Napsal Jan Jakubec
(Echa, 3. 12. 2014)Jan Jakubec T. G. Masarykovi
Ve fondech Archivu Ústavu T. G. Masaryka, spadajícího dnes pod správu Masarykova ústavu a Archivu AV ČR, bylo lze najít kupodivu jen čtyři dopisy, jež Masarykovi v letech 1898–1925 adresoval literární historik Jan Jakubec. Řídkost dochovaného souboru přitom zcela jistě neodpovídá míře někdejší vzájemné rozpravy (lze to ostatně doložit i podstatně četnější sérií Masarykových vzkazů v pozůstalosti Jakubcově, LA PNP). V devadesátých letech a v prvním desetiletí století dvacátého Jakubec patřil k důležitým aktérům kampaně, jež – pod dohledem Masarykovým – byla vedena také na poli literární kritiky a literárního dějepisectví, rozvíjejíc, avšak i revidujíc perspektivu Masarykovy České otázky, v níž „jsou dějiny českého písemnictví zaklíněny do historických, ideologických i politických kontextů“ (Jiří Brabec: Dvě kapitoly o Masarykově vztahu k literatuře [2006], in týž: Panství ideologie a moc literatury, Praha, 2009, s. 42–57, zde s. 55).
mt
Jakubec Masarykovi, Vídeň, 13. 11. 1898
Velectěný pane profesore,
po častějších rozmluvách s p. Macharem, se kterým se zde častěji stýkáme, pojal jsem úmysl napsati zevrubnější článek o tom, co bychom měli konat vzhledem k naší novější české literatuře – míním vydávání (kritické) starších spisů našich buditelů, jejich korespondence, vydávání rozborů o jejich činnosti, časopis literárně-historický atd.
Hodil by se Vám takový článek do Naší doby? Byl bych s ním hotov ještě do konce tohoto měsíce, takže by mohl popřípadě vyjít ještě v čísle prosincovém.[1]
Právě jsem se dověděl, že se bude časopis literárně historický vydávat od nového roku. Zamýšlí totiž Prusík přeměnit Krok na takový časopis.[2] Redakci patrně bude obstarávat dr. Prusík ml., úředník v univerzitní knihovně. Náš plán tedy, ke kterému jste dal Vy před 2 měsíci podnět, tímto způsobem zajde.[3] Já bych si ovšem nic z toho nedělal vydávat časopis druhý ještě; který by bylo životaschopnější, ten by potom obstál. Psal jsem v tom smyslu Vlčkovi. Chystaný časopis bude patrně měsíční sbírka pátečních literárních příloh Národních listů s nějakým článkem literárně historickým. Nechce prý být proti realistům, někteří prý budou i spolupracovníky (prof. Hostinský). Kdyby to vedli pořádně, bylo by mně to dosti milé, aspoň bychom se s Vlčkem mohli věnovat více práci odborné; taková redakce pohltí patrně mnoho času. – S reorganizací strany to nejde, jak se dovídám od přátel. Škoda! Ale dalo se to skoro při tak různých názorech a chtění i v tak malém hloučku, jak jsme se scházeli ve středu, čekat.
Tady na univerzitě poslouchám hlavně Jagiće a Minora; Jagić se mi líbí v seminářích, Minor více svou důkladností na přednáškách.[4] Pobudu tady asi k vánočním prázdninám. Pak se hodlám zastavit v Praze a po vánocích pojedu dál do Berlína.
Srdečně pozdravuje
Váš oddaný
J. Jakubec, Vídeň IX, Schlagers. 5, Th. 5.
Poznámky
[1] Srov.: „Rozmlouvali jsme s přítelem Macharem o nedostatcích naší literatury novočeské. Jemu leží stále na mysli hlavně vydávání českých autorů starších – vydávání co možná úplné a kritické. Požadavek svůj také již při různých příležitostech nejednou pronášel veřejně. / A podobně volali i jiní. Já sám jsem měl příležitost ukázati na nedostatek kritického vydání básní při Kollárovi, při Markovi. Podobné tužby se přečetly, uznávaly, ale nestalo se nic“ (Jakubec, Jan: Organisujme práci na prospěch novočeské literatury. Naše doba 6, 1898/1899, č. 4, 20. 1. 1899, s. 241–248, zde s. 241). [2] Viz: „starý Krok, časopis Frant. Xavera Prusíka vědecko-pedagogický, přetvářel se za spoluredakce jeho syna, překladatele a skriptora univ. knihovny Bořivoje Prusíka, na obzor literárně umělecký se zvláštním vztahem k historii literatury, teorii literární a teorii umění; obnovená revue však po pěti sešitech zanikla“ (Grund, Antonín: Z počátků první české školy literárně historické. Památce † prof. dr. Jana Jakubce. Časopis pro moderní filologii 23, 1936/1937, č. 1, listopad 1936, s. 1–16, zde s. 9). „Tímto číslem zastavujeme další vydávání ‚Kroka‘, nemohouce se odhodlati k dalším finančním obětem,“ konstatovaly v půli roku 1899 „redakce a vydavatelstvo“ „nedostatek platícího čtenářstva“ (Oznámení. Krok 13, 1899, č. 4–5, s. 156). K pozoruhodnějším příspěvkům, jež Krok během předchozích měsíců přinesl, lze počítat text Spiridiona Wukadinoviće Nejnovější drama Gerharta Hauptmanna (č. 1, s. 11–12, č. 2, s. 37–39), reflektující berlínskou inscenaci Hauptmannovy hry Fuhrmann Henschel. [3] K peripetiím vzniku časopisu věnovaného – pod Vlčkovým dohledem – oblastem literatury a umění srov. Bláhová, Kateřina: „Zítra bude se muset založit český časopis pro literární historii…“. Vzájemná korespondence Jaroslava Vlčka a Jana Jakubce v letech 1898–1899. Listy filologické 131, 2008, č. 1–2, s. 171–229. Úvodní číslo Vlčkova Obzoru literárního a uměleckého nakonec přece jen vyšlo 30. března 1899, i přesto, že Vlček současně počátkem r. 1899 vyhověl pozvání do redakčního kruhu Listů filologických. Koneckonců Vlček přispěl v témže roce do Listů filologických (což ovšem nijak nevypovídá o jeho angažmá redakčním) pouze jedinkrát, a sice zostra vedenou recenzí knihy Františka Bačkovského Přehled dějin písemnictví českého z let 1848–1898 (Listy filologické 26, 1899, č. 3, s. 295–302). [4] K výuce germanisty Jakoba Minora srov. Jakubec, Jan: Nový seminář. Naše doba 7, 1899/1900, č. 12, 20. 9. 1900, s. 891–895, zde s. 891.
* * *
Jakubec Masarykovi, 5. 3. 1901
Velevážený pane profesore,
dohodli jsme se již dříve s kol. Táborským, že on si vezme na starost rozhledy umělecké.[1] Jsem rád, že svým návrhem[2] toto dohodnutí schvalujete. Pro toto číslo mám již přehled hudební, který jsem pro nedostatek místa z předešlého čísla odložil. Tak by snad ještě v tomto čísle zůstalo při starém; bude to dobře už proto, že se jím končí půl ročníku. Představovali jsme si, že by pro tento ročník zůstala ještě společná rubrika pro rozhledy literární a umělecké, ale ráčíte-li přidat ještě nějaké nové rozhledy do tohoto ročníku, pak bude dobře, když se v dubnovém číle zavede samostatná rubrika pro umění.
Píšu článek o Zeyerovi; chci shrnout, co o něm napsaly jednotlivé časopisy, jak ho oceňují rozličné směry literární. Byl bych tedy velmi povděčen, kdybyste mohl co nejdříve poslati časopisy, které snad máte doma. Ovšem z některých jsem již udělal výtah. Kdyby bylo třeba, mohl by z toho být i samostatný článek; ale v přehledu, myslím, že to bude též úplně na místě.[3]
Za zaslané lístky do divadla upřímné díky.
Srdečný pozdrav.
Váš oddaný
J. Jakubec.
Poznámky
[1] Jakubec se „na vyzvání T. G.“ ujal „literární“ části „Rozhledů literárních a uměleckých“ měsíčníku Naše doba v říjnu 1900 (Jakubec Macharovi, 15. 10. 1900, LA PNP, f. J. S. Machar), František Táborský měl na starosti především referování o událostech a zjevech scény výtvarné. [2] „Vážený pane doktore Jakubče, / myslím, že by bylo nejlépe, oddělit také rozhledy Vaše od uměleckých. Vy mějte své měsíční místo, kolega Táborský své – ubude Vám jednání a braní ohled druha na druha. Mimo to se takto ukáže na důležitost obou rubrik a samostatnost věcnou. Kolega Táborský spokojuje se 3 stranami měsíčně. / K rozhledům těmto brzy, doufám, přibudou ještě lékařské (hygienické) a konečně mám sám na mysli psávat něco podobného z našeho života vniterního. Časopisy a knihy pošlu. / Vám oddaný / Masaryk“ (Masaryk Jakubcovi, 3. 3. 1901, LA PNP, f. Jan Jakubec). [3] Jakubec, Jan: Boj o Zeyera. Naše doba 8, 1900/1901, č. 6, 20. 3. 1901, s. 461–468.
* * *
Jakubec Masarykovi, Královské Vinohrady [ul. Čelakovského, č. p. 194], 3. 1. 1903
Velevážený pane profesore,
prosím Vás, nechtěl byste pro příští číslo N. D. napsat o Macharových „Fejetonech“? Ve většině případů Machar bojoval Vám po boku, pro „Konfese“ znáte jej osobně jako nikdo z nás,[1] dovedete základ psychologický vystihnout jako nikdo jiný. Kdo by tedy byl povolanější psáti o nich nežli Vy. A Macharovi byste tím jistě udělal radost a nám byste vrhl na Machara nový paprsek.
Mně kromě toho není tak snadno najíti referenta: sám psát nemohu – a kdybych i měl čas, nebylo by to asi Macharovi tak milé, protože jsem o něm psal již několikrát; a jiný by mně napsal buď prostý hymnus na Machara, nebo odsouzení jeho – jak se to jeví ve většině z kritik o „Fejetonech“. Chtěl bych tento rozbor zařaditi do budoucího čísla, kde hodlám podati řadu referátů z oboru literárně historického a příbuzného obsahu. Je-li Vám tedy možná, prosím snažně, napište nám ten referát.[2] Já mám nyní zase velmi pilné – ba naléhavé – práce pro Laichterovu Literaturu[3] a pro Národopisné muzeum,[4] proto mně laskavě promiňte, že se nepřicházím optati osobně.
Přejeme Vám všem šťastný a veselý nový rok.
Náš srdečný pozdrav a uctivé poručení.
Váš oddaný J. Jakubec.
Poznámky
[1] Machar, Josef Svatopluk: Knihy feuilletonů. První (1888–1896). Praha, Čas 1901; týž: Knihy feuilletonů. Třetí: Konfese literáta. Praha, Čas 1901; týž: Knihy feuilletonů. Druhá (1896–1900). Praha, Čas 1902. „Konfese literáta“ začal Machar promýšlet zjara 1900 (srov.: „Chci psát ‚Času‘ sérii fejetonů: ‚Konfese literáta‘ – míchaninu vzpomínek, myšlének, nápadů ap. – jen co se k tomu dostanu“ (Machar Herbenovi, 9. 4. 1900, LA PNP, f. Jan Herben), na podzim téhož roku padl plán vydat je u Laichtera: „Laichtrovi jsem poslal ‚fejetony‘. Byly toho 2 svazky a zdá se, že musím jít s nimi o dům dál. Je mu to mnoho, chce jen jeden díl ap. Nemám mu za zlé: každý vidí své […] Já chci mít fejetony, on chce mít napolo učenou knihu, manuál patrně pro gymnazisty. / Byl tady Masaryk – mluvili jsme o tom, chce ještě s Laichtrem pohovořit, ale já už myslím, kam to přestěhovat“ (Machar Herbenovi, 22. 10. 1900, tamtéž). Nicméně smysl Jakubcova konstatování, že Masaryk „pro ‚Konfese‘“ zná Machara „osobně jako nikdo z nás“, se mi nepodařilo rozkrýt. [2] Masaryk Jakubcově prosbě nevyhověl, o Macharovi psal poté teprve v únoru 1904 (Masaryk, T. G.: Machar a politika. Čas 18, 1904, č. 59, 28. 2., s. 1). Macharovy Knihy fejetonů v průběhu roku 1903 v Naší době komentovány nebyly. [3] Literatura česká devatenáctého století. Praha, Jan Laichter 1902–1907. Srov.: „Musíme ještě s Vlčkem ukout plán. Hleděl jsem Laichtrovi vmluvit myšlenku, aby vydal takovou revizi o všem našem životě českém v 19. stol. asi tak, jako je Schlentherův podnik ‚Das 19. Jahrh. in Deutschlands Entwicklung‘ (právě v něm vyšly krásné dějiny německé literatury od R. M. Meyera). Má do toho chuť. Až to ujednáme trochu v hlavních rysech, přijde asi Laichter o radu k T. G. i k Vám“ (Jakubec Macharovi, 2. 1. 1900, LA PNP, f. J. S. Machar). R. 1903 vycházela po sešitech část nadepsaná poté (v knižním vydání) „od M. Zd. Poláka ke K. J. Erbenovi“), viz: „Mé tři kapitoly přijdou zase na začátek. Posud jsem z nich odvedl jen první (Mladý Šafařík a Palacký). Mám ještě úplně nevypracovánu kapitolu o Čelakovském, na nějž dojde, jak myslím, asi v polovici dubna. Musím si tedy hodně popílit (Jakubec Macharovi, 2. 1. 1903, LA PNP, f. J. S. Machar). [4] V druhé polovině května 1903 byla slavnostně veřejnosti otevřena nová budova Národopisného muzea českoslovanského (srov. Otevření Národopisného musea českoslovanského v zahradě Kinských. Národní listy, 15. 5. 1903, s. [3–4]). Jakožto vydatný podílník příprav někdejší Národopisné výstavy (1895) a poté člen nejrůznějších formací, modelujících činnost Národopisného muzea Jakubec pomáhal organizovat také nový prostor instituce, s níž byl mj. spojován nadějný projekt „národopisné encyklopedie českoslovanské“ (viz Ω: Národopisná encyklopedie. Národní listy, 23. 5. 1903, s. 3); podle Jiřího Horáka Jakubec r. 1902 „vypracoval podrobný plán chystané encyklopedie“ (Horák, Jiří: Národopisné práce prof. Jana Jakubce. Národopisný věstník českoslovanský 16, 1923, č. 1, s. 19–26, zde s. 25).
* * *
Jakubec Masarykovi, Malá Skála u Turnova, 22. 8. 1925
Pane prezidente!
Prosím, abyste přijal mé nejvroucnější díky a projev hluboké vděčnosti za věnovaný mi exemplář svého díla „Světová revoluce“.[1]
Kolikrát jsem již vzpomínal na Vaši přípověď, kterou jste nám dal, když jsme oslavovali Vaše šedesátiny:[2] Co jste až posud napsal, že je jen předmluva k tomu, co hodláte ještě napsat. Tenkrát se mi to zdálo tak smělé proroctví. Vaše díla, která podávají jedinečnou syntézi současného myšlení a cítění světového, vyplňují skutečně Vaši přípověď z r. 1910.
Věřím také v druhou část tehdejšího Vašeho slibu, že budete aspoň do osmdesáti let živ. Z plného srdce Vám přeji, aby Vás neopouštěla posavadní vzácná svěžest duševní i tělesná, abyste mohl své veliké poslání v našem národě dovršit.
Jsem
v hluboké úctě oddaný
Jan Jakubec.
Poznámky
[1] Masaryk, Tomáš Garrigue: Světová revoluce za války a ve válce 1914–1918. Praha, Čin – Orbis 1925. Reflexi knihy v měsících po jejím vydání shrnul užitečně Jaroslav Werstadt (Naše revoluce 3, 1925/1926, č. 3–4, 23. 4. 1926, s. 473–474. [2] Pro tu příležitost vznikl sborník T. G. Masarykovi k šedesátým narozeninám (red. Edvard Beneš, František Drtina, František Krejčí a Jan Herben. Praha, Grosman a Svoboda 1910), Jakubec do něj však nepřispěl.
