Čechoslováků) a Němců (Sudetských Němců) v průběhu minulých staletí, vyhrocených vždy v lokálně či celosvětově projevených krizích, řešených různými agresivnímu prostředky.
Autor uvádí čtenáře do tématu vývoje a stavu vyučování v německých školách v pohraničních oblastech Československé republiky v letech 1938 až 1945, které dosud bylo v českém poválečném historicko pedagogickém prostředí odbýváno marxisticko-leninsky v učebnicích, ale i odborných textech několika větami s obsahem povrchního hodnocení prodchnutého pojmy „rozbíjení státu“, „příklon k Říši“, „utlačování české menšiny“, apod. O poznání skutečného stavu sledovaného tématu byl mezi československými historiky školství do 90. let minulého století zájem zcela minimální, a to pochopitelně z důvodů ideologických, ale i pragmatických, protože v československých archivech se po vlně ničení „všeho německého“ v prvních měsících po ukončení války zachoval jen drobný zlomek archivních dokumentů o německém školství v Československu. Situace se zlepšuje v posledních desetiletích díky mladší generaci českých historiků školství, zejména Dany a Tomáše Kasperových z Technické univerzity v Liberci.
Na více než 500 stranách originálního a na důkladné heuristice dostupných i méně dostupných pramenů primární i sekundární povahy podloženého textu autor předkládá zejména pro české prostředí nové pohledy na cíle, smysl výuky v německých školách, na aktivity učitelů a jejich spolků a působení správních orgánů a institucí československých, ale zejména sudetoněmeckých po naplnění cílů tzv. Mnichovské dohody z konce září 1938 ve všech politických, sociálních a kulturně osvětových důsledcích. Struktura textu je tradičně akademická, od vývoje problematiky v jednotlivých oblastech sledovaného tématu až po precizně formulované závěry, nezbytný vědeckých aparát a množství pečlivě vybraných příloh, dokumentujících konkrétní pasáže v textu.
Pro odborníky jsou velmi zajímavé již první kapitoly, v nichž autor nabízí nejen popis stavu bádání ve sledovaném tématu, ale klade si řadu otázek, na které potom hledá pomocí archivních materiálů a názorů jiných autorů vlastní odpovědi. Je zcela jasné, že jinak bude působit Schatzova kniha na německé nebo rakouské odborníky, a i laické čtenáře, a jinak na odborníky a možné laické čtenáře českého původu. V dalším hodnocení se z pochopitelných důvodů nevyhnu českému pohledu na Schatzovy názory a vidění sledované problematiky.
Pro českého čtenáře přináší Schatzova analýza sudetoněmeckého školství a pedagogického myšlení zcela nový rozměr vidění a chápání jeho vývoje v letech 1938 až 1945. Pokud se nemýlím, tak Schatzovou ústřední snahou je ukázat snahy sudetských Němců, které označuje pojmem „Grenzlanddeutsche“, po jisté míře kulturní a školskopolitické nezávislosti po připojení k Velkoněmecké říši formou nového správního útvaru, tzv. Sudetengau. K tomu analyzuje tři problémové okruhy, totiž snahy sudetských Němců po jisté míře autonomie v rámci meziválečného Československa, dále pak proměny obsahu a cíle výuky v německých školách „po Mnichovu“ vzhledem k připojení k říši a hledání řešení pro soužití s menšinovým obyvatelstvem československého původu v sudetských oblastech. Pro německé čtenáře bude jistě zajímavá politická realizace ideje o vytvoření československého národa z Čechů a Slováků v rámci nové republiky po roce 1918 z důvodu oslabení vlivu německého obyvatelstva v Československu (Němců zde žilo okolo 3,5 milionů, zatímco Slováků bylo jen okolo 1,5 milionů). Tak zájmy Slováků byly povýšeny nad zájmy Němců, což bylo z jejich strany vnímáno přinejmenším jako nespravedlnost a nerespektování skutečného stavu věci a v průběhu dvacetiletého trvání Československa to vedlo k četným politickým projevům po napravení „německé otázky“, což bylo z československými orgány prezentováno jako výraz neloajality a podrývání základu státu. Pokud tuto tezi přijmeme, jeví se pomnichovské snahy sudetských Němců ve zcela jiném světle. Připojení k Říši chtěli využít k prosazení a ochraně vlastních autonomních zájmů v oblasti kultury a vzdělávání. Proto ony snahy, které Schatz velmi detailně popisuje a pečlivě pramenně dokládá na příkladu proměny výuky s cílem ovlivnit ideově novou generaci sudetoněmeckých dětí v oblasti lokálního vlastenectví, hrdosti a péče o vlastní „domovinu“. S tím pak souvisí hledání efektivních řešení v poněmčovaní (Eindeutschung) dětí české menšiny o síle necelých 300.000 obyvatel, která neodešla po říšském záboru německého pohraničí do okleštěné, tzv. druhé československé republiky. Ta byla velmi nerovnoměrně rozptýlena s ohledem na ekonomické a vojenské zájmy od Šumavy a Karlových Varů přes průmyslové oblasti Ústecka, Liberecka až k husté koncentraci na Opavsku. Působení nacistických orgánů nebylo pochopitelně vůči Čechům vstřícné. České organizace a jazyk byly zakázané a jen malá skupina „perspektivních“ českých dětí, vyhovujících německým „rasovým“ představám mohla být přijata do německých škol. Z českého pohledu dosud jen málokomu známé projevy jsou autorem knihy velmi dobře zdokumentovány a důležitým vedlejším produktem je pro české odborníky právě seznámení se s dosud pro ně (a pro mne také) neznámými a pro řadu lidí novými archivními dokumenty.
Za velmi cenné považuji pasáže, v nichž autor podrobně popisuje a dokumentačně dokládá jisté míry rozčarování sudetoněmeckých orgánů a jejich představitelů po začlenění do Říše, kdy místo pochval a uznání za dlouholetý zápas o uhájení vlastních zájmů v rámci Československa pocítili rychlé „zglajchšaltování“ s cíli, zájmy a potřebami Říše a nenaplnění ekonomických a politických slibů. Kniha obsahuje pro české čtenáře celou řadu dalších nových pohledů na sledovanou problematiku, a hlavně obrovské množství odkazů na archivní dokumenty, u nás málo známé a využívané.
Autor přesvědčivě dokládá snahy sudetoněmeckých správních orgánů v oblasti školství po nové organizaci školství v Sudetech, po změně kurikula v oblasti výuky směřované především na poznání a rozvoj lokální kultury jazykové, literární, dramatické, vědecky zájmové a sociální. Třetí oblastí je pak účelové zacházení s českým obyvatelstvem, které v Sudetech z různých, převážně ekonomických a sociálních důvodů zůstalo a bylo využito k rozvoji sudetoněmeckých zájmů, silně ovšem omezovaných a přehlížených říšskými globálnějšími zájmy.
Knihu Stefana Johanna Schatze lze doporučit jako téměř povinnou četbu pro studenty učitelství dějepisu a pedagogiky, pro odborníky z řad historků školství a germanistiky a pro všechny politicky činné osoby, které podléhají více ideologii vlastní strany či hnutí než archivně a dokumentačně doloženým skutečnostem dosavadního vývoje problematiky soužití dvou národů hájících své zájmy a postupně překonávajících četné vnitřní a vnější bariéry, hranice a umělé překážky, které stojí v cestě soužití a výhodám pro obě strany.
Stefan Johann Schatz: Unterricht für die „Grenzlanddeutschen“. Das deutschsprachige Schulwesen im Reichsgau Sudetenland 1938–1945. Berlin: Peter Lang Verlag, 2023. 576 S.
