Aktuality IPSL

Arne Laurin napsal o prostředkování české literatury (19. 4. 2017)

Arne Laurin (vl. jm. Arnošt Lustig, 1889–1945), jehož životní dráhy a dílo jsou předmětem monografie vznikající v rámci jednoho z výzkumných projektů IPSL, je dnes znám především jako významný prvorepublikový novinář a šéfredaktor Prager Presse (1921–1938). V E*foru dnes publikujeme jeho text Češství jako problém, kterým Laurin v roce 1913 v týdeníku Národní obzor komentoval německé překlady Šrámkových próz vydané s předmluvou Hermanna Bahra. Laurin, který se již v této době profiloval jako literární a výtvarný kritik se sklonem k polemice, tu odmítá „kulturní filantropii“ zastírající nedostatečnou znalost českého jazyka a literatury ve prospěch prostředníků s českou kulturou důkladně obeznámených: „Žije v Praze mladý entuziast, Otto Pick se jmenuje, a jeho práce je záslužná, záslužnější než celý život různých nemotorů, kteří referují o našem životě a kultuře do německých a francouzských listů, a o kulturách Francouzů a Němců do listů našich.“ Pick „nezačal problematickým povídáním o věcech, které zná z třetí ruky, poznal český jazyk a snad všechny složky české kultury. To, co je poslednímu ‚kritikovi‘ u nás nejprvnější povinností, vlastní poznání, se v požadavcích, které klademe na naše cizí propagátory, zcela nepochopitelným způsobem anuluje.“

Lucie Antošíková píše o nacistické kulturní politice v protektorátu (12. 4. 2017)

Nový příspěvek E*fora je věnován obsáhlé studii Volkera Mohna přibližující nacistickou kulturní politiku v Protektorátu Čechy a Morava, jež vyšla německy pod názvem NS-Kulturpolitik im Protektorat Böhmen und Mähren, Konzepte, Praktiken, Reaktionen (Essen: Klartext, 2014). Autor v ní „přibližuje jednotlivé aktéry, tedy německé i české úřady a instituce s oddělením kulturněpolitických záležitostí Úřadu říšského protektora v čele, prostředky, jimiž k dosažení svých cílů disponovali, ale také paradoxní situace, které vznikaly, a překážky, které musela okupační síla ve své snaze o ovládnutí českého prostoru překonávat. Většina z těchto překážek přitom pramenila z výchozího politického zájmu: okupantům záleželo v první řadě na tom, aby v protektorátu vládl klid a tuzemská výroba (především zbrojního průmyslu) plynule pokračovala. Proto byli ochotni dovolit zdánlivě autonomní správu pod hlavičkou české vlády a načrtli tak silové pole, ve kterém se odehrával každodenní život, včetně všech kulturních událostí.“ Kniha je jedním z titulů nominovaných na Cenu Otokara Fischera 2017.

Brémská profesura pro čs. kulturní dějiny v ohrožení (6. 4. 2017)

Univerzita v Brémách plánuje zrušení teprve nedávno ustavené profesury pro „Kulturní dějiny střední a východní Evropy s těžištěm v dějinách ČSSR“, jediného takto speciálně zaměřeného pracoviště ve Spolkové republice Německo – s poukazem na to, že příliš málo přispívá k profilování univerzity. Domníváme se, že zřízením nesamozřejmé, o to však cennější profesury se brémská univerzita naopak stala pro celý region jasně profilovanou institucí, jež prokazovala odvahu vedení působit navzdory tendencím k postupnému redukování až eliminaci malých oborů. Zrušením profesury by tedy z našeho pohledu mohla dosáhnout opaku toho, co si přeje: o svůj nezaměnitelný profil by přišla. IPSL adresoval v tomto smyslu vedení univerzity otevřený dopis; zachování pracoviště prof. Martiny Winklerové, jíž tato profesura náleží, je možné podpořit v petici dostupné na Change.org. IPSL spolupracuje s prof. Winklerovou v rámci připravované Ceny Otokara Fischera.

Libuše Heczková píše o knize Lucie Merhautové Paralely a průniky (5. 4. 2017)

Nový příspěvek E*fora analyzuje práci Lucie Merhautové Paralely a průniky. Česká literatura v časopisech německé moderny (1880–1910), vydanou v roce 2016 Masarykovým ústavem a Archivem AV ČR. Kniha od počátku osmdesátých let do předválečného desetiletí sleduje pět německých časopisů, jejich vydavatele a prostředníky, kteří o české literatuře psali, překladatele a překladatelky. Historický výklad doplňuje antologie článků o české literatuře v těchto časopisech a samozřejmě nechybí jejich podrobná bibliografie a obsažný soupis pramenů a literatury. Lucie Merhautová se zaměřuje na „vrstevnatý problém prostředkování, jde o transfer mezi jazyky v určité historické chvíli nerovnocennými (v tehdejším pohledu), které existují topograficky vedle sebe a zároveň jeden z nich své místo mnohonásobně přesahuje, druhý je s místem tohoto historického území spjat fatálně.“ Autorce se daří „vysvětlit postavení jazykově české kultury uvnitř německé a způsoby překonávání této marginálnosti, na druhou stranu objasňuje vznik nové německé kultury, tzv. Heimatkultur, v níž byla mnohem více akcentována i příslušnost k českému regionu“.

Tituly nominované na Cenu Otokara Fischera 2017 (30. 3. 2017)

Cena Otokara Fischera pro německé bohemisty a bohemistky, již od roku 2017 vyhlašuje Institut pro studium literatury, má své finalisty. Česko-německá porota stanovila v prvním kole hodnocení užší výběr titulů pro první ročník. Mezi šesticí německy psaných knih, jež byly vydány v rozmezí let 2014–2016, jsou práce k dějinám české i německy psané literatury, dějinám umění i kultury. Informace o nich jsou zveřejněny na webové stránce Ceny. Vítězný titul představí jeho autor či autorka 28. června 2017 v pražském Goethe-Institutu, o den později proběhne v Museu Kampa slavnostní předání Ceny.

Další aktuality...