Píše Václav Petrbok
(E*forum, 23. 6. 2021)Důstojný, v bronzu vyvedený klasik v převlečníku a dlouhém kabátu, sako upnuté až ke krku, který je omotán šátkem, trůní na barikádě z hromady dlažebních kostek a sutin. Na hlavě mu vyzývavě sedí frygická čapka s kokardou, po jeho pravici se vyhřívá malý mopsík. Na barikádě lze rozeznat fragmenty obrazů – zimní krajiny s osamělým mužem a psem, marciální nahé ženské postavy (ovšemže decentně malované z boku), korun stromů na pozadí letního nebe… Tuto působivou montáž nabitou protikladnými, provokativními symboly si mohli návštěvnice a návštěvníci výstavy „Bezwingung seiner selbst“: Liebe, Kunst, Politik bei Adalbert Stifter prohlédnout spolu s dalšími nezvyklými instalacemi v lineckém muzeu StifterHaus, součásti výzkumného pracoviště s názvem Zentrum für Literatur und Sprache in Oberösterreich, od září 2018 do května 2019. Výstava se konala od září 2018 do května 2019 u příležitosti 150. výročí Stifterova úmrtí a připravili ji Petra-Maria Dallinger, Hubert Lengauer, Christian Schacherreiter a Georg Wilbertz, kteří k ní rovněž vydali i bohatě ilustrovaný katalog. Oba výkony přesvědčivě dokazují, že lze život a dílo kanonizovaného autora představit v nových a překvapivých souvislostech, ale také i nápaditou prezentací, která poučeně, a přece s nadhledem dovede přesvědčit, že stojí za to Stifterovu dílu věnovat pozornost. A to nejen z takřka ritualizované povinnosti, ale též kvůli každodenním i mimořádným, často ovšem až groteskním situacím, jimž byl Stifter za svého života vystaven. Stěžejní jsou pro autory katalogu tři tematické okruhy: láska, umění a politika. V katalogu probírají jeho rodinné a osobní náklonnosti, zdaleka ne vždy jen šosácké, potřebu vnitřní rovnováhy i roztoužená milostná vyznání. Analyzován je rovněž složitý Stifterův vztah k uměleckým současníkům-malířům, výsledek neúspěšných ambicí zdatného, avšak nikterak zvlášť originálního krajináře. Velká pozornost je věnována, jak již bylo naznačeno v úvodu, Stifterovu zpočátku vnímavému, později stále více distancovanému vztahu k politickému dění, jenž se stále více prohluboval od počátku padesátých let po šoku z násilných revolučních událostí. Tento poměr sice nevedl, jak by se dalo od hornorakouského zemského inspektora a někdejšího vychovatele Metternichových dětí očekávat, k proklamovanému antiliberálnímu postoji, dával však vedle nezbytné loajality vůči trůnu a státu pouze omezený prostor: k sebekultivaci i kultivaci svého nejbližšího okolí a prostředí, zájmu o přírodní vědy a památkovou péči…
Právě tento Stifterův odvrat od někdejších plánů a snů – nejen v oblasti veřejného působení, ale i osobního angažmá ve věci umění a (zdá se) i prožívání a předávání lásky samotné – byl v expozici výstavy a v reprodukcích katalogu satirickým, mnohdy nemilosrdným způsobem konfrontován prostřednictvím zmíněné techniky koláže. Jeho výroky z korespondence, povídek, románů byly komiksovou metodou propojeny s novými kontexty, prověřovaly je, (sebe)ironicky glosovaly klasikovu pozici, novou situaci tímto propojením vzniklou. Originální způsob, jak aktualizovat klasika? Zajisté. A vedle toho rovněž pokus, jak přiblížit jeho dílo i stále méně čtoucímu publiku. Právě zvolené tři projekční plochy – láska, umění, politika – umožňují i dnes konfrontovat pohled zainteresovaného publika na dobu „měšťanského století“ s pohledem jejího angažovaného současníka a pozorovatele v nových souvislostech. Stačí k tomu trocha soustředění a určitá obeznámenost s několika reáliemi z historie rakouské monarchie a Stifterova života (katalog je shrnuje v časové tabulce). Analogie mezi prožívanými situacemi a postoji hornoplánského rodáka a většiny z nás by sotva mohly překvapit. Včetně té rozpačité nerozhodnosti a trapné pohodlnosti, touhy vytěsňovat vše nepříjemné, a zase snít a toužit po něčem velkém, krásném a přelomovém.
Představuji si – zcela v duchu předcházející věty –, jaké by to asi bylo, kdyby se nám podařilo tuto skvělou výstavu přivézt třebas do Prahy. Kdybychom o ní ovšem věděli či vědět chtěli! Anebo: kdybychom připravili obdobnou výstavu. Třebas o obdobně „profláknutém“ Aloisu Jiráskovi…
Hubert Lengauer / Christian Schacherreiter / Georg Wilbertz (Hg.): „Bezwingung seiner selbst“: Liebe, Kunst und Politik bei Adalbert Stifter. Linz: Adalbert-Stifter-Institut des Landes Oberösterreich, 2018, 183 s.
© Adalbert Stifter Institut des Landes Oberösterreich
