ipsl-logo

Cena Otokara Fischera 2020

Cenu Otokara Fischera za nejlepší německy psanou (germano)bohemistickou práci obdrží Neil Stewart za knihu Bohemiens im böhmischen Blätterwald. Die Zeitschrift „Moderní revue“ und die Prager Moderne ([Bohémové v záplavě českého tisku. Časopis „Moderní revue“ a Pražská moderna.] Heidelberg: Universitätsverlag Winter 2019). Porota ocenila bohatou a komplexní analýzu jak esteticky, tak kulturně politicky vyostřeného média v proměnách času.

 

Moderní revue pro literaturu, umění, a život, která vycházela každý měsíc v letech 1895–1924, představovala ústřední instituci a současně katalyzátor modernizace a internacionalizace české kultury v období kolem roku 1900. Nákladný a experimentální layout tohoto časopisu znamená počátek bibliofilské tradice v Čechách. Po první světové válce revue ovšem hájí anachronistické pozice a politicky končí jako orgán extrémní pravice – jedná se o proces, který můžeme považovat za exemplární pro proměnu moderny a za charakteristický pro její prekérní situaci v předvečer nástupu fašismu.

Tato studie rekonstruuje případ časopisu Moderní revue za přiměřeného přihlédnutí k historicko-sociálním, estetickým, sémiotickým a intermediálním aspektům. Zohledňuje přitom právě jeho mediální originalitu, jeho charakter komplexního „textu“.

 

Neil Stewart (1971) studoval slavistiku a od roku 2009 je studijním radou pro vysoké školy v oboru komparatistika na Univerzitě v Bonnu. Vedle své pedagogické činnosti pracuje také jako překladatel.

 

***

 

Laureáti druhého oceněného titulu Ivo Habán a Anna Habánová získávají Cenu Otokara Fischera za nejlepší česky psanou germanobohemistickou práci, tou je katalog k výstavě věnované malíři Paulu Gebauerovi (Liberec: Národní památkový ústav 2018). Esteticky vkusně zpracovaný svazek je výsledkem jejich systematického a kritického výzkumu zaměřeného na česko-moravsko-slezskou kulturní společnost.

 

Kolektivní monografie s katalogem díla sleduje životní příběh a uměleckou tvorbu německy hovořícího malíře Paula Gebauera (1888–1951), který většinu života až do odsunu prožil v rodné obci Sosnová v Českém Slezsku. V pěti kapitolách prezentuje Gebauerův umělecký odkaz v kontextu širších historických a kulturních souvislostí.

Představuje pokus o komplexní uchopení různých aspektů malířovy tvorby, jež dodnes vyvolává emotivní reakce a nepochybně bude i do budoucna předmětem dalšího výzkumu, ať už v kontextu regionální problematiky tzv. Heimatkunst, nebo v rámci širší diskuze o povaze moderních středoevropských realismů meziválečného období a jejich následného zneužití nacistickou propagandou.

 

Ivo Habán (nar. 1977 v Brně), vystudoval dějiny umění a historii. Ve své profesní kariéře se specializuje na výtvarné umění a kulturu německy mluvících výtvarných umělců a umělkyň z Čech, Moravy a Slezska, na klasickou modernu první poloviny 20. století a památkovou péči se zaměřením na 19. a 20. století.

 

Anna Habánová (nar. 1977 v Náchodě), pracuje jako kurátorka a vyučuje historii na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické university v Liberci. Její specializací je výtvarné umění a kultura německy mluvících výtvarných umělců a umělkyň z Čech, Moravy a Slezska a regionální umění a kultura se speciálním zaměřením na Liberecko.

 

***

 

Jiřímu Stromšíkovi se uděluje zvláštní nehonorovaná a letos poprvé udělená cena poroty za vydání germanobohemistických studií Kurta Krolopa s názvem Studie o německé literatuře. (Praha: Triáda 2018). Zásadní statě významného germanisty a germanobohemisty jsou tak poprvé zpřístupněny české veřejnosti.

 

Ve středu Krolopova odborného zájmu byla vždy především někdejší německá literatura vzniklá na našem území – zejména dílo jičínského rodáka Karla Krause a pražského rodáka Franze Kafky – a s tím související téma historických proměn obecného soužití Čechů, Němců a Židů. Krolopův celkový vědecký záběr byl ovšem daleko širší. Těžko by se mezi jeho vrstevníky hledalo srovnání pro jeho hlubokou a detailní znalost celé literatury německého jazyka přinejmenším od 18. století. Zevrubná znalost zejména goethovské doby tvoří pevný základ jeho studií o 20. století, ale uplatnil ji i v samostatných pracích. Jeho průvodní studie k českým vydáním Novalise, Tiecka, E. T. A. Hoffmanna, Bonaventurových Nočních vigilií, Goethova Fausta a Básně i pravdy se staly nepřehlédnutelnou součástí české recepce německé klasiky a romantiky. Jeho články či příležitostné – ale často zásadní – poznámky o Karlu Čapkovi, Haškovi, Peroutkovi, Poláčkovi, Šaldovi a mnoha jiných jej legitimují i jako znalce české a slovanské kultury. Jde o práce vzácné objektivity a vyváženosti, rozbíjející nacionální klišé a předsudky na obou stranách česko-německého konfliktního, ale i plodného soužití, zejména v posledních dvou staletích, a přinášející masu nových, v dřívějších výzkumech opomíjených poznatků.

 

Jiří Stromšík (nar. 1939 v Krhové), vystudoval obory němčina a čeština na FF Univerzity Palackého v Olomouci, 1964–69 byl aspirantem, později odborným asistentem na Filozofické fakultě UPJŠ v Prešově; 1968 získal na FF UK titul PhDr. A CSc. za monografii o Maxi Frischovi (školitel Eduard Goldstücker). 1969–74 odb. as. na katedře germanistiky FF UK v Praze; 1974–85 učitel na jazykové škole; 1985–90 redaktor nakladatelství Odeon. Od 1990 znovu na FF UK, 1996 jmenován docentem, 2004 profesorem. Od 2009 v důchodu. Ve vědecké práci se soustřeďuje na německou literaturu zejména období baroka, moderny, avantgardy a konzervativní revoluce. Překládá z němčiny beletrii a odbornou duchovědnou literaturu.