Píše Martin Vavroušek
(31. 8. 2015)Pražské figurace židovské moderny – Prager Figurationen jüdischer Moderne (Tübingen 5. 2. – 7. 2. 2015)
V rámci výzkumného projektu Prag als Knotenpunkt europäischer Moderne(n) (Praha jako křižovatka evropské moderny) a Prager Moderne(n) (Pražské moderny) uspořádal Slovanský seminář univerzity v Tübingen (Irina Wutsdorff) ve spolupráci s Ústavem germánských studií Univerzity Karlovy (Manfred Weinberg, Štěpán Zbytovský) workshop věnovaný aspektům židovské moderny v Praze, propojení a ovlivňování české literatury německým kulturním kontextem v Čechách okolo roku 1900 jakož i analýze a transferu charakteristických látek a motivů do československého undergroundu a současné české literatury. Naskýtá se nám tak obraz vzájemnosti v různých konstelacích a paralelách. Jedním z příkladů je vztah obou kultur k východnímu židovství, jak ve svém příspěvku ukázala Annette Werberger (Kafka und das Jiddische Theater [Kafka a divadlo v jidiš]). Příspěvky přednesené během únorového workshopu budou publikovány v nejbližší ročence Brücken (2015).
Německo-jazyčnou židovskou kulturu v Praze okolo roku 1900 analyzoval ve svém úvodním příspěvku Jüdische Moderne in Prag (Židovská moderna v Praze) Andreas Kilcher jako formativně diskursivní narativ. Ukázal, jak je tento narativ konstruován v publicistických, vědeckých a literárních textech. Z této perspektivy se pak židovská Praha jeví jako výsledek sebekonstrukce a sebepotvrzení, ve kterém hrají rozhodující roli narativy prolínání, harmonizace a teorie diaspory.
Jindřich Toman ukázal v příspěvku Böhmische Juden als böhmische Juden (Židé v Čechách jako čeští židé), že kořeny různých postojů a otázek loajalit židovských aktérů z první poloviny 20. století sahají až do první poloviny století 19. Zatímco Ludwig August Frankl publikoval německy psanou básnickou skladbu Das Habsburger Lied (Habsburská píseň, 1832) jako výraz loajality vůči habsburskému mocnářství, dovolává se Siegfried Kapper v česky psané sbírce České listy (1846) vzájemnosti různých etnických skupin, čímž anticipuje svobodný, emancipovaný subjekt v moderním smyslu. Václav Petrbok pak na příkladu Paula Kische (1883–1944) demonstroval, jak je z dnešní perspektivy problematické, a v podstatě nemožné, činit jednoznačné závěry o předválečných postojích Židů – jako byli například David Kuh, Bruno Kafka nebo Alfred Klaar –, kteří aktivně podporovali německý nacionalismus. Publicistu Antona Kuha (1890–1941) a jeho radikálně kritické vypořádání se s kořeny moderního židovství představil Walter Schübler. Kuh ve svých kontroverzních, avšak velmi populárních přednáškách odmítal jak sionismus, tak asimilaci, a sám se přikláněl k pojetí diaspory ve smyslu SiegbertFeuchtwangera.
V rámci workshopu byly rovněž tematizovány vybrané látky a motivy typické pro modernu. Veronika Ambros analyzovala některá česká zpracování látky Golema – charakteristického magickými silami, rozpolcením subjektu a transformací neforemné látky v člověku podobnou bytost. Alfrun Kliems se na příkladu Prahy, textů od Franze Kafky (Beim Bau der Chinesischen Mauer [Při stavbě Čínské zdi]) a Jáchyma Topola (Sestra a Anděl) zabývala různými teritoriálně identifikačními figurami vyprávění jako jsou exil, diaspora nebo vlast, které byly v rámci moderny a postmoderny mnohokrát aktivovány v pozitivních konotacích. Úzké propojení současné české literatury a československého undergroudu s německo-jazyčným kulturním kontextem v Čechách z počátku 20. století pak ve svém příspěvkuThe Reception of Kafka and „triple“ Ghetto during Normalization (Recepce Kafky a „trojí“ ghetto v průběhu normalizace) nastínilaVeronika Tuckerová. Ilustruje to na příkladu Ivana M. Jirouse a jeho pojetí undergroundu a Filipa Topola, který se ve svém díle inspiroval německy psanou neoromantickou literaturou v Čechách.
Širší prostor byl věnován zejména Maxi Brodovi a Richardu Weinerovi. Daniel Weidner prezentoval v příspěvku Indifferentismus und kulturelle Differenz (Indiferentismus a kulturní diference) Brodovo rané dílo a představil své chápání jeho konstruktu „Pražského kruhu“, které bylo zásadním způsobem ovlivněno jeho sporem s Franzem Werfelem. Steffen Höhne se oproti tomu zaměřil na vztah sionismu a románového díla u M. Broda, které lze z tohoto úhlu pohledu chápat jako odpověď na modernu ve smyslu existenciální krize identity. Brodův příklon k sionismu (esej Heldentum, Christentum, Judentum [Hrdinství, křesťanství, židovství], 1921) je dle Höhneho nutné číst jak v kontextu úspěšného projektu „národního obrození“, tak i šířícího se antisemitismu, který se od roku 1880 stával v politickém diskursu v českých zemích stále více přijatelný. Katja Wetz ukázala ve svém příspěvku Synkretismus in Weiners Obnova (Synkretismus ve Weinerově Obnově)jakým způsobem autor ve své povídce spojuje náboženské, zejména pak křesťanské a židovské motivy. Peter Zusi (Weiners Gespenster [Weinerova strašidla]) poté nastínil paralely mezi Freudovým esejem Das Unheimliche (Něco tísnivého) a povídkami Kostajnik (Weiner) a Eine kaiserliche Botschaft (Císařské poselství, Kafka).
Manfred Weinberg představil východiska a koncept nového vědeckého Centra Kurta Krolopa pro německou literaturu v Čechách. Přestože oficiální otevření na pražském velvyslanectví Německé spolkové republiky proběhlo na konci května letošního roku, centrum již delší dobu aktivně funguje zejména skrze publikační činnost jeho spolupracovníků (M. Weinberg, Š. Zbytovský, V. Petrbok, J. Hadwiger a M. Tvrdík). Centrum chce kriticky navázat na obě liblické konference (1963, 1968), především se však vymezit vůči Goldstückerově definici „pražské německé literatury“, odbornými kruhy do jisté míry stále přejímané. K hlavním tématům centra bude zejména patřit liberalismus, generace Mladá Praha (Jung Prag), Franz Kafka z perspektivy regionu, Praha mezi Vídní, Berlínem a Paříží a kulturní konstrukt regionu.
Účastníci workshopu diskutovali různé přístupy a definice moderny a modernity a s tím i související otázku, jak dalece můžeme mluvit o specifické pražské židovské moderně. Termín moderny byl probírán v celé šíři, a to od jejích sociálně historických projevů až k pojmu estetické moderny. V diskusi bylo konstatováno, že důležitým – avšak často opomíjeným – aspektem české a židovsko-německé kultury v Čechách je její provázanost s technickým, hospodářským a ekonomickým rozmachem v tehdejším Československu. Teprve zevrubná rekonstrukce dobového kontextu nám pak umožní provést adekvátní analýzu myšlenkových figur a pozic Židů mezi českou kulturou a německou kulturou v Čechách.
