Napsal Rainer Maria Rilke Jaroslavu Vrchlickému
(27. 4. 2015)Dopis, jejž R. M. Rilke poslal začátkem roku 1896 Jaroslavu Vrchlickému spolu s výtiskem své sbírky Obětiny lárům (Larenopfer), je uložen v Literárním archivu PNP v Praze (fond Jaroslav Vrchlický, LA PNP, kor. přijatá). Kniha vyšla v Praze v nakladatelství H. Dominicus na konci roku 1895, nese však vročení 1896. V osobní knihovně Jaroslava Vrchlického, uchovávané rovněž v PNP (čítá přes 8600 svazků), jsou dodnes dva exempláře prvního vydání této knihy. V jednom z nich je vepsán sonet, datovaný o několik dní dříve než dopis (23. 1. 1896) a podepsaný Rilkem (LA PNP, knihovna J. Vrchlického, sig. Vrchlický 6873). – Zatímco dopis byl již otištěn v edici Rainer Maria Rilke: Briefe zur Politik (ed. Joachim W. Storck, 1992, s. 9–10), dedikační sonet zaslaný Jaroslavu Vrchlickému není v Rilkových sebraných spisech zahrnut a publikován je tak zde pravděpodobně vůbec poprvé.
lama
Praha, 29./I. 1896
Vodičkova 15. B. I.
Velectěný Mistře,
již drahnou dobu tu je zchystán výtisk Obětin lárům, jejž jsem Vám zamýšlel předat coby skrovné, prosté znamení své upřímné úcty. Řádky věnování, které jsem vetknul na jeho počátek, Vám řeknou, proč jsem se opozdil: byl to onen pocit bázně a ostychu, jimiž naplněn předstupuje učedník před Mistra… a pak druhý, vnější důvod: nebyla mi známa Vaše adresa, velevážený pane.
Prosím, přijměte mé věnování s laskavostí!
Má knížečka se za tu krátkou dobu, co je na pultech, dočkala již značného uznání; rovněž prof. dr. E. Albert, dvorní rada ve Vídni, se mi o ní vyjádřil velmi pochvalně. –
I Vy jste, Mistře, poznal, oč usiluje: v ohlušujícím bojovém ryku má zaznít tichý akord míru; tak jako zřídlo v nitru skal, čiré jak duše, ztajeně a důvěrně ševelí své libé báje, byť venku v mocných poryvech bouře bědují a sténají kmeny lesních velikánů. – A má vyjádřit sympatii, kterou chovám k Vašemu lidu a jeho uměleckým snahám, a má svědčit o tom, že vím o všeobjímající říši nad škatulkami národů, říši, kde slunce umění nikdy nezapadá!
A nyní díky, velectěný Mistře, za Vaše milá slova uznání; jsem pohnut a hrdý. – Dovolíte mi někdy, abych se Vám směl přijít představit?
Snad Vás bude zajímat také přiložený sešit Čekanek, jenž je dárkem lidu; smysl a účel Vám prozradí úvodní řádky.
S vroucím obdivem,
velevážený Mistře
Vám oddaný
René Maria Rilke
23. I. 96
Nechť tato kniha srdce projasní ti,
vždyť poslal ji pln bázně, v rozechvění,
učedník, jenž si svého Mistra cení
a vlídným slovem povzbuzen se cítí.
Zář červánků, jež na čele ti svítí,
se v očích lidí v nesmrtelnost mění;
já ovšem soudím – většího nic není –,
že národ tě co Goetha musí ctíti.
Ba, leckdo k němu přiblíží se stěží,
však díky tobě Faustův mocný příval
do řečiště tvé mateřštiny vplývá.
Faustovské břímě na básníku leží,
a přesto stejně o radosti zpívá! –
Ze rmutu časů stoupá píseň živá. –
s vroucím obdivem,
velectěný Mistře,
René M. Rilke
Dopis přeložila Eva Jelínková, verše Michaela Jacobsenová
