Píše Jiří Flaišman
(8. 1. 2014)Už to tak někdy bývá, že postoje a myšlenky velkých osobností prostředkují širokým vrstvám nikoliv jejich stěžejní, životní díla-knihy, nýbrž texty vzniklé jaksi na okraji jejich tvorby. Totéž bezezbytku platí i o knize Karla Čapka Hovory s T. G. Masarykem, v nichž se vlastně poprvé představil tehdy glorifikovaný prezident „jako vypravovatel opravdu rozkošný, sytý, barvitý, sama pohoda a samo kouzlo vzpomínání je tu zachyceno“ (jak poznamenal ve své recenzi již F. X. Šalda). Zejména se tak stalo proto, že v jejich třetí části jsou Masarykovy názory – řečeno opět Šaldovými slovy – „sneseny v takové úplnosti a tak přehledně, jak neučinil nikde přímo Masaryk sám“ (FXŠ: Masaryk viděný Emilem Ludwigem a Karlem Čapkem, in ŠZ 8, 1935/36, č. 3, prosinec 1935, s. 60 a 63). Právě tyto dvě vlastnosti ve spojení s „dobrým zvukem značek“ KČ a TGM zajistily jejich společnému dílu pozici mezi knihami tzv. povinnými, které by měl vzít do ruky každý. Tomu odpovídá i četnost vydání této knihy i sama výše nákladu jednotlivých vydání (v porevoluční euforii roku 1990 byly Hovory vydány – dnes v těžko uvěřitelném – čtvrtmilionovém nákladu). Současně si však tato skutečnost vynucuje erudovanou a precizní ediční přípravu každého vydání nového.
V loňském roce vyšly Čapkovy Hovory znovu, nově edičně připravené Jiřím Opelíkem, tentokráte v rámci Spisů TGM, vydávaných Ústavem T. G. Masaryka a Masarykovým ústavem a Archivem AV ČR, a to jako jejich 37. svazek. Za ním v proponované čtyřicetisvazkové řadě (srov. J. Brabec: Příběh Masarykových spisů, in Mám jen knihy a skripta, cenná práce životní, MÚ AV ČR 2002, s. 57–67) následuje již dříve (2012) vydaný svazek rozhovorů Emila Ludwiga s Masarykem Duch a čin v novém překladu Jany Malínské. Editor nového vydání Hovorů mohl navázat na kvalitní, již výše zmiňovanou edici Evy Vašíčkové a Miloše Pohorského, která vyšla jako dvacátý svazek Spisů Karla Čapka v nakladatelství Československý spisovatel roku 1990 (edice přinesla ve své druhé části pozoruhodný soubor Čapkových masarykian – básně, články, reportáže, rozhovory atd.). Předtím byla (po smrti obou autorů) vydána poprvé edice Hovorů až Miroslavem Halíkem v roce 1969, který v Československém spisovateli vydával Dílo bratří Čapků (Halík mj. poprvé otiskl některé texty z Čapkovy pozůstalosti, které provázejí vznik Hovorů).
Vydavatel Hovorů byl při své ediční práci limitován hned ze dvou stran: rozsah dochovaného materiálu ke vzniku Hovorů je extrémně velký, obsahuje vstupy nejen obou autorů, ale i dalších spolupracovníků, administrativních pracovníků, ale též členů Masarykovy rodiny. Druhým omezením pak bylo vlastní nastavení edic ve Spisech TGM, kdy je kladen důraz na zveřejnění konečné podoby textu a upřednostňuje se pouze stručný ediční aparát, který se soustřeďuje na základní rovinu vysvětlivek a komentářů. Jen okrajově se zde připouštějí generalizující informace o genezi a proměnách vydávaných textů. Tuto situaci Jiří Opelík v ediční poznámce doplňuje: „Rozsáhlost, mezerovitost a způsob utřídění písemného materiálu nedovolily, aby jediný editor, nadto v běžném termínu, mohl edici doprovodit i záznamem různočtení a následným výkladem geneze Hovorů. Obeznámenost s materiálem mu však přece jen pomohla jak při poznání postupného komponování knihy, tak při řešení některých detailních textologických problémů“ (s. 289). Výchozím textem se editorovi stalo poslední souborné vydání za života K. Čapka z roku 1938, ediční poznámka pak mapuje rozdíly ve znění prvního dílu (Věk mladosti) vydaného v Aventinu/Činu a u Borového/Činu, zejména eviduje textové posuny mezi posledními vydáními samostatně vydaných tří dílů a soubornými vydáními z téže sazby z let 1936–1938 (tedy výchozím textem edice). Text ediční poznámky dále mimo jiné nabízí bibliografii dobové recepce, samostatně jsou vyčleněny vysvětlivky, nově je po vzoru dalších svazků Spisů TGM vybudován jmenný rejstřík (editor do svého vydání nepojal původní Slovníček ani fotografickou přílohu z předválečného souborného vydání). – Do oddílu Dodatků byly zařazeny jednak texty, jež mají charakter pracovních podkladů (Masarykem připravený Náčrt metafyziky a Čapkovu Stupnici a klasifikaci věd), kapitola Láska a manželství, která byla vyřazena na doporučení Masarykovy rodiny a jeho spolupracovníků. Poprvé je také v Opelíkově edici čtenářům zpřístupněna zamýšlená poslední kapitola třetího dílu s názvem Co se vám nelíbí? Oddíl Dodatků uzavírá příspěvek, který Čapek pronesl na 8. mezinárodním filozofickém kongresu v Praze v roce 1934 (původně vyšel v České mysli a v Lidových novinách). Jedná se o montáž výroků z třetího dílu Hovorů – zde se editor rozhodl na rozdíl od množství časopiseckých ukázek z Hovorů pro zařazení do svazku, pravděpodobně pro svébytnost textu, neboť podobných později v knižním znění upravených ukázek z Hovorů byla během let publikována řada.
Vrátíme-li se však k ediční přípravě textu, je potřebné zdůraznit, že Opelíkovo vydání má své těžiště zejména na rovině edičního zpracování textu. Jiří Opelík vystupuje při práci na Čapkových Hovorech s TGM jako editor věrně následující své autory, naplňující jejich záměr (ještě výrazněji se tento editorův přístup projevil například ve vynikající edici J. L. Fischerových Listů o druhých a sobě /2005/). Tento přístup se osvědčuje nejen na rovině kritiky výchozího textu (precizní odstranění všech porušení textu), ale zejména při eliminaci kolísání, jež vzniklo často v průběhu složitého redakčního zpracování. Editor tak text „dotahuje“, když často preferuje Masarykem užívaný/navržený tvar: například je vyrovnán výskyt přípony -ismus ve prospěch -ism, skloňování osobních jmen (Gebauera na užívané Gebaura), následování Masarykem postupně prosazované podoby znova místo znovu atd. Toto pevné jádro nové edice Hovorů s TGM představuje hlavní zisk ve vydávání tohoto díla a současně se stává i jasnou výzvou pro příští generace badatelů, kteří budou moci navázat na pečlivou a s velkou erudicí připravenou Opelíkovu edici.
