Píše Jitka Filipová
(9. 1. 2025)V roce 2023 vyšla v nakladatelství Scriptorium edice Prvního tištěného žaltáře, obsahujícího v pořadí již čtvrtý známý překlad všech 150 žalmů do staré češtiny. Ačkoliv je tento žaltář, vytištěný v Praze v roce 1487 anonymním tiskařem, považován za nejstarší známý tištěný žaltář nejen v češtině, ale dokonce ve všech slovanských jazycích, ve výzkumu biblického překladu stál dlouho ve stínu o rok mladšího prvotisku Bible pražské z roku 1488. Recenzovaná publikace je tak vůbec první kompletní edicí Prvního tištěného žaltáře – vydána byla dosud pouze jeho předmluva (in Voleková – Svobodová /eds./: Staročeské biblické předmluvy, Scriptorium 2019, s. 276–277). Edici připravily zkušené biblistky z oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR Kateřina Voleková, Hana Kreisingerová a Andrea Svobodová za spolupráce Anny Michalcové ze stejného pracoviště.
Samotné edici žaltáře předchází rozsáhlá úvodní studie, v níž Voleková, Svobodová a Kreisingerová přibližují okolnosti vzniku nejstaršího českého tisku žaltáře, jeho vyhotovení a současné dochování. Zároveň se věnují analýze jazykové stránky čtvrtého staročeského překladu žalmů a zkoumají jeho „další život“, tedy jeho převzetí do mladších biblických tisků i do rukopisných žaltářů, a to včetně úprav, kterými přitom žalmový text prošel.
Text žaltáře je vydán v transkribované podobě, přičemž se editorky v ediční poznámce odvolávají na všeobecně přijímané zásady vydávání staročeských textů Jiřího Daňhelky (1985) i na postupy užité při vydání staročeské Bible drážďanské a Bible olomoucké (eds. Kyas – Kyasová – Pečírková, 1996). Při přípravě kritické edice zohlednily všech pět dochovaných exemplářů Prvního tištěného žaltáře, tedy klementinský, strahovský, berlínský a vídeňský i muzejní zlomek. Edice je opatřena důkladným poznámkovým aparátem dvojího typu.
První typ poznámkového aparátu se vztahuje k základnímu textu, tedy reflektuje rozdíly mezi jednotlivými dochovanými exempláři Prvního tištěného žaltáře. Ty se týkají zejména začátků žalmů a jednotlivých žalmových veršů. V Prvním tištěném žaltáři totiž byla vynechána místa pro následná kaligraficky zdobná doplnění majuskulí na začátcích veršů a iniciál na začátcích žalmů písařem-rubrikátorem, jak bylo u inkunábulí po vzoru rukopisů vcelku obvyklé. V tisku Prvního tištěného žaltáře však pro tato písařská doplnění chybí předtištěná textová vodítka (tzv. reklamanty). Dodatečné dopisování či domalovávání písmen rubrikátorem nebo čtenářem tisku tak vnášelo do textu značnou variantnost a mnohdy vedlo i k úsměvným výrokům, když např. do věty Lidi i hovada spasena učiníš v žalmovém verši 35,7 (latinsky Homines et iumenta salvabis) čtenář berlínského exempláře doplnil k úvodnímu vytištěnému idi majuskuli Z, takže vznikla věta Židy i hovada spasena učiníš. Poznámky editorek se rovněž zabývají vztahem Prvního tištěného žaltáře k jeho latinské předloze, jíž bylo Psalterium Gallicanum ve znění klementinské Vulgáty (jež bylo ostatně základním pramenem pro všechny staročeské překlady žalmů), případně byly zohledněny další zdroje, jako např. Psalterium Gallicanum a Psalterium iuxta Hebraeos podle stuttgartského vydání.
Druhý typ poznámkového aparátu edice se zaměřuje na variantní čtení v biblických přetiscích čtvrtého překladu žalmů (Bibli pražské 1488, Bibli kutnohorské 1489 a Bibli benátské 1506) a v jejich pěti rukopisných opisech. Sleduje především lexikální varianty, změny v morfologických kategoriích, odlišný slovosled, absence určitého úseku textu aj. Například v předmluvě žaltáře je v Bibli benátské doplněno za poslední slovo ve verši 85 obráceni tato shrnující pasáž: „Kniehy žalmové jsú složené od svatého Davida, z prorokuov najslovútnějšieho, kteréž řetsky slovú Psalterium, latině Organum, židovsky Nablath, česky pak Žaltář, v nichžto prorok David činí zmienku o božsví Krista pána, o člověčenství, o umučení, o vskřiešení, o na nebe vstúpení, o přijití k súdu, o mukách hřiešných lidí, o dobrodieních božských a o chvalách jeho. A nese žalmuov sto a padesát“ (s. 87).
Recenzovaná publikace zahrnuje také rozsáhlé přílohy (např. obsah Prvního tištěného žaltáře, korekturní listy v jednotlivých exemplářích, přehledné stemma čtvrtého staročeského překladu žalmů). Velmi užitečné jsou tematicky dělené rejstříky – rukopisů a tisků, biblických míst, osob, literárních děl, žánrů a pramenů, lingvistických pojmů.
Součástí projektu kritické edice Prvního tištěného žaltáře bylo vedle jeho knižního vydání také zpřístupnění vybraných zástupců předchozích staročeských překladů žalmů v elektronických edicích. Ty byly publikovány v edičním modulu webového hnízda pramenů k poznání historické češtiny Vokabulář webový a v databázi Diabible, která zpřístupňuje staročeské překlady bible z rukopisných a tištěných pramenů 14. a 15. století.
Voleková, Svobodová a Kreisingerová tak nabízejí publikaci, která nahlíží na prvního zástupce čtvrtého překladu žalmů do češtiny v širších souvislostech. Díky komparaci s předchozími staročeskými překlady žaltáře, s jeho latinskou předlohou i dalšími zástupci ze skupiny čtvrtého překladu žalmů vyniká přínos tohoto překladu, spočívající především v odlišném přístupu neznámého staročeského překladatele, jehož cílem nebyl jako v předchozích případech doslovný překlad (slovo za slovo), ale zachování celkového smyslu textu, a tedy srozumitelnost překladu, vedoucí k aktualizaci jazykových prostředků. Porovnání s následnými přetisky a přepisy ukazuje, že ačkoliv text Prvního tištěného žaltáře prošel následně úpravami, jeho důraz na srozumitelnost (spočívající i v modernizaci jazyka) zůstal zachován. Právě tato důsledná komparace podle mě poukazuje na důležitost Prvního tištěného žaltáře. Některé otázky, například identifikace jeho překladatele, však zůstávají i nadále nezodpovězené, a čekají tak podle editorek na další výzkum.
Kateřina Voleková – Andrea Svobodová – Hana Kreisingerová (eds.): První tištěný žaltář. Kritická edice staročeského překladu. Dolní Břežany: Scriptorium, 2023, 345 s.
