Barbarské potpourri pod čakanem
Počet verzí: 3
• • • • • Obsah
Ediční poznámkaEdiční poznámka
I. O sbírce
Básnická sbírka Richarda Weinera Rozcestí s podtitulem Básně poprvé vyšla na jaře roku 1918 v Praze v nakladatelství Františka Borového. Podruhé a naposledy byla sbírka jako celek zveřejněna v rámci souborné edice Básní, vydané jako druhý svazek Spisů Richarda Weinera, který k vydání připravila Zina Trochová a vydalo v roce 1997 v Praze nakladatelství Torst (text sbírky na s. 151–214).
Jednotlivá čísla sbírky vznikala v letech 1914–1916, první část v první polovině roku 1914 (jejich vznik tedy bezprostředně navazuje na básně sbírky Usměvavé odříkání) a druhá část v letech 1915–1916, tedy v období, kdy byl Weiner po nervovém zhroucení v lednu 1915 propuštěn z armády, v níž sloužil na srbské frontě. Po návratu domů napsal při rekonvalescenci mimo jiné báseň Doma. Souběžně s texty sbírky také vznikal soubor povídek Lítice, který byl inspirován válečnými zážitky a který byl vydán taktéž roku 1918. Před prvním vydáním sbírky bylo časopisecky otištěno těchto deset básní (řazeno podle pořadí ve sbírce):
Cesta Květy 37, 1915/1916, č. 3, s. 432 [s titulem Váhavé přibližování];
Břímě života Květy 37, 1915/1916, č. 5, s. 674;
Pokora před radostí Lumír 44, 1916, č. 1, 7. 1., s. 36–37;
Mládí Lumír 44, 1916, č. 4, 31. 3., s. 145–146;
Tehdy I a III Pokroková revue 10, 1913/1914, č. 8, květen 1914, s. 385–386 [společné označení Básně a s titulem Stín a Jaro];
Zřícení dne Květy 36, 1914, č. 4, s. 459–461;
Qui vive? Květy 36, 1914, č. 5, s. 590;
Doma Lumír 43, 1915, č. 10, 15. 10., s. 433–436;
Ulice Otavan 1 (36), 1916–1917, č. 1, 28. 3. 1916, s. 3 [s titulem Ulice v domově].
Vydání sbírky vyvolalo následující ohlas v tisku:
Hora, Josef: Richard Weiner: Rozcestí Právo lidu 28, 1919, č. 83, 6. 4., s. 9, sig. J. H.;
Götz, František: R. Weiner: Rozcestí Lípa 2, 1918–1919, č. 8, 28. 11. 1918, s. 127–128;
Jež, Štěpán: Richard Weiner: Rozcestí Červen 1, 1918–1919, s. 197–198;
Novák, Arne: Tři knihy lyriky reflexivní Lumír 46, 1917–1918, č. 11, 23. 10. 1918, s. 511–518;
Polan, Bohumil: Z nové české poezie Nové Čechy 1, 1918, č. 5, květen 1918, s. 239–241;
Rutte, Miroslav: Dvě nové knihy básní Národ 2, 1918, č. 27, 11. 7., s. 339–341;
Toman, Karel: Snad všichni bereme do rukou novou knihu básní… Česká revue 11, 1917–1918, č. 10, červenec 1918, s. 633–635;
Vodák, Jindřich: Roztomilý básník Lidové noviny 26, 1918, č. 188, 12. 7., s. 1–2, sig. jv.;
[?]: Co týden dal Národní listy 58, 1918, č. 99, 1. 5., s. 1–2.
V excerpované dobové recepci z období od května 1918 až do dubna 1919 se většina recenzentů shodla na několika faktech: první a druhý oddíl sbírky vnímali v návaznosti na její titul jako obsahově, formálně a geneticky nesourodé části: první, která se svou poetikou hlásí k předchozí Weinerově poezii (optimistická a radostná), druhá, přinášející texty jiného ražení, vyznívá mj. tragicky a pochmurně. I hodnocení obou částí je však protichůdné, např. jako celek je sice vyzdvihována první část, nicméně druhý oddíl podle recenzentů obsahuje jednotlivé básně, jež hodnotou či tvárným úsilím převyšují básně z oddílu prvního: Vodák vyzdvihuje báseň Ulice, Hora básně Rozhovor, Bloud a Pohoda, a naopak Novák Rozhovor, Modlitbu, Čtyři básně milostné, Zemi a Doma.
Z opakujících se společných rysů vytčených v recenzích zmiňme (přílišnou) abstraktnost, analytičnost a případně až jakousi „intelektuálskou“ nesrozumitelnost, zaviněnou nevyhraněnou informovaností a odrážející se mimo jiné též v suchosti témat, studenosti, způsobené vypočítavým skládáním veršů moderní veršovou technikou, a v odlidštění veršů. Předmětem kritiky je Weinerovo (opět zřejmě přílišné) zaujetí sebou samým (nejvýrazněji Vodák). Arne Novák také považuje básně v druhém oddílu za nedotvořené a nedobásněné, protože pro proměnu poetiky nemá Weiner dobrý básnický výraz, a z básní se tak stávají suché, zlomkovité analýzy.
Název Rozcestí je dále spojován nejčastěji se svárem citu a rozumu. Opakovaně je Weinerova sbírka, jehož básnickou tvorbu mj. konfrontují recenzenti i s jeho vysoce hodnocenou prací prozaickou a publicistickou, porovnávána s tvorbou S. K. Neumanna (především však proto, že Neumannova sbírka Nové zpěvy vyšla ve stejné době), například Josef Hora v Právu lidu poznamenává, že Weiner je „suchý, namnoze rozumářský experimentátor verše“, zatímco Neumann je „smyslný, barvitý a pudově vybavující“; pozoruhodné je však také například srovnání Weinerovy poezie s dosavadním básnickým dílem Otokara Fischera, které se objevuje v recenzi J. Hory. Recenzent Práva lidu postřehl, že klíčovým prvkem Weinerovy básnické metody je smysl zrakový (přístup výtvarnický), zatímco u klasicizujícího Fischera převládá smysl sluchový (hudební).
V důsledku časové vzdálenosti jednotlivých ohlasů a odlišného chápání sbírky je v recenzích Weiner přiřazován k různým literárním směrům, například A. Novák v Lumíru zařazuje Weinera k senzualistům, F. Götz v Lípě k impresionismu a s největším časovým odstupem J. Hora v Právu lidu řadí autora k expresionismu.
I přes některé výhrady je společně kladně hodnocena autorova osobitá řeč obohacená o novotvary a modernost obrazů, v Polanově recenzi se dokonce objevuje hodnocení Weinera jakožto jednoho „z nejradikálnějších průkopníků nové umělecké formy“.
II. K edici
Přítomná elektronická edice zpřístupňuje všechny verze básní ze sbírky Rozcestí, a to 1.) v obrazové podobě, 2.) v diplomatickém přepisu u otisků a v transkripci u rukopisů, současně tato edice přináší 3.) nové kritické vydání sbírky doprovozené příslušným kritickým a vysvětlivkovým aparátem.
Při přípravě edice a výběru výchozího textu jsme pracovali s třemi druhy pramenů – rukopis, první knižní vydání sbírky a v případě několika básní časopisecké otisky (viz výše).
Rukopis sbírky Rozcestí je uložen v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze na Strahově v pozůstalosti Richarda Weinera. Manuskript je zachován v úplnosti (obsahuje znění všech 21 básní sbírky) a v dobrém stavu. Text je psán čitelně perem. Jak nasvědčuje autorovou rukou připojená poznámka na přední straně rukopisu, prošla kompozice sbírky proměnou, kterou naznačuje paginace manuskriptu. Ve fázi po pročíslování rukopisu sbírky (č. 1–48) byly vyjmuty strany 24–25 mezi básněmi Rozhovor a Kdož nepřivítal by den..., obsahující dnes neidentifikovaný text, dále byly mezi s. 28 a 29, tj. mezi básně Kdož nepřivítal by den... a Čtyři písně milostné vloženy nepaginované tři dvojstrany a jedna jednostrana s básní Barbarské potpourri pod čakanem. I další znaky rukopisu prostředkují informace k historii textu. Jen některé básně rukopisu jsou zapsány čistopisně, většina vykazuje přinejmenším drobné korekce či mají až podobu náčrtů obsahujících i několik vrstev autorských zásahů. (V rukopise jsou též občasné pokyny typografické povahy pro značení odražení veršů či oddělení strof.)
Rukopisné znění se zpravidla shoduje se zněním knižního vydání, je však – i vzhledem k nečistopisné podobě celého rukopisu – sporné, zda se jedná o definitivní verzi určenou pro sazbu knižního vydání. Mezi rukopisným zněním a prvním knižním vydáním došlo dále u některých básní sbírky k úpravám, které nemáme v pramenech zachyceny. Z jejich povahy však alespoň u některých usuzujeme na autorský původ. Knižní vydání považujeme tedy za tzv. text poslední ruky, jenž také volíme za text výchozí.
Na sporných místech přihlížíme k rukopisu a opravujeme taková místa podle jeho znění. Přihlížíme také ke znění časopiseckých otisků a naše řešení dále konfrontujeme s předcházejícím kritickým vydáním sbírky ve Spisech Richarda Weinera (1997).
Na základě srovnání s rukopisem a případně časopiseckým zněním opravujeme v následujících případech strofické členění:
U básně Qui vive? rozdělujeme 22. verš na 22. a 23. V básni Barbarské potpourri pod čakanem oddělujeme předposlední strofu II. části za 42. veršem. V básni Modlitba nerespektujeme rozdělení závěrečné strofy a uvádíme ji jako sedmiverší. V básni Doma dělíme dvanáctiveršovou strofu na osmiveršovou a čtyřverší začínající 61. veršem.
S přihlédnutím k rukopisnému znění opravujeme následující místa v textu:
...jsem toho dne, jenž sám a úsměvný m. ...jsem toho dne, jenž sám a usměvný (Zřícení dne, v. 43.)
...hučí tvojí tmou, m. ...hučí tvojí tmou. (Barbarské potpourri pod čakanem, v. 100.)
...touhy znova m. ...touhy znovu (Barbarské potpourri pod čakanem, v. 146.)
Léčkou je nedosažitelný květ, m. Lečkou je nedosažitelný květ, (Barbarské potpourri pod čakanem, v. 121.)
...krajkovím oblak lemované m. ...krajkovím oklak lemované (Země, v. 37.)
...skloubeny kosti m. zhloubeny kosti (Doma, v. 3.)
...polední vzkypění a nocí modrý klid m. ...polední vzkypěni a nocí modrý klid (Ulice, v. 39.)
Tam všude šťastni jdou, již vědí, kam je jíti. m. Tam všude šťastni jdouc již vědí, kam je jíti. (Ulice v. 44.)
...na líci, úsměvné k radosti dětí, čtu bolest, jež nezná míry, m. ...na líci, úsměvnou k radosti dětí, čtu bolest, jež nezná míry, (Země, v. 45.)
Volba způsobu edičního zpracování Weinerovy sbírky Rozcestí zohledňuje na straně jedné dosavadní vydavatelské postupy při vydávání Weinerových textů (analyzovali jsme ediční zásady všech dodnes vydaných knižních výborů, reedic a souborů), současně jsme při hledání naší ediční koncepce přihlédli ke kritice Josefa Hrdličky Vydávání Richarda Weinera (Souvislosti 8, 1997, č. 2, s. 220–232) a reakci Miroslava Červenky Dvě otázky a dvě teze k textologické diskusi (Česká literatura 46, 1998, č. 4, s. 439–443, též in M. Červenka: Textologické studie, Praha, ÚČL AV 2009, s. 241–246).
Hrdlička upozorňuje na autorovo zvláštní zacházení s jazykem, jež je třeba respektovat a nesnažit se jej potřít příliš progresivními úpravami pravopisu. Hrdličkovo stanovisko v zásadě sdílíme. Tento postoj má však svá úskalí, která uvádí ve svém článku Červenka. Rezignujeme-li na úpravy zcela, bude text působit archaicky a sugerovat autorskou intenci i v místech, kde nebyla; ponechají-li se bez úprav pouze místa, kterým přisoudíme uměleckou záměrnost, a zbytek textu důsledně opravíme, vznikne kontaminované znění. Oba zmíněné způsoby zacházení s textem dílo podle Červenky nutně izolují a znemožní jeho srovnání s díly jinými.
S vědomím výše uvedeného volíme z našeho pohledu kompromisní řešení, jež se snaží mít v nejvyšším stupni na zřeteli autorskou intenci, zároveň odstraňujeme nefunkční zastaralost pravopisu.
Výchozí text podrobujeme jazykové úpravě, při níž se řídíme Pravidly českého pravopisu z roku 1993 s přihlédnutím k jejich Dodatku. V maximální míře respektujeme specifičnost autorova stylu a rovinu zvukové realizace.
Nejzřetelněji se naše úpravy projevují v oblasti pravopisu. Z grafických jevů, jež nemají žádný vliv na zvukovou vrstvu jazyka, důsledně odstraňujeme psaní apostrofu (např. čet, krad, nemůž, říc, vrýp, vzhléd, zřek m. čet’, krad’, nemůž’, říc’, vrýp’, vzhléd’, zřek’).
Normalizujeme psaní zdvojených hlásek (sutinách, sál m. ssutinách, ssál). Slovo spiati upravujeme dle pravopisné normy na podobu spjati, obětí na objetí.
U psaní velkých písmen se řídíme současnými Pravidly (Velkonoce m. velkonoce). Respektujeme kolísání bůh/Bůh. Velikost písmen po interpunkčních znaménkách ponecháváme bez úpravy s ohledem na intonační linii věty a individuální styl autora (např. …a měl jsi rád a nenaléhal a nenaléhal jsi: kéž vím! / I řeknu: To dobře vím.; Daleký obzor? – ó, dobré je útočiště:).
Při psaní spřežek opravujeme dnes již nenoremní tvary (např. dopředu, kamže, naplano, navzdory, shůry m. do předu, kam že, na plano, na vzdory, s hůry). Jsou-li původní nespřažené tvary povoleny, ponecháváme je.
Interpunkci chápeme jako svébytnou složku autorova básnického jazyka, doplňujeme ji pouze na místech syntakticky nutných, vedlejší věty oddělujeme čárkami. Nezasahujeme tam, kde je více možných řešení nebo kdy by mohlo dojít ke změně významu. Čárky ponecháváme před slučovacími spojkami a nedoplňujeme je u odporovacího poměru. Čárky nerušíme. Kolísání v oddělování vokativů, apozicí a interjekce ó nesjednocujeme.
Hláskovou kvalitu upravujeme podle současné normy u cizích slov (askeze, delikvent m. askese, delinkvent). Mezi dubletními tvary volíme ty, které jsou charakterizovány jako „stylově neutrální“ či „základní“. Původní psaní zachováváme výjimečně v případě slova boulevardy s ohledem na autorův vztah k francouzskému prostředí.
Ponecháváme zakončení na -t u feminin (pamět, obět, pout).
Ponecháváme psaní předložky s a se v genitivu (např. se všech stran, s nich, s obuvi, s půdy, s rozcestí). Upravujeme však psaní předpony s (např. nezhasíš, zestaral, zpíjím, zřícení m. neshasíš, sestaral, spíjím, sřícení).
Kolísání kvality nesjednocujeme.
Kvantitu hlásek upravujeme podle současné normy pouze u cizích slov (fúrií m. furií). Dlouhou samohlásku ponecháváme např. ve slovech putímská, šírém, šíroširé, vypráhlých a krátkou např. ve slovech pakami, stihá, zapijím. Kolísání kvantity nesjednocujeme.
Tvaroslovnou a syntaktickou podobu textu důsledně zachováváme.
*
Závěrem je naší milou povinností poděkovat všem, kteří pomohli s realizací přítomné edice. Naše díky patří Tereze Řádkové, Zině Trochové, Josefu Hrdličkovi, Borisu Lehečkovi, Honzovi Petruželovi.
RůznočteníN Potpouri pod čakanem. Ra
N Richard Weiner: Barbarské potpouri pod čakanem. Rb
N Barbarské potpouri pod čakanem. Rc
N Barbarské potpouri pod čakanem A
V (dru K. K.) Ra
P I. R, A
P II R
P II. A
P III R
P III. A
P IV. R, A
P V. R, A
P VI R
P VI. A
P. VII. R, A
P VIII. R, A
Verze Barbarské potpouri pod čakanem I.I. 001 Svrašti čelo! Trampoty malé zavrz,002 ve svůj žal divě se vbodni jak včela v zlý prst,003 podlým drcen, podlé poraň, a zhyň004 spíš na svůj vztek než na strašný útlak zla!005 Vilně ze sebe střebám všechnu sílu,006 a prázdnem, jež tvořím, spíjí se srdce mé,a prázdnem, jež tvořím, zpíjí se srdce mé,007 vrávorám nahrben, jako by zapřažen v pluh (jehož není)vrávorám nahrben, jakoby zapřažen v pluh (jehož není),008 přes zanedbanou rodnou hroudu. Ta pláče.009 Svraštěte všichni též čela, trampoty zavrzte!010 Šílenci po prázdnu docela sirém011 klopýtejme nekale spiati v nepořádný řetězec, napříčklopýtejme nekale spjati v nepořádný řetězec, napříč012 vedený smutnými polmi, kde tíha je rozvalena013 neslýchaných útrap.neslýchaných útrap. 014 Čela svraštěná, zraky: pekelná zvědavost vetkla je směrem,015 kde není už nic –kde není už nic –.016 Do úpadu zapřaženi v mátožný pluh: Zaorej, zaorej017 utrousená vidění štěstí, moci a slávy!018 Triumfátor úpadku, delinkvent ctižádost máTriumfátor úp019 pevně na lešení stoupnout.020 Ať hraje kdes dudák sousedskou naděje, dudej! dudák ať hráAť hraje kdes dudák sousedskou naděje, dudej! dudák ať hrá,021 a my se smějme, k odzemku přihotoveni, k odzemku všichni, Jánošík,022 pod čakanem se smějme, že nevěříme a ne a ne a ne!!pod čakanem se smějme, že nevěříme a ne a ne a ne!! II.II 023 Paradox je ctností nouze.Paradox 024 A proto já ze dvou zel,025 bylo-li vybrat možno,026 vzít větší se nevzpouzel.027 Ten kozelec – pro pouhý vtip –Ten kozelec - pro pouhý vtip –028 chtěl metat bych (bylo by líp).029 Leč brání mi dobrota lidu030 a vůně veských lip.a vůně 031 Mladí mi brání. Velí tak032 odkaz po starých.033 Můj cynismus může být hříchem,034 můj žal je však jistě hřích.035 A já sám bráním, který prýA 036 po nevěrecku zírá.po nevěrecku037 Hráč, jemuž na velkou sázku038 prohrou slove i výhra,039 a jenž pak ve skrytu kdes040 frivolní paradox dohrá:041 Optimum sýčkovské sázky mé,042 kéž byla prohra!kéž byla prohra!kéž byla prohra! 043 A který ví: poskokem neoře044 se nikdy v trudném poli.045 Zvlášť dole-li, co má být nahoře,046 zvlášť je-li nám radost jen v pokoře047 a mimo ni vše-li bolí.048 Ty dudej, ty dudej, a hop a ráz,049 jen nezlom vaz!,jen nezlom vaz!,050 ten pro kata zachová se.051 Půjdeme jeden po druhém,052 krásně se nad každým slehne zem.053 Pročež zemřeli v kráse.Pročež zemřeli v kráse. III.III 054 Pročež zemřeli v kráse, když řekli jim, že všemu už je konec,055 tak docela konec, že netřeba ani, by tažen byl pověstný zvonec.056 Jenom na kraji červánků slabě kmitlobez odsazení Jenom na kraji červánků slabě kmitloJenom na kraji červánků slabě kmitlo,057 jako když útrpný úsměv cuká,jako když útrpný úsměv cuká,058 a v cizinců srdcích to jako lítostí svitlo.a v cizinců srdcích to jako lítostí svitlo.059 A na rozcestí boží muka.A na rozcestí boží muka. 060 Pročež zemřel i poslední, když řekli mu, že pošetilé je bdít061 nad tím, co bylo a co, bohu chvála, už není a nemůž’ být,nad tím, co bylo a co, bohu chvála, už není a nemůž být,062 pročež zemřel i on. Muka na rozcestíbez odsazení pročež zemřel i on. Muka na rozcestí063 viděla rýhu strangulačníviděla rýhu strangulační064 mu kolkolem krku – a nebylo, nebylo,mu kolkolem krku – a nebylo, nebylo,065 komu říc’: Znovu začni!– komu říc’: Znovu začni! komu říc: Znovu začni! 066 Neboť při vůli nejlepší nebylo už nikoho, kdo by chtěl – – –067 A bylo tak pustě zbytečno, by nad něčím někdo bděl.068 Snad stud byl, co červánky zakmitlo,bez odsazení Snad stud byl, co červánky zakmitlo,069 neboť poznal i Slitovník na kříži,neboť poznal i Slitovník na kříži,070 že pro chlapecký vzdor, jenž zbyl, bude líp,že pro chlapecký vzdor, jenž zbyl, bude líp,071 když se pohříží, když se pohříží.když se pohříží, když se pohříží. IV. 072 Ach, pod čakanem divných písní slyšet – –073 Kdo postál pod ním, ví to.074 Leč v každém z těch truchlých už mrtev cit,075 pro píseň nemohou se roztesknit – – –076 a toho bývá jim líto.077 Ach, pod čakanem plakat nelze, nelze –078 a proto ni zuby skřípat079 a proto ni žíti a zemřít ne,080 vůle tam všechno odmítne:081 i poslední, zoufalý výpad.082 Ach, pod čakanem bolestno příliš je,083 neboť bolest tam necítiti.084 Jenom jaksi kradmo – děsně – ó děsně! –Jenom jaksi kradmo – děsně – ó děsně! –,085 chtěl bys žíti zimu, chtěl bys žíti vesně.086 Leč „chci“ v srdci nezanítí.Leč „chci“ v srdc 087 Já když jsem pod čakanem stál,088 hlasy bylo slyšet opodál.089 Slyšel jsem – vítr vál, pak stál –090 jak netečně sluch můj slova ssál,jak netečně sluch můj slova sál,091 a jak jsem je slyšel, dávám je dál092 vám blízkým i vám opodál.093 Já nevím, čím jsou; vás nechť hřejí094 – ó duše moje, ty Boha chval –095 mě hřáti už neumějí.V. 096 Ty noci, jež nade mnou visíš, věz,097 že důvěra kotví ve mně, neb trpímže důvěra 098 a vím, že je krásné bolest žít.a vím, že je krásn099 Hučí nade mnou potoky běd,Hučí100 hučí tvojí tmou.hučí 101 pro jeden nedosažitelný květ102 prsa se bolestně dmou.103 Ty noci, jež jdeš, a v nelásceTy 104 ni balšámu nedáš, ni útrpné rány,105 buď dík ti za to, neboť určenobuď 106 bych vytrpěl útrap všech.bych vytrpěl 107 Až nebude bolesti v šírém kolu,108 jíž by nebyla zjihla má ctnost,j109 pak smích se ohlédne po mém bolu,110 ve zraku žárlivost.111 Neboť zamlklé poznání nouze mé112 už nebude mátožných nadějí krmí113 a v pokorných úklonách nebude,a v pokorných úklonách 114 co bys podezřel úplatkem.115 A budem-li kvésti, pokvetem,116 abychom odkvetli,117 a štěstí, jež pyšní se před světem,118 ať vnitř, obět skepse, tlí.ať vnitř, oběť skepse, tlí. 119 Hučí nade mnou potoky běd,Hučí 120 tmou hučí, světle mží.tmou hučí 121 Lečkou je nedosažitelný květ,nečitelný text 122 zle nastraženou lží.123 Ale ctnosti, jež zjihly mou bolestí,Ale ctnosti, jež zjihly 124 i ve světle hoří – a v tmě125 se rozžhaví v běl, dají dokvésti126 vám všem v štěstí bolestné.vám VI.VI 127 A já jsem pod čakanem stál.128 Netečně sluch tato slova ssál.Netečně sluch tato slova sál.129 Teď vracím je, jak umím.130 Ó duše moje, Boha chval:131 Nechci těm slovům rozumět,132 nechci – a nerozumím.VII. 133 A nikdy, nikdy nechci rozumět:134 ne když se připozdívá,135 ne za svítání, ne když den,136 ne otrok a ne svoboden.137 Když zkáza – ať zle je divá!138 Strašně se připozdívá.139 Na vzdory ztrátě všechno chciNavzdory ztrátě všechno chci140 tak hrozně, že musím míti,141 a odpírám smrti vztekle,142 proto budu žít, budu – byť v pekle!143 Stroze vůle svítí:144 Chci, mám, budu míti.chci, mám, budu míti. 145 Vše vichřice ledná zmrazila.146 Furií touhy znovuFurií touhy znovaFúrií touhy znova147 dech tvořím ve stvolu umrzlém148 a modlitbu marnou, kterou k nebi šlem.149 Mám zbraň proti všemu: slova,150 pyšná, rouhavá slova.151 V hubených slovech askeseV hgnečitelný text ubených slovech askeseV hubených slovech askeze152 a v břichatých slovech pýchy153 a ve slovech křečových bezmocného vzteku154 do splnění marností svojích teku155 vydrážděn v žíravé smíchy,156 pln urážek, rouhání, pýchy.157 Pod čakan postavil zhoubce mě.158 Žeť, hlupák, dal tam zhoubci rašit.Žeť, hlupák, dal 159 A! Však mě pověsí jednoho dne!160 Peklo s nebem se o mě nedohodne,161 půl v anděla, půl v ďábla zašit,162 budu jej v šílenství strašit.163 – Peklo s nebem v jedno – toť příliš zlé,– Peklo s nebem v jedno – toť přílignečitelný text š zlé,– Peklo s nebem vjedno – toť příliš zlé,164 půl ďábel, půl anděl – kam patří?165 Dlít nesmím, dí kat, kde mé oběti,166 mně zavřeno nebe i podsvětí! –167 – Kam že kat jen patří? –– Kate, kat kam pak patří? –– Kamže kat jen patří? –168 – Chachacha! Kam patří?– Vyděděnec! bratří! – VIII. 169 Prchá sen,170 je den, je den.171 Stihá mě pod šibenicí.172 Klnutí táhlá pode mnou,173 klnutí hluchá nade mnou,174 obé bělounkých myšek zvící.175 Klnutí hrozné teď se mstí176 za popírané bolesti – – –177 Příkoří178 mi hovoří179 o malých, zbabělých vztecích,180 které se planě toulaly.181 – Toulaly, brachu můj, toulaly –!182 V jakých jen žils to věcích?183 Víš, co je němý stydný vztek?Víš, co je němý, stydný vztek?184 A ptačincem byl pelyněk. –185 Prchá sen,186 je chmurný den187 nad mrtvým, jenž někde leží – – –188 Hlas volá s hůry: Msta je má,Hlas189 pokoř se, pokoř, msta je má!190 Kdo pomstu smýšlíš, radš nežij!191 Bázeň má, velká, se tetelí.192 Zpronevěřil jsem se příteli.193 Přede mnou úhor leží.194 Tvou vinou, zrádce! – Nežij! |  |
Verze Barbarské potpouri pod čakanem I.I. 001 Svrašti čelo! Trampoty malé zavrz,002 ve svůj žal divě se vbodni jak včela v zlý prst,003 podlým drcen, podlé poraň, a zhyň004 spíš na svůj vztek než na strašný útlak zla!005 Vilně ze sebe střebám všechnu sílu,006 a prázdnem, jež tvořím, spíjí se srdce mé,a prázdnem, jež tvořím, zpíjí se srdce mé,007 vrávorám nahrben, jako by zapřažen v pluh (jehož není)vrávorám nahrben, jakoby zapřažen v pluh (jehož není),008 přes zanedbanou rodnou hroudu. Ta pláče.009 Svraštěte všichni též čela, trampoty zavrzte!010 Šílenci po prázdnu docela sirém011 klopýtejme nekale spiati v nepořádný řetězec, napříčklopýtejme nekale spjati v nepořádný řetězec, napříč012 vedený smutnými polmi, kde tíha je rozvalena013 neslýchaných útrap.neslýchaných útrap. 014 Čela svraštěná, zraky: pekelná zvědavost vetkla je směrem,015 kde není už nic –kde není už nic –.016 Do úpadu zapřaženi v mátožný pluh: Zaorej, zaorej017 utrousená vidění štěstí, moci a slávy!018 Triumfátor úpadku, delinkvent ctižádost máTriumfátor úp019 pevně na lešení stoupnout.020 Ať hraje kdes dudák sousedskou naděje, dudej! dudák ať hráAť hraje kdes dudák sousedskou naděje, dudej! dudák ať hrá,021 a my se smějme, k odzemku přihotoveni, k odzemku všichni, Jánošík,022 pod čakanem se smějme, že nevěříme a ne a ne a ne!!pod čakanem se smějme, že nevěříme a ne a ne a ne!! II.II 023 Paradox je ctností nouze.Paradox 024 A proto já ze dvou zel,025 bylo-li vybrat možno,026 vzít větší se nevzpouzel.027 Ten kozelec – pro pouhý vtip –Ten kozelec - pro pouhý vtip –028 chtěl metat bych (bylo by líp).029 Leč brání mi dobrota lidu030 a vůně veských lip.a vůně 031 Mladí mi brání. Velí tak032 odkaz po starých.033 Můj cynismus může být hříchem,034 můj žal je však jistě hřích.035 A já sám bráním, který prýA 036 po nevěrecku zírá.po nevěrecku037 Hráč, jemuž na velkou sázku038 prohrou slove i výhra,039 a jenž pak ve skrytu kdes040 frivolní paradox dohrá:041 Optimum sýčkovské sázky mé,042 kéž byla prohra!kéž byla prohra!kéž byla prohra! 043 A který ví: poskokem neoře044 se nikdy v trudném poli.045 Zvlášť dole-li, co má být nahoře,046 zvlášť je-li nám radost jen v pokoře047 a mimo ni vše-li bolí.048 Ty dudej, ty dudej, a hop a ráz,049 jen nezlom vaz!,jen nezlom vaz!,050 ten pro kata zachová se.051 Půjdeme jeden po druhém,052 krásně se nad každým slehne zem.053 Pročež zemřeli v kráse.Pročež zemřeli v kráse. III.III 054 Pročež zemřeli v kráse, když řekli jim, že všemu už je konec,055 tak docela konec, že netřeba ani, by tažen byl pověstný zvonec.056 Jenom na kraji červánků slabě kmitlobez odsazení Jenom na kraji červánků slabě kmitloJenom na kraji červánků slabě kmitlo,057 jako když útrpný úsměv cuká,jako když útrpný úsměv cuká,058 a v cizinců srdcích to jako lítostí svitlo.a v cizinců srdcích to jako lítostí svitlo.059 A na rozcestí boží muka.A na rozcestí boží muka. 060 Pročež zemřel i poslední, když řekli mu, že pošetilé je bdít061 nad tím, co bylo a co, bohu chvála, už není a nemůž’ být,nad tím, co bylo a co, bohu chvála, už není a nemůž být,062 pročež zemřel i on. Muka na rozcestíbez odsazení pročež zemřel i on. Muka na rozcestí063 viděla rýhu strangulačníviděla rýhu strangulační064 mu kolkolem krku – a nebylo, nebylo,mu kolkolem krku – a nebylo, nebylo,065 komu říc’: Znovu začni!– komu říc’: Znovu začni! komu říc: Znovu začni! 066 Neboť při vůli nejlepší nebylo už nikoho, kdo by chtěl – – –067 A bylo tak pustě zbytečno, by nad něčím někdo bděl.068 Snad stud byl, co červánky zakmitlo,bez odsazení Snad stud byl, co červánky zakmitlo,069 neboť poznal i Slitovník na kříži,neboť poznal i Slitovník na kříži,070 že pro chlapecký vzdor, jenž zbyl, bude líp,že pro chlapecký vzdor, jenž zbyl, bude líp,071 když se pohříží, když se pohříží.když se pohříží, když se pohříží. IV. 072 Ach, pod čakanem divných písní slyšet – –073 Kdo postál pod ním, ví to.074 Leč v každém z těch truchlých už mrtev cit,075 pro píseň nemohou se roztesknit – – –076 a toho bývá jim líto.077 Ach, pod čakanem plakat nelze, nelze –078 a proto ni zuby skřípat079 a proto ni žíti a zemřít ne,080 vůle tam všechno odmítne:081 i poslední, zoufalý výpad.082 Ach, pod čakanem bolestno příliš je,083 neboť bolest tam necítiti.084 Jenom jaksi kradmo – děsně – ó děsně! –Jenom jaksi kradmo – děsně – ó děsně! –,085 chtěl bys žíti zimu, chtěl bys žíti vesně.086 Leč „chci“ v srdci nezanítí.Leč „chci“ v srdc 087 Já když jsem pod čakanem stál,088 hlasy bylo slyšet opodál.089 Slyšel jsem – vítr vál, pak stál –090 jak netečně sluch můj slova ssál,jak netečně sluch můj slova sál,091 a jak jsem je slyšel, dávám je dál092 vám blízkým i vám opodál.093 Já nevím, čím jsou; vás nechť hřejí094 – ó duše moje, ty Boha chval –095 mě hřáti už neumějí.V. 096 Ty noci, jež nade mnou visíš, věz,097 že důvěra kotví ve mně, neb trpímže důvěra 098 a vím, že je krásné bolest žít.a vím, že je krásn099 Hučí nade mnou potoky běd,Hučí100 hučí tvojí tmou.hučí 101 pro jeden nedosažitelný květ102 prsa se bolestně dmou.103 Ty noci, jež jdeš, a v nelásceTy 104 ni balšámu nedáš, ni útrpné rány,105 buď dík ti za to, neboť určenobuď 106 bych vytrpěl útrap všech.bych vytrpěl 107 Až nebude bolesti v šírém kolu,108 jíž by nebyla zjihla má ctnost,j109 pak smích se ohlédne po mém bolu,110 ve zraku žárlivost.111 Neboť zamlklé poznání nouze mé112 už nebude mátožných nadějí krmí113 a v pokorných úklonách nebude,a v pokorných úklonách 114 co bys podezřel úplatkem.115 A budem-li kvésti, pokvetem,116 abychom odkvetli,117 a štěstí, jež pyšní se před světem,118 ať vnitř, obět skepse, tlí.ať vnitř, oběť skepse, tlí. 119 Hučí nade mnou potoky běd,Hučí 120 tmou hučí, světle mží.tmou hučí 121 Lečkou je nedosažitelný květ,nečitelný text 122 zle nastraženou lží.123 Ale ctnosti, jež zjihly mou bolestí,Ale ctnosti, jež zjihly 124 i ve světle hoří – a v tmě125 se rozžhaví v běl, dají dokvésti126 vám všem v štěstí bolestné.vám VI.VI 127 A já jsem pod čakanem stál.128 Netečně sluch tato slova ssál.Netečně sluch tato slova sál.129 Teď vracím je, jak umím.130 Ó duše moje, Boha chval:131 Nechci těm slovům rozumět,132 nechci – a nerozumím.VII. 133 A nikdy, nikdy nechci rozumět:134 ne když se připozdívá,135 ne za svítání, ne když den,136 ne otrok a ne svoboden.137 Když zkáza – ať zle je divá!138 Strašně se připozdívá.139 Na vzdory ztrátě všechno chciNavzdory ztrátě všechno chci140 tak hrozně, že musím míti,141 a odpírám smrti vztekle,142 proto budu žít, budu – byť v pekle!143 Stroze vůle svítí:144 Chci, mám, budu míti.chci, mám, budu míti. 145 Vše vichřice ledná zmrazila.146 Furií touhy znovuFurií touhy znovaFúrií touhy znova147 dech tvořím ve stvolu umrzlém148 a modlitbu marnou, kterou k nebi šlem.149 Mám zbraň proti všemu: slova,150 pyšná, rouhavá slova.151 V hubených slovech askeseV hgnečitelný text ubených slovech askeseV hubených slovech askeze152 a v břichatých slovech pýchy153 a ve slovech křečových bezmocného vzteku154 do splnění marností svojích teku155 vydrážděn v žíravé smíchy,156 pln urážek, rouhání, pýchy.157 Pod čakan postavil zhoubce mě.158 Žeť, hlupák, dal tam zhoubci rašit.Žeť, hlupák, dal 159 A! Však mě pověsí jednoho dne!160 Peklo s nebem se o mě nedohodne,161 půl v anděla, půl v ďábla zašit,162 budu jej v šílenství strašit.163 – Peklo s nebem v jedno – toť příliš zlé,– Peklo s nebem v jedno – toť přílignečitelný text š zlé,– Peklo s nebem vjedno – toť příliš zlé,164 půl ďábel, půl anděl – kam patří?165 Dlít nesmím, dí kat, kde mé oběti,166 mně zavřeno nebe i podsvětí! –167 – Kam že kat jen patří? –– Kate, kat kam pak patří? –– Kamže kat jen patří? –168 – Chachacha! Kam patří?– Vyděděnec! bratří! – VIII. 169 Prchá sen,170 je den, je den.171 Stihá mě pod šibenicí.172 Klnutí táhlá pode mnou,173 klnutí hluchá nade mnou,174 obé bělounkých myšek zvící.175 Klnutí hrozné teď se mstí176 za popírané bolesti – – –177 Příkoří178 mi hovoří179 o malých, zbabělých vztecích,180 které se planě toulaly.181 – Toulaly, brachu můj, toulaly –!182 V jakých jen žils to věcích?183 Víš, co je němý stydný vztek?Víš, co je němý, stydný vztek?184 A ptačincem byl pelyněk. –185 Prchá sen,186 je chmurný den187 nad mrtvým, jenž někde leží – – –188 Hlas volá s hůry: Msta je má,Hlas189 pokoř se, pokoř, msta je má!190 Kdo pomstu smýšlíš, radš nežij!191 Bázeň má, velká, se tetelí.192 Zpronevěřil jsem se příteli.193 Přede mnou úhor leží.194 Tvou vinou, zrádce! – Nežij! | |
Verze Barbarské potpouri pod čakanem I.I. 001 Svrašti čelo! Trampoty malé zavrz,002 ve svůj žal divě se vbodni jak včela v zlý prst,003 podlým drcen, podlé poraň, a zhyň004 spíš na svůj vztek než na strašný útlak zla!005 Vilně ze sebe střebám všechnu sílu,006 a prázdnem, jež tvořím, spíjí se srdce mé,a prázdnem, jež tvořím, zpíjí se srdce mé,007 vrávorám nahrben, jako by zapřažen v pluh (jehož není)vrávorám nahrben, jakoby zapřažen v pluh (jehož není),008 přes zanedbanou rodnou hroudu. Ta pláče.009 Svraštěte všichni též čela, trampoty zavrzte!010 Šílenci po prázdnu docela sirém011 klopýtejme nekale spiati v nepořádný řetězec, napříčklopýtejme nekale spjati v nepořádný řetězec, napříč012 vedený smutnými polmi, kde tíha je rozvalena013 neslýchaných útrap.neslýchaných útrap. 014 Čela svraštěná, zraky: pekelná zvědavost vetkla je směrem,015 kde není už nic –kde není už nic –.016 Do úpadu zapřaženi v mátožný pluh: Zaorej, zaorej017 utrousená vidění štěstí, moci a slávy!018 Triumfátor úpadku, delinkvent ctižádost máTriumfátor úp019 pevně na lešení stoupnout.020 Ať hraje kdes dudák sousedskou naděje, dudej! dudák ať hráAť hraje kdes dudák sousedskou naděje, dudej! dudák ať hrá,021 a my se smějme, k odzemku přihotoveni, k odzemku všichni, Jánošík,022 pod čakanem se smějme, že nevěříme a ne a ne a ne!!pod čakanem se smějme, že nevěříme a ne a ne a ne!! II.II 023 Paradox je ctností nouze.Paradox 024 A proto já ze dvou zel,025 bylo-li vybrat možno,026 vzít větší se nevzpouzel.027 Ten kozelec – pro pouhý vtip –Ten kozelec - pro pouhý vtip –028 chtěl metat bych (bylo by líp).029 Leč brání mi dobrota lidu030 a vůně veských lip.a vůně 031 Mladí mi brání. Velí tak032 odkaz po starých.033 Můj cynismus může být hříchem,034 můj žal je však jistě hřích.035 A já sám bráním, který prýA 036 po nevěrecku zírá.po nevěrecku037 Hráč, jemuž na velkou sázku038 prohrou slove i výhra,039 a jenž pak ve skrytu kdes040 frivolní paradox dohrá:041 Optimum sýčkovské sázky mé,042 kéž byla prohra!kéž byla prohra!kéž byla prohra! 043 A který ví: poskokem neoře044 se nikdy v trudném poli.045 Zvlášť dole-li, co má být nahoře,046 zvlášť je-li nám radost jen v pokoře047 a mimo ni vše-li bolí.048 Ty dudej, ty dudej, a hop a ráz,049 jen nezlom vaz!,jen nezlom vaz!,050 ten pro kata zachová se.051 Půjdeme jeden po druhém,052 krásně se nad každým slehne zem.053 Pročež zemřeli v kráse.Pročež zemřeli v kráse. III.III 054 Pročež zemřeli v kráse, když řekli jim, že všemu už je konec,055 tak docela konec, že netřeba ani, by tažen byl pověstný zvonec.056 Jenom na kraji červánků slabě kmitlobez odsazení Jenom na kraji červánků slabě kmitloJenom na kraji červánků slabě kmitlo,057 jako když útrpný úsměv cuká,jako když útrpný úsměv cuká,058 a v cizinců srdcích to jako lítostí svitlo.a v cizinců srdcích to jako lítostí svitlo.059 A na rozcestí boží muka.A na rozcestí boží muka. 060 Pročež zemřel i poslední, když řekli mu, že pošetilé je bdít061 nad tím, co bylo a co, bohu chvála, už není a nemůž’ být,nad tím, co bylo a co, bohu chvála, už není a nemůž být,062 pročež zemřel i on. Muka na rozcestíbez odsazení pročež zemřel i on. Muka na rozcestí063 viděla rýhu strangulačníviděla rýhu strangulační064 mu kolkolem krku – a nebylo, nebylo,mu kolkolem krku – a nebylo, nebylo,065 komu říc’: Znovu začni!– komu říc’: Znovu začni! komu říc: Znovu začni! 066 Neboť při vůli nejlepší nebylo už nikoho, kdo by chtěl – – –067 A bylo tak pustě zbytečno, by nad něčím někdo bděl.068 Snad stud byl, co červánky zakmitlo,bez odsazení Snad stud byl, co červánky zakmitlo,069 neboť poznal i Slitovník na kříži,neboť poznal i Slitovník na kříži,070 že pro chlapecký vzdor, jenž zbyl, bude líp,že pro chlapecký vzdor, jenž zbyl, bude líp,071 když se pohříží, když se pohříží.když se pohříží, když se pohříží. IV. 072 Ach, pod čakanem divných písní slyšet – –073 Kdo postál pod ním, ví to.074 Leč v každém z těch truchlých už mrtev cit,075 pro píseň nemohou se roztesknit – – –076 a toho bývá jim líto.077 Ach, pod čakanem plakat nelze, nelze –078 a proto ni zuby skřípat079 a proto ni žíti a zemřít ne,080 vůle tam všechno odmítne:081 i poslední, zoufalý výpad.082 Ach, pod čakanem bolestno příliš je,083 neboť bolest tam necítiti.084 Jenom jaksi kradmo – děsně – ó děsně! –Jenom jaksi kradmo – děsně – ó děsně! –,085 chtěl bys žíti zimu, chtěl bys žíti vesně.086 Leč „chci“ v srdci nezanítí.Leč „chci“ v srdc 087 Já když jsem pod čakanem stál,088 hlasy bylo slyšet opodál.089 Slyšel jsem – vítr vál, pak stál –090 jak netečně sluch můj slova ssál,jak netečně sluch můj slova sál,091 a jak jsem je slyšel, dávám je dál092 vám blízkým i vám opodál.093 Já nevím, čím jsou; vás nechť hřejí094 – ó duše moje, ty Boha chval –095 mě hřáti už neumějí.V. 096 Ty noci, jež nade mnou visíš, věz,097 že důvěra kotví ve mně, neb trpímže důvěra 098 a vím, že je krásné bolest žít.a vím, že je krásn099 Hučí nade mnou potoky běd,Hučí100 hučí tvojí tmou.hučí 101 pro jeden nedosažitelný květ102 prsa se bolestně dmou.103 Ty noci, jež jdeš, a v nelásceTy 104 ni balšámu nedáš, ni útrpné rány,105 buď dík ti za to, neboť určenobuď 106 bych vytrpěl útrap všech.bych vytrpěl 107 Až nebude bolesti v šírém kolu,108 jíž by nebyla zjihla má ctnost,j109 pak smích se ohlédne po mém bolu,110 ve zraku žárlivost.111 Neboť zamlklé poznání nouze mé112 už nebude mátožných nadějí krmí113 a v pokorných úklonách nebude,a v pokorných úklonách 114 co bys podezřel úplatkem.115 A budem-li kvésti, pokvetem,116 abychom odkvetli,117 a štěstí, jež pyšní se před světem,118 ať vnitř, obět skepse, tlí.ať vnitř, oběť skepse, tlí. 119 Hučí nade mnou potoky běd,Hučí 120 tmou hučí, světle mží.tmou hučí 121 Lečkou je nedosažitelný květ,nečitelný text 122 zle nastraženou lží.123 Ale ctnosti, jež zjihly mou bolestí,Ale ctnosti, jež zjihly 124 i ve světle hoří – a v tmě125 se rozžhaví v běl, dají dokvésti126 vám všem v štěstí bolestné.vám VI.VI 127 A já jsem pod čakanem stál.128 Netečně sluch tato slova ssál.Netečně sluch tato slova sál.129 Teď vracím je, jak umím.130 Ó duše moje, Boha chval:131 Nechci těm slovům rozumět,132 nechci – a nerozumím.VII. 133 A nikdy, nikdy nechci rozumět:134 ne když se připozdívá,135 ne za svítání, ne když den,136 ne otrok a ne svoboden.137 Když zkáza – ať zle je divá!138 Strašně se připozdívá.139 Na vzdory ztrátě všechno chciNavzdory ztrátě všechno chci140 tak hrozně, že musím míti,141 a odpírám smrti vztekle,142 proto budu žít, budu – byť v pekle!143 Stroze vůle svítí:144 Chci, mám, budu míti.chci, mám, budu míti. 145 Vše vichřice ledná zmrazila.146 Furií touhy znovuFurií touhy znovaFúrií touhy znova147 dech tvořím ve stvolu umrzlém148 a modlitbu marnou, kterou k nebi šlem.149 Mám zbraň proti všemu: slova,150 pyšná, rouhavá slova.151 V hubených slovech askeseV hgnečitelný text ubených slovech askeseV hubených slovech askeze152 a v břichatých slovech pýchy153 a ve slovech křečových bezmocného vzteku154 do splnění marností svojích teku155 vydrážděn v žíravé smíchy,156 pln urážek, rouhání, pýchy.157 Pod čakan postavil zhoubce mě.158 Žeť, hlupák, dal tam zhoubci rašit.Žeť, hlupák, dal 159 A! Však mě pověsí jednoho dne!160 Peklo s nebem se o mě nedohodne,161 půl v anděla, půl v ďábla zašit,162 budu jej v šílenství strašit.163 – Peklo s nebem v jedno – toť příliš zlé,– Peklo s nebem v jedno – toť přílignečitelný text š zlé,– Peklo s nebem vjedno – toť příliš zlé,164 půl ďábel, půl anděl – kam patří?165 Dlít nesmím, dí kat, kde mé oběti,166 mně zavřeno nebe i podsvětí! –167 – Kam že kat jen patří? –– Kate, kat kam pak patří? –– Kamže kat jen patří? –168 – Chachacha! Kam patří?– Vyděděnec! bratří! – VIII. 169 Prchá sen,170 je den, je den.171 Stihá mě pod šibenicí.172 Klnutí táhlá pode mnou,173 klnutí hluchá nade mnou,174 obé bělounkých myšek zvící.175 Klnutí hrozné teď se mstí176 za popírané bolesti – – –177 Příkoří178 mi hovoří179 o malých, zbabělých vztecích,180 které se planě toulaly.181 – Toulaly, brachu můj, toulaly –!182 V jakých jen žils to věcích?183 Víš, co je němý stydný vztek?Víš, co je němý, stydný vztek?184 A ptačincem byl pelyněk. –185 Prchá sen,186 je chmurný den187 nad mrtvým, jenž někde leží – – –188 Hlas volá s hůry: Msta je má,Hlas189 pokoř se, pokoř, msta je má!190 Kdo pomstu smýšlíš, radš nežij!191 Bázeň má, velká, se tetelí.192 Zpronevěřil jsem se příteli.193 Přede mnou úhor leží.194 Tvou vinou, zrádce! – Nežij! | |