Píše Lenka Vodrážková
(8. 12. 2022)Němčina Martina Luthera a její význam v kontextu střední a východní Evropy
Osobnost Martina Luthera se dotýká širokým spektrem jeho činností mnoha různých oborů, které věnují pozornost významu tohoto reformátora např. z historické, náboženské, kulturní, literární a jazykově-historické perspektivy. Jako osobnost mimořádného významu budil Martin Luther zájem ve vědeckých i kulturních kruzích neustále, zvláště u příležitosti výročí spojených s jeho životem a dílem. Příkladem je i pětisté výročí zveřejnění jeho 95 tezí ve Wittenberku. Toto jubileum bylo v roce 2017 podnětem mimo jiné k pořádání konferencí a workshopů i vydávání řady monografií a sborníků věnovaných Martinu Lutherovi a jeho činnosti z různých úhlů pohledu, a to nejen v německy mluvící oblasti, ale vzhledem k velkému dosahu Lutherova působení a jeho reflexe také ve většině evropských zemí, např. v České republice, Dánsku, Francii, Itálii, Nizozemí, Portugalsku, Slovensku, Španělsku a mimo Evropu v USA. K prohloubení poznání a podtržení Lutherova významu z aktuálního pohledu 21. století přispěly nové práce o Lutherovi a jeho díle (např. Giovanni Puglisi, Jørn Henrik Petersen, Daniel Olivier, José Luis Alonso, Alberto Melloni, Róbert Lapko, Christoph Levin, Bohdan Hroboň, Albrecht Beutel a Heinz Schilling), o Lutherově teologii a filozofii (např. Edite Martins Alberto a Ana Paula Avelar) a o Lutherově roli v reformačním hnutí a jeho vývoji od 14. století (např. Peter Marshall, Vincent Evener, Thomas Kaufmann, Miguel Anxo Pena González, Andreas Rehberg, Walter Rügert, Joaquín Ferrer a Sidonia Horňanová). V této souvislosti stojí za zmínku i reprint berlínského vydání životopisu Martina Luthera sepsaného ve formě sedmnácti kázání pod názvem Dr. Martin Luthers Leben: in siebenzehn Predigten dargestellt / von Johann Matthesius (2017), jehož autorem je německý humanista působící v severozápadních Čechách Johannes Mathesius (1504–1565). Tento německý luterán studoval v letech 1540–1542 ve Wittenberku teologii a patřil k velmi blízkým přátelům Martina Luthera. Po studiích byl kazatelem a od roku 1545 farářem v Jáchymově. Sbírka kázání Historien von ... M. Luthers Anfang, Lehr, Leben und Sterben (Historie o počátcích, učení, životě a smrti ... M. Luthera) z roku 1566, je první úspěšnou, i když částečně glorifikující biografií německého reformátora. Johannes Mathesius se také podílel jako účastník debat Lutherova kroužku na sborníku Colloquia oder Tischreden D. Martin Luthers, so er in vielen Jaren, gegen gelarten Leuten, auch frembden Gesten, und seinen Tischgesellen geführet ... (1566, Kolokvia aneb Řeči u stolu Dr. Martina Luthera, které vedl během mnoha let s učenými lidmi, cizími hosty i se svými spolustolovníky).
V rámci vývoje německého jazyka zaujímala přední místo v diskusích a pojednáních otázka rozsahu Lutherova přínosu pro němčinu, který zůstává nezpochybnitelný. Zajímavým počinem je výzkumný projekt německých germanistů na téma vlivu Lutherových spisů na jazyky střední a východní Evropy (Die Ausstrahlung der Schriften Luthers auf die Sprachen Mittel- und Osteuropas) realizovaný v letech 2016–2019 na univerzitě v Halle-Wittenberku, který „hledá stopy Lutherovy němčiny v jazykových oblastech střední a východní Evropy“ („[…], das nach Spuren von Luthers Deutsch in den Sprachräumen Mittel- und Osteuropa sucht“, str. 6), tzn. soustředí se na otázky, zda a jak resp. do jaké míry ovlivnila Lutherova němčina v překladech např. slovní zásobu, slovotvorbu, idiomatická spojení a syntaktické konstrukce středo- a východoevropských jazyků. Na rozdíl od severských a západogermánských jazyků, kde tuto problematiku v minulých letech důkladně prozkoumali např. Cebus Cornelis de Bruin ve vztahu k nizozemštině, Arne Dembek ve vztahu k angličtině, Bertil Molde ve vztahu dánštině a Birgit Stolt ve vztahu ke švédštině, zůstával výzkum této tematiky pro oblast střední a východní Evropy dosud dezideratem. Hlavními řešiteli grantu byli přední znalci vývoje německého jazyka, Helmut Glück a Hans-Joachim Solms. Do tohoto projektu zaměřeného na nadčasové téma reformace a jejího dopadu na jazyk zapojili odborníky z Německa, aby podali obraz vlivu Martina Luthera prostřednictvím jeho spisů na jazyk a písemnictví v německé jazykové oblasti, a také zástupce ze zemí střední a východní Evropy, aby zmapovali prostřednictvím překladů Lutherových děl jeho vliv na jednotlivé středo- a východoevropské jazyky. Výsledky svojí badatelské práce pak jednotliví spolupracovníci prezentovali v rámci konference, která se konala jako jeden z výstupů projektu v březnu 2018 v zemské knihovně v Coburku (Landesbibliothek Coburg). Město Coburg bylo zvoleno nejen proto, že patří k jádru luteránské oblasti a je úzce spjato s působením Martina Luthera, ale také proto, že to „není jen tak ledajaké místo reformace, ale místo, které je dokonce velmi významné z hlediska církevních dějin“ ([…] Coburg ist nicht irgendein Ort der Reformation, sondern ein kirchenhistorisch sogar ganz bedeutender Ort“, str. XI).
Sborník Luthers Deutsch in Mittel- und Osteuropa vydaný s odstupem tří let v roce 2021 přináší pohled na Luthera a jeho význam pro kulturu a písemnictví jednotlivých evropských zemích střední a východní Evropy a zároveň se snaží zachytit přesah Lutherova díla a jeho přínos v evropském kontextu. V úvodní studii podává Helmut Glück shrnutí podnětů vedoucích k zahájení projektu, kterými byla nejen aktuálnost Lutherova díla, ale také význam jeho překladatelské práce a vliv reformace na jazyk. Obsahové jádro sborníku pak tvoří mozaika příspěvků, které lze rozdělit do následujících tematických skupin: 1) vliv němčiny Lutherova díla na další jazyky v oblasti slovní zásoby, psaní nebo frazeologie, 2) vliv Lutherovy němčiny prostřednictvím překladů jeho spisů na písemnou produkci doby reformace ve středo- a východoevropských jazycích a 3) vliv Lutherových děl a reflexe jazyka jeho překladů v Německu. Z hlediska jazyků střední a východní Evropy a jejich vztahu k Lutherově němčině zkoumaných na základě překladů Lutherových spisů jsou zde zastoupeny ze západoslovanských jazyků čeština, lužická srbština, polština, z jihoslovanských jazyků slovinština, z východoslovanských jazyků ruština, z baltoslovanských jazyků litevština, lotyšština a staropruština z oblasti jihovýchodního Pobaltí a z ugrofinských jazyků estonština a maďarština. V rámci jednotlivých příspěvků byla z ostatních jazyků, pro které měla reformace význam, okrajově zmíněna bulharština, mimo okruh zpracování se i přes snahu hlavních řešitelů výzkumného projektu dostaly rumunština a řečtina.
Úvodní příspěvek Helmuta Glücka (Luther und die Sprachen Mittel- und Osteuropas. Ein Werkstattbericht) je zprávou o cílech, koncepci, průběhu a výsledcích výzkumného projektu o Martinu Lutherovi a jazycích střední a východní Evropy, na kterém se podílela mezinárodní vědecká skupina složená z filologů a historiků. Výzkum zahrnoval tři dílčí témata: a) Luther jako překladatel a teoretik překladu, b) recepce Lutherových spisů ve střední a východní Evropě se zřetelem k politickým a sociokulturním podmínkám a c) korpusová analýza vybraných Lutherových textů a jejich překladů na bázi srovnání; tento postup tak umožnil přiměřeně porovnat shody, rozdíly i míru vlivu Lutherových textů na zkoumané jazyky střední a východní Evropy.
První tematický okruh věnovaný slovní zásobě otevírá svým příspěvkem Kristiina Ross, která zkoumala vliv překladu Lutherovy bible na přejímky do estonštiny (Die Wirkung der Lutherbibel auf die estnische Sprache. Schriftliche und mündliche Entlehnungen). Pēteris Vanags si zvolil za téma Lutherův Malý katechismus (Kleiner Katechismus) jako jeden ze zdrojů lotyšského Enchiridion z roku 1586 (Martin Luthers ,Kleiner Katechismusʻ und andere Quellen des lettischen Enchiridions (1586)). Vliv Luthera na litevštinu sledovala Anna Helene Feulner na příkladu registru hlásání víry (Luther und die Register der altlitauischen Glaubensverkündung). Na problematiku vztahu psaní starozákonních jmen se soustředil Felix Thies, které popisoval na základě srovnání překladu Lutherových spisů do baltoslovanských a západoslovanských jazyků (Der Einfluss Luthers auf die Schreibung alttestamentlicher Namen im Baltischen und (West-)Slawischen). Tématem vlivu frazeologie v Lutherově překladu bible a jeho vlivem na ruštinu se zabýval Helmut Keipert (Luther-Wortlaut in der biblischen Phraseologie des heutigen Russischen?). Komplexní porovnání vlivu Lutherovy němčiny na zkoumané jazyky přináší rozmanité výsledky. Zatímco estonština vykazuje i přes původní doslovný překlad luteránských pastorů v přejímkách pouze malou míru vlivu Lutherova jazyka a litevština si taktéž ponechává z podstatné části svoje jazyková specifika, zůstává v lotyšštině vliv Lutherových textů v jejich překladech dodnes zachován. V ruštině byl doložen na bázi zkoumaného korpusu Lutherův vliv v oblasti frazeologie. Příspěvek však přináší vzhledem k absencím slovníkových odkazů na původ jednotlivých frazémů v ruštině zatím jen velmi skromné výsledky, které nemohou poskytovat ucelenější pohled na vliv Lutherových textů na tento východoevropský jazyk, a jak uvádí i sám autor (str. 106), vyžaduje toto téma nadále vědeckou pozornost, a to i v rámci širšího výzkumu ruské frazeologie.
Z jazykového hlediska komplexnější témata přináší druhý tematický okruh zaměřený na srovnávání Lutherových textů a jejich překladu do jednotlivých jazyků v rovině syntakticko-stylistické a částečně i lexikální. Pro polštinu nabídl svoje srovnání Gerhard Meiser (Die Biblia Brzeska und ihr Übersetzungsprogramm), který prokázal na zkoumaném překladu z roku 1563 – na rozdíl od pozdějších překladů – samostatný a citlivý přístup překladatele. Vliv na lužickou srbštinu popsal Roland Marti (Luthers Deutsch in sorbischem Gewand), jehož výsledky dokládají větší vliv Lutherovy předlohy na překladatele do hornolužičtiny než u překladů do dolnolužičtiny. Vztah česky a německy psaných kázání z českých zemí a Lutherových předloh studoval Jiří Černý (Die Beziehungen der böhmischen Flugschriftepublizistik der 1520er Jahre zu Wittenberg). Jeho příspěvek zohledňující česko-německé jazykové poměry přináší nezpochybnitelné svědectví přímého Lutherova vlivu na překlady jeho děl v českých zemích. Srovnání různých překladů Lutherovy bible do maďarštiny ve vztahu k předloze zaznamenala ve svém příspěvku Petra Verebics (Der Einfluss von Luthers Bibelübersetzung auf den Sprachgebrauch der ersten Generation der ungarischen Reformation. Ein Vergleich ausgewählter Bibelverse aus fünf verschiedenen Übersetzungen), která na základě srovnání Lutherova textu s prvními překlady bible do maďarštiny dospěla k závěru, že první generace překladatelů Lutherova díla do maďarštiny důsledně aplikuje na maďarštinu Lutherovu překladatelskou metodu a její překlady prokazují jednoznačně Lutherův vliv a jeho principy překladu podle smyslu textu. Tyto postupy pak dokládají kvality a schopnosti překladatelů při práci s textem a jejich citlivý přístup ke specifikům cílového jazyka. Druhý tematický okruh uzavírá příspěvek Gerharda Giesemanna věnovaný reflexi Lutherovy němčiny jako jazyka reformace v jazyce slovinského reformátora Primože Trubara (Die Umwandlung lutherischer Theologie in eine südslawische (slowenische) Reformationstheologie durch Primož Trubar (1508–1586)). I v tomto případě lze vysledovat na základě jazykových analýz a srovnání Lutherův vliv na Trubara, jehož dílo dokládá kompilaci postupu uplatňovaného u Luthera i samostatný přístup slovinského reformátora ke slovinštině.
Hranici mezi druhým a třetím okruhem překlenuje historicky zaměřený příspěvek Silvie Pfister a Isolde Kalter (Luthers Sendbrief vom Dolmetschen. Coburg als Schlüsselort der Reformation). Obě autorky zde věnují s ohledem na místo konání konference pozornost činnosti Martina Luthera v Coburku na příkladu jeho Traktátu o překládání (Sendbrief vom Dolmetschen) z roku 1530, ve kterém hájil svou metodu překladu bible založenou na kontextuálním smyslu textu a nikoli na doslovném překladu uplatňovaném u jeho předchůdců.
Těžiště třetího tematického okruhu tvoří příspěvky germanistů, kteří k tématu vlivu Lutherovy němčiny přispěli z vnitřní perspektivy vývoje němčiny samotné a jejichž výzkumy umožnily srovnání tohoto pohledu s vnější perspektivou jazyků střední a východní Evropy. V popředí zájmu zde byl Martin Luther jako teoretik a praktik překladu. Christine Ganslmayer tak zpracovala téma Lutherových technik překladu z hlediska procesu jeho vzniku (Beim Übersetzen über die Schulter schauen. Historische Übersetzungsprozessforschung und Luthers Übersetzungsarbeit auf der Veste Coburg). Také renomovaní autoři na poli výzkumu rané nové horní němčiny, kteří i se svými dalšími příspěvky podíleli na zhodnocení osobnosti a činnosti Martina Luthera u příležitosti jubilea v roce 2017, Anja Lobenstein-Reichmann a Oskar Reichmann, přispěli svými ucelenými a materiálově bohatými studiemi k prohloubení poznatků o Lutherových překladech. Anja Lobenstein-Reichmann se zaměřila na Lutherovu sebereflexi při vzniku překladů (Luthers Sprach- und Übersetzungsreflexionen), a to v otázce jazykové kompetence, vlastní teorie překladu, používání jazyka a jeho variet a v neposlední řadě i v pragmalingvisticky orientované problematice jazykového vyjádření promluvy např. ve formě slova Božího. Oskar Reichmann se soustředil na vliv Martina Luthera na sémantiku novodobé slovní zásoby v němčině i jiných jazycích a na vytvoření propojené sémantické sítě mezi jazyky (Martin Luther als Begründer eines europäischen Consemanticums). Sebastian Seyferth věnoval pozornost soudobé kritice Lutherova překladu Nového zákona, který se podle data vydání 21. září 1522 nazývá také „zářijový zákon“ („Septembertestament“) (Ob das new testament ‖ yetz recht verteutscht ‖ sey […] Übersetzungskritik an Martin Luthers Septembertestament sowie Aspekte zur vorreformatorischen, reformatorischen und gegenreformatorischen Übersetzungspraxis). Podle Seyfertha se soudobé kritiky především zaměřovaly jednak na Lutherovu slovní zásobu a volbu slov a jednak na metodu překladu založené na kontextu, která neodpovídala dosavadním tradičním postupům překladu.
Sborník věnovaný Lutherově němčině a jejímu vlivu prostřednictvím překladů do jazyků střední a východní Evropy přináší převážně kvalitní příspěvky prezentované odborníky, kteří se věnují vztahu Lutherovy němčiny k jazyku dané oblasti nebo vykazují na základě publikační činnosti zaměření na jazyk reformace obecně či na ranou novou horní němčinu. Vzhledem k interdisciplinární povaze zkoumané problematiky zahrnuje sborník také příspěvky zejména historického rázu, které zde publikují účastníci konference z řad knihovníků hostitelské instituce konference. Tím se také uzavírá okruh jednotlivých výzkumů k tématu jazykových kontaktů němčiny a dalších evropských jazyků, které mají jedno společné: vycházejí z bohatého množství textového materiálu ve formě rukopisů a tisků, na jehož základě jejich autoři dokumentují v rámci srovnávání vztah, resp. vliv Lutherovy němčiny prostřednictvím překladů na dané jazyky v různých aspektech cílového jazyka.
Mozaikou témat a dostatečně reprezentativním zastoupením jazyků střední a východní Evropy dokresluje sborník další rovinu pohledu na Lutherův jazyk a jeho význam v evropském kontextu. Zároveň vyplňuje mezeru v poznání šíře vlivu Lutherovy němčiny na jazyk a písemnou kulturu zemí, které patří do okruhu střední a východní Evropy, kde vlivem historického vývoje nebo v některých případech i zeměpisnými okolnostmi přímého sousedství s německou jazykovou oblastí byla němčina i vzhledem k jejímu významu v evropském prostoru v přímém kontaktu s jazyky převážně slovanského původu. V kontextu historických okolností zde významnou roli sehrála také německá reformace. Snahou o nový pohled na problematiku Lutherovy němčiny a rozšířením poznatků splňuje publikace v podstatné míře očekávání, která vzbuzuje již její název. Prezentované výsledky diachronních bádání umocňují význam reformátora Martina Luthera v evropském kontextu i v oblasti jazyků a jejich vývoje a přinášejí první komplexnější pohled na jazykové kontakty mezi Lutherovou němčinou a jazyky negermánského původu. Zároveň staví témata jednotlivých příspěvků do nového úhlu perspektivy dalšího výzkumu a poznání osobnosti Martina Luthera v oblasti diachronie. Tím zůstává téma Lutherovy němčiny a její reflexe pro odborníky na vývoj jazyka stále nevyčerpané.
Christine Ganslmayer / Helmut Glück / Hans-Joachim Solms (eds.): Luthers Deutsch in Mittel- und Osteuropa. [Fremdsprachen in Geschichte und Gegenwart, vyd. Helmut Glück a Konrad Schröder, sv. 21]. Wiesbaden: Harrassowitz Verlag, 2021, 326 s.
