Píše Lenka Vodrážková
(E*forum, 28. 8. 2024)Zájem o německý jazyk a literaturu v českých zemích, který dokládá také historie vzniku Sudetoněmeckého slovníku, vyplývá z dědictví dlouhodobého historicko-společenského vývoje v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, kdy zde po staletí žili vedle sebe Češi a Němci označovaní v regionálním kontextu jako čeští Němci (nebo Čechoněmci; Deutschböhmen), příp. také moravští Němci a slezští Němci (Deutschmährer, Deutschschlesier). Od počátku 20. století se pak pro souhrnné pojmenování obyvatelstva německé národnosti v českých zemích prosadilo označení sudetští Němci (Sudetendeutsche) odvozené od tradiční oblasti německého osídlení v horském pohraničním pásmu Sudet, které se rozkládá od Labských pískovců (Elbsandsteingebirge) na severu Čech až k Moravské bráně (Mährische Pforte) na východě českých zemí. Česko-německé národnostní poměry se utvářely již od raného středověku ve spojení s christianizací, sňatkovou politikou vyšších sociálních vrstev a rozvojem obchodních styků a posílily se kontinuálním německým osídlením v důsledku kolonizačního pohybu především v průběhu 13. století. Vlivem německé kolonizace podporované politickými, hospodářskými a církevními vazbami, se české země staly dvojjazyčným – česko-německým – územím. Proces německého osídlení českých zemí vycházel většinou z příhraničního sousedství okrajových oblastí česky a německy mluvících zemí, a proto lze shledat úzkou spojitost mezi historickými nářečími na obou stranách zeměpisné hranice: Němci se stěhovali do české kotliny od 12. století nejdřív ze západu, z Bavorska, a z jihu, z Rakouska, pak ze severu, z Frank, Durynska a Saska, a na konec ve 13. století, poté co z německé kolonizace ve Slezsku vznikala další nová sídla, i z východu. Němečtí kolonisté přicházeli nejen z bezprostředně sousedících zemí, ale i ze vzdálenějších oblastí, např. z Porýní nebo Flander. V polovině 13. století došlo k dalšímu přistěhování Němců např. z Míšeňska, z Horní Lužice a ze Slezska. Z německy osídlených oblastí Dolního Rakouska byla od konce 11. století kolonizována jižní Morava. Okolnosti průběhu německého osídlení pak byly určující pro vznik německých nářečních oblastí v českých zemích – středobavorské (mittelbairisch) na jihu a jihozápadě Čech, severobavorské (nordbairisch) na západě Čech, východofranské (ostfränkisch) na severozápadě Čech, hornosaské (obersächsisch) na severu Čech a slezské (schlesisch) na severovýchodě Čech, severu Moravy a ve Slezsku, přičemž v jižně a západně položených nářečních územích převažovaly jihoněmecké (tzv. horskoněmecké/oberdeutsch) jazykové prvky a severně a východně položené nářeční oblasti vykazovaly převahu východostředoněmeckých (ostmitteldeutsch) jazykových aspektů. Ve vnitrozemí vznikly jazykové ostrovy, jejichž dialekt není vždy bezprostředně přiřaditelný k dialektům německy mluvící oblasti (např. severobavorský dialekt v Jihlavě/Iglau a Havlíčkově Brodě/Deutschbrod). V Praze, kde převládala rozsáhlá česko-německá dvojjazyčnost, byla němčina ovlivněna od konce 13. století jak bavorskými, tak středoněmeckými prvky. Německé osídlení změnilo strukturu obyvatelstva v Čechách a na Moravě až do poloviny 20. století, resp. do konce 2. světové války.
Na význam výzkumu a popisu německých nářečí v českých zemích pro vývoj jazyka, historii, kulturu a literaturu poukazuje i rozsáhlá a dlouhodobá práce na Sudetoněmeckém slovníku. Součástí projektu na slovníku je i sborník Das Sudetendeutsche Wörterbuch. Bilanzen und Perspektiven vydaný jako jedenáctý svazek řady DigiOst v rámci spolupráce německých institucí se vztahem k dějinám a německému jazyku, resp. německým nářečím v českých zemích (Collegium Carolinum – Forschungsinstitut für die Geschichte Tschechiens und der Slowakei, München; Herder-Institut für historische Ostmiteleuropaforschung – Institut der Leibniz-Gemeinschaft, Marburg; Leibniz-Institut für Ost- und Südosteuropa, Regensburg). I když může název sborníku evokovat různá hlediska (např. politické), kterými lze nahlížet na problematiku Sudetoněmeckého slovníku, týká se recenzovaná publikace především bilancování a perspektiv slovníku ve filologické, resp. lexikografické rovině. Publikace zahrnuje příspěvky „o rozmanité historii vzniku slovníku, o jeho specifickém sestavování daném okolnostmi vzniku a o bohatství dokumentů této lexikografické dílny.“ Kromě reflexe dosavadní práce na prvních pěti svazcích Sudetoněmeckého slovníku jsou obsahem sborníku aktuální otázky nářečního zeměpisu a zejména současné a budoucí podoby digitálních slovníků, a to na příkladu několika nářečních slovníků a speciálních studií. V této souvislosti přináší sborník také podněty k další fázi vývoje práce na slovníku a výhledy jeho dalšího využití a uplatnění. Celkově lze příspěvky sborníku utřídit do tří tematických okruhů, které ale neodpovídají pořadí příspěvků v publikaci: 1) Sudetoněmecký slovník v nástinu jeho cílů, zdrojů, koncepce a významu, 2) jazykový materiál slovníku a 3) perspektivy digitální lexikografie.
Do prvního tematického okruhu patří bilanční příspěvek jednoho ze spoluautorů slovníku Otfrida Ehrismanna k významu Sudetoněmeckého slovníku jako kulturněhistorické památky. Zmapování dějin Sudetoněmeckého slovníku má samozřejmě ve sborníku, jehož cílem je bilancování dosavadní historie jeho vzniku, svoje opodstatněné místo. V kontextu výzkumu německého jazyka a literatury v českých zemích v okruhu univerzitní a mimouniverzitní germanistiky zaměřili pozornost na německá nářečí v českých zemích zejména němečtí germanisté. Na první příspěvky o německých nářečích v českých zemích, které zpracoval rakouský germanista Hans Lambel (1842–1921) a po něm Adolf Hauffen (1863–1930), navázala další generace pražských germanistů, především Erich Gierach (1881–1943) a Ernst Schwarz (1895–1983). Jejich úzký vztah k německé pohraniční oblasti severních Čech (Erich Gierach žil během svého působení na pražské univerzitě trvale v Liberci/Reichenberg a Ernst Schwarz pocházel z Nového Boru/Haida) je nasměroval kromě zájmu o onomastiku německojazyčných oblastí českých zemí také k lexikografické práci. Kromě toho již během studií na pražské univerzitě vzbudil u Ernsta Schwarze zájem o onomastiku a německá nářečí jeho profesor, rakouský dialektolog a jeden z průkopníků nářečního zeměpisu Primus Lessiak (1878–1937). K práci na slovníku, resp. K výzkumu německých nářečí západních a severních Čech přišel podnět až počátkem třicátých let od lipského germanisty Theodora Fringse (1886–1968), který se v té době věnoval přípravě slovníku nářečí saského regionu. Podstatnou roli při vzniku a koncipování sudetoněmeckého nářečního slovníku zde samozřejmě sehrál i politický kontext rozmachu německého nacionalismu ve třicátých letech 20. století spojený se záměrem posílit a zdůraznit význam německého jazyka, resp. německých nářečí v českých zemích. Rozsáhlé podklady k Sudetoněmeckému slovníku včetně kartografického materiálu a dotazníků k výzkumu jednotlivých německých nářečí v českých zemích, na kterých pracoval po Gierachově odchodu do Mnichova v roce 1936 Ernst Schwarz se svými žáky, jsou v současné době uloženy ve fondu Německé univerzity Archivu Univerzity Karlovy. K práci přerušené odsunem po roce 1945 se Ernst Schwarz po několika letech vrátil a ve spolupráci s bývalým pražským kolegou Franzem Josephem Beranekem (1902–1967) inicioval za podpory mnichovského Collegia Carolina v roce 1957 obnovení práce na slovníku. Dožil se ještě vydání prvního sešitu Sudetoněmeckého slovníku v roce 1982, ale první svazek složený z osmi jednotlivých sešitů vyšel roku 1988 až po jeho smrti. Práce na slovníku byla součástí projektu zaměřeného na „dějiny jazyka a kultury bývalého německojazyčného obyvatelstva z Čech, Moravy a Slezska,“ na kterém pracuje oddělení Collegia Carolina Sudetendeutsches Wörterbuch se sídlem na univerzitě v Gießenu (Justus-Liebig Universität Gießen). Úkoly, cíle, zdroje a metodologické postupy lexikografické práce shrnuje ve sborníku redaktorka Sudetoněmeckého slovníku Isabelle Hardt. Vzhledem k poválečnému vývoji a národnostním poměrům v Československu je cílem práce zdokumentovat jedinečnost a výjimečnost německých nářečí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a jejich slovní zásoby pro západoevropské a středoevropské jazykové, kulturní a sociální dějiny a zároveň zachovat podobu německých nářečí, která jsou odsouzena k zániku, na základě nářečního stavu jazyka v době poválečného vyhnání a před ním. Práci na slovníku dokreslují základní informace o slovníku včetně metodologických postupů při tvorbě lemmat i ucelené shrnutí dosavadní práci na slovníku. Z příspěvků členů redakce jsou přínosné a informativní soupisy bibliografie k Sudetoněmeckému slovníku sestavené a využívané redakcí při práci na slovníku. Sem patří také přehled výchozích zdrojů, tzn. časopisů a periodik pro excerpci lemmat, které uspořádala Bettina Hofmann-Käs (Zeitschriften und Periodika der Redaktion des Sudetendeutschen Wörterbuchs), a také popis fondů a katalogů redakce a bibliografie jednotlivých vydaných svazků slovníku i příspěvků vázaných tematicky na Sudetoněmecký slovník (Die Bestände der Redaktion des Sudetendeutschen Wörterbuchs a Bibliografie zum Sudetendeutschen Wörterbuch), které pro sborník zpracoval Otfrid Ehrismann. Jediný příspěvek tohoto tematického okruhu, který pojednává o dalších perspektivách Sudetoněmeckého slovníku, pochází od vedoucího redakce slovníku prof. Thomase Gloninga, který se věnuje zajímavému a aktuálnímu tématu digitální verze Sudetoněmeckého slovníku, která by umožnila nejen lepší uživatelskou dostupnost slovníku, ale i nové možnosti práce s lemmaty.
Druhý tematický okruh sborníku zahrnuje příspěvky zejména ke slovní zásobě němčiny z českých zemí. Podnětný příspěvek představuje výzkum Klaase-Hinricha Ehlerse k lexice Němců z českých zemí, kteří se po vyhnání po roce 1945 usídlili v oblasti Meklenburska (Verliert sich alles – eine kurze Tradierungsgeschichte des Herkunfstwortschatzes immigrierter Vertriebener im mecklenburgischen Sprachumfeld). Na příkladech lexémů každodenní slovní zásoby, např. Kren – Meerrettich, Karfiol – Blumenkohl, Schmetten – Sahne, Paradeiser – Tomate, heuer – dieses Jahr apod., dokládá autor příspěvku postupné vytlačování původních regionálních výrazů ze slovní zásoby dalších generací Němců vysídlených z Čech, Slezska a Slovenska vlivem nového většinového prostředí. Z jazykového materiálu Sudetoněmeckého slovníku vychází příspěvek Štěpána Balíka o aškenazismech v české němčině (Woas host – du’n heit fier an Schabesdeckl auf? Vzorek aškenazismů v české němčině stanovený na základě jazykového materiálu ze Sudetoněmeckého slovníku a jeho katalogu v Gießenu). V tomto případě je příspěvek zastoupen ve sborníku v identické verzi v angličtině a v češtině, což vydavatelé sborníku zdůvodňují zřetelem k adresátům obou jazykových kultur – české a německé. Vzhledem k tomu, že ostatní příspěvky byly ve sborníku publikovány pouze v jedné jazykové verzi, působí tak zastoupení jediného příspěvku ve dvou jazykových verzích nevyváženě. Kromě toho příspěvek neobsahuje zásadní informace týkající se Sudetoněmeckého slovníku, ale zabývá se dílčím tématem jeho jazykového materiálu.
Poslední tematický okruh se dotýká v jednotlivých příspěvcích perspektiv dalšího vývoje prací na Sudetoněmeckém slovníku, zejména otázky jeho digitální verze, a to na příkladech digitálních slovníků (Almut König: Das Fränkische Wörterbuch. Ein Werkstattbericht) a počítačových programů využívaných v nářeční lexikografii (Alfred Lameli: Dialektwörterbücher zwischen Web 0.0 und Web 3.0 a Eckhard Eggers: Python und SQLite in der Dialektlexikographie). Zejména cesta digitalizace je v lexikografii aktuální, jak ukazuje mimo jiné příklad Raně novohornoněmeckého slovníku (Frühneuhochdeutsches Wörterbuch, 1989n.) Oskara Reichmanna, který zaznamenává a popisuje německou slovní zásobu od poloviny 14. do poloviny 17. století a jehož původní tištěná verze je rozšířená od roku 2017 o online verzi. Digitální verze slovníků mají širší možnosti využití práce s jazykovým materiálem a odkazy. Význam má z hlediska dostupnosti pro uživatele slovníku z různých oborů, kteří se v případě Sudetoněmeckého slovníku zabývají německým aspektem v českých zemích, a to z historického, archivářského, jazykovědného či literárněvědného hlediska.
Práce na Sudetoněmeckém slovníku, který přináší doklady o německém jazyku jako významné součástí jazykového a kulturního bohatství českých zemí, je v každém ohledu záslužný počin. Vzhledem k tomu, že se jedná o práci dlouhodobou, lze považovat jen za správné, že se redakce a ostatní spolupracovníci slovníku rozhodli k bilancování dosavadní lexikografické práce a dosažených výsledků, ale i k diskusi nad perspektivami dalšího vývoje a forem slovníku. Nezbývá než si přát, aby práce na Sudetoněmeckém slovníku úspěšně pokračovala dál až k jejímu dokončení, a to v tištěné i digitální verzi.
Ehrismann, Otfrid / Hardt, Isabelle (eds.): Das Sudetendeutsche Wörterbuch. Bilanzen und Perspektiven [DigiOst, vyd. Martin Schulze, Peter Haslinger und Ulf Brunnbauer, sv. 11]. Berlin: Frank & Timme, 2021, 258 s.
