Píše Michal Kosák
(Echa, 7. 5. 2014)Hebrejské básně Jiřího Mordechaje Langera (1894–1943), jež autor, známý u nás především knihou Devět bran (poprvé 1937), soustředil do sbírek Pijutim ve-širej jedidot (Básně a písně přátelství, 1929) a Meat cori (Trocha balzámu, 1943), vyšly v minulém roce v dvojjazyčné komentované edici, kterou pro pražské nakladatelství P3K připravila Denisa G. Goldmannová. Po překladu psychoanalytické knižní práce Erotika kabbaly (Horus 1991), výboru Studie, recenze, články, dopisy (Sefer 1995), reedicích zmíněných Devíti bran (naposledy Sefer 1996) a antologii překladů Zpěvy zavržených (Vyšehrad 2000) se tak český čtenář významně přibližuje celku Langerova díla – zbývá především množství české, německé a hebrejské publicistiky i další Langerovy převody –, přičemž právě z Langerovy poezie, jak psal Tomáš Pěkný, „se můžeme dozvědět leccos o skryté tváři autora, kterého dosud známe jako talmudického učence, skvělého publicistu a radostného vypravěče pohádkového světa chasidů“ (Trojí řeč Jiřího Mordechaje Langera in: J. L.: Devět bran, 1996, s. 309).
Komentář Denisy G. Goldmannové se tyto fasety snaží s různou mírou úspěšnosti zpřítomnit. V rovině biografické (s. 101–108) je autor portrétován ještě poněkud strnule skrze vzpomínkový text Langerova bratra Františka Můj bratr Jiří. Ten po léta formoval pohled na básníkovo dílo a osobnost, z něho vycházejí snad veškeré další životopisné poznámky, zde byla též v náčrtu formulována představa různě funkčně využívaných jazyků, jimiž Jiří Langer psal. K němu autorka komentáře, alespoň pro Langerovo pedagogické působení, kontrastně cituje ze studie Kateřiny Čapkové Chasid učitelem náboženství v Praze (2000), umožňující přece jen problematičtější pohled na Langerovu osobu. Diferencovanější náhled nabízí až oddíl komentáře věnovaný Langerově hebrejské, slohově rozrůzněné, poezii – v ní se střídají polohy náboženské, mystické či milostné, čímž se otevírá jak např. výkladům religionistickým, filosofickým, tak genderovým, resp. interpretaci Langerovy poezie vycházející z údajné autorovy homosexuální orientace (S. J. Halper). Právě proti poslední „queer“ interpretaci, která vidí v Langerovi „průkopníka židovské homosexuality“ (s. 126), a v souvislosti s Langerovou Erotikou kabbaly Goldmannová píše, že „mužsko-mužské erotično v básních Jiřího M. Langera představuje adoraci, fascinaci a duševní zjitření vůči mužskému protějšku a nemusí být primárně (homo)sexuálního charakteru [...]“ (s. 126), jelikož Langer mj. „chápe koncept erótu v mužských společenstvích [...] mysticky“ (s. 125).
Témat je v aparátu více, autorka se věnuje motivu osamělosti, tématům víry, poezie, nacionality či přátelství J. Langera s F. Kafkou, nicméně v celku působí komentář neuspořádaně, chaoticky a libovolně. Pro samou mystiku chybějí (vedle témat, která by bylo dobré zmínit, jako např. Langerův vztah k poezii psané jidiš a k hebrejsky, ale i česky psanému soudobému básnictví, či jeho postoj k sionismu a česko-židovskému hnutí) v aparátu některé základní údaje k chronologii Langerovy básnické tvorby: o básních tištěných od r. 1923 v polském časopise Kolot, o paralelních (autorských?) překladech básní V noci silvestrovské a Z pohoří mlčení do němčiny v Prager Presse z 31. 12. 1929 a 12. 1. 1930. I po textové stránce by edice mohla dopadnout lépe: Nejsem sice schopen řešit translatologické otázky – pro kvalitu, adekvátnost a metodu přetlumočení se musím spolehnout na podání Jiřího Holého, podle jehož úvodu „čeština překladů je poetická a zdařile napodobuje obraznost originálu“ (s. 6) – nicméně jakost edice charakterizuje např. to, že Langerův vlastní překlad z časopisu Středisko (3, 1932/1933, s. 94), přetištěný v nové edici hned třikrát (s. 32, 70, úryvek na s. 133), obsahoval původně ještě čtvrtý verš: „V bez-prostoru, v bez-času onoho bodu, jenž Nekonečno sluje!“ Korigovat je tedy též třeba komparativní „výklad“ v aparátu: „V českém překladu tak například uniká narážka na Ejn Sof ze čtvrtého verše první strofy, která podporuje mystické vyznění celé básně [...]“ (s. 133). – Co je ale na světě dokonalé... snad jen Ejn sof!
