Píše Michael Špirit
(Echa, 15. 8. 2012)Letos vyšel 31. díl nejobsáhlejšího slovníku o německy psané literatuře Deutsches Literatur-Lexikon. V německém jazykovém prostoru má tato „biograficko-bibliografická příručka“, jak zní její podtitul, analogickou pozici jako Lexikon české literatury (1985–2008) v Čechách, ale srovnávání obou děl je smysluplné jen při vědomí rozdílného historického vývoje, geografické rozlohy a počtu obyvatel (nejen dnešního Německa, ale i třeba někdejšího Rakouska-Uherska a dalších zemí, kde se píše či psala literatura německy), a tedy také těžko porovnatelné tradice literárněhistorického zpracování.
Deutsches Literatur-Lexikon (DLL), tak jak vychází od roku 1966, opírá se o slovníkové dílo rakouského literárního a divadelního historika a lexikografa Wilhelma Kosche (1879–1960), který v letech 1928–1930 v Halle nad Sálou vydal DLL ve dvou svazcích, v letech 1947–1958 v Bernu pak v podstatně rozšířené a doplněné edici v čtyřech dílech. Současné vydání je prezentováno jako „třetí, kompletně přepracované“, ale v literatuře předmětu je nadále jmenováno jako „Kosch“. Toto lexikografické dílo si činí nárok na postižení literatury v nejširším možném časovém vymezení, od raného středověku až do 21. století (což je možné právě díky aktuální edici a s ní spojenému doplňování nových hesel, jež probíhá od 90. let). DLL přináší v abecedním sledu hesla německy píšících autorů a anonymních literárních děl. Oproti Lexikonu české literatury (LČL), který obsahuje i hesla o nakladatelstvích, časopisech, literárních spolcích a organizacích, má tedy užší záběr. Ten je ale dán existencí nesmírného množství německých speciálních slovníků a bibliografických příruček soustředěných na zmíněné oblasti (nebo dále na literární motivy, vybraná dějinná období, regiony, exil, ženskou literaturu apod.), které zas v takové šíři a propracovanosti nemá literární historiografie česká. Integrování dat i literárněvědných disciplín se v českém LČL projevuje také výkladovou částí hesla, jež má zvláště ve třetím a čtvrtém dílu (2000 a 2008) často povahu přehledové nebo dokonce pramenné studie. Heslo v německém DLL sestává oproti LČL jen z životopisných a bibliografických údajů (svazky proto nemají rejstříky – registrem je de facto heslář) a neobsahuje ani výčet pseudonymů a periodik či sborníků, do nichž dotyčný autor přispěl. V oddílu „Literatura“ naopak DLL uvádí audiovizuální nosiče a v případě nežijících spisovatelů údaje o případné existenci a uložení literární pozůstalosti.
Jméno zakladatele Wilhelma Kosche stojí na titulním listu Deutsches Literatur-Lexikon dodnes. Vedle něho byl zde a v tiráži do svazku 29 uváděn jeho pokračovatel, dlouholetý editor a současně redaktor DLL (v letech 1978–1999) Carl Ludwig Lang, a vždy dva aktuální vydavatelé pro středověk a novověk (dělicí čára je rok 1500): pro starší období jimi byli Heinz Rupp (sv. 1–15, 1968–1993) a Hubert Herkommer (od sv. 16, 1996), pro novověk Bruno Berger (sv. 1–5, 1968–1978), zmíněný Lang a profesor mnichovské Ludwig-Maximilians-Universität Konrad Feilchenfeldt (od sv. 20, 2000). Rytmus vydávání dosavadních 31 svazků (dovedených do hesla o Thomasu Wiedlingovi, nar. 1962) byl kromě několika proluk v zásadě jeden díl za rok. Do 12. svazku (1990) kolísal rozsah od cca 1000 do 1700 číslovaných sloupců, tedy 500–850 stran. Od 13. dílu (1991), kdy bernské nakladatelství koupil mnichovský K. G. Saur (patřící dnes do berlínsko-newyorského koncernu Walter de Gruyter), se rozsah jednotlivých svazků drží na průměrných 700 sloupcích (tedy zhruba 350 stranách).
Redakci, což u DLL znamená koordinaci autorských a nakladatelských úkonů, a tedy oproti LČL nikoli několikanásobnou kontrolu autorské práce, vykonává vždy jeden nebo dva lidé. Uzávěrka bývala zpravidla necelý rok před vydáním příslušného svazku, dnes je to několik měsíců. Na heslech jednotlivých svazků se do roku 1990 podílelo průměrně 20 autorů, od roku 1991 v souvislosti s jiným nakladatelským režimem a zeštíhlením jednotlivých svazků to bylo cca 11 spolupracovníků. Tým zůstával homogenní, proměňoval se plynule v souvislosti s uplývajícím časem a stárnutím jednotlivých účastníků. K radikální personální vydavatelské a redakční proměně došlo od 30. svazku (2010). Pod slovníkem je kromě W. Kosche podepsána pětičlenná vědecká rada (po jednom editorovi pro středověk, raný novověk, 18. století, 19. století a společně 20. a 21. století), z níž se dosud žádný autor na DLL nepodílel, a jeden vedoucí redaktor. Slovník přestala uvádět stručná, v zásadě neměnná předmluva.
V letech 1994–1999 vyšlo šest doplňkových svazků k písmenům A–R (původně byly ohlášeny jen tři), jejichž obsahem byla nově zařazená hesla (nikoli aktualizace hesel zastaralých), s dalšími doplňky se nepočítá. Toto opatření se kryje s přechodem DLL k novému nakladateli svazkem č. 13 (1991), jenž nastavuje úplnější a vzhledem k postoupivší době aktuálnější heslář.
V roce 2000 začal v témže nakladatelství, formátu a grafické úpravě (pod žlutavým přebalem ne však v hnědé, ale v modré barvě plátna vazby) vycházet Deutsches Literatur-Lexikon doplněný v titulu o „Das 20. Jahrhundert“ – slovník zahrnující autory, jejichž dílo spadá z větší části do 20. století a bezprostřední současnosti. Vydavatel byl identický s DLL (C. L. Lang, resp. K. Feilchenfeldt), trojčlenná redakce odlišná. Struktura hesel a způsob jejich vypracování se neliší od DLL v jeho druhé fázi, tj. po roce 1991. Hesla z DLL jsou v DLL 20. století aktualizována (např. heslo Ingeborg Bachmannové z roku 1968 bylo dlouhé přesně jeden sloupec, v DLL 20. století z roku 2000 to je téměř sloupců dvacet), zhruba třetina hesel je nových. Od 14. svazku (2010) vychází bez přebalu a plátno se změnilo ve žlutavý laminovaný papír s odlišným typografickým řešením hlavního titulu, od 15. dílu (2010) se proměnil ediční a redakční tým, obdobně jako u „velkého“ DLL. Coby vydavatel je uváděn profesor rostocké univerzity Lutz Hagestedt, jinak také člen nové vědecké rady DLL, práce koordinuje jeden redaktor. Od roku 2000 vyšlo v rytmu 1–2 díly za rok zatím 18 svazků (dovedených do hesla „Hix, Erhard“). Na heslech jednotlivých svazků se od té doby podílí pět šest autorů. Elektronická verze, která provází poslední svazky tištěné edice (nově vydané knihy stojí kolem 250 eur), představuje nascanovanou podobu slovníku (srov. např. zde).
DLL je neporovnatelný ve svém záběru, ale co do spolehlivosti údajů a propracovanosti hesla se obecně dává přednost výběrovému slovníku Literaturlexikon (ed. Walther Killy, 15 sv., 1988–1993, CD-ROM 1998). V letech 2008–2011 vyšel Killy-Literaturlexikon pod vedením Wilhelma Kühlmanna v přepracované a aktualizované verzi ve druhém vydání ve 12 svazcích (u de Gruytera, stejného nakladatele jako u DLL), třináctý, obsahující rejstříky, by měl být dokončen v září tohoto roku; díly vycházejí současně jako tzv. eBooks, dostupné ve stejné ceně jako tištěné vydání ovšem jen pro knihovny a instituce. – Šíře informací DLL, tj. zařazená hesla, bývá rovněž kritizována jako někdy náhodná, bez konsensuálního určení nebo bližšího vymezení pojmu „literatura“, což sami vydavatelé DLL 20. století připouštěli (v předmluvách, které byly otiskovány ještě ve 14. svazku /2010/). V předmluvách se současně objevovala věta o tom, že vydavatelé si jsou vědomi problematičnosti hesel z období nacistické nadvlády a že jejich zahrnutí v sobě nenese žádné hodnocení. Toto konstatování provázel ještě dovětek, že totéž platí o literatuře „Německé demokratické republiky“, ale od 3. svazku (2001) zmínka o politické a ideologické ožehavosti písemnictví tzv. východního Německa z předmluv zmizela. Autoři tzv. triviální literatury nebo zástupci jiných oborů, jako např. filosofie, historie, teologie, sociologie, psychologie, nebo prostě lidé, kteří ovlivnili chod německé společnosti a psali také knihy (autobiografii, memoáry, politické projevy apod.; v DLL 20. století mají svá hesla např. J. Goebbels nebo A. Hitler, počítá se s heslem E. Honeckera), se ovšem dle recenzentů objevují v hesláři nesystematicky.
DLL vychází šestačtyřicet let a stojí před dokončením. Zdá se, že vydání posledních svazků bude znamenat skutečné uzavření projektu, který byl do jisté míry aktualizován už ve svém průběhu (nová hesla v prvních třech čtvrtinách abecedy, bez aktualizace hesel zastaralých). Týž tým vydává už dvanáct let související slovník DLL 20. století ve stejných parametrech jako DLL, což znamená fundamentální doplnění u nejnovější části písemnictví, kde je taková aktualizace současně nejpotřebnější. – S předpokladem, že tempo a rytmus prací bude pokračovat beze změny, že hesla počínajíccí písmenem S jsou už nyní připravena na úrovni „up to date“ v DLL a že primární i sekundární literatury přibývá takřka geometrickou řadou, ale současně se vyvíjejí i možnosti řemeslného (ne však odborného) zpracování, lze odhadnout, že DLL 20. století bude dokončen zhruba za patnáct let, tedy cca šedesát let od vydání prvního svazku DLL.
