Píše Václav Petrbok
(Echos, 19. 1. 2015)V roce 2014 uplynulo (půl)kulaté výročí narození a úmrtí prozaika, publicisty a básníka Josepha Rotha (1894–1939) a koneckonců i stoleté výročí od počátku Velké války, nad jejímiž příčinami i důsledky se autor zamýšlel v převážné části svého prozaického odkazu. Zatímco ve dvacátých letech byl Roth znám především jako publicista a své renomé prozaika si získával postupně, recepce jeho díla probíhala po druhé světové válce ve směru opačném. I když většina autorových publicistických textů vyšla již v chronologickém uspořádání péčí Klause Westermanna ve třech svazcích (Das journalistische Werk I /1915–23/, II /1924–28/, III /1929–39/) v kolínském nakladatelství Kiepenheuer & Witsch na přelomu 80. a 90. let minulého století, k veřejnosti se znovu dostávají s dalšími, dodatečně nalezenými texty a mnohdy v původní verzi v posledních pěti letech díky aktivitě göttingenského nakladatelství Wallstein. To dosud výběrově zpřístupnilo Rothovu publicistiku ve svazku „Ich zeichne das Gesicht der Zeit“: Essays, Reportagen, Feuilletons („Vykresluji tvář doby“. Eseje, reportáže, fejetony, v ediční přípravě Helmutha Nürnbergera, 2010) a texty týkající se filmu v publikaci Drei Sensationen und zwei Katastrophen: Feuilletons zur Welt des Kinos (Tři senzace a dvě katastrofy. Fejetony o světě kina, péčí Helmuta Peschiny, 2014). V roce 2012 vydal Wallstein rovněž svazek s názvem Heimweh nach Prag (Stesk po Praze) a vysvětlujícím podtitulem „Fejetony – glosy – reportáže pro Prager Tagblatt“. Knihu k vydání připravil, vysvětlivkami a doslovem opatřil rovněž Helmuth Nürnberger, mimo jiné též autor opakovaně vydávané monografie o Rothovi v populární biografické řadě rororo Rowohltova nakladatelství.
„Kdybych neměl touhu po Paříži, měl bych stesk po Praze. […] Zde jsou abstraktní kosmopolité, v nichž žije svět jako vůle a kteří vůli ke světu nepotřebují. Vytrpěli všechny bolesti, užili si všech radostí, a protože je už nemůže nic překvapit, žádná překvapení ani nehledají. Jsou to skeptici, ale milují svůj život, život v Praze“, napsal Joseph Roth ve fejetonu pro Prager Tagblatt, který dal název celému svazku (otištěn 25. prosince 1924). Obnovený zájem kulturní historie a literární vědy o Rothovy fejetony, glosy, entrefilety, eseje, kritiky a reportáže lze v německojazyčném prostředí sledovat od sedmdesátých let, a je možné chápat jej v souvislosti s tehdejším nárůstem historicky poučené pozornosti soustředěné na publicistické žánry v oboru mediálních studií, ale také v souvislosti s debatami týkajícími se redefinice pojmu (krásné) literatury a sociokulturních okolností jejího vzniku a působení. Na tento výzkum přirozeně navazovala i ediční příprava textů zahrnutých do svazku Heimweh nach Prag, mnohdy bibliograficky nepodchycených či kvůli historickým okolnostem nesnadno dostupných.
Jak Nürnberger sám konstatuje, patřily německojazyčné noviny a časopisy v českých zemích v době meziválečné (a doplňuji, že nezanedbatelným způsobem již od začátku 20. století) k poměrně častým publikačním orgánům i pro autory působící v Německu či (německém) Rakousku. Pomineme-li specifickou pozici exilových periodik, ostatně poměrně dobře zpracovanou, je třeba uvést kromě brněnských novin (Brünner) Tagesbote pražské noviny Deutsche Zeitung Bohemia, Prager Presse a především Prager Tagblatt, který byl čten a ceněn i mimo české země. Co se „velkých“ autorů týče, je dnešní stav bibliografické obeznámenosti s těmito periodiky už celkem slušný – v šestisvazkových Kleine Schriften Alfreda Polgara z osmdesátých let jsou podle vydavatele Marcela Reicha Ranického zahrnuty všechny „české“ příspěvky; téměř tři stovky textů Roberta Walsera zveřejněné v listech Prager Presse a Prager Tagblatt se objevily v kritickém vydání Jochena Grevena již v sedmdesátých letech a v nové kritické edici vydávané v Basileji by jim měly být věnovány dva samostatné svazky. V Klagenfurtském vydání Musilových sebraných spisů od W. Fanty je již zohledněna jeho soustavná publicistická aktivita (nejen) v deníku Prager Presse, kterou předchozí edice díla nechala ještě stranou. Naproti tomu ve výboru z publicistiky Antona Kuha (Der unsterbliche Österreicher) je zachycen pouze výběr z bohaté řady příspěvků datovaných již nejméně od roku 1914 (patrně až do 1938). Z „domácích“ autorů stále čeká na zpřístupnění rozsáhlá publicistika Maxe Broda (s výjimkou několika tematických výborů a jednoho výboru autorského vydaného nedávno v desetisvazkových Vybraných spisech), publicistiku Paula/Pavla Eisnera v Prager Presse nemáme ani bibliograficky podchycenou…
Význam Prager Tagblattu v tehdejším středoevropském a zejména německojazyčném literárním kontextu i pro Rotha samotného podtrhuje ta okolnost, že pro žádné noviny Roth nenapsal tolik textů jako právě pro toto periodikum. O tomto listu přitom existuje pouze jedna monografická práce, zaměřená spíše na problematiku česko-německého kulturního prostřednictví, Maxe Broda coby divadelního a hudebního kritika a mediální obraz prvního československého prezidenta v těchto novinách (Pavel Doležal, Tomáš G. Masaryk, Max Brod und das Prager Tagblatt (1918–1938): deutsch-tschechische Annäherung als publizistische Aufgabe, 2004; řada údajů – zejména o českých autorech a českých institucích – není ovšem spolehlivá a některé interpretační pasáže, např. o ideovém zaměření listu, lze považovat za sporné).
Prager Tagblatt byl Rothovi především platformou sociálně kritického psaní, reflektujícího hospodářskou a politickou situaci Výmarské republiky, přičemž některé vyhraněně levicově profilované články (např. o prezidentu F. Ebertovi či o nacionálně socialistickém hnutí) mohly vyjít zdá se bez potíží právě zde. Pražská a vůbec česká tematika se ostatně v jeho publicistice objevovala jen občas, a jeho fejetony, otištěné v pražském deníku, v Praze povětšinou ani nevznikly; přesto svědčí o Rothově pozorné sympatii (vnímavé i kritické) vůči novým společenským a politickým poměrům i o poměrně ironickém odstupu vůči opakovanému vzývání pražského (kulturního) genia loci.
Svazek obsahuje i četné články, které vyšly původně jinde a v Prager Tagblattu byly pouze přetiskovány (např. Cesta po Haliči či reportáže z cesty do Sovětského svazu). Podle Nürnbergera „obsahuje veškeré podle současného stavu znalostí […] vydané texty“ (s. 483), počínaje extatickou antimilitaristickou básní apostrofující Ježíše Krista ve jménu všelidského bratrství tehdy neznámého studenta germanistiky (z roku 1917) až po přetisk lehce nostalgického nomádského textu Příjezd do hotelu, vyšlý dvanáct let poté (původně ve Frankfurter Zeitung 1929), včetně anotací Rothových románů a několika otištěných úryvků z nich, a další články týkající se Prahy, publikované jinde (mj. Dobrodružství v Praze a zejména v regionálním tisku nedávno objevený text Praha. Procházka v začarovaném městě). Tento postup, který dokládá poněkud nezvyklý způsob kompozice Rothových svazků věnovaných publicistice (kombinující tematická kritéria výběru a zvolený publikační orgán), orientaci v Rothově žurnalistickém působení, kterého si sám autor velmi považoval, ve výsledku poněkud komplikuje.
V připojeném doslovu Nürnberger analyzuje – většinou s odkazem na Doležalovu práci – redakční a autorské zázemí Prager Tagblattu a Rothovy pražské kontakty (jak bývá pro germanistiku z německé jazykové oblasti příznačné, tak pouze německojazyčné, více zmíněn je autorův přítel a mentor Karl Tschuppik), vše v rámci poněkud tradičně pojatých dějin českých zemí první poloviny 20. století. O českojazyčném prostředí se zmiňuje vždy takřka jen mimochodem, to s odkazem na (patrně) jedinou záslužnou studii Leoše Housky (Joseph Roth und – warum gerade? – Böhmen, in: M. Kessler (vyd.), Joseph Roth: Interpretation, Kritik, Rezeption, Tübingen 1990, s. 137–141; loni Rotha Houska připomněl v časopise Cizí jazyky 57, 2013/2014, č. 3, s. 11–15). Recepce Rothova působení v Čechách a jeho českých kontaktech je jen zdánlivě okrajovým tématem; z Nürnbergerova doslovu se o něm bohužel nedovídáme nic nového, stejně jako z nedávno vydaného rothovského výboru Touha po Paříži, stesk po Praze: život ve vlastních svědectvích (ed. Helmut Peschina, německy 2006, česky 2012).
